ECLI:CZ:NSS:2011:4.ADS.145.2010:109
sp. zn. 4 Ads 145/2010 - 109
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: B. H.,
proti žalované: Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra České republiky, se sídlem
Kodaňská 1441/46, Praha 10, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 8. 3. 2010, č. j. 8 Ca 31/2009 - 36,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 3. 2010, č. j. 8 Ca 31/2009 - 36, odmítl žalobu
proti rozhodnutí rozhodčího orgánu žalované ze dne 30. 5. 2008, č. j. ZP-3415/08-ROo,
sp. zn. ZP-58-191/HK-04-07. Tímto rozhodnutím podle §90 odst. 5 správního řádu rozhodčí
orgán žalované zamítl odvolání žalobce a potvrdil platební výměr pobočky žalované Hradec
Králové ze dne 25. 4. 2008, č. j. 191/2008, kterým byla žalobci uložena povinnost zaplatit dlužné
pojistné na veřejné zdravotní pojištění ve výši 12 960 Kč a penále ke dni 18. 4. 2008 ve výši
1741 Kč, ode dne 19. 4. 2008 zvýšené o 0,05 % denně z částky dlužného pojistného do dne jeho
úhrady. Soud žalobu odmítl podle §46 odst. 1 pís m. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ s. ř. s.“) z toho důvodu, že nebyly splněny
podmínky řízení. Žalobce totiž, vzdor dvěma výzvám soudu, obsaženým v usnesení ze dne
9. 10. 2008, č. j. 3 Nc 53/2008 – 12, a usnesení ze dne 5. 3. 2009, č. j. 8 Ca 31/2009 - 17,
srozumitelně neozřejmil žalobní námitky ani nevyjádřil, čeho se domáhá.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost,
kterou se domáhal jeho zrušení a vrácení věci Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Protože stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, Nejvyšší správní
soud mu z tohoto důvodu opakovaně, celkem třikrát, zástupce ustanovil. Usnesením ze dne
17. 8. 2011, č. j. 4 Ads 145/2010 - 84, byl stěžovateli ustanoven zástupcem advokát
JUDr. Jiří Záveský, usnesením ze dne 8. 9. 2011, č. j. 4 Ads 145/2010 - 93, byla žalobci
ustanovena zástupkyní advokátka Mgr. Marie Voříšková a usnesením ze dne 4. 10. 2011,
č. j. 4 Ads 145/2010 - 99, soud stěžovateli ustanovil zástupkyní advokátku JUDr. Zuzanu
Kudynovou. Ustanoveným zástupcům soud současně uložil, aby ve stanovené lhůtě doplnili
kasační stížnost tak, aby bylo zřejmé, z jakých konkrétních důvodů stěžovatel napadá usnesení
Městského soudu v Praze o odmítnutí žaloby. Ani ustanovení zástupců však nijak k odstranění
této vady kasační stížnosti nepřispělo.
Ve stěžovatelově případě totiž každý z výše jmenovaných ustanovených zástupců
Nejvyššímu správnímu soudu sdělil, že se nemůže řídit pokyny a požadavky stěžovatele a požádal
proto, aby byl zproštěn jeho zastupování. Jak přitom vyplývá z jejich podání, ani stěžovatel
s jejich ustanovením a následně uskutečněnými konzultacemi nebyl spokojen a Nejvyšší správní
soud je proto postupně zastupování stěžovatele zprostil (JUDr. Jiřího Záveského usnesením
ze dne 8. 9. 2011, č. j. 4 Ads 145/2010 – 93, JUDr. Marii Voříškovou usnesením ze dne
4. 10. 2011, č. j. 4 Ads 145/2010 – 99 a JUDr. Zuzanu Kudynovou usnesením ze d ne
26. 10. 2011, č. j. 4 Ads 145/2010 – 105). Jelikož ani opakovaná snaha odstranit nedostatek
podmínky řízení spočívající v chybějícím zastoupení stěžovatele advokátem se nezdařila
a ani třikrát opakované ustanovení zástupce z řad advokátů stěžovateli pro řízení o kasační
stížnosti nebylo úspěšné, Nejvyšší správní soud poté usnesením ze dne 26. 10. 2011,
č. j. 4 Ads 145/2010 - 105, vyzval stěžovatele, aby si sám v ybral zástupce z řad advokátů
a předložením plné moci doložil, že je pro řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem.
Nejvyšší správní soud stěžovatele poučil, že v opačném případě bude kasační stížnost odmítnuta.
Uvedené usnesení Nejvyššího správního soudu bylo stěžovateli doručeno dne 26. 10. 2011,
kdy stěžovatel nahlížel do spisu Nejvyššího správního soudu a toto usnesení osobně převzal.
Tato skutečnost je patrná z doručenky založené na č. l. 106 soudního spisu.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2011, č. j. 3 Ads 149/2010 - 126,
dostupném na www.nssoud.cz, nemusí být i při splnění podmínek uvedených v §35 odst. 8
s. ř. s. ustanoven zástupce v těch případech, kde by tímto úkonem nedošlo k naplnění
zamýšleného cíle, tedy poskytnutí právní pomoci a současně realizaci zásady rych losti
a hospodárnosti řízení. K takovým případům patří i svévolné odmítání pomoci poskytované
dosud ustanoveným zástupcem ze strany účastníka, odpírání potřebné součinnosti a maření jeho
úkonů. Tak tomu bylo i v nyní posuzovaném případě. Nejvyšší správní soud se totiž celkem
třikrát pokusil stěžovateli ustanovit zástupce a přispět tím k odstranění vad kasační stížnosti
a splnění podmínek řízení. Ani v jednom případě však nebyl úspěšný. Kasační stížnost, která byla
doručena Nejvyššímu správnímu soudu dne 22. 11. 2010 , nebyla do dnešního dne doplněna tak,
aby byla projednatelná. Za daných okolností proto soud vyzval stěžovatele, aby si sám vybral
advokáta, který by odpovídal jeho požadavkům a vyhověl výzvě soudu. Ačkoliv bylo usnesení
s výzvou k doložení plné moci advokáta stěžovateli doruče no dne 26. 10. 2011, tak stěžovatel
do dne vydání tohoto rozhodnutí nepředložil Nejvyššímu správnímu soudu plnou moc udělenou
advokátovi pro řízení o kasační stížnosti a ani jinak na tuto výzvu nereagoval.
Podle §105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovate l v řízení o kasační stížnosti zastoupen
advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná
nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů
vyžadováno pro výkon advokacie. Podle Nejvyššího správního soudu stěžovatel vzdor výzvě
soudu k doložení zastoupení advokátem a poučení o možných následcích nevyhovění výzvě
neučinil ničeho a chybějící plnou moc soudu nedoložil. Stěžovatel přitom ani nedoložil,
že má vysokoškolské právnické vzdělání vyžadované podle z vláštních právních předpisů
pro výkon advokacie. Povinné zastoupení advokátem, případně vysokoškolské právnické vzdělání
stěžovatele, je přitom podmínkou řízení o kasační stížnosti a bez jejího splnění nelze v řízení
pokračovat. Proto Nejvyšší správní soud podle §37 odst. 5 s. ř. s. užitého přiměřeně podle §120
s. ř. s. kasační stížnosti odmítl.
Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že tímto postupem není zasaženo do práva stěžovatele
na přístup k soudu. Stěžovatel totiž svým postojem k věci a k ustanoveným zástupcům,
především pak svými požadavky, způsobil, že se veškeré vynaložené úsilí ustanovených zástupců
směřující k odstranění vad kasační stížnosti naprosto minulo účinkem. Postupně ustanovovaní
zástupci vešli se stěžovatelem v kontakt, krátce poté se ovšem obrátili na Nejvyšší správní soud
se žádostí o zproštění povinnosti zastupovat stěžovatele v řízení o kasační stížnosti. Jak uvedl
Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 14. 7. 2010, č. j. 6 Ads 34/2010 - 257, dostupném
na www.nssoud.cz, „v situaci, kdy se stěžovatel sám svým jednáním … zbavil možnosti využít služeb
ustanoveného zástupce, nečiní postup krajského soudu nezákonným ani skutečnost, že mu nebyl ustanoven
advokát další.“. Uvedené závěry je třeba aplikovat i na nyní posuzovaný případ. Stěžovateli byla
totiž dána celkem třikrát příležitost, aby byl v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem
a byly tak odstraněny vady kasační stížnosti. Bez jakéhokoliv pozitivního výsledku byli soudem
opakovaně ustanovováni zástupci, prodlužovala se doba řízení a zvyšovaly se jeho náklady.
Jelikož stěžovatel nebyl opakovaně spokojen se zástupci ustanovenými mu soudem, dostal
možnost zvolit si takového advokáta, který by jeho požadavkům vyhověl. Této možnosti
však stěžovatel nevyužil.
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší správní soud dodává, že musel trvat na splnění
podmínky řízení uvedené v §105 odst. 2 s. ř. s., tedy vyžadovat povinné zastoupení stěžovatele
advokátem pro řízení o kasační stížnosti. Podmínky řízení totiž stanovuje zákon a soud
se od něj nemůže odchýlit. Předmětná zákonná právní úprava přitom není protiústavní
a neznamená překážku přístupu k soudu. Povinné zastoupení advokátem je vyžadováno teprve
pro řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem, tedy vrcholným článkem
soustavy správního soudnictví, kde se předpokládá řešení složitých právních otázek a povinné
zastoupení advokátem má přinést kvalifikovanější přístup k věc i. Účel povinného zastoupení
je v daném ohledu zcela legitimní a ospravedlnitelný. V nyní posuzovaném případě nemůže
od tohoto požadavku Nejvyšší správní soud ohlédnout a prominout nesplnění uvedené
podmínky řízení.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 3
věty první a §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2011
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu