ECLI:CZ:NSS:2011:4.ADS.66.2011:120
sp. zn. 4 Ads 66/2011 - 120
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobkyně: M.
M., zast. Markem Klimešem, MBA, bytem U Stromovky 10/265, Havířov, proti žalovanému:
Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 4, Praha 2, o kasační stížnosti
žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2010, č. j. 8 Ca 387/2007 -
90,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2010, č. j. 8 Ca 387/2007 – 90,
se zrušuje .
II. Žaloba proti rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ze dne 30. 7. 2007,
č. j. SOZ-30.1-17.5.07/17063, se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před Městským soudem
v Praze.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Krajské hygienické stanice se sídlem v Ostravě ze dne 19. 3. 2007,
č. j. OPaD/OV-11295/115.1/06, byla žalobkyni uložena pokuta za správní delikt podle §92
odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví (dále OVZ), kterého se žalobkyně
dopustila při provozování restaurace Vertigo tím, že z provozovny proniká do chráněného
venkovního prostoru stavby obytného domu pro bydlení v Dlouhé třídě č. 49, Havířov – Město
v noční době hluk, přesahující o 27 dB s nejistotou +/- 1,8 db přesahuje hygienický limit,
a do chráněného vnitřního prostoru bytu č. 2 na uvedené adrese proniká v noční době hluk,
přesahující o 14,2 dB s nejistotou +/- 1,1 dB a o 9,8 dB s nejistotou +/- 2,3 dB hygienický limit,
čímž porušila povinnosti stanovené v §32 OVZ, ve spojení s §11 odst. 1 a 4 a přílohy č. 3 část A
a ve spojení s §10 odst. 1, 2, 3 nařízení vlády č. 148/2006 Sb. o ochraně zdraví před nepříznivými
účinky hluku a vibrací, a za to b yla žalobkyni uložena pokuta ve výši 50 000 Kč.
Proti rozhodnutí Krajské hygienické stanice se žalobkyně odvolala a Ministerstvo
zdravotnictví (dále žalovaný) rozhodnutím ze dne 30. 7. 2007, č. j. SOZ -30.1-17.5.07/17063,
odvolání zamítlo a napadené rozhodnutí potvrdilo.
Žalobkyně podala osobně dne 18. 9. 2007 žalobu proti rozhodnutí Krajské hygienické
stanice, kterou označila za žalovanou. Napadla také jen její rozhodnutí ze dne 19. 3. 2007,
č. j. OPaD/OV-11295/115.1/06, a navrhla je zrušit. V jednom odstavci žaloby a bez bližší
specifikace zmínila také rozhodnutí odvolacího orgánu ze dne 30. 7. 2007, kterým bylo
rozhodnutí Krajské hygienické stanice potvrzeno. Krajský soud usnesením ze dne 26. 7. 2007,
č. j. 22 Ca 308/2007 – 12, vyzval žalobkyni do dvou týdnů „opravit“ žalobu tak, že uvede
(zejména), které rozhodnutí napadá a doplní chybějící náležitosti žaloby, co by žaloba měla
obsahovat. Toto usnesení bylo zástupci žalobkyně doručeno 11. 10. 2007. Dne 31. 10. 2007
podala žalobkyně opravenou žalobu, kde jako žalovaného uvedla Ministerstvo zdravotnictví
a navrhla zrušit jeho rozhodnutí ze dne 30. 7. 2007, č. j. SOZ- 30.1-17.5.07/17063, i rozhodnutí
správního orgánu 1. stupně. Zároveň požádala o prominutí zmeškání lhůty (k podání opravené
žaloby) a důvod doložila pracovní neschopností svého právního zástupce.
Krajský soud v Ostravě (dále krajský soud) bez dalšího usnesením ze dne 1. 11. 2007,
č. j. 22 Ca 308/2007 – 28, věc postoupil Městskému soudu v Praze (dále městský soud) z důvodu
místní příslušnosti. Přípisem ze dne 20. 1. 2008 sdělila žalobkyně městskému soudu, že nesouhlasí
s rozhodnutím věci bez jednání. Městský soud zamítl návrh žalobkyně na vydání předběžného
opatření a nařídil ve věci jednání na 21. 12. 2010, ze kterého se právní zástupce žalob kyně
omluvil, přiložil doklad o pracovní neschopnosti a požádal o odročení jednání.
Protokol o jednání ze dne 21. 12. 2010 ve spise založen není a ve věci bylo rozhodnuto
rozsudkem ze dne 22. 12. 2010, č. j. 8 Ca 387/2007 - 90, kterým bylo rozhodnutí žalovaného
Ministerstva zdravotnictví zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Městský soud
tak rozhodl podle §76 odst. 1 písm. c) s. ř. s, tedy bez jednání pro vady řízení, na základě úvahy,
že správními orgány nebyl náležitě zjištěn skutkový stav. V rozsudku městský soud odmítl jako
nedůvodnou námitku žalobkyně, týkající se správnosti jejího procesního označení jako účastnice
řízení s tím, že užité označení je v souladu se správním řádem. Poukaz na nesrovnalosti
v rozhodnutí žalovaného, spočívající v uvedení odlišných dat zahájení řízení žalovaným
a správním orgánem 1. stupně označil za písařskou chybu, která nemá za následek nezákonnost
rozhodnutí. Městský soud odmítl rovněž námitku, že kontro lní orgán neprovedl kontrolu
za přítomnosti osoby specifikované v §82 odst. 2 OVZ, a to interpretací páté věty citovaného
ustanovení OVZ v tom smyslu, že není povinností orgánu státního zdravotního dozoru předem
kontrolované osobě kontrolu oznámit a tedy (případná) [a]bsence fyzické osoby je zcela irelevantní.
Naproti tomu přisvědčil námitce žalobkyně, že v řízení před správním orgánem nebyl prokázán
původ hluku, respektive nebylo prokázáno, že hluk pocházel právě z provozovny žalobkyně.
V řízení před správními orgány tedy nebyl nále žitě zjištěn skutkový stav a soudu nezbylo
než pro podstatné porušení předpisů o řízení před správním orgánem, které mohlo
mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, napadené rozhodnutí zrušit bez jednání
dle §76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Městský soud v odůvodnění rozsudku zmínil, že ministr
zdravotnictví napadené rozhodnutí žalovaného změnil konkrétně citovaným rozhodnutím ze dne
15. 2. 2008 tak, že pokutu snížil na 20 000 Kč, avšak nadále se touto skutečností nezabýval
a žádné důsledky z ní nevyvodil. Také účastníci řízení zůstali v tomto směru pasivní.
Proti rozsudku městského soudu podal žalovaný (dále „stěžovatel“) včas dne 4. 2. 2011
kasační stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), d) zákona č. 150/2002 Sb.
(dále „s. ř. s.“). Stěžovatel podrobil kritice skutkový závěr soudu, patrný z odůvodnění
napadeného rozsudku, kde městský soud uvedl doslova: „[z]e správního spisu není vůbec zřejmé,
kde se předmětná pivnice nachází, kde se nachází zmiňované diskotéka Patro Beach. Mezi účastníky není
nesporné umístění ostatních provozoven (pivnice a diskotéky). Je na správním orgánu, aby tuto skutečnost měl
nepochybně prokázanou a průkaznými doklady doloženou. Ze správního spisu není ani zřejmé, zda v rozhodný
den bylo činěno jakékoli zjištění, případně i měření hluku v diskotéce Patro Brach. Dle názoru soudu nestačí
odkázat na měření, které se uskutečnilo před více jak 3 měsíci (11. 3. 2006) k tomu, aby bylo jednoznačně
vyloučeno, že předmětný hluk z této provozovny nemohl vycházet“.
Žalobkyně se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozsudku (§106
odst. 2 s. ř. s.), je podána o sobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení,
z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.), a také podmínka §105 odst. 2 s. ř. s. je splněna,
neboť za stěžovatele jedná pověřená osoba, která má odpovídající vysokoškolské právnické
vzdělání.
Nejvyšší správní soud nicméně nemohl přehlédnout, že rozhodnutím ze dne 15. 2. 2008,
č. j. MZDR 30038/2007, ministr zdravotnictví v souladu s §97 odst. 3 a §98 zákona
č. 500/2004 Sb. (dále správní řád) v rámci přezkumného řízení změnil napadené rozhodnutí
žalovaného v jeho výrokové (a navazující zdůvodňující části) tak, že je nahradil tímto zněním:
„Rozhodnutí Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje se sídlem v Ostravě ze dne 19. 3. 2007,
č. j.: OPaD/OV – 11295/115.1./06 se mění tak, že se ukládá pokuta ve výši 20 000 Kč a ve zbytku se toto
rozhodnutí potvrzuje.“ Jinými slovy, městský soud následně ( 22. 12. 2010) rozhodl o žalobě proti již
neexistujícímu rozhodnutí, neboť to bylo nahrazeno rozhodnutím ministra zdravotnictví.
V té souvislosti třeba poznamenat, že z ničeho nelze dovodit, že by žalobkyně proti uvedenému
změnovému rozhodnutí ministra brojila žalobou u správního soudu. V současné době je tedy
případ pravomocně vyřešen v rozsahu, vyplývajícím ze shora uvedeného rozhodnutí ministra
zdravotnictví ze dne 15. 2. 2008, které již správní žalobou napadnout nelze, neboť pro to marně
uplynula lhůta dle §72 odst. 1 s. ř. s.
V takové situaci se Nejvyšší správní soud musel vypořádat s otázkou existence okolností,
za kterých by bylo nutné napadený rozsudek městského soudu zrušit bez ohledu na důvody
kasační stížnosti. Podle §109 odst. 3 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační
stížnosti; to neplatí také tehdy, jestliže bylo řízení před soudem zmateč né, případně bylo zatíženo
vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Právě o takový případ
se jedná. Žaloba proti rozhodnutí ministerstva zdravotnictví, jímž bylo rozhodnuto o odvolání
proti rozhodnutí správního úřadu 1. stupně, měla být městským soudem odmítnuta podle §46
odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť směřovala proti rozhodnutí, které již neexistovalo. Podmínky řízení
o žalobě v okamžiku vydání napadeného rozsudku nebyly splněny a tento nedostatek
je neodstranitelný. Princip přezkoumání správního rozhodnutí podle stavu v době rozhodování
správního orgánu (§75 odst. 1 s. ř. s.) není v tomto případě použitelný a byl v rozhodovací praxi
soudů opakovaně prolomen. V případech, podobných tomuto by jinak ani nebylo možné dospět
k rozumnému řešení. Jestliže žalobkyně mínila zpochybňovat samu podstatu rozhodnutí
o správním deliktu, pak měla napadnout právě také citované rozhodnutí ministra zdravotnictví.
V řízení o žalobě by byly zohledněny veškeré důvody proti správnímu řízení jako ce lku. V situaci,
kdy napadené rozhodnutí neexistuje (bylo změněno) a poslední rozhodnutí v této věci napadeno
nebylo a být už ani nemůže, se však takovými důvody nadále zabývat není možné.
K tomu a obecněji k následku vydání nového rozhodnutí v přezkumném řízení lze
odkázat také na argumentaci Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 28. 2. 2006,
č. j. 7 Afs 130/2004 - 70.
Kasační stížnost je tedy důvodná, byť důvod kasační stíž nosti je odlišný od toho,
který stěžovatel uvedl. Za takové situace Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil - §110
odst. 1 věta prvá s. ř. s.
Jak již tento soud uvedl, žaloba proti rozhodnutí ža lovaného měla být odmítnuta
pro důvod dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. již městským soudem. Jelikož se tak nestalo, musí tot o
rozhodnutí učinit Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti - §110 odst. 1 věta prvá
za středníkem s. ř. s.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle §60 odst. 1 a §120 s. ř. s. Žalobkyně nebyla
v řízení úspěšná a právo na náhradu nákladů řízení jí proto nenáleží, žalovanému žádné náklady
nad rozsah, vyplývající z jeho úřední činnosti, nevznikly. Tento závěr platí pro řízení
před Městským soudem v Praze i před Nejvyšším správním soudem a pro obě fáze řízení stejně.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2011
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu