ECLI:CZ:NSS:2011:3.ADS.9.2011:213
sp. zn. 3 Ads 9/2011 - 213
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: S. M., proti
žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc,
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 8. 2010, č. j. 38
Cad 18/2004 – 191,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. S. M. se v y z ý v á , aby soudu předložil ve lhůtě 15 dnů plnou moc prokazující,
že je v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě (dále jen „krajský soud“) ze dne 19. 8. 2010, č. j. 38 Cad 18/2004 – 191, kterým
stěžovateli nebyl ustanoven zástupce z řad advokátů, neboť vzhledem ke stěžovatelovu
obstrukčnímu jednání postrádá v jeho případě institut ustanovení zástupce smysl. Předtím,
než Nejvyšší správní soud přistoupí k vyložení úvah, které jej vedly k zamítnutí kasační
stížnosti, považuje za nutné připomenout průběh celého soudního řízení, které ve věci samé trvá
již od roku 2004.
Stěžovatel podal dne 18. 6. 2004 ručně psanou, téměř nečitelnou, žalobu proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 11. 6. 2004, č.j. OSV/4216/04/SD-132/KR, kterým bylo zamítnuto jeho
odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu v Zábřehu, jímž mu nebyla přiznána dávka
sociální péče, neboť nevyužil možnosti zvýšit si příjem vlastním přičiněním, a to uplatněním
nároku na dávku důchodového pojištění. V žalobě uvedl, že je ve stavu hmotné nouze, neboť
mu žalovaný od 1. 12. 2003 odmítá poskytnout sociální pomoc. Navrhl proto, aby krajský soud
zrušil rozhodnutí žalovaného a přiznal mu částku životního minima ve výši 7100 Kč.
Krajský soud poté stěžovatele podle §37 odst. 5 s. ř. s. vyzval, aby své podání
ve stanovené lhůtě doplnil a upřesnil zejména o žalobní body, z nichž bude patrno, z jakých
skutkových a právních důvodů považuje rozhodnutí žalované za nezákonné a nicotné, a učinil
návrh výroku rozsudku. Dále jej vyzval, aby žalobu upravil tak, aby byla čitelná, tedy psána
na počítači, stroji nebo i rukou, ale čitelně. Zároveň jej poučil, že pokud nebude podání ve lhůtě
15 dnů doplněno, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne. Rovněž jej upozornil,
že žalobní body lze podle §71 odst. 2 s. ř. s. rozšířit pouze do dvou měsíců ode dne doručení
rozhodnutí žalované a že soud rozhodnutí žalované přezkoumává k datu jeho vydání.
Na to stěžovatel požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o uvedené
žalobě. Krajský soud usnesením ze dne 6. 5. 2008, č. j. 38 Cad 18/2004 – 77, mu ustanovil
zástupce pro řízení o podané žalobě JUDr. Milana Janíčka, advokáta se sídlem v Šumperku,
Slovanská 21. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní
soud zamítl svým rozsudkem ze dne 9. 9. 2008, č. j. 4 Ads 97/2008 – 94.
Následně stěžovatel opět téměř nečitelnými přípisy požádal krajský soud, aby zrušil
ustanovení zástupcem advokáta JUDr. Milana Janíčka a jako zástupce mu ustanovil advokáta
JUDr. Víta Vohánku se sídlem v Praze. Tuto žádost krajský soud zamítl usnesením ze dne
19. 12. 2008, č. j. 38 Cad 18/2004 – 103, s tím, že z důvodu procesní ekonomie ustanovil
stěžovateli zástupcem advokáta JUDr. Milana Janíčka se sídlem v Šumperku, a nikoli advokáta
se sídlem v Praze. Zdůraznil, že stěžovatel žádost o změnu advokáta nijak neodůvodnil
a nekonkretizoval. Také proti tomuto usnesení krajského soudu podal stěžovatel opět ručně,
téměř nečitelně, psanou kasační stížnost, v níž opět požadoval, aby krajský soud zrušil usnesení,
kterým mu byl ustanoven advokát JUDr. Milan Janíček, neboť údajně jedná proti jeho zájmům
a neplní jeho závazné pokyny, přičemž jej označil nevybíravými vulgárními výrazy („justiční
podvodník a krypl“). Dále požádal, aby mu soud ustanovil zástupce JUDr. Víta Vohánku. Nejvyšší
správní soud i tuto kasační stížnost ze zcela totožných, výše uvedených důvodů zamítl rozsudkem
ze dne 28. 4. 2009, č. j. 4 Ads 9/2009 - 118, a podotkl, že mu byl ustanoven zástupce v místě
jeho bydliště a v obvodu místně příslušného soudu, což je v souladu se zásadou procesní
ekonomie řízení, zvláště za situace, kdy stěžovatel v jiných řízeních namítal, že ustanovený
advokát má sídlo příliš daleko od místa jeho bydliště. Rovněž podotkl, že stěžovateli nic nebrání
v tom, aby si zvolil jiného advokáta, který by mu více vyhovoval.
Dne 10. 6. 2009 požádal stěžovatelův zástupce JUDr. Milan Janíček, aby byl zproštěn
zastupování svého klienta, neboť mu stěžovatel neposkytuje smysluplnou součinnost
a nadto jej lživě a dehonestujícím způsobem uráží. Krajský soud zprostil usnesením ze dne
16. 7. 2009. č. j. 38 Cad 18/2004 - 127, JUDr. Milana Janíčka povinnosti zastupovat stěžovatele
v tomto řízení a rozhodl o tom, že se stěžovatelovi žádný jiný zástupce neustanovuje, protože
stěžovatel měl vůči svému zástupci opakované bezdůvodné výhrady, čímž podle krajského soudu
jen prodlužuje řízení. Krajský soud opřel tento svůj závěr rovněž o jednání stěžovatele v řadě
dalších věcech vedených před krajským soudem, v nichž stěžovatel rovněž opakovaně vznáší
obstrukční námitky i vůči svým ostatním ustanoveným zástupcům (např. vůči JUDr. Petrovi
Jaškovi ve věci vedené pod sp. zn. 38 Cad 2/2006, vůči JUDr. Milanu Ostřížkovi ve věci vedené
pod sp. zn. 38 Cad 1/2007 či vůči Mgr. Martině Pešákové ve věci vedené pod sp. zn. 38 Cad 2/
2008). Proti tomuto usnesení krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost a požadoval,
aby mu krajský soud ustanovil jako zástupce advokáta Mgr. Františka Drlíka. Nejvyšší správní
soud i tuto stěžovatelovu stížnost zamítl rozsudkem ze dne 6. 1. 2010, č. j. 3 Ads 102/2009 - 144,
neboť stěžovatel svým postupem nijak nehájil svá práva. Stěžovatel totiž opakovanými
a neodůvodněně vznášenými výhradami proti ustanoveným zástupcům a složení soudu pouze
oddaluje rozhodnutí ve věci samé, což namísto rozhodnutí v meritu věci vede k průtahům řízení.
Svým obstrukčním jednáním pouze maří účel, pro který mu byl zástupce ustanoven, a to i v řadě
dalších věcí vedených před krajským soudem. Za dané situace tak institut ustanovení zástupce
z řad advokátů postrádá v dané věci smysl, když nijak nepřispívá k zajištění spravedlivého
procesu, a proto krajský soud nijak nepochybil, když stěžovateli neustanovil žádného dalšího
zástupce.
Na to stěžovatel opětovně požádal krajský soud, aby mu ustanovil advokáta
Mgr. Františka Drlíka. Krajský soud o této opakované žádosti již nerozhodoval a namísto
toho přistoupil k projednání žaloby. Krajský soud v odůvodnění usnesení ze dne 2. 4. 2010,
č. j. 38 Cad 18/2004 – 158, kterým žalobu odmítl, k žádosti o ustanovení advokáta uvedl,
že o této žádosti již opětovně nerozhodoval, neboť již bylo rozhodnuto o zproštění stěžovateli
ustanovenému zástupce a o tom, že mu již další zástupce z řad advokátů nebude ustanoven.
Krajský soud zdůraznil, že stěžovateli byl ustanoven zástupce pro řízení o žalobě, avšak on svým
jednáním účel ustanovení neustále mařil, což vedlo k průtahům řízení, když v podstatě
znemožňoval, aby bylo řízení skončeno, a to i v ostatních řízeních vedených u krajského soudu.
Z tohoto důvodu již krajský soud o opakovaných žádostech o ustanovení advokáta
nerozhodoval, neboť by to postrádalo smysl. Protože blanketní žalobu nebylo možné projednat
a v zákonné lhůtě nebyla nijak doplněna, ač k tomu byl usnesením ze dne 6. 3. 2008, č. j. 38 Cad
18/2004 - 52, stěžovatel písemně vyzván a poučen o následcích jejího nedoplnění, krajský soud
podání usnesením podle §37 odst. 5 s. ř. s. odmítl.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost a namítl podjatost samosoudkyně,
která věc rozhodovala. K výzvě krajského soudu zaslal stěžovatel vyplněné potvrzení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce ve věci (vzor 060). Nejvyšší správní soud o námitce podjatosti rozhodl usnesením
ze dne 21. 7. 2010, č. j. Nao 54/2010 - 185, a shledal, že není vyloučena z provádění úkonů
podle §108 s. ř. s. v daném řízení vedeném u krajského soudu.
Následně krajský soud usnesením ze dne 18. 8. 2010, č. j. 38 Cad 18/2004 - 191,
stěžovateli neustanovil zástupce z řad advokátů a vyzval jej, aby ve lhůtě jednoho měsíce
od doručení tohoto usnesení doplnil kasační stížnost o plnou moc prokazující, že je zastoupen
advokátem pro řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu ze dne 2. 4. 2010,
č. j. 38 Cad 18/2004 – 158. Krajský soud totiž shledal, že v důsledku obstrukčního jednání
stěžovatele, kterým pouze zdržoval průběh řízení, neposkytoval ustanoveným zástupcům
potřebnou součinnost, když se pouze opakovaně domáhal ustanovení jiných zástupců. Krajský
soud zdůraznil, že stěžovateli nic nebrání tomu, aby si sám zvolil advokáta, který mu bude
vyhovovat. Zároveň jej vyzval, aby kromě uvedené plné moci uvedl, v jakém rozsahu a z jakých
důvodů napadá usnesení a z konkrétních kasačních důvodů a údaje o tom, kdy mu bylo napadené
rozhodnutí doručeno. K tomu mu stanovil měsíční lhůtu.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel dne 30. 8. 2010 kasační stížnost založenou
na č.l. 194 soudního spisu, aniž by ji jakkoliv blíže odůvodnil, v níž pouze znovu žádal
o ustanovení advokáta Mgr. Františka Drlíka.
Krajský soud poté zaslal soudní spis Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační
stížnosti proti svému usnesení o odmítnutí žaloby ze dne 2. 4. 2010, č. j. 38 Cad 18/2004 - 158.
Nejvyšší správní soud však považuje za nezbytné nejprve rozhodnout o kasační stížnosti
stěžovatele proti usnesení krajského soudu ze dne 19. 8. 2010, č. j. 38 Cad 18/2004 - 191, neboť
je třeba rozhodnout o každé kasační stížnosti, která je přípustná.
Nejvyšší správní soud proto posoudil, zda neustanovení zástupce z řad advokátů
pro řízení o kasační stížnosti stěžovatele bylo v souladu se zákonem či nikoli. V dané věci
se přezkum této otázky zaměřil pouze na otázku potřebnosti ustanovení advokáta k ochraně
jeho práv, neboť splnění podmínky pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu §35 odst. 8
s. ř. s. je nesporné.
Nejvyšší správní soud shledal, že stěžovatel se v celém soudním řízení soustředil
pouze na vznášení neodůvodněných, příp. nedůvodných a hrubě vulgárních námitek proti
jemu ustanoveným zástupcům z řad advokátů, aniž by jakkoli kdy využil možností, které
mu ustanovení advokátů nabízelo. Stěžovatel po celá léta v řízení nevznesl jedinou námitku
týkající se napadeného rozhodnutí žalovaného, ani nikdy nevyužil možnosti, které by mu
ustanovený advokát poskytl. V této souvislosti je totiž nezbytné zdůraznit, že stěžovatel
jednak měl po určitou dobu (od 6. 5. 2008 do 16. 7. 2009) ustanoveného zástupce, a jednak
postupoval v jiných řízeních, kdy mu byli ustanovení jiní zástupci zcela shodně. Stěžovatel
tedy prostřednictvím svého soudem ustanoveného zástupce reálně nehájil svá práva, ale pouze
obstrukčním způsobem využíval tohoto institutu ke zdržování průběhu řízení a oddalování
rozhodnutí ve věci samé, což zcela jistě nespadá do rámce ústavně zaručeného práva
na spravedlivý proces a právní pomoc. O tomto závěru svědčí rovněž i absence jakýchkoli
skutkově vymezených důvodů. Nejvyšší správní soud z těchto důvodů dospěl shodně s krajským
soudem k závěru, že ze stěžovatelova procesního vystupování vyplynulo, že účel a smysl institutu
ustanovení zástupce z řad advokátů soudem postrádá v dané věci smysl, neb stěžovatel soudem
ustanovenému zástupci neposkytuje součinnost a opakovaně se chová obstrukčně, a proto
krajský soud nepochybil, pokud stěžovateli pro řízení o kasační stížnosti zástupce z řad advokátů
neustanovil. Protože kasační stížnost stěžovatele není důvodná, Nejvyšší správní soud ji podle
§110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Podle §105 odst. 2 s. ř. s. však stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen
advokátem. Vzhledem k tomu, že stěžovateli nebyl ustanoven zástupce z řad advokátů, Nejvyšší
správní soud jej vyzývá, aby si zvolil advokáta k zastupování v řízení o kasační stížnosti
proti usnesení krajského soudu ze dne 2. 4. 2010, č. j. 38 Cad 18/2004 - 158, a jemu udělenou
plnou moc k zastupování v citovaném řízení předložil Nejvyššímu správnímu soudu ve lhůtě
15 dnů ode dne doručení tohoto rozsudku. Nedoplní-li stěžovatel kasační stížnost
ve stanovené lhůtě o plnou moc prokazující, že je zastoupen advokátem, Nejvyšší správní
soud kasační stížnost odmítne podle §46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §105 odst. 2 s. ř. s.
Z důvodu procesní ekonomie řízení Nejvyšší správní soud doručil toto své rozhodnutí
sám, nikoli prostřednictvím krajského soudu. V tomto konkrétním případě by totiž doručování
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu prostřednictvím krajského soudu přineslo jen další
prodlužování délky řízení spojené s dalšími finančními náklady, aniž by to účastníkům řízení
poskytlo jakákoli práva či jim přineslo větší procesní komfort.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
a 2 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu
nákladů řízení nenáleží. Žalovanému správnímu orgánu, který by jinak měl právo na náhradu
nákladů řízení, nelze náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením §60 odst. 2 s. ř. s. přiznat.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 9. února 2011
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu