ECLI:CZ:NSS:2011:4.ADS.120.2010:67
sp. zn. 4 Ads 120/2010 - 67
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: J. S., zast. JUDr.
Dalilou Pelechovou, advokátkou, se sídlem Tyršova 12, Ostrava - Moravská Ostrava, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 3. 2010, č. j. 43
Cad 91/2008 - 43,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 3. 2010, č. j. 43 Cad 91/2008 - 43,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalovaná rozhodnutím ze dne 28. 4. 2008, č. X, podle §56 odst. 1 písm. a) zákona č.
155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), ve znění
pozdějších předpisů, odňala žalobci od 14. 6. 2008 plný invalidní důchod. V odůvodnění tohoto
rozhodnutí žalovaná uvedla, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava ze
dne 16. 4. 2008 žalobce již není plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti o 50 %. Podle tohoto
posudku je tak žalobce již jen částečně invalidní, přičemž o jeho nároku na částečný invalidní
důchod bude rozhodnuto dodatečně.
V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalované a v průběhu řízení před krajským soudem
žalobce namítl, že neustále trpí velkými bolestmi, které mu vystřelují do nohy. Když vyjde
na procházku, musí si už po 50 metrech sednout. Jeho zdravotní stav se zhoršuje a bude se muset
podrobit další operaci postižené části páteře. Není proto schopen vykonávat žádnou práci.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 3. 2010, č. j. 43 Cad 91/2008 - 43, žalobu
proti tomuto rozhodnutí jako nedůvodnou zamítl.
V odůvodnění tohoto rozsudku krajský soud uvedl, že podle posudku Posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě (dále jen „posudková komise v Ostravě“) ze dne
20. 11. 2008 je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce stav
po náhradě meziobratlové ploténky L5 pro její protruzi ze dne 14. 5. 2004, který je komplikovaný poraněním
pravé ilické vény, jež musela být rekonstruována, s přetrvávajícím lumboischiadickým pravostranným syndromem
s iritací v S1 vpravo.“ Toto zdravotní postižení posudková komise v Ostravě podřadila pod kapitolu
XV, oddíl F, položku 3, písm. b) Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon
o důchodovém pojištění (dále jen „vyhláška č. 284/1995 Sb.“), a podle něho stanovila míru
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce na 40%, v níž zohlednila další jeho
chorobné stavy. Dále považovala za posudkový omyl závěr o trvání plné invalidity žalobce,
který byl učiněn při kontrolní lékařské prohlídce dne 11. 5. 2006. Rovněž uvedla, že u žalobce
se nejedná o zdravotní postižení zakotvené pod písm. c) nebo d) zmiňované položky. Posudková
komise v Ostravě tedy dospěla k závěru, že žalobce již ke dni vydání žalobou napadeného
rozhodnutí nebyl plně invalidní. Na tomto závěru setrvala i v doplnění posudku ze dne
30. 4. 2009, který byl vypracován po předložení nových lékařských zpráv.
Krajský soud v odůvodnění rozsudku dále uvedl, že s ohledem na námitky žalobce a další
předložené lékařské zprávy si opatřil srovnávací posudek od Posudková komise Ministerstva
práce a sociálních věcí v Brně (dále jen „posudková komise v Brně“) ze dne 20. 1. 2010.
Posudková komise v Brně uvedla, že žalobce ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí trpěl
těžším dynamickým omezením v oblasti bederní páteře s iritační zánikovou symptomatologií, bez závažných paréz,
svalových atrofií a poruchy funkce svěračů. Jednalo se o stav po operaci páteře s dlouhotrvajícími projevy
nervosvalového dráždění, podstatným snížením celkové výkonnosti organismu a insuficiencí svalového korzetu.
Uvedený zdravotní stav nelze považovat za období perioperační, neboť jím je časový úsek,
který bezprostředně předchází operačnímu výkonu. Ten však v době vydání rozhodnutí žalované
ani v bezprostředně blízkém období nebyl realizován. Posudková komise v Brně podřadila
uvedené zdravotní postižení pod kapitolu XV, oddíl F, položku 3, písm. b) Přílohy č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb., míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovila na 50 %,
provedla shodnou pracovní rekomendaci jako posudková komise v Ostravě a uzavřela,
že žalobce ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí nebyl plně invalidní.
Podle krajského soudu zasedaly obě posudkové komise v řádném složení a jejími členy
byli lékaři z oboru neurologie, do něhož náleží i nejzávažnější zdravotní postižení žalobce.
Při posuzování zdravotního stavu žalobce vycházely posudkové komise z jeho kompletní
zdravotní dokumentace a dospěly ke stejnému závěru o rozhodném zdravotním postižení,
který se navíc shodoval s posudkem okresní správy sociálního zabezpečení. Míra poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce, která byla zjištěna obě posudkovými komisemi,
byla vždy nižší než 66 %, takže jejich závěr o zániku plné invalidity lze považovat za přesvědčivý.
Na základě těchto skutečností shledal krajský soud žalobu proti rozhodnutí žalované
nedůvodnou.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné
lhůtě kasační stížnost. V ní namítl, že objektivně není schopen práce v sedě ani ve stoje a při
současném zdravotním stavu by nenašel pracovní uplatnění. Dále podle lékařské zprávy
ambulance chirurgie páteře Karvinské Hornické nemocnice a.s., kterou dne 2. 8. 2010 vyhotovil
MUDr. D. S., není schopen soustavné výdělečné činnosti nejenom v současnosti, nýbrž ji nemohl
vykonávat ani ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Tato lékařská zpráva, jejíž závěr je
potvrzený konziliárními vyšetřeními prof. V. a MUDr. F., tedy neodpovídá závěru posudkových
komisí, podle něhož nelze jeho zdravotní stav považovat za perioperační období. Kromě toho
jeho rozhodné zdravotní postižení vyžaduje další operační zákrok, jehož nutnost zde již byla dána
v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Posudkové komise tedy jeho zdravotní stav
neposoudily objektivně, nepřihlédly ke všem listinným důkazů a navíc neprovedly adekvátní
vyšetření, v důsledku čehož nelze z jejich závěrů vycházet. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší
správní soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 3. 2010, č. j. 43 Cad 91/2008 - 43,
zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná nevyužila možnosti vyjádřit se ke kasační stížnosti, což odůvodnila tím,
že se v předmětné věci jedná o dávku podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí
o ní je tak závislé především na odborném lékařském posouzení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v souladu s §109
odst. 2 a 3 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), podle nichž byl vázán rozsahem
a důvody, jež byly stěžovatelem v kasační stížnosti uplatněny. Přitom neshledal vady uvedené
v §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Všechny shora uvedené stížnostní námitky lze zahrnout mezi důvod kasační stížnosti
uvedený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. V nich totiž stěžovatel namítl neobjektivnost a neúplnost
posudků obou posudkových komisí, čímž polemizoval se závěrem krajského soudu
o přesvědčivém posouzení jeho zdravotního stavu. V této souvislosti Nejvyšší správní
soud odkazuje na svou judikaturu, podle níž „neúplné a nepřesvědčivé posouzení rozhodujícího zdravotního
postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu, jímž stěžovatelka trpěla ke dni vydání přezkoumávaného
rozhodnutí, je třeba považovat za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné stanovení míry poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky k uvedenému dni a v jeho důsledku nesprávné posouzení
zákonných podmínek plné invalidity ve smyslu §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění jako základního
předpokladu pro posouzení dalšího trvání nároku na dávku důchodového pojištění, jíž se stěžovatelka domáhá.
Jde tedy o jinou vadu ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.“ (rozsudek ze dne 25. 9. 2003,
č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, č. 511/2005 Sb. NSS).
Posouzení zdravotního stavu a souvisejícího zbytkového pracovního potenciálu je věcí
odborně medicínskou, k níž nemá soud potřebné odborné znalosti, a proto se vždy obrací
k osobám, které jimi disponují, aby se k těmto otázkám vyjádřily. Pro účely přezkumného řízení
soudního ve věcech důchodového pojištění zdravotní stav a pracovní schopnost fyzických osob
posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány
posudkové komise, jak vyplývá z §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2004,
č. j. 5 Ads 34/2003 - 82, publikovaný pod č. 526/2005 Sb. NSS). V posudku takové odborné
lékařské komise se přitom hodnotí nejenom celkový zdravotní stav a dochované pracovní
schopnosti pojištěnce, nýbrž se v něm zaujímají i posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku,
zániku či dalším trvání. Při odnětí dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě
nepříznivým zdravotním stavem musí navíc posudková komise zdůvodnit zánik plné či částečné
invalidity, a to buď zlepšením zdravotního stavu posuzovaného, nebo posudkově významnou
stabilizací, eventuálně musí uvést, co ji jinak vedlo k tomu, že již posuzovaného nepokládá
za plně či částečně invalidního. Tento posudek je tedy v přezkumném soudním řízení stěžejním
důkazem, na něhož je soud při nedostatku odborné erudice odkázán, a proto je zapotřebí klást
zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost. Posudek,
který se zpracovává v řízení o žalobě proti rozhodnutí o odnětí plného či částečného invalidního
důchodu, lze však považovat za úplný a přesvědčivý pouze v případě, že se v něm posudková
komise vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi, přihlédne k účastníkem řízení udávaným
potížím, vysvětlí důvod zániku nebo snížení stupně invalidity a tyto posudkové závěry
jednoznačně a konkrétně zdůvodní. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti
posudku, které způsobují jeho nepřesvědčivost nebo neúplnost, přitom nemůže soud nahradit
vlastní úvahou, jelikož pro to nemá potřebnou odbornou erudici (srov. rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003 - 48, www.nssoud.cz, ze dne
25. 11. 2003, č. j. 5 Ads 42/2003 - 61, publikovaný pod č. 511/2005 Sb. NSS, nebo ze dne
9. 2. 2006, č. j. 6 Ads 25/2004 – 58, www.nssoud.cz).
Takto požadované kvality však posudek posudkové komise v Ostravě ze dne
20. 11. 2008, jeho doplněk ze dne 30. 4. 2009 ani posudek posudkové komise v Brně ze dne
20. 1. 2010 z dále uvedených důvodů nedosahují.
Z obsahu správního spisu vyplývá, že stěžovatel podle §93 zákona č. 582/1991 Sb.,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, požádal dne 17. 2. 2005 o přechod z pracovní
neschopnosti do plné invalidity. Při zjišťovací lékařské prohlídce konané dne 5. 5. 2005 lékařka
Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava uvedla, že u žalobce se jedná o „stav po náhradě
meziobratlové ploténky L5-S1 při její protruzi a osteochondroze a neúspěšném konzervativním léčení, a to dne
14. 5. 2004, operační výkon byl komplikován poraněním v. illica dx, v Třinci-Podlesí provedena revize
a rekonstrukce v. illica interna dx, další průběh již bez komplikací, abreviace PDK o 1 cm.“ Za rozhodující
příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele lékařka okresní správy sociálního
zabezpečení označila stav po operaci páteře s komplikacemi na cévním systému, který podřadila
pod zdravotní postižení uvedené v kapitole XV, oddíle F, položce 3, písm. d) Přílohy č. 2
vyhlášky č. 284/1995 Sb. Podle něho stanovila míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti ve výši 70 % a učinila závěr o plné invaliditě stěžovatele, jejíž vznik stanovila na den
15. 1. 2005.
Na základě tohoto posudkového závěru žalovaná rozhodnutím ze dne 5. 9. 2005, č. X,
přiznala stěžovateli od 15. 1. 2005 plný invalidní důchod ve výši 9209 Kč měsíčně.
Při kontrolním vyšetření, které se uskutečnilo dne 11. 5. 2006, lékařka Okresní správy
sociálního zabezpečení Ostrava nejprve charakterizovala zdravotní stav stěžovatele shodně jako
v předchozím posouzení. Dále uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu stěžovatele je: „Stav po operaci páteře s náhradou meziobratlové ploténky L1-S1 v roce
2004, když pak v pooperačním průběhu komplikace na cévním systému, iatrogenní poškození. Postupně
se zhoršuje skolióza Th-L úseku. Zvažována pro komplexní péči event. další korekční operace. Posudkový lékař
tedy považuje posuzovaného za nadále plně invalidního v perioperačním období.“ Podle lékařky okresní
správy sociálního zabezpečení dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav stěžovatele odpovídal
zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole XV, oddílu F, položce 3, písm. d) Přílohy č. 2
vyhlášky č. 284/1995 Sb. a míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti činila 70%.
Na základě těchto zjištění tedy lékařka okresní správy sociálního zabezpečení v posudku ze dne
11. 5. 2006 dospěla k závěru o trvání plné invalidity stěžovatele.
Další kontrolní lékařská prohlídka, která se konala dne 16. 4. 2008, však vedla k závěru
o zániku plné invalidity stěžovatele. Při ní lékařka Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava
zařadila do diagnostického souhrnu „stp. ext. hernie disku L5/S1, s náhradou disku L5 14. 5. 2004,
stp. iatrogenním poranění v. iliaca interna l.dx.- cévní rekonstrukce 14. 5. 04, reziduální iritační kořenový sy S1
l.dx., skolioasis Th/L páteře gr. Ia/b, abreviace PDK, preartrosis coxae l.dx. postdysplastická, susp. dráždivý
tračník.“ V posudkovém zhodnocení pak shrnula, že plná invalidita byla uznána v perioperačním
období, již 6 týdnů a 6 měsíců po operaci stěžovatel uváděl zlepšení ve smyslu ústupu iradiace
do pravé dolní končetiny. Funkční reziduum představuje radikulopatie vpravo a středně závažná porucha
dynamiky páteře. Současně je přítomna lehká kompenzační skolióza při zkratu pravé dolní končetiny
a porucha stereotypu chůze, což vede k zřetězení funkčních poruch. Tuto skutečnost lékařka okresní správy
sociálního zabezpečení zohlednila stanovením horní hranice míry poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti ve výši 50 % podle zdravotního postižení uvedeného v kapitole XV, oddílu F,
položce 3, písm. b) Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., přičemž již neshledala podmínky
pro kvalifikaci rozhodného zdravotního postižení podle písm. c) stejné položky ani pro zvýšení
míry poklesu pracovního potenciálu stěžovatele. Podle závěru posudku lékařky okresní správy
sociálního zabezpečení ze dne 16. 4. 2008 tedy již stěžovatel nadále nebyl plně invalidní,
ale jen částečně invalidní. V pracovní rekomendaci se pak uvádí, že stěžovatel není schopen těžké
fyzické práce se zvedáním a přenášením nadlimitních břemen, práce v trvale vynucené poloze,
zejména vstoje a v předklonu, jakož i práce ve vlhku a v chladu. Má však psychické i fyzické
předpoklady k eventuální rekvalifikaci.
V návaznosti na tento posudek žalovaná rozhodnutím ze dne 28. 4. 2008, č. X, odňala
stěžovateli od 14. 6. 2008 plný invalidní důchod a dalším rozhodnutím ze dne 14. 5. 2008, č. X
mu od stejného data přiznala částečný invalidní důchod ve výši 6275 Kč měsíčně.
Posudková komise v Ostravě v posudku ze dne 20. 11. 2008 zařadila do výčtu
zdravotních postižení stěžovatele: „Stav po náhradě meziobratlové ploténky L5 pro její protruzi
14. 5. 2004, komplikované poraněním pravé ilické vény, která musela být rekonstruována, s přetrvávajícím
pravostranným lumboischiadickým syndromem s iritací v S1 vpravo, aktuálně není plánována neurochirurgická
intervence. Stav po Scheuermannově chorobě s hrudně-bederní skoliózou I a/b, T-doleva, L-doprava s rotací
obratlů prvního stupně. Lehká postdysplastická kyčel vpravo. Zkrat PDK. Stav po úrazu pravého kolena
v dětství, bez následku. Dráždivý tračník. Tabakismus.“ V posudkovém zhodnocení označila
posudková komise v Ostravě za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
stěžovatele „stav po náhradě meziobratlové ploténky L5 pro její protruzi 14. 5. 2004, komplikované
poraněním pravé ilické vény, která musela být rekonstruována, s přetrvávajícím pravostranným lumboischiadickým
syndromem s iritací v S1 vpravo“, toto zdravotní postižení podřadila pod v kapitolu XV, oddíl F,
položku 3, písm. b) Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. a podle něho stanovila míru poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti na 40 %, tedy ve střední hodnotě tam uvedeného
rozmezí, a to i s ohledem na další chorobné stavy. Dále uvedla, že rozhodné zdravotní postižení
nelze hodnotit podle písm. c) ani d) uvedené položky, neboť nebyly zjištěny příznaky, která tato
ustanovení charakterizují. Podle posudkové komise v Ostravě byl dlouhodobě nepříznivý
zdravotní stav stěžovatele ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí stabilizován s popsanou
poruchou funkce, přičemž stěžovatel neměl být uznán plně invalidním ani při kontrolní lékařské
prohlídce konané dne 11. 5. 2006, neboť tehdy uběhly od operace téměř dva roky a klinicky
nebyla prokázána symptomatologie odpovídající písm. c) uvedené položky. Z tohoto důvodu
bylo ponechání plné invalidity v roce 2006 posudkovým omylem. Podle závěru posudku
posudkové komise v Ostravě ze dne 20. 11. 2008 tedy stěžovatel ke dni vydání žalobou
napadeného rozhodnutí nebyl plně invalidní, nýbrž částečně invalidní. V pracovní rekomandaci
posudková komise v Ostravě uvedla, že stěžovatel nebyl schopen těžké práce, zvedání těžkých
břemen, práce v dlouhodobě vynucené poloze, v nadměrném chladu, v prudkém střídání tepla
a v riziku úrazu. Naopak byl schopen lehčí práce s výše uvedenými omezeními v dělnických
profesích v lehkém průmyslu nebo ve službách.
Na veškerých závěrech vyslovených v posudku ze dne 20. 11. 2008 setrvala posudková
komise v Ostravě i v jeho doplňku ze dne 30. 4. 2009. V doplnění posudku se toliko zabývala
lékařskými zprávami MUDr. D. S. z oddělení nemoci páteře Karvinské Hornické nemocnice a. s.,
z nichž některé jí byly již známy a některé jí byly předloženy dodatečně. V této souvislosti uvedla,
že úvaha o budoucí dezi segmentu L5, S1 s foraminotomií vpravo, která byla v těchto nálezech obsažena,
neznamená, že by tato operace byla v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí nebo krátce
po ní absolutně indikovaná a že by tak bylo možné postižení páteře hodnotit podle kapitoly XV,
oddílu F, položky 3 písm. d) Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Neurologický nález byl v této
době bez progrese a ani další nálezy MUDr. D. S. neumožnily hodnotit míru poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti podle písm. c) stejné položky. Vyšetření EMG na karpální tunel
vpravo pro bolesti pravé ruky bylo dne 2. 6. 2008 v normě.
Posudková komise v Brně v posudku ze dne 20. 1. 2010 zařadila do diagnostického
souhrnu tato onemocnění: „Stp. operaci výhřezu ploténky L5 v r. 2004 s poraněním pravé ilické vény
a následným cévně rekonstrukčním výkonem, přetrvávající vertebrogenní algický syndrom víceetážový charakteru
lumboischiadického s iritací S1 vpravo, stp. M-Scheuermann s hrudně bederní skoliosou. Postdysplastické změny
pravého kyčelního kloubu, zkrat pravé dolní končetiny. Stp. úrazu pravého kolene. Dráždivý tračník.“
V posudkovém zhodnocení pak posudková komise v Brně charakterizovala rozhodné zdravotní
postižení jako stav po operaci páteře spočívající v náhradě disků L5/S1 vpravo z roku 2004 s přetrvávajícím
lumboischiadickým syndromem, přičemž současné obtíže jsou charakteru cervikobrachialgií a thorakalgií.
K datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí šlo o těžší dynamické omezení v oblasti bederní páteře
s dlouhodobě přítomnou iritačně zánikovou symptomatologií. Nejednalo se proto o stav po operaci páteře
s nepříznivým reziduálním funkčním nálezem ve smyslu přítomnosti závažných paréz, výrazných svalových atrofií
či poruch funkcí svěračů, neboť tyto nebyly provedenými vyšetřeními prokázány. Rovněž tak nešlo
o pooperační stav, neboť od provedeného operačního zákroku již uplynul více než jeden rok.
V případě stěžovatele se tak jednalo o stav po operaci páteře s dlouhotrvajícími projevy nervosvalového
dráždění, insuficiencí svalového korzetu a s podstatným snížením celkové výkonnosti organismu. V oblasti krční
a hrudní páteře bylo prokázáno parciální dynamické omezení, které nebylo těžkého stupně, a současně
nebyla přítomna závažná neurologická symptomatologie, tedy porucha reflexologická, ani symptomatologie
výpadová či paretická. Vyšetření EMG z května 2009 pak neprokázalo nové kořenové postižení, nýbrž
jen diskrétní změny staršího data. Výše uvedený zdravotní stav nebylo možné podle posudkové
komise v Brně považovat ani za období perioperační, kterým se rozumí časový úsek
bezprostředně předcházející operačnímu výkonu, kdy je posuzovaný k němu připravován
po stránce interní či anesteziologické. Operační výkon totiž nebyl uskutečněn v době vydání
žalobou napadené rozhodnutí ani v době bezprostředně blízké. Na základě těchto zjištění dospěla
posudková komise v Brně k závěru, že k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí
se u stěžovatele jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byl
stav po operaci páteře s přetrvávajícími projevy nervosvalového dráždění, s insuficiencí svalového korzetu
a podstatným snížením celkové výkonnosti organismu. Toto zdravotní postižení podřadila pod kapitolu
XV, oddíl F, položku 3, písm. b) Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. a se zohledněním všech
posudkových aspektů stanovila míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele
na horní hranici tam uvedeného v rozpětí ve výši 50 %, když k jejímu dalšímu navýšení
neshledala objektivní podklad. Také posudková komise v Brně v posudku ze dne 20. 1. 2010
učinila závěr, podle něhož nebyl stěžovatel k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí plně
invalidní, nýbrž částečně invalidní. Dále uvedla, že pro stěžovatele je nevhodná fyzicky těžká
práce, manipulace s těžkými břemeny a práce v nevhodných klimatických podmínkách. Stěžovatel
naopak může vykonávat lehčí práce při dodržování výše uvedených opatření a je schopen
rekvalifikace.
Stěžovateli byl tedy přiznán plný invalidní důchod pro stav po operaci ploténky, k níž
došlo dne 14. 5. 2004. Kvalifikace tohoto zdravotního postižení, která byla použita při zjišťovací
lékařské prohlídce konané ze dne 5. 5. 2005, ještě odpovídala kapitole XV, oddílu F, položce 3,
písm. d) Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., neboť toto ustanovení upravuje stavy v perioperačním
období a rekonvalescenci (zpravidla po dobu jednoho roku). Kontrolního vyšetření ze dne 16. 4. 2008,
na základě něhož došlo k odnětí plného invalidního důchodu stěžovateli, se však uskutečnilo
téměř po čtyřech letech od operace ploténky, a proto se již nemohlo jednat o období,
které by mělo takto blízkou časovou souvislost s operačním zákrokem a léčbou, která
po něm následovala. Proto rozhodné zdravotní postižení nemohlo být ke dni vydání žalobou
napadeného rozhodnutí kvalifikováno podle kapitoly XV, oddílu F, položky 3, písm. d) Přílohy
č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani úvaha o reoperaci
stěžovatele, která byla obsažena v dále zmíněných lékařských zprávách MUDr. D. S. Další
operační zákrok totiž nebyl realizován, takže se u stěžovatele nemohlo jednat o stav v novém
perioperačním období. Ohledně nemožnosti podřazení rozhodného zdravotního postižení pod
kapitolu XV, oddíl F, položku 3, písm. d) Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. se tedy Nejvyšší
správní soud ztotožnil s posudkovými závěry obou posudkových komisí.
Kapitola XV, oddíl F, položka 3, písm. d) Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. však
upravuje stavy po operacích páteře a plotének, v nichž se posuzovaný nachází v období
operačního zákroku a v na něho navazující rekonvalescenci. Další písmena této položky pak
odrážejí různou závažnost stavů, které u posuzovaného nastaly po provedení těchto operací
a po uplynutí potřebné doby na zotavení, kdy je již zřejmé, jakého výsledku bylo operačním
zásahem dosaženo. Ustanovení písm. a) definuje nejméně závažné pooperační stavy páteře
a plotének jako stavy s mírným reziduálním funkčním nálezem a stanoví u něho míru poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rozmezí 10 - 20%. U závažnějších stavů po operacích
páteře a plotének upravených v písm. b) se jedná o stavy s často recidivujícími nebo dlouho trvajícími
projevy nervového a svalového dráždění prokázanými EMG, insuficiencí svalového korzetu a podstatným snížením
celkové výkonnosti organismu, kde je stanoven pokles pracovního potenciálu v rozmezí 30 - 50 %.
Konečně nejzávažnější pooperační stavy páteře a plotének jsou v písm. c) charakterizovány jako
stavy s nepříznivým reziduálním funkčním nálezem a trvalými silnými projevy dráždění nervů a svalů
prokázanými EMG, těžkou výpadovou symptomatologií, zpravidla s poruchami funkce svěračů, závažnými
parézami, výraznými svalovými atrofiemi, podstatné omezení pohyblivosti a těžké omezení denních aktivit
a je u nich stanova míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rozmezí 70 - 80%.
Posudková komise v Ostravě se však v posudku ze dne 20. 11. 2008 závažností stavu
po operaci ploténky blíže nezabývala a toliko uvedla, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav
stěžovatele byl ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí stabilizován s popsanou poruchou
funkce a že jej nelze hodnotit podle kapitoly XV, oddílu F, položky 3, písm. c) Přílohy č. 2
vyhlášky č. 284/1995 Sb., neboť nebyly zjištěny příznaky, která tato ustanovení charakterizují.
Uvedené závěry však posudková komise v Ostravě ničím neodůvodnila a ani nepoukázala
na lékařské zprávy, které by o jejich správnosti měly svědčit. V doplňku posudku ze dne
30. 4. 2009 se posudková komise v Ostravě s odkazem na lékařské nálezy zmínila o nemožnosti
podřazení rozhodného zdravotního postižení pod písm. c) uvedené položky, aniž zmínila,
které skutečnosti v lékařských zprávách obsažené takový závěr potvrzují. Posudková komise
v Brně pak v posudku ze dne 20. 1. 2010 uvedla, že se u stěžovatele nejednalo o stav po operaci
páteře s nepříznivým reziduálním funkčním nálezem ve smyslu přítomnosti závažných paréz, výrazných svalových
atrofií či poruch funkce svěračů, což odůvodnila nekonkrétním tvrzením, podle něhož nebyly tyto
příznaky prokázány provedenými vyšetřeními. Dále uvedla, že v oblasti krční a hrudní páteře bylo
prokázáno parciální dynamické omezení, které nebylo těžkého stupně, a že zde nebyla přítomna závažná
neurologická, výpadová či paretická symptomatologie. Tento závěr však posudková komise v Brně blíže
nerozvedla a ani neuvedla, o jaké lékařské nálezy jej opírá. Ve vztahu k nim odkázala pouze
na vyšetření EMG z května 2009, které podle ní neprokázalo kořenové postižení, nýbrž jen diskrétní
změny staršího data, avšak ani v tomto případě nebylo náležitě objasněno, proč výsledek uvedeného
vyšetření vylučuje kvalifikaci rozhodného zdravotního postižení podle kapitoly XV, oddílu F,
položky 3, písm. c) Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb.
Přitom ve zdravotnické dokumentaci stěžovatele se nacházejí lékařské zprávy,
které by takovému posouzení mohly nasvědčovat. Neurologický nález MUDr. K. R. ze dne 30. 4.
2008 totiž uvádí, že stěžovatel „po operaci v r. 2004 neměl úlevu, propagace bolesti po zadní straně stehna
PDK ke kolenu, nově od léta loňského roku bolesti i T, Cp, propagace do PDK, parestezie od ramena po zadní
stranu paže do všech prstů, zejména v noci, rehabilitace v lázních bez efektu.“ Podle závěru lékařské zprávy
oddělení nemocí páteře Karvinské hornické nemocnice a.s., kterou vyhotovil MUDr. D. S. dne
11. 4. 2008, je „stav nyní spíš horší, bez zlepšení Lp, porucha chůze …Nutné nadále šetřící režim, korekce
zkratu, omezení zátěže statické a břemeny, chůze po nerovném terénu apod.“ V dalších nálezech téhož lékaře
ze dne 19. 8. 2008 a 3. 4. 2009 je zmínka o zvažované reoperaci stěžovatele. V závěru lékařské
zprávy MUDr. D. S. ze dne 4. 11. 2009 se již výslovně konstatuje, že „současný zdravotní stav výše
jmenovaného se zhoršuje, zkracuje se akční radius chůze, schopnost statické zátěže - sed. Stav t. č. indikován
k reoperaci - zezadu stabilizace s PL fúzí L5-S1, foraminotomie + hemilaminektomie l.dx. Výdělečná činnost
výše jmenovaného je s ohledem k současnému zdravotnímu stavu iluzorní. Plánovaný operační zákrok by měl
přinést úlevu ve smyslu zmenšení lumbalgií a propagace do PDK, prognóza je však vzhledem k chronické bolesti a
radikulopatii S1 vpravo nejistá. Předpokládaná doba hojení a rekonvalescence po plánovaném operačním zákroku
je cca 1 rok.“ Uvedené lékařské zprávy, jež byly opatřeny před datem vydáním žalobou
napadeného rozhodnutí i nedlouho poté, tedy nesvědčí o tom, že by v rozhodné době došlo k
zlepšení nebo k posudkově významné stabilizaci zdravotního stavu stěžovatele po operaci
plotének v roce 2004. Naopak tyto nálezy poukazují na zhoršení zdravotního stavu stěžovatele,
které je doprovázeno značnými bolestmi a významným omezením jeho hybnosti. Na tyto své
zdravotní obtíže ostatně upozornil i stěžovatel v žalobě. I když uvedená tvrzení představují jen
vyjádření názoru jiných než posudkových lékařů a subjektivních pocitů posuzovaného, tak se jimi
měly posudková komise náležitě zabývat, aby jejich závěry ohledně kvalifikace rozhodného
zdravotního postižení mohly být považovány za dostatečně zdůvodněné. Tímto způsobem však
posudkové komise nepostupovaly a nevysvětlily, proč považují závěry obsažené ve zmíněných
lékařských zprávách za nesprávné a stěžovatelem popisované zdravotní problémy za zveličené
nebo z jakých konkrétních důvodů i přes zhoršení zdravotního stavu stěžovatele a s tím spojené
obtíže nelze pooperační stav stěžovatele považovat za natolik závažný, aby jej bylo možné
podřadit pod zdravotní postižení uvedené v kapitole XV, oddílu F, položce 3, písm. c) Přílohy č.
2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. a učinit tak závěr o trvání plné invalidity stěžovatele. Přitom
s výjimkou nálezu MUDr. D. S. ze dne 4. 11. 2009, který byl opatřen až po posudku posudkové
komise v Ostravě a jeho doplňku, měly zmíněné lékařské zprávy k dispozici obě posudkové
komise, a proto se jimi mohly v posudkovém zhodnocení zabývat.
Kvůli těmto nedostatkům je tedy nutné posudky obou posudkových komisí označit
za neúplné a nepřesvědčivé, takže krajský soud pochybil, když z jejich závěrů v nyní projednávané
věci vycházel. Toto pochybení přitom mohlo mít za následek nesprávné stanovení míry poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele ke dni vydání žalobou napadeného
rozhodnutí a v jeho důsledku i nesprávné posouzení zákonných podmínek plné invalidity
ve smyslu §39 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, ve znění účinném
do 31. 12. 2009, jako základního předpokladu pro posouzení nároku na plný invalidní důchod,
jehož zachování se stěžovatel dovolává. V dané věci tedy došlo k vadě řízení před soudem,
která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, takže byl naplněn důvod kasační
stížnosti podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost je důvodná, a proto podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. napadený rozsudek
zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud podle §110 odst. 3
s. ř. s. vázán právním názorem, který Nejvyšší správní soud vyslovil v tomto zrušovacím
rozhodnutí.
V dalším řízení si tedy krajský soud opatří doplňující posudky, v nichž obě posudkové
komise odstraní shora uvedené nedostatky svých předchozích posudků. V doplňcích posudcích
se obě posudkové komise vyjádří i k lékařské zprávě MUDr. D. S. ze dne 2. 8. 2010, která byla
opatřena až po vydání napadeného rozsudku a na níž bylo poukazováno v kasační stížnosti. Také
v ní byl totiž učiněn jednoznačný závěr, podle něhož nebyl stěžovatel ke dni vydání žalobou
napadeného rozhodnutí schopen soustavné výdělečné činnosti. Krajský soud je však oprávněn
požádat posudkové komise o doplnění posudků i v jiných, než naznačených směrech, jestliže
taková potřeba vyjde v dalším řízení najevo. V závislosti na obsahu takto doplněných posudků
pak krajský soud uváží nutnost dalšího doplnění dokazování.
V novém rozhodnutí krajský soud podle §110 odst. 2 věty první s. ř. s. rozhodne
i o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. března 2011
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu