ECLI:CZ:NSS:2011:3.ADS.158.2010:119
sp. zn. 3 Ads 158/2010 - 119
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: V. F.,
zastoupené Bernardou Ćwirlej, advokátkou se sídlem Pl. Przyjaźni 13, Źary, Polsko, se
zmocněncem pro doručování a konzultantem JUDr. Alexandrem Belicou, advokátem se sídlem
Smetanovo náměstí 7, Ostrava - Moravská Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního
zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5 - Smíchov, o přezkoumání rozhodnutí
žalované ze dne 28. 7. 2008, č. j. X, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 8. 10. 2009, č. j. 18 Cad 214/2008 – 52,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému advokátovi stěžovatelky JUDr. Alexandru Belicovi se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 800 Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady
právního zastoupení stěžovatelky nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) v záhlaví
uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí
České správy sociálního zabezpečení ze dne 28. 7. 2008, č. j. X. Tímto rozhodnutím žalovaná
zamítla žádost stěžovatelky o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek stanovených v §39
odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon č. 155/1995 Sb.“), s přihlédnutím k Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 a Nařízení Rady
(EHS) č. 574/72. Žalovaná dospěla na podkladě posudku lékaře Okresní správy sociálního
zabezpečení v Teplicích ze dne 19. 6. 2008 k závěru, že stěžovatelka není plně ani částečně
invalidní, neboť její schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu pouze o 25 %. Krajský soud při svém rozhodování vycházel
z následujícího skutkového stavu:
Lékař OSSZ v Teplicích ve svém posudku ze dne 19. 6. 2008 v diagnostickém souhrnu
konstatoval morbus degenerativus páteře s chronickým bolestivým syndromem – spondylosis
lumbalis podle rtg nálezu, morbus degenerativus kolenních kloubů, stav po operativním léčení
pravého kolenního kloubu, arteriální hypertenze, chronický zánět močového měchýře, stav
po hysterectomii se salpingectomií a adnexetomií I. sin pro myomatosu uteru 6. 9. 1984, a stav
po odstranění benigního nádoru levého prsu. Pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti
stanovil podle kap. XV., odd. F, položka 2, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb.,
v platném znění, o 25 %. U stěžovatelky nešlo o zdravotní postižení umožňující výdělečnou
činnost jen za zcela mimořádných podmínek, ani o zdravotní postižení značně ztěžující obecné
životní podmínky.
V řízení o přezkoumání rozhodnutí žalované si krajský soud vyžádal posouzení
zdravotního stavu a pracovní schopnosti stěžovatele od Posudkové komise MPSV ČR v Ostravě.
Při posouzení zdravotního stavu stěžovatelky vycházela posudková komise ze zprávy
z hospitalizace na psychiatrii Žary 06/2008, zprávy z očního vyšetření MUDr. D. ze dne 10. 9.
2008, nálezů obsažených ve spise OSSZ Teplice a nálezu praktického lékaře ze dne 27. 11. 2007.
Stěžovatelka nebyla jednání posudkové komise dne 5. 6. 2009 přítomna, podle posudkové komise
byla podkladová dokumentace dostatečná k projednání v nepřítomnosti a přijetí posudkového
závěru. Posudková komise z dokumentace zjistila, že stěžovatelka pracovala na území České
republiky převážně v dělnických profesích, naposledy jako uklízečka. V diagnostickém souhrnu
uvedla, že se jedná o vleklý bolestivý páteřní syndrom, degenerativní změny kolenních kloubů
(stav po operačním léčení pravého kolene 2004), hypertenze II., sklerotická a hypertenzní
angiopatie sítnice II. st., zelený zákal levého oka, chronický zánět močového měchýře, stav po
operativním odstranění dělohy a levostranných adnex 1984, stav po extirpaci fibroadenomu
(benigního tumoru) z levého prsu 1990, adaptační porucha s depresivní reakcí. Posudková
komise poznamenala, že adaptační porucha stěžovatelky je upravena. Doložená laboratorní
vyšetření (krevní obraz, biochemie, moč) prokázala nález bez patologie až na trichomonady
v moči. Rtg hrudníku ze dne 12. 6. 2008 prokázal nález v normě. Za rozhodující příčinu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky posudková komise považovala vleklý
bolestivý páteřní syndrom bez příznaků útlaku nervových kořenů. Nejednalo se o zdravotní
postižení umožňující výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek ani o zdravotní
postižení značně ztěžující obecné životní podmínky. Pokles schopnosti soustavné výdělečné
činnosti posudková komise stanovila podle kap. XV., odd. F, položka 2, písm. b) přílohy č. 2
vyhlášky č. 284/1995 Sb., v platném znění, na horní hranici procentního rozpětí 25 % s ohledem
na ostatní zdravotní postižení. Posuzovaná nebyla schopna vykonávat fyzicky nadměrně náročné
práce v trvale vynucených polohách, se zvedáním a přenášením těžkých břemen či ve výškách.
Byla schopna práce s uvedeným omezením v tepelně stabilizovaném prostředí. Nadále byla
schopna pracovat jako uklízečka. Posudková komise dospěla k závěru, že k datu vydání
napadeného rozhodnutí žalované nebyla stěžovatelka plně ani částečně invalidní.
Krajský soud v Ostravě zhodnotil posudek Posudkové komise MPSV ČR jako úplný,
správný a přesvědčivý. Posudková komise posuzovala zdravotní stav stěžovatelky ve složení
posudkového lékaře a dalšího odborného lékaře – neurologa, tedy lékaře z oboru onemocnění,
které bylo rozhodující příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Posudková
komise v posudku zhodnotila obě onemocnění, oční i psychiatrické, na která stěžovatelka
ve své žalobě poukázala. Na základě závěrů posudku dospěl krajský soud k závěru,
že stěžovatelka nebyla k datu vydání rozhodnutí žalované plně invalidní, neboť pokles její
schopnosti soustavné výdělečné činnosti činil pouze 25 %, nešlo ani o zdravotní postižení
umožňující výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek. Vzhledem k tomu,
že stěžovatelka k datu 28. 7. 2008 podmínky plné invalidity nesplňovala, žalovaná nepochybila,
jestliže její žádost o přiznání plného invalidního důchodu zamítla. Na základě uvedeného krajský
soud zamítl žalobu jako nedůvodnou ve smyslu §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
V podané kasační stížnosti stěžovatelka namítla porušení ustanovení zákonů o sociálním
pojištění, zejména §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. Nesouhlasila s tím, že nebyla uznána plně
práce neschopnou a že nesplňuje požadavky pro získání plného nebo částečného invalidního
důchodu, popřípadě starobního důchodu. Závěr krajského soudu o tom, že není plně
ani částečně invalidní, je v rozporu s zdravotním stavem stěžovatelky, který je potvrzen lékařskou
dokumentací založenou ve spisovém materiálu. Stěžovatelka ve dvaceti letech prodělala těžké
operace, gynekologickou a prsů. Již v té době měla nárok na invalidní důchod, na který
dobrovolně rezignovala a šla pracovat. V současné době je těžce nemocná, trpí onemocněním
páteře způsobujícím trnutí nohy. Prodělala operaci kolena a břicha. Velmi slabě vidí, neboť
má zelený zákal levého oka v důsledku úrazu při práci v roce 1998. Tato nemoc se neustále
prohlubuje a může vést k celkové ztrátě zraku. Trpí také těžkou depresí z důvodu adaptačně –
depresivních poruch. V období od 8. 6. 2008 do 20. 6. 2008 byla stěžovatelka hospitalizována
ve Vojenské nemocnici Žarach na psychiatrickém oddělení. Lékařské potvrzení ze dne
10. 9. 2008 od očního lékaře a zprávu o nemocniční léčbě stěžovatelka zaslala krajskému soudu
s dopisem ze dne 14. 1. 2009. Neměla možnost tyto dokumenty dříve zaslat žalované, jelikož
se v posledním období léčila a pobývala v nemocnici. Pokročilost uvedených onemocnění podle
stěžovatelky způsobuje, že vyžaduje péči třetích osob. Je závislá výhradně na výživě ze strany
manžela, nemá totiž nárok na invalidní ani starobní důchod, přestože je těžce nemocná a byla
značnou dobu zaměstnána v České republice. Vzhledem k nízkým výdělkům jejího manžela nemá
peněžní prostředky na léčbu. Na základě uvedeného stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní
soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě změnil a stěžovatelce přiznal plný nebo částečný
invalidní důchod, případně starobní důchod, nebo aby rozsudek zrušil a věc vrátil tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Ačkoli stěžovatelka výslovně neuvedla, kterých důvodů kasační stížnosti uvedených
v §103 odst. 1 s. ř. s. se dovolává, z obsahu jejího podání je zřejmé, že se jedná o důvod uvedený
v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s, tedy o vady ve skutkových zjištěních ohledně míry zdravotního
postižení stěžovatelky při posuzování její plné invalidity v řízení před krajským soudem.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek z hlediska uplatněného stížního
bodu, jakož i ve smyslu §109 odst. 3 s. ř. s., a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
Podle čl. 39 odst. 1 Nařízení Rady 1408/71 instituce členského státu, jehož předpisy byly
aplikovatelné v době, kdy vznikla pracovní neschopnost s následnou invaliditou, určí, v souladu
s těmito předpisy, zda dotyčná osoba splňuje podmínky pro vznik nároku na dávky a přihlédne
přitom, kde je to vhodné, k článku 38.
Podle čl. 40 odst. 4 Nařízení Rady 1408/71 rozhodnutí přijaté institucí členského státu
o stupni invalidity osoby uplatňující nárok bude závazné pro instituci kteréhokoli jiného
příslušného členského státu, za předpokladu, že v příloze V. je uznána shoda mezi předpisy
těchto států ve věci podmínek vztahujících se na stupeň invalidity. Podle přílohy V. u České
republiky není žádná shoda.
Posouzení invalidity tudíž bylo v projednávané věci provedeno podle předpisů České
republiky.
Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném
lékařském posouzení. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost
posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Zdravotní stav a pracovní schopnost
občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje
podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem
zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudek uvedené posudkové komise soud hodnotí
jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v §77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem
na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech,
kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li
tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být
zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom,
aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které
posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Z posudku musí být zřejmé,
že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické
dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti
o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný
zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní
postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu. Procentní míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě přílohy
č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity
pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku této přílohy a současně odůvodní stanovenou míru
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rámci zde stanoveného rozpětí. Dále uváží
i rozsah a závažnost dalších zdravotních postižení posuzovaného z hlediska možného zvýšení
či snížení základního bodového hodnocení.
Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem krajského soudu, že posudek Posudkové
komise MPSV v Ostravě splňuje výše uvedené požadavky na úplnost a přesvědčivost odborného
lékařského posudku a lze z něj tudíž při zjišťování skutkového stavu vycházet.
V projednávaném případě posudková komise zasedající v řádném složení jednoznačně
vymezila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky jako vleklý
bolestivý páteřní syndrom bez příznaků útlaku nervových kořenů. Náležitě pak zdůvodnila
stanovení procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle kap. XV.,
odd. F, položka 2, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. na 25 %, tedy na horní hranici
vymezeného rozpětí. Posudková komise se podrobně zabývala i možným pracovním uplatněním
stěžovatelky.
Posudková komise se v posudkovém zhodnocení dále vyjádřila ke všem zdravotním
postižením, na která stěžovatelka poukázala ve své kasační stížnosti, při hodnocení zdravotního
stavu vzala v úvahu i provedené operace. Při vypracování posudku měla k dispozici zprávu
z hospitalizace na psychiatrii 06/2008 i zprávu z očního vyšetření MUDr. D. ze dne 10. 9. 2008,
které stěžovatelka v kasační stížnosti zmínila.
Na základě uvedeného se Nejvyšší správní soud ztotožnil se závěrem Krajského soudu
v Ostravě, že na základě posudku Posudkové komise MPSV v Ostravě bylo spolehlivě
prokázáno, že stěžovatelka nebyla ke dni 28. 7. 2008 plně ani částečně invalidní.
Rozhodnutí žalované bylo vydáno pouze ve věci žádosti stěžovatelky o plný invalidní
důchod, nárokem stěžovatelky na starobní důchod se žalovaná nezabývala a proto nemohl být
ani předmětem přezkumu krajského soudu či Nejvyššího správního soudu.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě netrpí
nezákonností z důvodu tvrzeného stěžovatelkou podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., z úřední
povinnosti pak nebyly zjištěny ani vady podle §103 odst. 3 s. ř. s. Kasační stížnost proto podle
§110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, 2 s. ř. s. ve spojení
s §120 téhož zákona. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, žalovaná nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Ustanovenému zástupci
stěžovatelky náleží v souladu s §9 odst. 2, §11 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za jeden úkon
právní služby učiněný v řízení o kasační stížnosti, tj. písemné podání soudu, ve výši 500 Kč, a dále
náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby podle §13
odst. 3 cit. vyhlášky. Ustanovenému zástupci se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši
800 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců
od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení stěžovatelky nese dle §60 odst. 4
s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. února 2011
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu