ECLI:CZ:NSS:2011:4.ADS.82.2011:44
sp. zn. 4 Ads 82/2011 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z př edsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: R. H., zast.
opatrovnicí M. P., bytem tamtéž, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se
sídlem Žerotínovo náměstí 3/5, Brno, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 23. 3. 2011, č. j. 57 A 94/2010 - 22,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2011, č. j. 57 A 94/2010 - 22,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 2. 6. 2010, č. j. 16760/2010/VYS, Městský úřad Vyškov v řízení
o žádosti žalobce o změnu výše přiznaného příspěvku na péči vyslovil, že žalobci bude nadále
poskytován příspěvek na péči v původní výši 8000 Kč měsíčně. V odůvodnění uvedl, že žalobce
z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc nebo dohled
při více než 24 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti podle §9 zákona č. 108/2006 Sb.,
o sociálních službách, ve znění účinném do 31. 12. 2010, a vyjmenoval konkrétních 26 úkonů,
kterých se podle výsledku posouzení stupně závislosti posudkovým lékařem Okresní správy
sociálního zabezpečení Vyškov ze dne 18. 5. 2010 potřeba pomoci či dohledu týká . Podle §8
tohoto zákona je žalobce považován za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby
ve stupni III - těžká závislost.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž namítal, že mu nebyly
zohledněny úkony uvedené v §9 odst. 1 písm. a), b), i), j), l) a v §9 odst. 2 písm. o) zákona
o sociálních službách. Vzhledem k jeho kombinovanému postižení (mentální retardace, epilepsie,
špatná motorika rukou) zvládá drtivou většinu úkonů jen pod dohledem nebo s dopomocí;
bez druhé osoby je zcela nesamostatný. Požádal o přiznání příspěvku na péči ve IV. stupni
závislosti.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 27. 9. 2010, č. j. JMK 97920/2010, odvolání žalobc e zamítl
a rozhodnutí Městského úřadu Vyškov potvrdil. V odůvodnění uvedl, že si vyžádal posudek
Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně (dále jen „posudková komise”).
Konstatoval, že k jednání posudkové komise nebyla opatrovnice žalob ce, ani žalobce pozváni.
Posudková komise je dopisem ze dne 23. 7. 2010 informovala o d alším postupu a skutečnosti,
že má dostatečně doloženou zdravotní dokumentaci pro vypracování posudku o zdravotním
stavu žalobce bez jejich osobní účasti. Žalovaný poukázal na to, že v posudku ze dne 11. 8. 2010
dospěla posudková komise k závěru, že žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu nezvládá nebo zvládá s pomocí či dohledem 9 úkonů péče o vlastní osobu a 17 úkonů
soběstačnosti. Posudková komise se shodla s lékařem okresní správy co do stupně i počtu
nezvládaných úkonů; s přihlédnutím k odvolacím námitkám, dochovaným schopnostem žalobce
a ve vztahu k novele příslušné vyhlášky uznala posudková komise jiné rozložení úkonů,
při kterých žalobce potřebuje dohled. Shledala, že žalobce je schopen učením zvládat péči o ústa,
vlasy, nehty, holení; podle neurologického a psychologického vyšetření žalobce tyto úkony
v zařízení zvládá. Neschopnost vydržet v sedě, ve stoje a neschopnost chůze podle posudkové
komise není důvodem k uznání úkonu, neboť vyhláška zohledňuje imobilitu, nikoliv mobilitu
a neklid. Neschopnost orientace v místě bydliště, opuštění bytu a orientace mimo byt byla žalobci
uznána v úkonech orientace. Manipulaci s kohouty a vypínači posudková komise uznala,
i když obecně lze i tuto schopnost zvládnout opakováním, učením a vedením, stejně jako úkony
stravovací a oblékací, které komise ponechala jako úkony nutné s dohledem. Podle posudkové
komise jde o hraničně těžkou závislost (stupeň III), rozhod ně ne o úplnou závislost. Žalovaný
zaslal žalobci posudek a poskytl mu možnost vyjádření, vzhledem k doloženým novým lékařským
zprávám a námitkám ve vyjádření k posudku vyžádal žalovaný doplňující posudek. V doplňujícím
posudku ze dne 14. 9. 2010 posudková komise vyhodnotila skutečnosti, které vedly k požadavku
na doplnění posudku, a neshledala důvody pro změnu již přijatého posudku. K námitkám žalobce
posudková komise podotkla, že vychází z nesprávné interpretace jednotlivých úkonů
a podúkonů. Příprava stravy není nakrájení potravin, vaření, pečení ani ohřívání stravy; podávání
a porcování stravy bylo uznáno jako úkon s nutnou pomocí. Dodržování pitného režimu
se vesměs týká somatických, nikoliv psychických onemocnění. Úkon mytí těla je hodnocen
po motorické stránce, nikoliv rozlišení teplé a studené vody (hodnoceno v úkonu manipulace
s kohouty). Stříhání nehtů a holení se nehodnotí jako každodenní úkon. Úkon sezení se hodnotí
ve smyslu pohybovém, tzn. jestli trvale ležící zvládne sedět, nikoliv instabilita, která vede
k nadměrné pohyblivosti, stejně je to s úkonem stání, chůze po rovině a do schodů. Preventivní
dohled pro možnost pádu není posudkově relevantní. K novým lékařským nálezům posudková
komise uvedla, že jsou zde zmiňovány úkony, které již v posudk u byly uznány jako úkony
s nutnou pomocí. Posudková komise setrvala na předchozím vstřícném posudko vém hodnocení,
neboť se nejedná o osobu zcela imobilní, bez kontaktu s okolím, odkázanou na kompletní
ošetřovatelskou péči a pomoc jiné osoby. Žalovaný uzavřel, že vycházel ze žalobcovy žádosti
a doplňujícího posouzení zdravotního stavu, který zhodnotila posudková komise na základě
dostatečně doložené zdravotní dokumentace bez přítomnosti žalobce.
V žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobce namítal, že rozhodnutí bylo vydáno
na základě neúplně zjištěného skutkového stavu, v rozporu s odbornými lékařskými nálezy
a došlo k porušení ustanovení §9 odst. 4 a 5 zákona o sociálních službách a ustanovení §1
odst. 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb. P osudková komise zohlednila při posuzování schopnosti zvládat
úkony pouze mentální složku, avšak vůbec nevzala v úvahu, že pro epilepsii a špatnou motoriku
rukou není žalobce schopen celou řadu činností, které tvoří obsah úkonů, provádět buď vůbec,
nebo fyzicky obvyklým způsobem, a to dlouhodobě, samostatně, spolehlivě a opakovaně.
Na omezení vyplývající z tělesného postižení nebyl brán zřetel, přestože je v podkladových
lékařských zprávách tato skutečnost konstatována. Zdůraznil, že i přes opakovanou žádost
nebyl k jednání posudkové komise přizván. Uvedl, že se posudkové or gány nezabývaly
skutečností, že před dosažením osmnáctého roku věku mu byl přiznán IV. stupeň závislosti.
Postižení žalobce je vrozeným postižením, a je tudíž vyloučené, aby v období před osmnáctým
rokem a po osmnáctém roku věku došlo ke zlepšení, které by odůvodňovalo nabytí schopností
jen podle III. stupně závislosti. Poukázal na to, že nezvládá tyto další úkony péče o vlastní osobu
- přípravu stravy, podávání a porcování stravy, sezení, schopnost vydržet v sed ě, stání, schopnost
vydržet stát, chůzi po rovině. Pokud jde o úkony soběstačnosti, nezvládá manipulaci s kohouty
a vypínači. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného
zrušil a věc vrátil žalovanému k novému projednání a rozhodnutí.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 3. 2011, č. j. 57 A 94/2010 - 22, napadené
rozhodnutí žalovaného zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a rozhodl dále,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění soud předeslal,
že ze správních spisů zjistil, že řízení o návrhu žalobce na změ nu výše přiznaného příspěvku
na péči vykazuje takové vady, které by mohly mít vliv na zákonnost rozhodnut í. Správní orgány
podle soudu nepostupovaly v souladu s §3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění
pozdějších předpisů. Ze souhrnné zprávy obsažené v záznamu o šetření závislosti osoby
na pomoci jiné fyzické osoby vyplývá, že šetření byl přítomen žalobce i jeho opatrovnice. Zpráva
popisuje, jakých úkonů je nebo není žalobce schopen; k tomu je připojen seznam úkonů péče
o vlastní osobu a soběstačnosti s údaji, jak tyto úkony žalobce zvládá. Soud konstatoval,
že pod těmito záznamy není podpis opatrovnice žalobce, a proto není ze sociálního šetření
zřejmé, zda všechny úkony, jichž je žalobce schopen sám nebo s dopomocí, byly uvedeného
dne skutečně zjišťovány a zda to, co je v seznamu uvedeno, představuje sdělení, s nímž souhlasí
i opatrovnice žalobce, nebo zda k tomu má určité připomínky. Soud podotkl, že provádění
sociálního šetření je velmi důležitým podkladem pro vydání samotného rozhodnutí. Poznamenal,
že lékař Okresní správy sociálního zabezpečení Vyškov z tohoto sociálního šetření vycházel
při posuzování stupně závislosti, aniž pozval žalobce nebo jeho opatrovnici. Stejná situace nastala
i poté, kdy žalovaný požádal o posouzení stupně závislosti posudkovou komisi,
která rovněž žalobce ani jeho opatrovnici k jednání vůbec nevolala a vyšla pouze z p rovedeného
sociálního šetření a z předložených lékařských zpráv. Při rozhodování o tak zásadní věci pokládal
soud za nedostačující, aby jednání před posudkovým lékařem okresní správy sociálního
zabezpečení a před posudkovou komisí proběhlo bez přítomnosti účastníka správního řízení
a bez možnosti jeho přímého vyjádření k podkladům, které měli posudková komise a lékař
okresní správy sociálního zabezpečení k dispozici. Krajský soud poukázal na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 4 Ads 57/2009 - 53, podle něhož posouzení stupně
závislosti osoby pro účely rozhodování o příspěvku na péči musí vycházet z hodnocení všech
podkladů uvedených v §25 odst. 3 zákona o sociálních službách. Na výsledný lékařský posudek,
který je v odvolacím řízení stěžejním důkazem, je třeba klást požadavek úplnosti a přesvědčivosti.
Nenaplnění těchto požadavků je podle soudu vadou řízení před správním orgánem ve smyslu
ustanovení §76 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud konstatoval, že v projednávané věci nebyl náležitě
zjištěn skutkový stav a posudek lékaře okresní správy sociálního zabezpečení a posudek
posudkové komise nejsou přesvědčivé, neboť žalobce ani jeho opatrovnice se jednání
posudkových orgánů nezúčastnili. Podle soudu je nutné, aby sociální šetření bylo provedeno
znovu, důkladně, aby se k jednotlivým úkonům, jichž je žalobce schopen sám nebo s dopomocí,
vyjádřila jeho opatrovnice, a poté aby posudková komise znovu posoudila zdravotní stav žalobce,
a to za přítomnosti žalobce a jeho opatrovnice.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (dále jen „stěžovatel”) včas kasační stížnost
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Uvedl, že podle §25 odst. 1 zákona o sociálních
službách je sociální pracovník povinen předložit posuzované osobě písemný záznam
o provedeném sociálním šetření pouze v případě, že o to posuzovaná osoba požádá. Správní
orgán takovou žádost nezaznamenal. Podepsání záznamu ze strany žalobce (jeho opatrovnice)
není povinností stanovenou zákonem. Nicméně i přes tuto skutečnost sociální pracovnice
nad rámec svých povinností opatrovnici žalobce se záznamem o šetření závislosti osoby
na pomoci jiné osoby přímo na místě seznámila. Žalobce měl rovněž v průběhu řízení opakovaně
možnost se ke všem podkladům pro vydání rozhodnutí vyjádřit. Tohoto práva využil
a rozporoval některé konkrétní úkony péče o vlastní osobu a soběstačnosti. Stěžovatel tudíž plně
respektoval ustanovení §36 správního řádu a příslušná ustanovení zákona o sociálních službách.
Konstatoval, že byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Uznal sice, že žalobce
nebyl přizván k jednání posudkové komise, nicméně byl dopisem ze dne 23. 7. 2010 informován
o tom, že posudková komise má dostatečně doloženou zdravotní dokumentaci pro vypracování
posudku o jeho zdravotním stavu bez jeho účasti. Poznamenal, že v tomto dopise
byla opatrovnice žalobce rovněž upozorněna na možnost informovat posudkovou komisi
o skutečnostech, které považuje za důležité k posouzení zdravotního stavu, a na možnost doložit
aktuální lékařské nálezy. Na tento dopis opatrovnice žalobce nereagovala. Stěžovatel zdůraznil,
že z nahlédnutí do soudního spisu zjistil, že si krajský soud nevyžádal posudkové spisy příslušné
okresní správy sociálního zabezpečení a posudkové komise, a tudíž nedispo noval kompletními
informacemi k zaujetí závěru obsaženého v odůvodnění rozsudku. Poukázal na to, že podle §25
odst. 3 zákona o sociálních službách jsou podklady pro posouzení zdravotního stavu nález
ošetřujícího lékaře, výsledek sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě výsledky
funkčních vyšetření a výsledky vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. Z dikce tohoto ustanovení
není podle názoru stěžovatele možné usuzovat, že by měla být posuzovaná osoba povinně
přítomna posouzení jejího zdravotního stavu. Posudková komise při posouzení stupně závislosti
vycházela ze spisové dokumentace stěžovatele i městského úřadu, z dokumentace O kresní správy
sociálního zabezpečení Vyškov a praktické lékařky MUDr. T., z nálezu PhDr. M . ze dne 9. 6.
2009 a MUDr. R. ze dne 2. 4. 2010. Podle stěžovatele tak měla posudková komise dostatečnou
zdravotní dokumentaci pro vypracování posudku o zdravotním stavu žalobce bez jeho osobní
účasti. Stěžovatel podotkl, že cílem posouzení zdravotního stavu osoby jistě není konfrontace
názorů posuzované osoby s posudkovými orgány, ale zjištění objektivního zdravotního stavu na
základě odborného medicínského hlediska. Odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j.
4 Ads 57/2009 – 53, nepovažoval stěžovatel za opodstatněný. Tento rozsudek sice uvádí, že je na
lékařský posudek třeba klást jako na stěžejní důkaz požadavek úplnosti a přesvědčivosti, nicméně
se nezmiňuje o tom, že by posuzovaná osoba měla být přítomna při jednání před posudkovými
orgány. Za zcela irelevantní považoval stěžovatel námitku, že se nezabýval skutečností, že žalobce
byl v minulosti považován za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve IV. stupni. Žalobce
totiž dne 13. 6. 2009 dosáhl věku 18 let, který je věkem rozhodným pro odlišné posuzování
závislosti na pomoci jiné fyzické osoby. Stěžovatel uzavřel, že se zdravotním stavem žalo bce
zabýval podrobně, tento byl posuzován opakovaně a objektivně na základě odborného
medicínského hlediska. Stěžovatel dostatečně zjistil skutečný stav věci a vypořádal se s ná mitkami
žalobce, jehož závislost na pomoci jiné osoby byla po celou dobu řízení hodnocena shodně.
Navrhoval, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil.
Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti proti rozsudku krajského
soudu v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů; zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí
netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.).
Podle §109 odst. 3 s. ř. s. Nejvyšší správní soud je vázán důvody kasační stížnosti; to neplatí,
bylo-li řízení před soudem zmatečné [§103 odst. 1 písm. c)] nebo bylo zatíženo vadou, která mohla
mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je -li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné
[§103 odst. 1 písm. d)], jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující:
Podáním ze dne 21. 4. 2010 požádal žalobce o změnu výše přiznaného příspě vku na péči
z důvodu zhoršení zdravotního stavu.
Podle záznamu o šetření závislosti osoby na pomoci jiné osoby konaném dne 5. 5. 2010
žalobce zvládá úkony uvedené v §9 odst. 1 písm. a), h), i), j), l) a m) zákona o sociálních
službách, s dohledem zvládá úkony uvedené v §9 odst. 1 písm. b), c), d), f), g) a o) téhož zákona
a s pomocí zvládá úkony podle §9 odst. 1 písm. e), k), n), p), q) a r) tohoto zákona. Z úkonů
vyjmenovaných v §9 odst. 2 zákona o sociálních službách žalobce zvládá pouze úkon
pod písm. f), ostatní jen s pomocí. Při sociálním šetření tak bylo žalobci uznáno celkem 29 úkonů
péče o vlastní osobu a soběstačnosti. Předmětný záznam obsahuje podpis zástupkyně žalobce.
Lékař Okresní správy sociálního zabezpečení Vyškov dospěl při posouzení stupně
závislosti žalobce k závěru, že žalobce potřebuje z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu pomoc při úkonech uvedených v §9 odst. 1 písm. d), e), f), g), k), n), o), p), q), r) a odst. 2
písm. a) až e), g) až n) a p) až r) zákona o sociálních službách, celkem tedy 26 úkonů péče
o vlastní osobu a soběstačnosti. Ostatní úkony žalobce svede, byl u něj tudíž zjištěn III. stupeň
závislosti (těžká závislost).
Přípisem ze dne 24. 5. 2010, č. j. 15648/2010/VYS, Městský úřad V yškov vyrozuměl
žalobce o možnosti seznámit se s podklady pro rozhodnutí a vyjádřit se k nim.
Rozhodnutím ze dne 2. 6. 2010, č. j. 16760/2010/VYS, Městský úřad Vyškov vyslovil,
že žalobci bude nadále poskytován příspěvek na péči v původní výši 8000 Kč měs íčně.
Toto rozhodnutí napadl žalobce odvoláním.
Podle posudku posudkové komise ze dne 11. 8. 2010 žalobce není osobou,
která se podle §8 písm. d) zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci
jiné osoby ve stupni IV (úplná závislost). Jde o osobu, která se podle §8 písm. c) tohoto zákona
považuje za závislou na pomoci jiné osoby ve stupni III (těžká závislost). Žalobce z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nezvládá nebo zvládá s pomocí či dohledem
9 úkonů péče o vlastní osobu a 17 úkonů soběstačnosti. Posudková komise označila výsledek
posouzení za souladný se sociálním šetřením a prvoinstančním posudkem co do stupně závislosti
i počtu nezvládaných úkonů. Vzhledem k námitkám v odvolání však uznala jiné rozložení úkonů,
při kterých žalobce potřebuje dohled. Neuznala úkon mytí těla a péč e o ústa, vlasy, nehty,
protože tyto úkony je osoba se střední mentální retardací běžně schopna učením zvládat,
motorický handicap žalobce je malý a jde o jednoduché úkony; podle psychologického
i neurologického vyšetření tyto úkony také žalobce v zařízení zvládá. Posudková komise
konstatovala, že neschopnost vydržet v sedě, ve stoje a neschopnost chůze pro hyperkinetickou
poruchu není důvodem k uznání úkonu ve smyslu vyhlášky, která zohledňuje imobilitu,
nikoliv zvýšenou mobilitu a neklid. Neschopnost orientace mimo byt je uznána v úkonech
orientace. Manipulaci s vodovodními kohouty a vypínači posudková komise uznala pro sociálním
šetřením konstatovanou neschopnost rozlišení teplé a studené vody, i když tuto schopnost
by osoba se střední mentální retardací byla obecně schopna zvládnout vedením, opakováním
a učením, stejně jako další úkony (např. zvládání stravov acích, oblékacích úkonů),
které posudková komise ponechala jako úkony s nutným dohledem, resp. kontrolou, vstřícně
s ohledem na předchozí sociální šetření a posudková hodnocení. Uzavřela, že jde hraničně
o těžkou závislost, rozhodně ne o úplnou závislost. Nové psychologické vyšetření s odstupem
jednoho roku nepovažovala posudková komise za účelné, protože stav žalobce se v čase
již podstatně nemění a z předchozích vyšetření vyplývá, že při pobytu ve školním zařízení
nedochází k podstatným změnám ve zdravotním stavu žalobce.
V podání ze dne 30. 8. 2010 vyjádřil žalobce nesouhlas s posudkem posudkové komise.
Namítal, že nebyl fyzicky přítomen při posuzování. K jednotlivým úkonům péče o vlastní osobu
(§9 odst. 1 zákona o sociálních službách) uvedl následující: K písm. a) příprava stravy - neumí
si nakrájet potraviny, uvařit, ohřát, nerozezná potraviny, mají-li stejný obal či tvar, nezvládne
otevření nápojů, má špatnou motoriku, proto mu vaří a jídlo chystá matka. K písm. c) přijímání
stravy a dodržování pitného režimu - musí se dohlížet, aby žalobce dodržoval pitný režim,
sám to nezvládne. K písm. d ) mytí těla - sám to nezvládne, mohl by se opařit. K písm. f) péče
o ústa, vlasy, nehty, holení - žalobce si neumí sám ostříhat nehty, neumí se oholit. K písm. i)
sezení, schopnost vydržet v poloze sedě - nevydrží dlouho sedět, asi za pět minut se začne vr tět
nebo sjíždět ze židle. K písm. j) stání, schopnost vydržet stát - žalobce zvládne stát na jednom
místě jen chvilku, pak je neklidný, začne se pohybovat, chodit. K písm. l) a m) chůze po rovině
a chůze po schodech nahoru a dolů - musí mít dohled, aby se nezranil. Žalobce dále doložil
nové lékařské zprávy.
Podle doplňujícího posudku ze dne 14. 9. 2010 se posudková komise seznámila s novou
i doloženou dokumentací a konstatovala, že ve zdravotním stavu žalobce nedošlo k žádným
významným změnám; jde o střední stupeň mentální retardace v horním pásmu rozmezí.
Obecně jsou osoby s tímto stupněm mentální retardace schopny samostatně zvládat stravovací,
oblékací a hygienické úkony (včetně WC) a mají základní poznávací a orientační aktivity
zachovány pro přirozené prostředí a pro známý okruh osob. Přes uvedené skutečnosti
posudková komise setrvala na předchozím vstřícném posudk ovém hodnocení a uzavřela,
že u žalobce rozhodně nejde o IV. stupeň závislosti, tj. nejde o osobu zcela imobilní,
bez kontaktu s okolím, odkázanou na kompletní ošetřovatelskou péči a pomoc jiné osoby.
Stěžovatel následně vydal žalobou napadené rozhodnutí.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu Nejvyšší správní soud přezkoumal
napadený rozsudek krajského soudu a dospěl k závěru, že v ř ízení vedeném u krajského
soudu nebyl dostatečně zjištěn a prokázán důvod pro zrušení rozhodnutí stěžovatele,
a tudíž nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí bez nařízení jednání.
Podle §76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání
rozsudkem proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu
se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění.
Krajský soud postupoval podle citovaného ustanovení, podmínky pro jeho aplikaci
však v projednávané věci nebyly podle názoru Nejvyššího správního soudu naplněny,
neboť z obsahu správního spisu ani z podání žalobce nelze učinit závěr, že by byl zjištěný
skutkový stav v rozporu se spisy nebo v nich neměl oporu. Krajský soud měl patrně na mysli,
že skutkový stav vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění, tomu ovšem Nejvyšší správní soud
nemůže přisvědčit.
Spatřoval-li krajský soud nutnost doplnění skutkových zjištění v tom, že záznam o šetření
závislosti konaném dne 5. 5. 2010 neobsahuje podpis opatrovnice žalobce pod údaji o tom,
které úkony žalobce zvládá sám a které nikoliv, a není tak zřejmé, zda všechny tyto úkony
byly ten den zjišťovány a zda opatrovnice žalobce s výsledky šetření souhlasí, tento závěr
krajského soudu nemá oporu v zákoně.
Podle §25 odst. 1 zákona o sociálních službách obecní úřad obce s rozšířenou působností provádí
pro účely rozhodování o příspěvku sociální šetření, při kterém se zjišťuje schopnost samostatného života osoby
v přirozeném sociálním prostředí z hlediska péče o vlastní osobu a soběstačnosti. Sociální šetření provádí sociální
pracovník. O provedeném sociálním šetření vyhotovuje sociální pracovník písemný záznam, který na požádání
předkládá posuzované osobě.
V záznamu o šetření závislosti na pomoci jiné osoby ze dne 5. 5. 2010 jsou skutečnosti
zjištěné při sociálním šetření zaznamenány v části souhrnná zpráva. Na předepsaném tiskopisu,
který je součástí záznamu, jsou uvedeny úkony vymezené v §9 odst. 1 a 2 zákona o sociálních
službách s tím, že u každého je popsáno, zda jej žalobce zvládá, zvládá s dohledem či pomocí.
Záznam o šetření závislosti na pomoci jiné osoby ze dne 5. 5. 2010 je rovněž podepsán
opatrovnicí žalobce. V posuzované věci tedy záznam o šetření záv islosti na pomoci jiné osoby
ze dne 5. 5. 2010 podmínky obsažené v §25 odst. 1 zákona o soc iálních službách splňuje,
neboť tento zákon v citovaném ustanovení pouze uvádí, že o provedeném sociálním šetření
vyhotovuje sociální pracovník písemný záznam, který na požádán í předkládá posuzované osobě.
Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelem v tom, že zákon o sociálních službách
nestanoví, že by záznam o šetření závislosti osoby na pomoci jiné osoby musel být posuzovanou
osobou, respektive jejím opatrovníkem podepsán, nebo že by musel obsahovat souhlas
posuzované osoby s obsahem tohoto záznamu, případně vyjádření či připomínky k úkonům,
jichž je žalobce schopen sám nebo s dopomocí. Sociální šetření totiž není jediným z podkladů,
které správní orgány při rozhodování o stupni závislosti hodnotí. Případné připomínky
k sociálnímu šetření může posuzovaná osoba uplatnit podle §36 odst. 3 správního řádu
při vyjádření se k podkladům rozhodnutí. Tato možnost byla žalobci správními orgány
poskytnuta a v odvolacím řízení ji využ il.
V absenci podpisu opatrovnice žalobce pod údaji o tom, které úkony žalobce zvládá,
Nejvyšší správní soud neshledal oporu pro závěr krajského soudu, že skutkový stav vyžaduje
rozsáhlé nebo zásadní doplnění. Krajský soud navíc neměl domnělou vadu řízení posuzovat
podle §76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. , nýbrž podle písm. c) tohoto ustanovení a zkoumat,
zda se jedná o podstatné porušení ustanovení o řízení a zda mohlo mít vliv na zá konnost
rozhodnutí, či nikoliv. Toto procesní pochybení krajského soudu ovšem nic nemění na tom,
že zákon o sociálních službách takový podpis nevyžaduje, a k porušení ustanovení o řízení
tudíž nedošlo.
Nejvyšší správní soud dále připomíná, že „[k]rajský soud je oprávněn zrušit rozhodnutí správního
orgánu pro vady řízení, byť by nebyly žalobcem výslovně namítány, pokud tyto vady brání přezkoumání
rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů (§75 odst. 2 s. ř. s.).“ (srov. usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2011, č. j. 7 Azs 79/2009 - 84, publikované ve Sbírce
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 2288/2011, www.nssoud.cz). V projednávané
věci nebyla zmiňovaná absence podpisu v žalobě namítána a rozhodně nebrání přezkoumání
rozhodnutí stěžovatele v mezích žalobních bodů, tudíž nebyl krajský soud oprávněn
z tohoto důvodu rozhodnutí stěžovatele zrušit, ani kdyby zák on o sociálních službách
takový podpis vyžadoval.
Krajský soud spatřoval nedostatečné zjištění skutkového stavu také v tom, že posudek
lékaře okresní správy sociálního zabezpečení a posudek posudkové komise nejsou přesvědčivé,
neboť žalobce ani jeho opatrovnice nebyli osobně přítomni jednání před těmito orgány.
Ani s tímto závěrem krajského soudu se Nejvyšší správní soud nemohl ztotožnit.
Nejvyšší správní soud nikterak nezpochybňuje názor krajského soudu, že posudek
posudkové komise je v odvolacím řízení stěžejním důkazem a že je třeba na něj klást požadavek
úplnosti a přesvědčivosti. Splnění tohoto požadavku musí vyhodnotit jak správní orgán
před vydáním rozhodnutí, tak krajský soud při přezkoumávání takového rozhodnutí.
Přesvědčivost posudku je podle Nejvyššího správního soudu k ategorií nezávislou na tom,
zda byla posuzovaná osoba fyzicky přítomna jednání posudkového orgánu, či nikoliv.
Aby mohl být posudek přesvědčivý, musí se srozumitelně a b ez vnitřních rozporů vypořádat
se všemi relevantními skutečnostmi a jeho závěry nesmí být zpochybněny obsahem
jiného posudku nebo lékařské zprávy.
S argumentem krajského soudu, že posudek posudkové komise v projednávané
věci není přesvědčivý proto, že nedošlo k osobnímu vyšetření žalobce, Nejvyšší správní soud
nemůže souhlasit. Předmětný posudek je beze sporu srozumitelný, neobsahuje žádný vnitřní
rozpor a zohledňuje veškeré podstatné okolnosti případu. V doplňujícím posudku
se navíc posudková komise vyjádřila i k aktuálním lékařským zprávám o zdravotním stavu
žalobce a neexistuje žádný jiný posudek nebo lékařská zpráva, které by obsah posudku
posudkové komise zpochybňovaly. Tvrzení žalobce předestřená v žalobě nepřinášejí žádné
nové argumenty, pouze se opakují námitky, které byly uplatněny v odvolacím řízení
a k nimž se posudková komise dostatečně vyjádřila. Osobní vyšetření žalobce by tak z hlediska
přesvědčivosti posudku nemohlo v dané věci přinést nic nového.
Uvedené skutečnosti podle názoru Nejvyššího správního soudu nasvědčují spíše tomu,
že posudek posudkové komise je přesvědčivý, nicméně pro náležité posouzení přesvědčivosti
posudku si měl krajský soud vyžádat rovněž posudkovou dokumentaci lékaře okresní správy
sociálního zabezpečení a posudkové komise.
Ve shodě s krajským soudem má Nejvyšší správní soud za to, že přímé osobní vyšetření
posuzované osoby lékařem okresní správy sociálního zabezpečen í a posudkovou komisí
by mělo být pravidlem. Takové pravidlo však nemůže plat it bezvýjimečně a vždy musí
být náležitě zohledněny konkrétní okolnosti projednávaného případu. To však krajský soud
neučinil, neboť se vůbec nezabýval tím, jaké úkony žalobce zmiňuje v žalobě a zda by vůbec
přímé vyšetření jeho osoby posudkovou komisí mohlo nějak změnit zjištěný sku tkový stav.
V žalobě žalobce namítal, že nezvládá samostatně úkony podle §9 odst. 1 písm. a), b), i),
j) a l) a odst. 2 písm. o) zákona o sociálních službách. Nejvyšší správní soud z obsahu správního
spisu i rozhodnutí stěžovatele zjistil, že úkony podle §9 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. o) zákona
byly žalobci zhodnoceny a jsou zahrnuty mezi 26 úkonů, které žalobce zvládá s dohledem
nebo s pomocí.
V případě úkonů podle §9 odst. 1 písm. i), j) a l) zákona se jedná spíše o výklad
příslušných ustanovení, který by osobní vyšetření žalobce nemohlo nijak ovlivnit. Posudková
komise totiž nezpochybnila tvrzení žalobce, že nevydrží sedět ani stát po delší dobu, je neklidný
a není schopen udržet směr chůze. Pouze si zmíněná ustanovení vyložila jinak než žalobce
a zastává názor, že jsou cílena na imobilní osoby, nikoliv osoby neklidné, a schopnost chůze
po rovině nezahrnuje schopnost orientace, která se podle posudkové komise hodnotí v rámci
jiného úkonu.
Vzhledem k tomu, že žalobci bylo ve správním řízení uznáno celkem 26 úkonů péče
o vlastní osobu a soběstačnosti, které zvládá jen s dohledem nebo s pomocí, a pro IV. stupeň
závislosti (úplná závislost) u osoby starší 18 let vyžaduje ustanovení §8 písm. d) zákona
o sociálních službách nejméně 30 úkonů, Nejvyšší správní soud se domnívá, že by osobní
vyšetření žalobce z hlediska zvládání úkonu podle §9 odst. 1 písm. a) téhož zákona – příprava
stravy nemohlo samo o sobě vést k uznání IV. stupně závislosti.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že osobní vyšetření žalobce posudkovou
komisí by v projednávané věci nemohlo přinést žádnou změnu ve zjištěném skutkov ém stavu.
Krajský soud tudíž pochybil, pokud z uvedeného důvodu rozhodnutí stěžovatele podle §76
odst. 1 písm. b) s. ř. s. zrušil.
Podmínky pro zrušení rozhodnutí stěžovatele bez jednání postupem podle §76 odst. 1
písm. b) s. ř. s. nebyly v projednávané věci naplněny, krajský soud měl proto nařídit jednání
a napadené rozhodnutí přezkoumat v mezích žalobních bodů, jak mu ukládá ustanovení §75
odst. 2 s. ř. s. Žalobce totiž v podání ze dne 9. 11. 2010 výslovně uvedl, že nesouhlasí s tím,
aby soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání.
Za dané procesní situace Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než rozsudek Krajského
soudu v Brně ze dne 23. 3. 2011, č. j. 57 A 94/2010 - 22, zrušit a věc vrátit tomuto soudu
k dalšímu řízení. Ke zjištěné vadě řízení musel Nejv yšší správní soud přihlédnout z úřední
povinnosti.
Podle §110 odst. 3 s. ř. s., zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu
a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním
soudem ve zrušovacím rozhodnutí.
Na krajském soudu nyní bude, aby si vyžádal posudkovou dokumentaci lékaře Okresní
správy sociálního zabezpečení Vyškov a posudkové komise, nařídil ve věci jednání a napadené
rozhodnutí stěžovatele projednal v mezích žalobních bodů.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s. v novém
rozhodnutí ve věci krajský soud.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. září 2011
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu