ECLI:CZ:NSS:2011:3.ADS.29.2011:60
sp. zn. 3 Ads 29/2011 - 60
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: J. K., proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2,
proti rozhodnutí žalovaného č.j. 2009/57015-424 ze dne 26. 8. 2009, o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2010, č. j. 2 Ad 45/2010 – 42,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí Úřadu práce v Třinci ze dne 3. 6. 2009 č.j. FMB-
2673/2009-B12 a dále vydání platebního rozkazu, kterým je žalovaný povinen zaplatit žalobci
z důvodu nezrušení rozhodnutí úřadu práce 4 000 000 Kč.
O žádosti na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě rozhodl Městský soud v Praze
napadeným usnesením ze dne 25. 11. 2010, č. j. 2 Ad 45/2010 – 42 tak, že žalobci zástupce
pro řízení o žalobě neustanovil.
V odůvodnění usnesení Městský soud v Praze uvedl, že žalobce jako žalovaného správně
označil Ministerstvo práce a sociálních věcí. Žalovaný pak soudu sdělil, že odvolání žalobce
proti správnímu orgánu I. stupně bylo nadepsaným rozhodnutím zamítnuto a rozhodnutí
správního orgánu I. stupně potvrzeno. Z doručenky je patrné, že rozhodní žalovaného bylo
žalobci doručeno dne 4. 9. 2009. Lhůta 2 měsíců, ve které mohl žalobce uplatnit právo na zrušení
rozhodnutí správního orgánu, který ve věci rozhodl v posledním stupni, uběhla dnem 4. 11. 2009.
Žalobce však žalobu podal až 20. 7. 2010, tedy evidentně po uplynutí zákonné lhůty. Není
pak již podstatné, že žalobce v Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech,
které bylo soudu doručeno dne 27. 10. 2010, prokázal svoji nemajetnost, neboť pro ustanovení
zástupce podle ust. §35 odst. 8 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“)
musí být splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků podle §35 odst. 8 s. ř. s.,
tedy podmínky nemajetnosti a návrh žalobce nemůže být zjevně neúspěšný. V daném případě
splňoval žalobce pouze podmínku nemajetnosti, nesplňoval však podmínku druhou, tedy že jeho
návrh nemůže být zjevně neúspěšný, protože žalobu podal až po lhůtě pro podání žaloby podle
§72 odst. 1 s. ř. s. Městský soud v Praze dále uvedl, že majetkové nároky žalobce nespadají
do pravomoci soudu rozhodujícího ve správním soudnictví, kde jsou jeho pravomoci dané
v ust. §4 odst. 1 s. ř. s., ale spadají do oblasti soukromoprávní, o které by mohl rozhodovat
pouze obecný soud.
Městský soud v Praze tak došel k závěru, že ve věci, která spadá do pravomoci soudu
rozhodujícího ve správním soudnictví podle ust. §4 odst. 1 a 2 s. ř. s., žalobce nemůže být zjevně
úspěšný z důvodu opožděnosti podání žaloby po uplynutí lhůty podle §72 odst. 1 s. ř. s., a proto
mu zástupce pro řízení o žalobě neustanovil.
Toto usnesení napadl žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížností, a požadoval je zrušit.
Stěžovatel uvedl, že se mu za 10 let nestalo, aby podání neodeslal v termínu. Je třeba vzít v úvahu,
že mnoho soudních písemností není doručeno nebo obálka obsahuje jinou písemnost. Stěžovatel
postup soudu považuje za „soudní, mocenské přehození výhybky“ tam, kde mu nebyla nikdy
poskytnutá právní pomoc. Stěžovatel se dále dožadoval poskytnutí právní pomoci, a to vždy
stejnou právní kanceláří či zástupcem.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná.
V prvé řadě je třeba uvést, že (jak bylo mj. vysloveno v rozsudku Nejvyššího správního
soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37), není třeba trvat na zaplacení soudního
poplatku za kasační stížnost, ani na zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti proti
usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu žalobce na ustanovení zástupce. Proto ani městský
soud znovu nerozhodoval o této, druhé žádosti a návrhu. Opětovné rozhodování o žádosti
o ustanovení zástupce žalobci by mohlo znamenat řetězení kasačních stížností, které by bylo
na úkor urychleného rozhodnutí o prvé stížnosti.
Podle §35 odst. 8 první věta s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl
osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu
na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce
a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát.
Z citovaného ustanovení vyplývají dvě základní podmínky, při jejichž současném splnění
může být navrhovateli na jeho žádost zástupce ustanoven. Navrhovatel musí jednak splňovat
podmínky pro osvobození od soudních poplatků a současně musí být ustanovení zástupce
potřebné k ochraně práv navrhovatele.
Podmínky pro osvobození od soudních poplatků upravuje §36 odst. 3 s. ř. s. Podle první
věty tohoto ustanovení účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní
žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Podle druhé věty téhož
ustanovení, dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost
zamítne. Soud posuzující předpoklady pro osvobození od soudního poplatku se tak nejprve musí
vypořádat s otázkou zjevné neúspěšnosti návrhu. V případě, že soud dospěje k závěru, že návrh
zjevně nemůže být úspěšný, nemusí se už dále zabývat majetkovými a výdělkovými poměry
účastníka.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2007, č. j. 7 Afs 102/2007 -
72, který je dostupný na www.nssoud.cz, „vlastnost „zjevně neúspěšného návrhu“, kterou
zákonodárce vyjádřil pojmem „zjevně“, je třeba vykládat jako vlastnost návrhu seznatelnou
„na první pohled“, jehož neúspěšnost je bez jakýchkoliv pochybností a dokazování zcela
jednoznačná, nesporná a okamžitě zjistitelná. Takovým „zjevně neúspěšným návrhem“ může
být např.: opožděně podaná žaloba, opožděně podaná kasační stížnost; návrh na prominutí
zmeškání zákonné lhůty, kterou nelze prominout; návrh, který je výslovně (bez meritorního
posouzení charakteru a povahy žalobou napadeného úkonu) vyloučen z meritorního
přezkoumání, jako je např. kasační stížnost proti usnesení o přerušení řízení.
Taková situace v projednávané věci nastala, protože stěžovateli bylo dle doručenky
obsažené v soudním spise napadené rozhodnutí žalovaného doručeno dne 4. 9. 2009,
což stěžovatel stvrdil podpisem na předmětné doručence. Označení doručované písemnosti
na doručence je totožné s číslem jednacím napadeného rozhodnutí žalovaného. Doručenka
je přitom jedním z prostředků, jimiž se prokazuje skutečnost, zda došlo či nedošlo k doručení
písemnosti. Není-li dokázán opak, považují se údaje uvedené na doručence za pravdivé (§50f
odst. 9 o. s. ř.). Nejvyšší správní soud proto považuje údaje na doručence za pravdivé a nemá
pochyb, že stěžovateli bylo předmětné rozhodnutí řádně doručeno. Žaloba proti rozhodnutí,
jež bylo stěžovateli doručeno dne 4. 9. 2009, pak nebyla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě
ve smyslu požadavku ust. §72 odst. 1 s. ř. s., ale až dne 20. 7. 2010, tedy po marném uplynutí
zákonné lhůty, jejíž zmeškání nelze podle §72 odst. 4 s. ř. s. prominout.
V posuzovaném případě se tak v důsledku opožděně podané žaloby jednalo o zjevně
neúspěšný návrh. Za tohoto stavu ovšem není splněna podmínka existence předpokladů
pro osvobození od soudních poplatků jako jedna ze dvou výše citovaných obligatorních
podmínek pro ustanovení zástupce a soud musí návrh na ustanovení zástupce zamítnout.
Městský soud v Praze proto postupoval správně, učinil-li tak.
Na základě všech uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2010, č. j. 2 Ad 45/
2010 – 42, není důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný měl ve věci úspěch,
nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti.
Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. března 2011
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu