ECLI:CZ:NSS:2011:3.ADS.85.2011:67
sp. zn. 3 Ads 85/2011 - 67
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: J. Š.,
zastoupeného JUDr. Pavlem Reiserem, advokátem se sídlem Mikulášská třída 9, Plzeň, proti
žalovanému: Karlovarský kraj, se sídlem Závodní 353/88, Karlovy Vary, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 9. 11. 2010, zn. 2018/SZ/10, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 1. 2011, č. j. 17 A 66/2010 – 22
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupci stěžovatele JUDr. Pavlu Reiserovi se p ř i z n á v á odměna za zastupování
ve výši 960 Kč která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu
v Plzni (dále jen „krajský soud“) ze dne 18. 1. 2011, č. j. 17 A 66/2010 – 22, (dále jen „napadené
usnesení“), kterým byla odmítnuta jako nepřípustná jeho žaloba proti vyrozumění žalovaného
ze dne 9. 11. 2010, zn. 2018/SZ/10, o tom, že jeho stížnost ze dne 30. 7. 2010 byla řádně
vyřízena sdělením Městského úřadu v Aši, úsekem tajemníka – oddělení kontroly, ze dne
19. 8. 2010, zn. 10/022372/ÚT-60.
Výše citované napadené usnesení krajského soudu bylo stěžovateli doručeno dne
26. 1. 2011. Dne 2. 2. 2011 požádal stěžovatel o ustanovení zástupce pro sepsání kasační stížnosti
z řad advokátů. Následně k výzvě krajského soudu vylíčil své majetkové a výdělkové poměry
a předložil i řádně vyplněný formulář (vzor 060). Krajský soud na podkladě těchto podkladů
ustanovil usnesením ze dne 11. 3. 2011, č. j. 17 A 66/2010 - 40, stěžovateli zástupcem advokáta
JUDr. Pavla Reisera. V závěru odůvodnění tohoto usnesení upozornil stěžovatele i jeho zástupce,
že kasační stížnost proti napadenému usnesení nebyla dosud podána. Dodal, že musí být podána
do dvou týdnů po doručení napadeného usnesení, přičemž tato doba neběží po dobu řízení
o ustanovení zástupce, a připomněl rozhodná data. Toto usnesení bylo doručeno stěžovateli dne
16. 3. 2011 a jeho zástupci dne 15. 3. 2011, a nabylo tak právní moci dne 16. 3. 2011. Následně
dne 17. 3. 2011 bylo zástupci stěžovatele doručeno také napadené usnesení krajského soudu,
stěžovatelova žaloba a vyrozumění žalovaného ze dne 9. 11. 2010, zn. 2018/SZ/10, aby mohl
náležitě zvážit další postup ve věci a případně podat kasační stížnost, což však nemá žádný vliv
na běh lhůty pro podání kasační stížnosti.
Dne 31. 3. 2011 podal stěžovatel prostřednictvím ustanoveného zástupce kasační stížnost
proti napadenému usnesení.
V písemném vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný uvedl, že s ohledem na datum
doručení napadeného usnesení a den podání kasační stížnosti byla kasační stížnost podána
opožděně, a proto navrhl, aby ji Nejvyšší správní soud odmítl.
Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí. Zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout.
Podle §35 odst. 8 poslední věta s. ř. s. požádá-li navrhovatel o ustanovení zástupce,
po dobu od podání takové žádosti do právní moci rozhodnutí o ní neběží lhůta stanovená
pro podání návrhu na zahájení řízení. Smyslem tohoto ustanovení je zabezpečit, aby zástupce
účastníka mohl po svém ustanovení ve zbylé lhůtě sepsat určité podání, případně je doplnit.
Nedošlo-li by ke stavění této lhůty, bylo by v řadě případů ustanovení zástupce zcela bezúčelné.
Z výše uvedeného vyplývá, že napadené usnesení bylo stěžovateli doručeno do vlastních
rukou dne 26. 1. 2011, tento den podle §40 odst. 1 s. ř. s. určil počátek běhu lhůty pro podání
kasační stížnosti. Lhůta v souladu s §35 odst. 8 poslední věta s. ř. s. neběžela od 2. 2. 2011
do 16. 3. 2011, tj. od podání žádosti do právní moci usnesení o ustanovení advokáta, znovu
počala běžet dne 17. 3. 2011 a skončila ve středu dne 23. 3. 2011. Kasační stížnost však byla
podána teprve dne 31. 3. 2011, a tedy po lhůtě pro podání kasační stížnosti. Z tohoto důvodu
ji Nejvyšší správní soud odmítl podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. téhož
zákona, neboť byla podána opožděně.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Odměna ustanovenému zástupci stěžovatele byla stanovena za jeden úkon právní služby
učiněný podle §11 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tj. převzetí a přípravu zastoupení v řízení
o kasační stížnosti, ve výši 500 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 300 Kč
podle §13 odst. 3 cit. vyhlášky, celkem tedy 800 Kč. Odměnu za podání kasační stížnosti
Nejvyšší správní soud nepřiznal, neboť tento úkon nebyl účelný, protože byl učiněný až po lhůtě
k podání kasační stížnosti. Protože je ustanovený advokát plátcem daně z přidané hodnoty,
zvyšuje se jeho odměna o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, která činí 20 % z částky
800 Kč, tj. 160 Kč. Zástupci stěžovatele se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 960 Kč.
Tato výše odměny není krácena 30 %, jak se zástupce ve svém vyúčtování mylně domnívá,
neboť snížení odměny o 30 % nemá oporu v advokátním tarifu, protože nedopadá na řízení
ve správním soudnictví. Ustanovenému zástupci bude přiznaná částka vyplacena částka z účtu
Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. července 2011
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu