ECLI:CZ:NSS:2011:4.ADS.155.2011:21
sp. zn. 4 Ads 155/2011 - 21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: J. Š.,
proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1,
Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
6. 10. 2011, č. j. 9 Ad 15/2011 - 12,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 10. 2011, č. j. 9 Ad 15/2011 - 12, zamítl
žalobcovu žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků. V odůvodnění tohoto usnesení
soud uvedl, že žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 14. 6. 2011 domáhal
zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 10. 2008, č. j. 2008/66929 - 424. Poté, co byl vyzván
k zaplacení soudního poplatku, žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků s tím,
že „jsem ve výkonu trestu odnětí svobody a mé příjmy, jsou nepatrné …“. Soud však dospěl k závěru
o zjevné neúspěšnosti žaloby, a to jednak proto, že napadá rozhodnutí žalovaného,
na které dopadá kompetenční výluka podle §70 písm. a) soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“), dále proto, že o téže věci již soud jednou pravomocně rozhodl a konečně proto,
že žaloba je opožděná. Z každého z těchto důvodů by tedy bylo třeba žalobu podle §46 odst. 1
s. ř. s. odmítnout. Na základě těchto skutečností soud učinil závěr o zjevné neúspěšnosti žaloby,
a proto žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků ve smyslu §36 odst. 3 věty druhé
s. ř. s. zamítl.
Ve včas podané kasační stížnosti žalobce (dále jen „stěžovatel“) namítl, že jeho majetkové
poměry mu neumožňují zaplatit soudní poplatek, přičemž o nich měl soud dostatečné informace.
Dále stěžovatel uvedl, že žalobu podal tak, jak byl poučen rozsudkem Nejvyššího správního
soudu ze dne 21. 4. 2011, č. j. 4 Ads 50/2011 - 46. Proto stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní
soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2011, č. j. 9 Ad 15/2011 - 12, zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.,
podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež byly stěžovatelem v kasační stížnosti uplatněny.
Přitom neshledal vady uvedené v §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Protože kasační stížnost směřuje vůči nepřiznání osvobození od soudních poplatků,
které je též předpokladem pro ustanovení zástupce, Nejvyšší správní soud netrvá na splnění
podmínky řízení v podobě zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost a povinného
zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, www.nssoud.cz). Proto nezaplacení soudního
poplatku za podání kasační stížnosti a nedostatek zastoupení stěžovatele nebrání věcnému
projednání kasační stížnosti.
Podle Nejvyššího správního soudu lze stěžovatelovy námitky podřadit pod důvod kasační
stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť jím napadá správnost právního posouzení
soudem o nesplnění podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků. K tomu Nejvyšší
správní soud dodává, že stěžovatel uplatňuje námitky a argumenty, které se netýkají skutečných
důvodů pro vydání napadeného usnesení Městského soudu v Praze, neboť jím byla zamítnuta
žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků kvůli zjevné neúspěšnosti žaloby podle §36
odst. 3 věty druhé s. ř. s., a nikoliv kvůli tomu, že by stěžovatel měl dostatečné prostředky
a nesplnil tak podmínku uvedenou ve větě první téhož ustanovení.
Pro větší přehlednost a snazší pochopení celé věci Nejvyšší správní soud uvádí následující
skutečnosti, které již ostatně uvedl v rozsudku ze dne 21. 4. 2011, č. j. 4 Ads 50/2011 - 46. Úřad
práce v Plzni usnesením ze dne 29. 8. 2008, č. j. PMA-2008/37048-12/2, přerušil řízení
ve věci uspokojení mzdových nároků stěžovatele. Toto usnesení bylo rozhodnutím žalovaného
ze dne 29. 10. 2008, č. j. 2008/66929 - 424, podle §90 odst. 1 písm. b) správního řádu zrušeno
a věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného
podal stěžovatel žalobu. Tu Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 12. 2010,
č. j. 10 Ca 256/2009 - 27, odmítl. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 21. 4. 2011,
č. j. 4 Ads 50/2011 - 46, zamítl stěžovatelovu kasační stížnost proti rozhodnutí soudu
o odmítnutí žaloby, neboť dospěl k závěru, že žaloba byla správně odmítnuta, když jí bylo
napadeno zrušující rozhodnutí žalovaného, jež nenaplňuje materiální znaky rozhodnutí
způsobilého soudního přezkumu podle §65 odst. 1 s. ř. s. Rozhodnutí žalovaného ze dne
29. 10. 2008, č. j. 2008/66929 - 424, stěžovatel opětovně napadá v nyní projednávané věci.
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. „účastník, který doloží, že nemá dostatečné finanční prostředky,
může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud
k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.“ Právě na posouzení zjevné
neúspěšnosti žaloby založil Městský soud v Praze rozhodnutí o zamítnutí návrhu na přiznání
osvobození od soudních poplatků. Proto je třeba zkoumat, zda jsou závěry vyslovené soudem
správné.
Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatel opětovně napadl žalobou shodné rozhodnutí
žalovaného. Když stěžovatel požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků, soud shledal
naplnění důvodů zjevné neúspěšnosti návrhu předně v tom, že žalobou napadené rozhodnutí
žalovaného ze dne 29. 10. 2008, č. j. 2008/66929 - 424, není rozhodnutím podle §65 odst. 1
s. ř. s., neboť na něj dopadá kompetenční výluka uvedená v §68 písm. e) ve spojení s §70
písm. a) s. ř. s. Tento závěr vyslovil již Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 4. 2011,
č. j. 4 Ads 50/2011 - 46, jak je výše uvedeno. Důvod, proč nejde o rozhodnutí podle §65 odst. 1
s. ř. s., je dán tím, že rozhodnutí žalovaného zrušilo rozhodnutí úřadu práce a věc mu vrátilo
k dalšímu řízení. Věc se nadále nachází na úrovni veřejné správy a soudní přezkum zde nemá
místo, neboť rozhodnutí žalovaného nijak nezasahuje do práv a povinností stěžovatele.
Dalším důvodem vedoucím k závěru o zjevné neúspěšnosti návrhu byla skutečnost,
že žalobce napadá podruhé rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 10. 2008, č. j. 2008/66929 - 424,
z čehož je patrné, že žaloba je v takovém případě nutně podána opožděně.
Poslední důvod, který vedl k závěru o zjevné neúspěšnosti stěžovatelova návrhu, shledal
Městský soud v Praze v tom, že o téže žalobě již bylo rozhodnuto jeho odmítavým usnesením
ze dne 1. 12. 2010, č. j. 10 Ca 256/2009 - 27. Nejvyšší správní soud, s ohledem na jeho rozsudek
ze dne 27. 1. 2005, č. j. 1 Afs 30/2004 - 71, publikovaný pod č. 538/2005 Sb. NSS,
v němž se uvádí, že „pravomocné usnesení soudu o odmítnutí žaloby nevytváří překážku věci rozhodnuté“,
však nesdílí závěr Městského soudu v Praze, že je v tomto případě dána překážka
věci rozhodnuté.
Nicméně Nevyšší správní soud se shoduje se závěry Městského soudu v Praze,
že zde byly splněny podmínky uvedené v §36 odst. 3 věty druhé s. ř. s. k zamítnutí zjevně
neúspěšného návrhu. Stěžovatel brojí ve správním soudnictví opožděnou žalobou
proti témuž rozhodnutí žalovaného, které je navíc vyloučeno ze soudního přezkumu,
o čemž již bylo v minulosti rozhodnuto. Uvedené závěry jsou plně v souladu i s rozsudkem
Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2007, č. j. 7 Afs 102/2007 - 72, dostupným
na www.nssoud.cz, podle něhož „vlastnost „zjevně neúspěšného návrhu“, kterou zákonodárce vyjádřil
pojmem „zjevně“, je třeba vykládat jako vlastnost návrhu seznatelnou „na první pohled“, jehož neúspěšnost
je bez jakýchkoliv pochybností a dokazování zcela jednoznačná, nesporná a okamžitě zjistitelná. Takovým
„zjevně neúspěšným návrhem“ může být např.: opožděně podaná žaloba, opožděně podaná kasační stížnost; návrh
na prominutí zmeškání zákonné lhůty, kterou nelze prominout; návrh, který je výslovně (bez meritorního
posouzení charakteru a povahy žalobou napadeného úkonu) vyloučen z meritorního přezkoumání.“
K námitce stěžovatele, že se řídil poučením Nejvyššího správního soudu vysloveným
v rozsudku ze dne 21. 4. 2011, č. j. 4 Ads 50/2011 - 46, Nejvyšší správní soud uvádí,
že stěžovatel si je vyložil nesprávně. Nejvyšší správní soud nepoučil stěžovatele o tom,
že má napadnout žalobou opět totéž rozhodnutí žalovaného, a to ani v řízení podle části páté
o. s. ř. Naopak v předchozím rozhodnutí Nejvyšší správní soud zdůraznil, že je třeba,
aby stěžovatel vyčkal rozhodnutí úřadu práce, proti němu uplatnil řádné opravné prostředky
a teprve potom případně podal žalobu k civilním soudům. To ostatně vyplývá z níže uvedené
citace „s ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dodává, že pokud úřad práce rozhodne (či již rozhodl)
ve věci samé, má stěžovatel možnost se proti takovému rozhodnutí bránit žalobou v občanském soudním řízení
podle §244 a násl. o. s. ř.“
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud neshledal kasační
stížnost důvodnou, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle §120 a §60 odst. 1
věty první s. ř. s., neboť stěžovatel ve věci nebyl úspěšný a žalovanému nevznikly náklady,
které by přesahovaly jeho běžnou úřední činnost.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. prosince 2011
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu