ECLI:CZ:NSS:2011:3.ADS.2.2011:37
sp. zn. 3 Ads 2/2011 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: Ing. F. F.,
zastoupeného Mgr. Hanou Zahálkovou, advokátkou se sídlem Příkop 4, Brno, proti žalované:
Městská správa sociálního zabezpečení, se sídlem Veveří 5, Brno, proti rozhodnutí žalované
ze dne 18. 3. 2010, č.j. 47002/220-9015-60/10-112-10/M, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2010, č. j. 36 Ad 8/2010 - 15,
takto:
I. V řízení se pokračuje .
II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2010, č. j. 36 Ad 8/2010 - 15,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 18. 3. 2010, č.j. 47002/220- 9015-60/10-112-10/M žalovaná
jako správní orgán příslušný k rozhodování o prominutí penále cestou odstranění tvrdosti zákona
podle ust. §104ch odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení, rozhodla na základě žádosti žalobce tak, že žádosti o prominutí penále
se nevyhovuje.
V žalobě žalobce zejména namítal, že žalovaná překročila zákonem stanovené meze
správního uvážení a její rozhodnutí je nepřezkoumatelné z důvodu absence jakéhokoliv
odůvodnění. Žalobce poukázal na přípustnost soudního přezkumu u obdobného rozhodnutí
o prominutí daně. Postupem žalované bylo porušeno jeho právo na účinný právní prostředek
nápravy před národním orgánem ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod ve vztahu k ochraně vlastnických práv občana zaručených čl. 1 Dodatkového protokolu
k této úmluvě.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 10. 2010, č. j. 36 Ad 8/2010 - 15, žalobu
odmítl a současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Konstatoval, že podle ustanovení §104e zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provád ění
sociálního zabezpečení, je ze soudního přezkumu vyloučeno rozhodnutí o prominutí penále.
Poukázal na ustanovení §68 odst. písm. e ) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
též „s. ř. s.”), podle něhož jsou ze soudního přezkumu vyloučena rozhodnutí správního orgánu,
jejichž přezkoumání s. ř. s. nebo zvláštní zákon vylučuje. S odkazem na uvedená ustanoven í obou
právních předpisů krajský soud rozhodl o odmítnutí žaloby podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Proti tomuto usnesení podal žalobce včas kasační stížnost, v níž mimo jiné uvedl,
že je napadá v plném rozsahu a navrhuje jeho zrušení. Stěžovatel poukázal na čl. 36 odst. 2
Listiny základních práv a svobod, který ukládá povinnost šetřit při používání ustanovení o mezích
základních práv a svobod jejich podstatu a smysl. Dále pak namítal, že kompetenční výluky
nelze interpretovat extenzivně, nýbrž restriktivně. Na podporu námitek odkázal na usnesení
Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 103/06 a poukázal na to, že obdobné rozhodnutí o neprominutí
daňového penále podléhají ve správním soudnictví přezkoumání soudem. Krajský soud
však v napadeném usnesení v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod aplikoval
k tíži žalobce ustanovení §104e zákona č. 582/1991 Sb. a §68 písm. e ) s. ř. s.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázala na jej í vyjádření k žalobě.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady
podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Nejvyšší správní soud v obdobné věci usnesením ze dne 21. 9. 2010 č. j. 4 Ads 6/ 2010 -
36 řízení přerušil a předložil věc podle §64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,
ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky, Ústavnímu
soudu s návrhem návrh na zrušení ustanovení §104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb. pro jeho
rozpor s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Probíhalo tak jiné řízení, jehož výsledek
mohl mít vliv na postup soudu v této věci i na rozhodnutí soudu o věci samé, a proto bylo podle
§48 odst. 2 písm. f) s. ř. s. řízení přerušeno.
Ústavní soud nálezem ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 46/10 , na jehož úplné znění
zdejší soud pro stručnost odkazuje, ustanovení §104e písm. b) zákona č. 582/1991 zákona
č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení zrušil dnem vyhlášení tohoto
nálezu ve Sbírce zákonů.
Poněvadž odpadla překážka, pro kterou Nejvyšší správní soud řízení přerušil, v řízení
se pokračuje.
Krajský soud v Brně napadené usnesení opřel o ustanovení §104e písm. b) zákona
č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, dle něhož je ze soudního
přezkumu vyloučeno rozhodnutí o prominutí penále. Jak však již bylo výše předznamenáno,
toto ustanovení Ústavní soud zrušil dnem vyhlášení uvedeného nálezu ve Sbírce zákonů.
Ve svém rozhodnutí vyšel Ústavní soud zejména ze srovnání institutů rozhodnutí správce
daně o prominutí daně či jejího příslušenství u níž právní závěr Ústavního soudu (zejména
pak v nálezu sp. zn. III. ÚS 2556/07) vyústil souladně s judikaturou správních soudů ve prospěch
soudního přezkumu těchto rozhodnutí a dále rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení
o prominutí penále za nezaplacení pojistného na sociální zabezpečení, kdy Ústavní soud
přisvědčil stanovisku zákonodárce o jejich analogické povaze.
Ústavní soud tak dospěl k závěru, že je-li u právního institutu prominutí penále za
nezaplacení pojistného na sociální zabezpečení – na rozdíl od situace u právního institutu
prominutí daně a jejího příslušenství – v případě ustanovení §104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, dána
výslovná zákonná překážka soudního přezkumu, tak naznačená analogie – na rozdíl od postupu
obsaženého v nálezu sp. zn. III. ÚS 2556/07 – nemůže vést pouze k ústavně konformní
interpretaci relevantního jednoduchého práva, nýbrž nutně ústí v derogační závěr v důsledku
rozporu ustanovení §104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s čl.
36 odst. 2 Listiny.
Ústavní soud připomněl, že předmětem soudního přezkumu rozhodnutí o prominutí
penále za nezaplacení pojistného na sociální zabezpečení není meritum věci; je jím toliko
dodržení mezí správního uvážení, je jím ochrana řádného procesu a vyloučení svévole
v rozhodování, čili garance práva na řádný proces, i když v těchto případech hmotné subjektivní
právo na poskytnutí posuzované úlevy (prominutí penále) dáno není.
Je tak třeba přisvědčit kasační námitce stěžovatele, že usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 27. 10. 2010, č. j. 36 Ad 8/2010 – 15 je v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod.
Výše uvedený nález Ústavního soudu byl vyhlášen v částce 63, ročníku 2011, Sbírky
zákonů České republiky pod č. 177, která byla publikována (rozeslána) dne 29. 6. 2011.
Od tohoto data je tedy ustanovení §104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., zrušeno a nelze podle
něj již postupovat. Nic tedy nebrání soudnímu přezkumu rozhodnutí žalované ze dne 18. 3. 2010,
č.j. 47002/220-9015-60/10-112-10/M.
Nejvyšší správní soud proto s ohledem na výše uvedené kasační stížností napadené
usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
V dalším řízení tak bude na krajském soudu, aby se vypořádal s žalobními námitkami
stěžovatele a rozhodnutí žalované přezkoumal. Bude se tedy zabývat především tím, zda žalovaná
postupovala v souladu §1 vyhlášky č. 161/1998 Sb., o promíjení penále sp rávami sociálního
zabezpečení a zda nedošlo ze strany žalované k překročení zákonem stanovených mezí správního
uvážení nebo jeho zneužití (§78 odst. 1 s. ř. s). Nejvyšší správní soud v této souvislosti poukazuje
na usnesení rozšířeného senátu ze dne 23. 3 . 2005, č. j. 6 A 25/2002 - 42 publikované pod č. Sb.
NSS 906/2006, podle kterého každé správní uvážení má své meze, vyplývající v prvé řadě z ústavních
principů zákazu libovůle, principu rovnosti, zákazu diskriminace, příkazu zachovávat lidskou důstojnost ,
principu proporcionality atd. Dodržení těchto mezí podléhá soudnímu přezkumu. Správní uvážení správního
orgánu tedy musí být v mezích stanovených zákonem a musejí při něm být řádně vyhodnoceny
veškeré okolnosti případu, což je vhodné v projednávané věci obzvláště zdůraznit. Nejvyšší
správní soud dodává, že soud ve správním soudnictví není oprávněn zasahovat do správního
uvážení, měnit je či je nahrazovat vlastním, neboť není další instancí v rámci správního řízení,
ale právě a pouze soudem vykonávajícím přezkum.
Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu
řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem
ve zrušovacím rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.). V novém rozhodnutí pak Krajský soud v Brně
podle §110 odst. 2 věty první s. ř. s. rozhodne i o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. července 2011
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu