ECLI:CZ:NSS:2011:3.AZS.21.2011:58
sp. zn. 3 Azs 21/2011 - 58
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Petra Průchy, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Jiřího
Pally v právní věci žalobce: V. G., zastoupeného Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem se sídlem
Ječná 548/7, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha
7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 8. 2010, č.j. OAM-574/VL-07-LE18-2008,
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 8. 2011,
č. j. 28 Az 43/2010 – 45,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 29. 4. 2011, č. j. 28 Az 43/2010 – 26,
zamítl žalobu podanou žalobcem (dále též „stěžovatel“) proti rozhodnutí Ministerstva vnitra
ze dne 4. 8. 2010, č.j. OAM-574/VL-07-LE18-2008, o neudělení mezinárodní ochrany podle
§12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších před pisů.
Proti uvedenému rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost datovanou dnem 29. 7. 2011,
v níž požádal soud o ustanovení zástupce, konkrétně advokáta Mgr. Pavla Čižinského. Stěžovatel
současně ke své kasační stížnosti připojil plnou moc udělenou dne 29. 7. 2011 advokátovi
Mgr. Pavlu Čižinskému, která se vztahovala i na předmětné řízení o kasační stížnosti.
Krajský soud žádost stěžovatele o ustanovení zástupce zamítl usnesením ze dne
12. 8. 2011, č. j. 28 Az 43/2010 – 45, s odůvodněním, že si stěžovatel advokáta vybral a udělil
mu plnou moc k zastupování v rozsahu, který pokrývá rovněž řízení o kasační stížnosti
před Nejvyšším správním soudem. Krajský soud tímto usnesením stěžovateli dále uložil,
aby v součinnosti se zvoleným advokátem odstranil nedostatky kasační stížnosti.
Stěžovatel napadl usnesení krajského soudu včas podanou kasační stížností z důvodů
podle §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní ho řádu správního (dále jen
„s. ř. s.“). Namítl, že krajský soud chybně interpretoval ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s., jestliže
uzavřel, že se ten, kdo již právního zástupce má, nemůže domáhat jeho ustanovení. Stěžovatel
má za to, že všechny podmínky pro ustanovení zástupce mohou být naplněny i v takovém
případě, tedy že potřeba ochrany práv formou ustanovení zástupce - advokáta může být dána
i u té osoby, která již je v řízení advokátem zastupována. Lze si představit i situace,
kdy je účastník soudního řízení zastoupen advokátem, ovšem z důvodu jeho nemajetnosti je jisté,
že mu advokát právní služby přestane poskytovat a že ustanovení jiného či stejného advokát a
bude nutné k ochraně zájmů tohoto účastníka. Může dojít i k tomu, že advokát vypoví
účastníkovi plnou moc z důvodů podle §20 odst. 3 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii,
a v souladu s §20 odst. 4 zákona o advokacii ještě za svého klienta podá žádost o ustanovení
advokáta pro zbytek řízení. V praxi často dochází k tomu, že účastník řízení, který nemá
prostředky na úhradu právního zastoupení, osloví advokáta a učiní s ním dohodu, že advokát
převezme zastoupení s tím, že bude ustanoven soudem a že jeho odmě nu, popřípadě další
náklady řízení, bude hradit stát. Součástí této dohody může být i to, že pokud advokát ustanoven
nebude, dojde k ukončení právního zastoupení. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud
napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobce musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Nejvyšší správní soud proto zkoumal otázku,
zda je kasační stížnost přijatelná ve smyslu §104a s. ř. s., tedy zda podaná kasační stížnost
svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto
usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní
situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní
soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah
vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky
nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení
o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných
subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti
krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom
splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu
uvedených v §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti
– v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl
Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační
stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel spatřuje
přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud pak z úřední
povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci
sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů. Otázkou, zda je
možné podle §35 odst. 8 s. ř. s. ustanovit advokáta účastníkovi řízení, který je již zastoupen
advokátem na základě plné moci, se Nejvyšší správní soud podrobně zabýval např. ve svém
rozsudku ze dne 31. 3. 2009, č. j. 3 Ads 21/2009 – 37, www.nssoud.cz. Dospěl přitom k závěru,
že právní úprava takový postup faktick y vylučuje. Předně ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. implicitně
předpokládá, že ten, komu je zástupce soudem ustanovován, zástupce nemá. Žádné zákonné
ustanovení pak nedává soudu pravomoc jakkoli ingerovat do již existujícího vztahu mezi
advokátem a mandantem, resp. – jak se v projednávané věci dožaduje stěžovatel – „nahradit“
udělenou plnou moc usnesením o ustanovení zástupce podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s.
Jak vyplývá z ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s., může mít účastník v téže věci jen jednoho zástupce,
a ani ustanovení jiného (dalšího) zástupce soudem tedy nepřipadá v úvahu. K totožnému závěru
dospěl Nejvyšší správní soud i ve svém usnesení ze dne 31. 8. 2011, č. j. 6 Azs 24/2011- 47,
www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou
splněny a kasační stížnost podle §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 14. prosince 2011
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu