ECLI:CZ:NSS:2011:4.ADS.154.2010:161
sp. zn. 4 Ads 154/2010 - 161
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: J. B., zast.
JUDr. Ladislavem Klementem, advokátem, se sídlem Václavské náměstí 76, Letohrad,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích
ze dne 26. 5. 2010, č. j. 52 Cad 40/2008 – 106, ve znění opravných usnesení ze dne 23. 6. 2010, č.
j. 52 Cad 40/2008 - 113, a ze dne 2. 9. 2010, č. j. 52 Cad 40/2008 - 139,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta JUDr. Ladislava Klementa se u r č u je částkou 1600 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní
moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 29. 4. 2008, č. X, zamítla Česká správa sociálního zabezpečení
žádost žalobce o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek §38 zákona č. 155/1995 Sb., o
důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“),
s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Ústí nad Orlicí
(dále jen „OSSZ“) ze dne 21. 4. 2008 žalobce není plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o
50 %. Žalobci nadále náleží částečný invalidní důchod.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž nesouhlasil s rozhodnutím žalované,
neboť jeho zdravotní stav odpovídal plné invaliditě, a byl tedy chybně posouzen. Dále uvedl,
že žádal o kopii lékařského posudku, ve kterém bylo zdůvodnění jeho zdravotního stavu,
ale toto mu bylo odmítnuto. V žalobě také poukazoval na svou finanční a sociální situaci,
která mu neumožňuje využívat potřebnou lékařskou péči.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 27. 11. 2008,
č. j. 52 Cad 40/2008 – 32, žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení. V odůvodnění soud uvedl, že žalovaným rozhodnutím byl žalobci podle §56
odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. odňat plný invalidní důchod z důvodu nesplnění
základních podmínek nároku na tento důchod stanovených v §39 zákona č. 155/1995 Sb.
Dospěl k závěru, že nárok na plný invalidní důchod žalobce podle §56 odst. 1 zákona
č. 155/1995 Sb. zanikl a v řízení nebylo prokázáno zkrácení veřejných subjektivních práv žalobce
z důvodu nezákonnosti žalovaného rozhodnutí.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud
vyhověl a rozsudkem ze dne 22. 7. 2009, č. j. 4 Ads 48/2009 – 71, rozsudek krajského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s odůvodněním, že krajský soud učinil předmětem
soudního přezkumu jiné rozhodnutí, než které žalobce napadal, čímž způsobil
nepřezkoumatelnost svého rozhodnutí.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 26. 5. 2010,
č. j. 52 Cad 40/2008 – 106, žalobu zamítl, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, a ustanovenému právnímu zástupci přiznal odměnu ve výši 1300 Kč za řízení
o kasační stížnosti. V odůvodnění rozsudku uvedl, že rozhodnutím žalované byla žalobci
podle §38 zákona č. 155/1995 Sb zamítnuta žádost o plný invalidní důchod z důvodu nesplnění
základních podmínek nároku na tento důchod stanovených v §39 zákona č. 155/1995 Sb. Soud
vycházel z obsahu posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Hradci
Králové (dále jen „posudková komise v Hradci Králové“) ze dne 4. 11. 2009, z posudku
Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně (dále jen „posudková komise
v Brně“) ze dne 8. 10. 2009 a z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí
v Praze (dále jen „posudková komise v Praze“) ze dne 23. 2. 2010. Z posudku posudkové komise
v Hradci Králové vzal soud za prokázané, že procentní míra poklesu soustavné výdělečné
činnosti žalobce činila 50 %, když rozhodující zdravotní postižení bylo stanoveno podle kapitoly
XV, oddílu H, položky 49 písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb.; za rozhodující zdravotní
postižení považovala stav po zahojené zlomenině krčku stehenní kosti vlevo se zkratem levé
dolní končetiny o 4 cm. Soud uvedl, že správnost závěrů posudku posudkové komise byla
prokázána revizním posudkem posudkové komise v Brně a posudkové komise v Praze. Krajský
soud za stěžejní důkaz pro posouzení věci považoval posudky uvedených posudkových komisí,
a dospěl proto k závěru, že k datu vydání nebyl žalobce plně invalidní. Uzavřel, že nárok žalobce
na plný invalidní důchod zanikl, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Krajský soud usnesením ze dne 23. 6. 2010, č. j. 52 Cad 40/2008 – 113, opravil rozsudek
ze dne 26. 5. 2010, č. j. 52 Cad 40/2008 – 106, ve výroku III. tak, že částka 1300 Kč se nahrazuje
částkou 1600 Kč.
Proti rozsudku ze dne 26. 5. 2010, č. j. 52 Cad 40/2008 – 106, podal žalobce
(dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž uvedl, že krajský soud nezohlednil, že byl
od 20. 5. 2007 do 8. 7. 2008, tj. více jak jeden rok, v pracovní neschopnosti; v tu dobu byl řádně
veden jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce a nepobíral žádnou finanční podporu. Poukázal
na to, že pobíral pouze částečný invalidní důchod, který mu byl přiznán v roce 2000, a proto mu
nemohl být odebrán plný invalidní důchod. Dále uvedl, že žalovaná rozhodla, že není plně
invalidní, ale trvá na skutečnosti, že minimálně od 21. 4. 2008 do ukončení pracovní
neschopnosti dne 8. 7. 2008 musel být plně invalidní. Požádal o osvobození od soudních
poplatků a ustanovení právního zástupce.
Usnesením ze dne 10. 8. 2010, č. j. 52 Cad 40/2008 – 131, krajský soud ustanovil
stěžovateli zástupcem pro řízení o kasační stížnosti JUDr. Ladislava Klementa, advokáta.
Doplněním kasační stížnosti byl napaden rozsudek krajského soudu z důvodů uvedených
v §103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel namítal, že ani v jednom z posudků posudkových komisí
není brána v úvahu skutečnost, že v důsledku úrazu (zlomeniny levého bérce) byl od 20. 5. 2007
do 7. 7. 2008 v pracovní neschopnosti, přestože jsou všechny posudky vypracovány ke dni
29. 4. 2008, tedy k datu, kdy byl stěžovatel déle jak 11 měsíců v pracovní neschopnosti v důsledku
tohoto úrazu a tato pracovní neschopnost nadále trvala. S touto skutečností se svém posudku
nevypořádala ani jedna z posudkových komisí, ale ani posudkový lékař OSSZ při posouzení
zdravotního stavu stěžovatele dne 21. 4. 2008. Pracovní neschopnost doložil stěžovatel
potvrzením o dobách pracovní neschopnosti uchazeče o zaměstnání vystaveném úřadem práce.
Trval na tom, že minimálně od 21. 4. 2008 do 7. 7. 2008 mu měl být přiznán plný invalidní
důchod. Dále namítal, že výrokem I. napadeného rozsudku byla zamítnuta žaloba
proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti stěžovatele o plný invalidní důchod, ale v odůvodnění
rozsudku se uvádí: „Protože nárok na plný invalidní důchod zanikl [...] nezbylo soudu, než žalobu jako
nedůvodnou zamítnout.“ V této souvislosti zdůraznil, že mu nemohl zaniknout nárok na plný
invalidní důchod, když mu plný invalidní důchod nebyl přiznán, a že jeho žaloba směřovala právě
proti rozhodnutí žalované, kterým byla zamítnuta jeho žádost o plný invalidní důchod.
Navrhoval, aby byl rozsudek krajského zrušen a věc se vrátila tomuto soudu k dalšímu řízení.
Usnesením ze dne 2. 9. 2010, č. j. 52 Cad 40/2008 – 139, krajský soud opravil
odůvodnění rozsudku ze dne 26. 5. 2010, č. j. 52 Cad 40/2008 – 106, tak, že v pátém odstavci
na straně 3 začínajícím slovy: „Protože nárok na plný invalidní důchod žalobce zanikl [...]“ se slovo
„zanikl“ nahrazuje slovem „nevznikl“. Poukázal na to,, že v odůvodnění zmíněného rozsudku
se vyskytly zjevné nesprávnosti, které spočívaly v tom, že namísto slova „nevznikl“ uvedeném
v předposledním odstavci odůvodnění rozsudku bylo nesprávně uvedeno (tj. nesprávně přepsáno
z konceptu rozsudku) slovo „zanikl“.
Žalovaná se k podané kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek z hledisek uvedených v §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody obsaženými v kasační stížnosti.
Podle §103 odst. 1 s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené b) vady řízení
spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel,
nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené
rozhodnutí správního orgánu zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost
rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost, d) nepřezkoumatelnosti spočívající
v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení
před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou spočívající v tom, že krajský soud
přezkoumával jiné rozhodnutí, než proti kterému směřovala žaloba stěžovatele. Je třeba předně
uvést, že krajský soud poté, co byla podána kasační stížnost a její doplnění, opravil usnesením
ze dne 2. 9. 2010, č. j. 52 Cad 40/2008 – 139, odůvodnění rozsudku ze dne 26. 5. 2010,
č. j. 52 Cad 40/2008 – 106, tak, že v pátém odstavci na straně 3 rozsudku začínajícím slovy:
„Protože nárok na plný invalidní důchod žalobce zanikl [...]“ slovo „zanikl“ nahradil slovem „nevznikl“.
Nejvyšší správní soud tedy musel posoudit, zda bylo možné, aby byla shora popsaná nesprávnost
postupem podle §54 odst. 4 s. ř. s. opravena, nebo zda napadený rozsudek netrpí z tohoto
důvodu nepřekoumatelností.
Podle §54 odst. 4 s. ř. s. předseda senátu opraví v rozsudku i bez návrhu chyby v psaní a počtech,
jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku, vydá o tom opravné usnesení a může odložit
vykonatelnost rozsudku do doby, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.
Citované ustanovení umožňuje soudu, aby v rozhodnutí opravil početní a písařské chyby
a zjevné nesprávnosti, které jsou podobného původu jako písařské chyby. Za zjevnou
nesprávnost tak může být považována pouze chyba, ke které došlo zjevným a okamžitým
selháním v duševní či mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti bylo rozhodnutí vyhlášeno
či vyhotoveno, a která je každému zřejmá. Zřejmost takové nesprávnosti vyplývá
především z porovnání výroku rozhodnutí s jeho odůvodněním, případně i z jiných souvislostí.
Tento názor vyslovil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 27. 9. 1968, sp. zn. 2 Cz 57/68,
publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 37/1969, a Nejvyšší správní
soud neshledal žádný důvod se od tohoto názoru odchýlit.
V posuzovaném případě byl předmětem opravy pátý odstavec na straně 3 odůvodnění
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. 5. 2010,
č. j. 52 Cad 40/2008 – 106, ve kterém krajský soud namísto slova „nevznikl“ uvedl slovo
„zanikl“. Nejvyšší správní soud je toho názoru, že se skutečně jedná o zřejmou nesprávnost,
která plyne z porovnání výroku a odůvodnění rozsudku, jakož i z konceptu rozsudku,
který je založen v soudním spise. V záhlaví a rovněž ve výroku I. napadeného rozsudku totiž
krajský soud specifikoval rozhodnutí, které učinil předmětem přezkumu, jako rozhodnutí
žalované, respektive České správy sociálního zabezpečení ze dne 29. 4. 2008, č. X. V prvním
odstavci odůvodnění rozsudku je přitom uvedeno, že „Žalovaným rozhodnutím byla žalobci podle
ustanovení §38 zákona č. 155/1995 Sb, o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“)
zamítnuta žádost o plný invalidní důchod [...]“. Pro podporu toho, že se jedná o zřejmou nesprávnost,
která se v odůvodnění rozsudku vyskytla při písemném vyhotovení originálu rozsudku, lze
odkázat rovněž na koncept rozsudku, jenž je založen na č. l. 111 a 112 soudního spisu. V něm je
v odstavci, v němž krajský soud usnesením ze dne 2. 9. 2010, č. j. 52 Cad 40/2008 – 139, nahradil
slovo „zanikl“ slovem „nevznikl“, totiž skutečně uvedeno: „Protože nárok na plný invalidní důchod
žalobce (žalobkyně) nevznikl [...]“. Z uvedeného tak podle názoru Nejvyššího správního soudu
jednoznačně vyplývá, že krajský soud se v rozsudku zabýval přezkumem rozhodnutí žalované,
jehož předmětem bylo zamítnutí žádosti stěžovatele o plný invalidní důchod, a pokud krajský
soud v pátém odstavci na straně 3 napadeného rozsudku uvedl, že nárok na plný invalidní
důchod zanikl, jedná se o zjevnou chybu v psaní ve smyslu §54 odst. 4 s. ř. s., která stěžovateli
nezpůsobila žádnou újmu na jeho právech.
Nejvyšší správní soud dodává, že tuto nesprávnost, jíž se krajský soud dopustil
v odůvodnění napadeného rozsudku, posuzoval o to bedlivěji, neboť rozsudkem ze dne
22. 7. 2009, č. j. 4 Ads 48/2009 – 71, zrušil předchozí rozsudek krajského soudu v této věci právě
proto, že z jeho odůvodnění vyplývalo, že krajský soud přezkoumával rozhodnutí žalované,
jímž byl stěžovateli odňat plný invalidní důchod podle §56 odst. 1 písm. a) zákona
č. 155/1995 Sb. z důvodu nesplnění základních podmínek nároku na tento důchod stanovených
v §39 zákona č. 155/1995 Sb. V nyní posuzovaném případě je situace odlišná,
neboť lze z odůvodnění napadeného rozsudku bez obtíží dovodit, že krajský přezkoumával
rozhodnutí žalované, jímž byla žádost o plný invalidní důchod zamítnuta.
Stěžovatel v podané kasační stížnosti poukázal na důvody uvedené v §103
odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s., ale jeho námitky, jimiž brojí proti neúplnosti a nepřesvědčivosti
posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti, lze podřadit pod kasační důvod
uvedený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (jiná vada řízení – shodně též rozsudek Nejvyššího
správního soudu sp. zn. 4 Ads 13/2003 ze dne 25. 9. 2003, publikovaný ve sbírce rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu pod č. 511/2005, dostupný na www.nssoud.cz).
Z obsahu posudkové dokumentace Nejvyšší správní soud zjistil, že je vedena od roku
1995. Podle záznamu o jednání posudkové komise OSSZ v Ústí nad Orlicí ze dne 21. 7. 1995 byl
stěžovatel uznán invalidní podle §29 odst. 2 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb. od 15. 6. 1995
pro stav po fraktuře krčku levé stehenní kosti, pro stav po cholecystektomii s chronickou
etylickou hepatopatií a chronickou pankreatitidou a bylo zhodnoceno, že pro dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav je neschopen vykonávat jakékoli soustavné zaměstnání. Při následné
kontrole invalidity dne 23. 1. 1997, v níž bylo pokračováno dne 12. 6. 1997, byl uznán nadále plně
invalidní; v diagnostickém souhrnu se na prvním místě uváděl stav po zlomenině krčku stehenní
kosti vlevo řešené osteosyntézou, stav po zlomenině pažní kosti vlevo v březnu 1997
s chronickou pankreatitidou při abusu alkoholu. Rozhodující zdravotní postižení odpovídalo
kapitole XV, oddílu A, položce 1 písm. c) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. a poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 70 %. Při lékařské kontrolní prohlídce ze dne
16. 1. 1998, v níž bylo pokračováno dne 31. 7. 1998, již nebyl stěžovatel plně invalidní,
ani částečně invalidní. Rozhodující zdravotní postižení odpovídalo postižení uvedenému
v kapitole XV, oddílu G, položce 49 písm. a) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. při poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 30 %. Rozhodnutím žalované ze dne 30. 9. 1998, č. X,
byl stěžovateli odňat od 16. 11. 1998 plný invalidní důchod. Proti tomuto rozhodnutí podal
stěžovatel opravný prostředek, který Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem č. j. 29 Ca 32/99
– 20, neshledal důvodným a rozhodnutí žalované potvrdil. Krajský soud vycházel z posudků
posudkové komise v Hradci Králové ze dne 10. 6. 1999 a posudkové komise v Brně ze dne 1. 9.
1999; obě posudkové komise dospěly shodně s lékařem OSSZ k závěru, že rozhodující příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl stav způsobený vícečetným zdravotním
postižením s rozhodujícím podílem následků po dobře zhojené zlomenině krčku levé stehenní
kosti řešené osteosyntézou s odstraněním kovového materiálu a s dobrou funkcí končetiny a
stanovily míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle kapitoly XV, oddílu G,
položky 49 písm. a) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. na 30 %. Ze záznamu o jednání ze
dne 29. 3. 2001, které probíhalo na základě žádosti stěžovatele ze dne 12. 4. 2000, byl uznán
částečně invalidní; jako rozhodující zdravotní postižení byl určen stav po fraktuře krčku levé
dolní končetiny, zhojené s relativně dobrou funkcí a těžkou kyfoskoliózou páteře, což odpovídalo
postižení uvedenému v kapitole XV, oddílu H, položce 49 písm. a) přílohy č. 2 k vyhlášce č.
284/1995 Sb. a poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti 25 %, která byla podle §6 odst.
4 citované vyhlášky zvýšena o 10 % na celkových 35 %. Při následné kontrole invalidity dne 18.
4. 2002 byl nadále částečně invalidní pro výrazné funkční postižení levého kyčelního kloubu po
fraktuře se sekundárním vertebrogenním syndromem, stav je nezlepšitelný, další kontrolní
lékařské prohlídky jsou neúčelné. Rozhodující zdravotní postižení odpovídalo postižení
uvedenému v kapitole XV, oddílu H, položce 49 písm. a) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb.
a poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti 40 %.
Podle záznamu o jednání ze dne 21. 4. 2008 probíhalo řízení o plný invalidní důchod
na základě žádosti stěžovatele. V posudkovém zhodnocení bylo uvedeno, že hlavní příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je susp. LI syndrom l. dx. irritačně – zánikový,
chronické lumbalgie bez jasného CT korelátu, v terénu těžkých degenerativních změn páteře,
stavu po fraktuře krčku femuru levé dolní končetiny, kterou utrpěl dne 14. 10. 1994, řešené
osteosyntézou, se zkratem levé dolní končetiny o 4 – 5 cm, coxartrózou levé dolní končetiny
s omezením hybnosti levé kyčle, stavem po fraktuře pravého bérce z května 2007 řešené
osteosyntézou klinicky i podle rentgenu zhojeno. Přetrvává výrazně porušený stereotyp chůze
v důsledku vertebrogenních i poúrazových změn, při zátěži chůze o francouzských holích, nález
je stacionární. Zdravotní postižení odpovídá postižení uvedenému v kapitole XV, oddílu F,
položce 2 písm. c) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb s poklesem schopnosti soustavné
výdělečné činnosti o 40 %. Míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve smyslu §6
odst. 4 a 5 vyhlášky č. 284/1995 Sb. se vzhledem k dalším zdravotním postižením zvyšuje
o 10 %, tudíž celková hodnota poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti činí 50 %. Bylo
uvedeno, že stěžovatel není schopen těžké fyzické práce, manipulace s těžkými břemeny, trvale
práce ve vynucených polohách, v klimaticky nevyváženém prostředí s přetěžovaním dolních
končetin – trvale ve stoje a s delší chůzí hlavně po nerovném terénu. Nato bylo vydáno
přezkoumávané rozhodnutí.
Předmětem přezkumného soudního řízení bylo rozhodnutí žalované ze dne 29. 4. 2008,
jímž byla stěžovateli zamítnuta žádost o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek §38
zákona č. 155/1995 Sb. Jedním z předpokladů vzniku nároku na plný invalidní důchod
je existence plné invalidity pojištěnce ve smyslu §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. Bylo tedy
třeba zjistit, zda stěžovatel ke dni 29. 4. 2008 splňoval podmínky plné invalidity ve smyslu tohoto
ustanovení, tj. zda pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti u něho činil nejméně 66 %,
nebo zda u něho šlo o schopnost pro zdravotní postižení vykonávat soustavnou výdělečnou
činnost za zcela mimořádných podmínek. Je třeba uvést, že v daném případě se jedná o důchod
podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu závisí především
na jeho odborném lékařském posouzení. V přezkumném soudním řízení ve věcech důchodového
pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů podle §4 odst. 2 zákona
č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, Ministerstvo práce a sociálních
věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise
jsou oprávněny nejen k celkovému přezkoumání zdravotního stavu a dochované pracovní
schopnosti občanů, ale též k posouzení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
i k zaujetí posudkových závěrů o plné či částečné invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku.
Posudkové řízení je tedy specifická forma správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního
stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení
a důchodového pojištění. Jde tedy o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem
je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí i znalosti z oboru
posudkového lékařství. Nicméně i tyto posudky hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad
upravených v §77 odst. 2 s. ř. s., avšak takový posudek, který splňuje požadavek úplnosti,
celistvosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá
zpravidla rozhodujícím pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí.
Posudkový závěr by měl být náležitě odůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá a ani
nemůže mít odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity plné či částečné závisí
především.
Z výše uvedeného pro posuzovanou věc vyplývá, že bylo třeba zjistit, zda ke dni
29. 4. 2008 byly řádně zjištěny rozsah a intenzita zdravotního postižení stěžovatele
a zda byla náležitě odůvodněna míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
k uvedenému dni.
Posudková komise v Hradci Králové určila v posudku ze dne 4. 11. 2008 za rozhodující
zdravotní postižení stav po zhojené zlomenině krčku stehenní kosti vlevo se zkratem levé dolní
končetiny o 4 cm. Procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovila 45
% podle kapitoly XV, oddílu H, položky 49 písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb.,
kterou podle §6 odst. 4 zmíněné vyhlášky zvýšila o 5 % s ohledem na další postižení zdravotní
stavu, především postižení páteře s omezením hybnosti hrudního a bederního úseku.
V posudkovém závěru uvedla, že stěžovatel utrpěl v roce 1994 zlomeninu krčku levé stehenní
kosti. Přetrvává omezená hybnost v levém kyčelním kloubu, u něhož jsou prokázány sekundární
degenerativní změny, zkrat levé dolní končetiny o 4 – 5 cm. Léčí se pro bolesti páteře při těžkých
degenerativních změnách především hrudního a bederního úseku. přičemž je výrazně omezena
i hybnost těchto úseků. Nejsou však prokázány žádné známky kořenového kompresivního
syndromu a ani známky ochrnutí dolních končetin. V roce 2007 došlo ke zlomenině pravého
bérce, která je zcela zhojena.
Posudková komise v Brně v posudku ze dne 8. 10. 2009 dospěla k závěru, že rozhodující
příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl stav po zlomenině krčku levé stehenní
kosti. Míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti hodnotila podle kapitoly XV, oddílu
H, položky 49 písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. ve výši 45 %; vzhledem
k vertebrogenním potížím hodnotila míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
na horní hranici rozmezí uvedeného ve zmíněné položce a s ohledem na předchozí vykonávané
výdělečné činnosti zvýšila horní hranici poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 5 %
na celkových 50 %. Uvedla, že k datu rozhodnutí žalované ze dne 29. 4. 2008 byla zlomenina
pravého bérce z 20. 5. 2007 podle lékařských nálezů dobře zhojena, bez zkratu, bez anulace
a bez poruchy funkce sousedních kloubů – hlezna a kolene vpravo. Po zlomenině krčku levé
stehenní kosti z roku 1994, která byla léčena osteosyntézou a kde byl již vyňat kovový materiál,
přetrvával zkrat levé dolní končetiny o 4 cm. Nebyla zjištěna porucha motorické inervace,
výrazná deformita ani svalová atrofie levé dolní končetiny. Nestejná délka dolních končetin byla
hlavní příčinou zhoršení vertebrogenních potíží. Jednalo se o udávané lumboischilagie, které byly
bez prokázaných projevů nervového a svalového dráždění, bez neurologických výpadů motoriky
dolních končetin s omezením pro vynucené polohy a fyzicky náročné aktivity. Pokles schopnosti
soustavné výdělečné činnosti pro toto samotné postižení by posudková komise hodnotila podle
kapitoly XV, oddílu F, položky 2 písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., nikoliv
pod písm. c) uvedené položky, jak je uvedeno v posudku lékaře OSSZ. Zlomenina levé pažní
kosti nezanechala závažnější dokumentovanou poruchu funkce, Vleklý zánět jater a slinivky břišní
při nadužívání alkoholu byly bez podstatnějších klinických projevů.
Posudková komise v Praze v posudku ze dne 23. 2. 2010 určila jako rozhodující příčinu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stav po zhojené zlomenině krčku levé stehenní kosti
se zkratem levé dolní končetiny o 4 cm s deformitou varozní kyčle a s počínajícími
degenerativními změnami levého kyčelního kloubu. Procentní míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti hodnotila v souladu se závěry posudkových komisí v Hradci Králové a Brně
podle kapitoly XV, oddílu H, položky 49 písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. a činila
45 %. Horní hranici procentního rozmezí poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
zvýšila podle §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. o 5 % vzhledem k dosaženému vzdělání,
zkušenostem a znalostem a vzhledem k vertebrogenním potížím. Celková hodnota poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti tedy činila 50 %. Poukázala na to, že v roce 1994 utrpěl
stěžovatel zlomeninu krčku levé stehenní kosti, která byla léčena chirurgicky osteosyntézou. Dva
roky poté byl odstraněn kovový materiál. V objektivním nálezu přetrvávalo zkrácení levé dolní
končetiny o 4 cm, deformita varozní kyčle a počínající degenerativní změny levého kyčelního
kloubu. Uvedla, že utrpěl několik dalších zlomenin (některé i pod vlivem alkoholu), které
se zhojily bez následků (zlomenina pravého bérce, pažní kosti vlevo, zlomeniny levostranných
i pravostranných žeber). Byl léčen pro bolesti páteře při lehčích degenerativních změnách
zejména bederního úseku s omezenou hybností, bez kořenového dráždění, bez paréz, svalových
atrofií, bez sfinkterových potíží. Na provokaci bolestí se podílela v největší míře porušená statika
páteře při nestejné délce končetin. Jaterní změny a změny na slinivce související s nadměrným
užíváním alkoholu neměly vliv na pokles pracovního potenciálu, neboť laboratorní hodnoty
se pohybovaly v mezích normy.
Posudkové komise, z jejichž posudků krajský soud vycházel, zasedaly v řádném složení,
za přítomnosti odborných ortopedů, jejichž specializace odpovídala zdravotnímu postižení
určujícímu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav stěžovatele, a měly k dispozici dostatečné
množství lékařských nálezů. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že posudkové komise shodně
vymezily rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jako stav po zhojené
zlomenině krčku levé stehenní kosti se zkratem levé dolní končetiny o 4 cm a rovněž shodně
hodnotily pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle kapitoly XV, oddílu H, položky
49 písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. na horní hranici rozmezí 45 %, který
s ohledem na další zdravotní postižení zvýšily podle §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. o 5 %.
Celkový pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti tedy posudkové komise hodnotily ve
výši 50 %. Za této situace nemá Nejvyšší správní soud pochybnosti o správnosti závěrů
posudkových komisí v určení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a při hodnocení
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele.
K námitce stěžovatele, že posudkové komise nezohlednily skutečnost, že byl
od 20. 5. 2007 do 7. 7. 2008 v pracovní neschopnosti, Nejvyšší správní soud poznamenává,
že posudkové komise podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení, posuzují toliko zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely
přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění.Uvedené ovšem neznamená,
že by se neměly zabývat příčinou pracovní neschopnosti s ohledem na posouzení zdravotního
stavu a dochované pracovní schopnosti stěžovatele. Všechny posudkové komise zlomeninu
pravého bérce, kterou stěžovatel utrpěl dne 20. 5. 2007 a pro niž byl v pracovní neschopnosti,
funkčně zhodnotily a uvedly, že zlomenina pravého bérce ze dne 20. 5. 2007 byla podle
lékařských nálezů dobře zhojena, bez zkratu, bez anulace a bez poruchy funkce sousedních
kloubů – hlezna a pravého kolene. Z toho plyne, že posudkové komise příčinu pracovní
neschopnosti posuzovaly, avšak nevyhodnotily ji jako posudkově významnou.
Se zřetelem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že zdravotní stav
stěžovatele byl přezkoumán řádně a objektivně, přičemž bylo nepochybně prokázáno,
že stěžovatel ke dni vydání napadeného rozhodnutí, tj. k datu 29. 4. 2008, nebyl plně invalidní
podle §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. a nárok na plný invalidní důchod mu k uvedenému dni
nevznikl. Za této situace považuje Nejvyšší správní soud postup Krajského soudu v Hradci
Králové – pobočky v Pardubicích za správný a zákonu odpovídající. Kasační stížnost tedy
neshledal důvodnou, a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že žádný
z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť stěžovatel ve věci úspěšný nebyl a žalované
právo na náhradu nákladů řízení ze zákona nevzniklo (§60 odst. 1 a 2 za použití §120 s. ř. s.).
Stěžovateli byl ustanoven zástupce z řad advokátů, JUDr. Ladislav Klement; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s.). Ustanovenému
zástupci stěžovatele byla přiznána odměna a náhrada hotových výdajů za řízení o kasační stížnosti
v celkové částce 1600 Kč [za dva úkony právní služby ve výši 500 Kč spočívající v přípravě
a převzetí zastoupení a v písemném podání soudu ve věci samé podle §11 odst. 1 písm. a) a d)
ve spojení s §9 odst. 2 a §7 bodem 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a dva režijní paušály
po 300 Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu, celkem tedy 1600 Kč]. Zástupci stěžovatele
tedy bude vyplacena částka ve výši 1600 Kč, a to z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. března 2011
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu