ECLI:CZ:NSS:2011:4.ADS.166.2008:262
sp. zn. 4 Ads 166/2008 - 262
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl předsedou senátu, JUDr. Petrem Průchou, v právní věci
žalobce: V. P., zastoupeného JUDr. Janem Najmanem, advokátem se sídlem nám. Republiky 53,
Pardubice, proti žalovanému: Magistrát města Pardubice, se sídlem nám. Republiky 12,
Pardubice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 11. 2007, č. j. MmP 48844/2007, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka
v Pardubicích, ze dne 11. 6. 2008, č. j. 52 Ca 17/2008 – 59,
takto:
Výrok „III.“ rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2011, č. j. 4 Ads 166/
2008 - 250 se mění:
III. Ustanovenému zástupci stěžovatele, JUDr. Janu Najmanovi, se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 960 Kč, která mu bude vyplacena Nejvyšším správním
soudem do 60ti dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 19. 1. 2011, č. j. 4 Ads 166/2008 - 250, zamítl Nejvyšší správní soud
kasační stížnost stěžovatele směřující proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka
v Pardubicích, ze dne 11. 6. 2008, č. j. 52 Ca 17/2008 – 59, jimž krajský soud pro absenci
zákonných náležitostí odmítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 11. 2007, č. j. MmP
48844/2007. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele proti prvostupňovému
rozhodnutí Úřadu městského obvodu Pardubice V. ze dne 19. 10. 2007, č. j. 794/2007/PAF/Po,
jímž tento úřad uložil stěžovateli pořádkovou pokutu ve výši 1000 Kč za ztěžování postupu
správního orgánu, jehož se stěžovatel dopustil tím, že se bez řádné omluvy nedostavil
na předvolání správního orgánu k ústnímu jednání ve věci odnětí dávky pomoci v hmotné nouzi.
Nejvyšší správní soud současně se zamítnutím kasační stížnosti rozhodl, že ž ádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o ní. Zároveň rozhodl o odměně soudem
ustanoveného advokáta, v celkové částce 952 Kč, s tím, tato částka bude tomuto zástupci
vyplacena Nejvyšším správním soudem do 60ti dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.
Ustanovený zástupce přípisem ze dne 15. 2. 2011 podal Nejvyššímu správnímu soudu
návrh na opravu zjevných nesprávností stran tohoto výroku, které spatřoval v následujícím:
Především je toho názoru, že mu měla být přiznána odměna za úkon podle §11 odst. 1 písm. b)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), a to ve spojení s převzetím
a přípravy zastoupení žalobce v řízení o kasační stížnosti. Dále namítal, že mu měla být odměna
za úkony přiznána podle §9 odst. 3 advokátního tarifu a nikoliv podle jeho §9 odst. 2 ,
a tak mu odměna za každý úkon měla být přiznána v částce 2100 Kč, a nikoliv v částce 500 Kč.
Dále namítal, že pod pojem „odměna“ byla pojmově zahrnuta i náhrada hotových výdajů
(tzv. „režijní paušál“). Další námitka směřovala k tomu, že mu nesprávně byla na DPH
přiznána částka ve výši 19 % a nikoliv 20 %. A konečně poslední námitkou bylo, že není správné,
má-li mu být odměna vyplacena až do 60ti dnů od právní moci předmětného rozsudku,
když je v obchodní sféře zcela běžnou lhůtou splatnosti lhůta 14 dnů.
Nejvyšší správní soud shledal, že svým rozhodnutím pochybil, neboť zástupci stěžovatele
náleží vyšší, než rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2011, č. j. 4 Ads 166/2008
- 250 přiznaná, částka. K tomu soud dospěl z těchto důvodů:
Jako důvodnou Nejvyšší správní soud shledal námitku, že ustanovenému zástupci byla
nesprávně zohledněna sazba DPH, když s účinností od 1. 1. 2010 činí tzv. základní sazba DPH
20 %, a nikoliv 19 %. Tak tomu bylo v době, kdy úplatnou službu tento zástupce stěžovateli
poskytl, nicméně ustanovený zástupce má pravdu v tom, že v době, kdy mu byla odměna
přiznána, již sazba DPH činila 20 %. Za tohoto stavu věci tak mělo být správně na DP H
zúčtováno 160 Kč, a nikoliv jen 152 Kč. V celkové částce pak nemělo být ustanovenému zástupci
přiznáno 952 Kč, ale 960 Kč.
Ostatní námitky Nejvyšší správní soud neshledal důvodné.
Pokud stěžovatel namítal, že mu měla být přiznána odměna za úkon podle §11 odst. 1
písm. b) advokátního tarifu, a to ve spojení s převzetím a přípravy zastoupení žalobce v řízení
o kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud uvádí, že důvod pro toto v předmětné věci neshledal.
Zástupce byl stěžovateli ustanoven již pro řízení o žalobě, a tehdy a tam náleželo přiznání
odměny za tento úkon. V době, kdy zástupce podával kasační stížnost, tak takto činil z titulu
tohoto svého předchozího ustanovení, a žádný kvalifikovaný úkon s obsahem a formou první
porady s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je -li klientovi zástupce nebo obhájce
ustanoven soudem, pro účely sepisu kasační stížnosti nebyl třeba. Resp. „příprava“ k podání kasační
stížnosti v této fázi je subsumovatelná pod úkon vlastního sepisu předmětného podání, tj. dané
kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře vychází z toho, že: Ustanoví-li ve správním
soudnictví v řízení o žalobě krajský soud účastníku řízení zástupcem advokáta (§35 odst. 8 s. ř. s.), je takto
ustanovený advokát oprávněn zastupovat účastníka řízení také v řízení o kasační stížnosti a v zastoupení
účastníka řízení také kasační stížnost podat. Viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 24. 7. 2007, č. j. 1 Afs 120/2006 - 117. Žádné nové ustanovení zástupcem
před podáním kasační stížnosti není třeba. To bezezbytku platí i v nyní posuzované věci, kdy byla
situace komplikovanější, neb krajský soud považoval zastoupení za zaniklé, a proto po ingerenci
Nejvyššího správního soudu (příslušným rozhodnutím) krajský soud daného zástupce stěžovateli
ustanovil jako zástupce pro řízení v předmětné věci (to již ve fázi řízení o kasační stížnosti)
znovu, přičemž Nejvyšší správní soud přiznal původně podané kasační stížnosti daným
zástupcem jak její legitimitu, tak i její včasnost, což bylo pro její projednání rozhodující.
Pro rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o odměně ustanoveného zástupce (advokáta)
pak sehrálo roli i to, že po „novém“ ustanovení tento zástupce již žádný další relevantní
úkon právní služby navazující na svoje „nové ustanovení“ neprovedl (alespoň soudu takový
úkon není znám, a to ani z obsahu spisu, ani z nynějšího podání zástupce), ostatně nové
podání kasační stížnosti v úvahu nepřicházelo, a tím spíše nebylo možné přiznat ani ve vztahu
k této fázi zastoupení stěžovatele odměnu za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení
nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem.
Stěžovatel dále namítal, že mu měla být odměna za úkony přiznána podle §9 odst. 3
advokátního tarifu a nikoliv podle jeho §9 odst. 2, a tak mu odměna za každý úkon měla
být přiznána v částce 2100 Kč, a nikoliv v částce 500 Kč. Tady Nejvyšší správní soud nejprve
odkazuje na citovaná ustanovení, jejich doslovný obsah, a jim odpovídající jazykový
a systematický výklad [pravidlo v §9 odst. 3 písm. f ) advokátního tarifu platí s výjimkou věci
podřaditelných odst. 2 - tam platí pravidlo tohoto odstavce, tedy §9 odst. 2 advokátního tarifu].
K ustanovení §9 odst. 2 advokátního tarifu jako takovému se v dané věci Nejvyšší správní soud
přiklonil z toho důvodu, že věc byla meritem (dávky pomoci v hmotné nouzi) podřaditelná věcné
působnosti právě tohoto ustanovení, i když šlo o přezkoumání rozhodnutí o uložení pořádkové
pokuty, které však bylo třeba vyložit jako adhezní k věci hlavní. Tzn., že odměna za úkon
skutečně náležela v částce 500 Kč.
U námitky, že p od pojem „odměna“ byla pojmově zahrnuta i náhrada hotových výdajů
(tzv. „režijní paušál“) sám stěžovatel poznamenal, že jde o nesprávnost spíše formální.
Nejvyšší správní soud připouští, že ve výroku šlo, resp. jde, o jisté pojmové či terminologické
zjednodušení, když se souhrnně používá slovo „odměna“. Je ale také nutno poznamenat,
že pro účely výroku je v rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu toto pojmové
zjednodušení v jistém smyslu již určitou zvyklostí, když, či přičemž, v odůvodnění je naopak vždy
důsledně rozlišována odměna a náhrada hotových výdajů, včetně uvedení číselného o značení
příslušných ustanovení advokátního tarifu. Tak tomu bylo i u nyní rozporovaného textu
rozsudku.
K námitce, že není správné, má-li být odměna vyplacena až do 60ti dnů od právní moci
předmětného rozsudku, když je v obchodní sféře zcela běžnou lhůtou splatnosti lhůta 14 dnů,
Nejvyšší správní soud uvádí, že nelze vyloučit, že tato praxe (soudcovská 60ti denní lhůta)
Nejvyššího správního soudu nemůže být v budoucnu změněna, nicméně v současné době
je takto vcelku jednotně používána, a to s ohledem na celkovou vytíženost, resp. zatíženost,
administrativy soudu.
Nejvyšší správní soud toto opravné usnesení uzavírá tím, že v situaci, kdy pochybil
při vyčíslení a přiznání celkové částky odměny a náhrady hotových nákladů advokáta, který
byl stěžovateli ustanoven pro řízení ve věci, v tom, že nezohlednil novelizovanou sazbu DPH,
když advokát je jejím plátcem, musel tímto usnesením, vydaným za použití §54 odst. 4 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, toto opomenutí napravit.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. února 2011
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu