ECLI:CZ:NSS:2011:4.ADS.156.2010:73
sp. zn. 4 Ads 156/2010 - 73
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: JUDr. Z. A., proti
žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní třída 16, Praha 1, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2010,
č. j. 11 Ca 294/2009 - 42,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 3. 2010, č. j. 11 Ca 294/2009 - 42, zamítl
žádost žalobce o přiznání osvobození od placení soudních poplatků a záloh. Podle soudu
se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované, kterým mu byl pozastaven výkon
advokacie. Protože žalobce s podanou žalobou nezaplatil soudní poplatek, byl výzvou ze dne
2. 12. 2009, č. j. 11 Ca 294/2009 - 20, vyzván k jeho zaplacení. Dne 8. 1. 2010,
pod č. j. 11 Ca 294/2009 - 26, byla žalobci k jeho žádosti prodloužena lhůta k zaplacení soudního
poplatku, a to do 15. 2. 2010. Podle soudu však žalobce ani v takto prodloužené lhůtě poplatek
nezaplatil, přičemž dne 15. 2. 2010 požádal o osvobození od soudních poplatků. Na výzvu soudu
žalobce předložil vyplněné Potvrzení o osobních, výdělkových a majetkových poměrech spolu s přiznáním
k dani z příjmů za rok 2008 a s výpisem z katastru nemovitostí LV č. 2019. Z těchto podkladů
soud zjistil, že žalobce vlastní 1/5 domu v Praze 6, má majetkové nároky za Městským soudem
v Praze v celkové výši 11 152 307 Kč a dluhy ve výši cca 15 mil. Kč. Daň za rok 2008 platil
ve výši 23 445 Kč. Na základě toho soud dospěl k závěru, že žalobce má dostatečné prostředky
k tomu, aby mohl zaplatit soudní poplatek ve výši 2000 Kč. Podle soudu má žalobce dostatečný
příjem, když jeho dílčí základ daně z příjmů činil 156 377 Kč. Soud v této souvislosti zdůraznil,
že žalobce o osvobození požádal, jak sám výslovně uvedl, nikoliv kvůli výši poplatkové
povinnosti, ale z důvodu nutnosti principiálního posouzení, zda mu vzhledem k mezinárodním
závazkům poplatková povinnost vůbec svědčí. Soud uzavřel, že žalobce nesplnil podmínky
pro osvobození od soudního poplatku, a proto jeho návrh zamítl.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále též „stěžovatel“) dne 2. 4. 2010 včasnou
kasační stížnost s tím, že ji doplní a odůvodní po návratu do ČR.
Podle Nejvyššího správního soudu k tomu, aby se mohl meritorně zabývat kasační
stížností, je třeba, aby byly splněny podmínky řízení o kasační stížnosti. Tou je především
bezvadná kasační stížnost, která obsahuje všechny požadované náležitosti podle §106 odst. 1
s. ř. s. Chybějící náležitosti, zejména důvody kasační stížnosti, brání pokračování v řízení o ní,
neboť v něm je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. stěžovatelem vymezenými
důvody vázán.
Protože stěžovatelem podaná kasační stížnost měla vady, Městský soud v Praze
usnesením ze dne 4. 5. 2010, č. j. 11 Ca 294/2009 - 50, vyzval stěžovatele, aby je ve lhůtě
do 30 dnů odstranil, a aby mj. uvedl, v jakém rozsahu a z jakých důvodů rozhodnutí napadá.
Přitom stěžovatele poučil, že nedoplní-li kasační stížnost v této lhůtě a v řízení nebude možno
pro tento nedostatek pokračovat, bude kasační stížnost odmítnuta. Na to reagoval stěžovatel
podáním ze dne 5. 6. 2010 označeným jako „sdělení soudu o plnění ústavní stavovské povinnosti žalobce
s návrhem na rozhodnutí o překážce ke splnění výzvy soudu k písemnému doplnění kasační stížnosti ze dne
2. 4. 2010 a s žádostí o prodloužení lhůty k zaplacení SOP“. K tomu Nejvyšší správní soud dodává,
že vzdor řádné výzvě a poučení soudu o následcích nedoplnění kasační stížnosti a neodstranění
jejích vad, nebyla kasační stížnost ve stanovené lhůtě, ani později doplněna tak,
aby byla projednatelná. Stěžovatel v doplnění kasační stížnosti ze dne 5. 6. 2010
totiž argumentoval skutečnostmi, které nijak nesouvisí s otázkou splnění podmínek
pro osvobození od soudních poplatků, která byla předmětem řízení a posouzení ze strany
Městského soudu v Praze. Místo věcné argumentace a uvedení konkrétních skutečností,
v čem byly dány důvody pro přiznání osvobození od soudních poplatků, stěžovatel poukazuje
na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 128/06, ze kterého dovozuje
možnou překážku písemného doplnění kasační stížnosti ze dne 2. 4. 2010. Podle Nejvyššího
správního soudu však uvedené rozhodnutí Ústavního soudu nijak nesouvisí s otázkou posouzení
podmínek pro osvobození od soudních poplatků a v žádném případě ani nepředstavuje překážku
pro doplnění kasační stížnosti, jak se mylně stěžovatel domnívá. Tento nález se totiž týkal nároku
na odměnu za právní služby a výkladu projevu vůle u soukromoprávních smluv. Stěžovateli
proto nic nebránilo, aby kasační stížnost ve lhůtě náležitým a patřičným způsobem doplnil,
což však neučinil.
Za daných okolností je proto třeba uzavřít, že kasační stížnost, tak jak byla stěžovatelem
podána, je neprojednatelná, neboť neobsahuje žádné důvody a její doplnění rovněž žádné
relevantní důvody neuvádí. Nejvyšší správní soud se tak nemohl kasační stížností zabývat,
a proto ji podle §120 a §37 odst. 5 s. ř. s. odmítl.
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší správní soud poukazuje na skutečnost,
že ačkoliv stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků, nešlo mu tak ani o otázku výše
poplatkové povinnosti, nýbrž o to, jak výslovně uvedl, zda mu vůbec poplatková povinnost,
vzhledem k mezinárodněprávním závazkům, svědčí. Stěžovatel ale v řízení neprokázal naplnění
předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků, takže mu poplatková povinnost
svědčila. Tento závěr přitom není v rozporu s mezinárodněprávními závazky ČR.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 3
věty první s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. února 2011
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu