ECLI:CZ:NSS:2011:4.ADS.83.2011:125
sp. zn. 4 Ads 83/2011 - 125
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: R. B., zast. Mgr.
Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou, se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2011, č. j. 1 Ad 82/2010 – 104,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupkyni žalobkyně Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové, advokátce, se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 960 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 12. 5. 2009, č. X, zamítla žalovaná podle §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“),
žádost žalobkyně o plný invalidní důchod. V odůvodnění rozhodnutí uvedla, že podle posudku
Pražské správy sociálního zabezpečení (dále jen „PSSZ“) ze dne 16. 4. 2009 není žalobkyně plně
invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost
soustavné výdělečné činnosti pouze o 25 %.
V podané žalobě žalobkyně namítala, že se odvolává proti rozhodnutí PSSZ,
podle něhož není invalidní. Uvedla, že se její zdravotní problémy zhoršují, a proto nemůže
být výdělečně činná. Zdůraznila, že nepobírá nemocensk ou, nemá žádné peníze.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 12. 2009, č. j. 1 Cad 84/2009 - 30, žalobu
zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Ve svém rozhodnutí vycházel především z obsahu posudku Posudkové komise Ministerstva
práce a sociálních věcí v Praze (dále jen „posudková komise“) ze dne 12. 11 . 2009,
v němž posudková komise dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu byly bolesti krční páteře při vadném držení těla, svalové dysbalanci,
s občasnými blokádami, jen se zcela malým funkčním omezením hybnosti, v podstatě přiměřeně
věku a habitu. Procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti odpovídala
položce 2 písm. a), oddílu F, kapitoly XV. přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. a činila 1 0 %.
Městský soud v Praze uvedený posudek považoval za úplný a přesvědčivý. Uzavřel, že žaloba
není důvodná, a proto ji podle §78 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
Usnesením ze dne 2. 3. 2010, č. j. 1 Cad 84/2009 – 42, Městský soud v Praze ustanovil
stěžovatelce zástupkyní pro řízení o kasa ční stížnosti Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou,
advokátku.
Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti žalobkyně rozsudkem ze dne 24. 11. 2010,
č. j. 4 Ads 92/2010 – 76, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2009,
č. j. 1 Cad 84/2009 - 30, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud
konstatoval, že v posudku posudkové komise ze dne 12. 11. 2009, který vzal Městský soud
v Praze za podklad svého rozhodnutí, nebyl dostatečně zjištěn skutkový základ pro stanovení
posudkových závěrů. Zavázal proto Městský soud v Praze k tomu, aby požádal posudkovou
komisi o vydání doplňujícího posudku, který bude vypracován za osobní přítomnosti žalobkyně.
Uvedl, že žalobkyně předloží posudkové komisi odborné lékařské nálezy vydané v období
od 14. 5. 2009 do 7. 12. 2009, tedy nálezy, které předložila u soudního jednání
a které jí byly vráceny. Po zhodnocení těchto odborných lékařských nálezů měla posudková
komise znovu stanovit a odůvodnit určující zdravotní postižení v dlouhodobě nepříznivém
zdravotním stavu stěžovatelky ke dni vydání napadeného rozhodnutí, tj. k datu 12. 5. 2009,
a v závislosti na posudkovém závěru o rozhodujícím zdravotním postižení stanovit míru poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti.
Městský soud v Praze po provedeném jednání rozsudkem ze dne 22. 3. 2011,
č. j. 1 Ad 82/2010 – 104, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku uvedl, že s ohledem na závazný právní názor
Nejvyššího správního soudu vyžádal doplňující posudek od posudkové komise. Městský soud
v Praze dospěl zejména na základě doplňujícího posudku ze dne 21. 2. 2011 k závěru,
že je přesvědčivě odůvodněno, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla žalobkyně
plně invalidní podle §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. ani částečně invalidní podle §44 odst. 1
téhož zákona. Uvedl, že posudková komise zdůvodnila, proč rozhodující zdravotní postižení
hodnotila podle kapitoly XV, oddílu F, položky 2 písm. a) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb.,
tedy odlišně od posudkového lékaře PSSZ, který volil písm. b) stejné polo žky. V doplňujícím
posudku se komise vyjádřila k nálezům ze dne 3. 3. 2009 a 9. 3. 2009 a k ortopedickému nálezu,
který předložila žalobkyně při jednání komise. Z výše uvedených důvodů považoval soud
posudkové hodnocení za úplně a přesvědčivě odůvodněné. Dospěl k závěru, že žaloba není
důvodná, a proto ji zamítl.
Proti tomuto rozsudku podala kasační stížnost žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“)
z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 pí sm. d) s. ř. s. Nesouhlasila s opětovným posouzením
svého zdravotního stavu lékaři posudkové kom ise, když i podle posudku lékařky PSSZ
byla procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti hodnocena z důvodu
nepříznivého zdravotního stavu ve výši 25 %, a nikoliv toliko ve výši 10 %. Byla toho názoru,
že posudková komise opětovně blíže neodůvodnila, proč rozhodující zdravotní postižení
hodnotila v nižší intenzitě než lékařka PSSZ, když uvedla, že míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti hodnotila podle kapitoly XV., oddílu F, položky 2 písm. a) přílohy č. 2
k vyhlášce č. 284/1995 Sb., neboť pro hodnocení podle písm. b) a výše nebylo medicínské
opodstatnění. Poukázala na to, že posudková komise znovu určila jako rozhodující zdravotní
postižení bolesti krční páteře, avšak vůbec nezohlednila další zdravotní problémy a komplikace
stěžovatelky, tj. stav po operaci červovitého výběžku slepého střeva s komplikovaným hojením
s následnými revizemi pro hnisání a Schlofferův tumor v jizvě, s laparoskopickým rozrušením
srůstů v dutině břišní v roce 2005, s operací kýly v jizvě po appendektomii v roce 2006, s operací
recidivující kýly v jizvě a s plastikou stěny břišní síťkou v lednu 2009, včetně opakujících
se dyspeptických potíží po jídle. Zdůraznila, že se její zdravotní sta v nezlepšil, spíše došlo
k jeho zhoršení, a to i přesto, že řádně dodržuje stanovenou dietu, aby se vyvarovala
dyspeptickým potížím a dalším komplikacím; trpí chronickými bolestmi v podbřišku, a to nejen
při chůzi, ale i v klidovém režimu. Navrhovala, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Městského
soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.,
vázán rozsahem a důvody uvedenými v kasační stížnosti. V této souvislosti uvádí, že nejde
o situaci uvedenou v §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s., podle něhož je kasační stížnost nepřípustná
proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno
Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud
neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. V tomto směru Nejvyšší
správní soud poukazuje na to, že v dané věci jde o situaci, která je popsána v nálezu Ústavního
soudu ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. IV. ÚS 136/05. V tomto nálezu je uvedeno, že §104 odst. 3
písm. a) s. ř. s. zajišťuje, aby se Nejvyšší správní soud nemusel znovu zabývat věcí,
u které již jednou svůj právní názor na výklad hmotného práva závazný pro nižší soud
vyslovil a to v situaci, kdy se nižší soud tímto právním názorem řídil. Vzt áhnout
však citované ustanovení též na případy, kdy Nejvyšší správní soud pouze vytýká n ižšímu
správnímu soudu procesní pochybení, respektive nedostatečně zjištěný skutkový stav,
by ve svých důsledcích mohlo vést k naprosté zbytečnosti Nejvyššího správního soudu,
neboť by mohl tento soud v každé projednávané věci vždy prvním kasačním rozhodnutím
vytknout, jakoukoliv (třeba i malichernou) procesní vadu, a poté v druhém kasačním řízení
kasační stížnost odmítnout, a tím odmítnout i věcný přezkum naříkaného rozhodnutí z pohledu
aplikace hmotného práva. V dané věci šlo o to, že právní názor na výklad hmotného práva
nebyl vysloven, byl vysloven pouze pokyn k tomu, aby Městský soud v Praze doplnil
podle názoru Nejvyššího správního soudu dosud nedostatečný posudek posudkové komise.
Stěžovatelka v podané kasační stížnosti poukázala na důvod uvedený v §103
odst. 1 písm. d) s . ř. s. Podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu
tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů
rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé. Námitky stěžovatelky týka jící se merita věci brojí
proti neúplnosti a nepřesvědčivosti posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní
schopnosti a podle judikatury Nejvyššího správního soudu je lze podřadit pod kasační důvod
uvedený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. jakožto jinou vadu řízení (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu sp. zn. 4 Ads 13/2003 ze dne 25. 9. 2003, publikovaný ve sbírce rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu pod č. 511/2005, dostupný na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud především poukazuje na to, že Městský soud v Praze
zcela respektoval závazný pokyn vyjádřený ve zrušujícím rozsudku tohoto soudu směřující
k doplnění důkazního řízení, a vyžádal doplňující posudek od posudkové komise. V něm měla
posudková komise zhodnotit lékařské nálezy předložené stěžovatelkou a vyjádřit se k nálezům
ze dne 3. 3. 2009 a 9. 3. 2009. Po zhodnocení těchto odborných lékařských nálezů měla
posudková komise znovu stanovit a odůvodnit určující zdravotní postižení v dlouhodobě
nepříznivém zdravotním stavu stěžovatelky ke dni vydání napadeného rozhodnutí, tj. k datu
12. 5. 2009, a v závislosti na posudkovém závěru o rozhodujícím zdravotním postižení stanovit
míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti (§6 odst. 3, 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb.
ve znění platném ke dni vydání napadeného rozhodnutí).
V doplňujícím posudku ze dne 21. 2. 2011 posudková komise uvedla, že stěžovatelka
byla vyšetřena odborným neurologem při jednání dne 21. 2. 2011, funkční nález byl jen zcela
lehký, odpovídající písm. a) položky 2 oddílu F, kapitoly XV. přílohy č. 2 k vyhlášce
č. 284/1995 Sb. V předchozím posudku uvedla, že kdyby teoreticky komise zvolila za rozhodující
příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu srůsty pobřišnice bez podstatné odezvy
na střevní pasáž a hodnotila je podle příslušné položky přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb.,
zdravotní postižení by dosahovalo míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
5 - 10 %, nikoliv že by byl pokles o 10 %.
Posudková komise poukázala na to, že se p ři posudkovém hodnocení dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu volí jako nejzávažnější to postižení, které dosahuje nejvyšší
procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, čímž bylo u stěžovatelky
postižení krční páteře. CB syndrom je vyjádřen bolestmi, které začín ají v krční páteři
a šíří se do ramen, případně do horních končetin, nejsou přítomny známky kořenového dráždění
a bývají spojeny s emočním doprovodem. Nejedná se o dvě rozdílná závažná postižení,
ale jedná se o postižení se stejnou příčinou v krční páteři, která byla posudkovou komisí označena
jako příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu; jde o stejnou nosologickou jednotku,
v posuzovaném případě se zcela lehkým funkčním omezením.
Dále poznamenala, že odborným lékařům nepřísluší úvahy o invaliditě a v případě
stěžovatelky bylo doporučení invalidního důchodu pro uvedené potíže neodborné a vysoce
nadhodnocené. Ve zprávě ze dne 9. 3. 2009 je uvedeno, že plastika břišní stěny síťkou
je po chirurgické stránce zhojena, přetrvává občasná bolest v pravém podbřišku s nadýmáním
po jídle pravděpodobně při novotvořených srůstech po předchozích výkonech, což je velmi častý
důsledek pooperačních stavů v oblasti břicha, a to nejen u stěžovatelky, ale i mnoha dalších
pacientů, který však nemá vliv na funkční omezení a na pokles pracovního potenciálu; jedná
se spíše o různě subjektivně emočně prožívané zažívací potíže. Závažná patologie na orgánech
dutiny břišní nebyla verifikována. Ve zprávě ze dne 3. 3. 2009 je uvedeno, že je léčena
pro opakované bolesti kloubu mezi hrudní kostí a klíčkem vlevo, tedy pro Tietzův syndrom,
avšak při objektivním vyšetření nebylo zjištěno závažné funkční omezení, které by významně
omezovalo pracovní potenciál, potíže obvykle po čase i samy ustupují. Doporučení invalidity
i v tomto případě je rovněž vysoce nadhodnocené a neodborné. V obou případech doporučení
zřejmě vychází z neznalosti posudkové problematiky odbornými lékaři a snaze vyhovět rentovým
tendencím. Jedná se o stavy poměrně často se vyskytující v běžné populaci, které je možno
ovlivnit například léky tlumícími bolest, rehabilitací, rozrušením srůstů, v případě intenzivně
subjektivně prožívaných potíží krátkodobou pracovní neschopností, nikoliv však invalidním
důchodem. Proto ani nebyl uplatněn postup ve smyslu §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb.,
neboť přidružená postižení neměla podíl na zvýšení míry poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti.
Posudková komise konstatovala, že stěžovatelka byla posuzovaná k administrativním
činnostem, které byly při dodržování vhodného režimu bez trvalé fyzické námahy se zvedáním
těžkých břemen, v nepříznivých klimatických podmínkách vhodné a byla vzhledem
k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem schopna pokračovat v předchozí výdělečné
činnosti. Poukázala na to, že při jednání předložila stěžovatelka jediný nález (ortopedický) ze dne
17. 2. 2011, který nepopisuje žádné závažné funkční omezení, které by mělo zásadní vliv
na změnu posouzení ze dne 12. 11. 2009. Uzavřela, že rozhodující příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu byly bolesti krční páteře (které l ze označit jako CB syndrom)
při vadném držení těla, svalové dysbalanci, s občasnými blokádami, jen se zcela malým funkčním
omezením hybnosti, v podstatě přiměřeně věku a habitu, bez nálezu závažných degenerativních
změn, bez svalových atrofií, bez paréz a kořenové symptomatologie; procentní míra poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti byla hodnocena podle položky 2 písm. a), oddílu F,
kapitoly XV. přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. a činila 10 %. Posudková komise
nehodnotila zjištěné rozhodující zdravotní postižení podle písm. b) a výše uvedené položky,
neboť pro takové hodnocení nebylo medicínské opodstatnění, jelikož pro to nesvědčily lékařské
nálezy. K uplatnění §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. nenalezla další posudkový důvod,
protože přidružená onemocnění neměla podíl na zvýšení míry poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti.
Stěžovatelka však i nadále nesouhlasí s posudkovými závěry o míře poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti s tím, že posudková komise vůbec nezohlednila další zdravotní
problémy stěžovatelky a že došlo ke zhoršení jejího zdravotního stavu.
Nejvyšší správní soud poznamenává, že podle §6 odst. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb.
je nutné určit zdravotní postižení, které je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
Je-li těchto zdravotních postižení více, jednotlivé hodnoty poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující
příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a procentní míra poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení, a to se zřetelem
k závažnosti ostatních zdravotních postižení.
Je třeba uvést, že posudková komise, z jejíhož posudku krajský soud vycházel, zpracovala
posudky v řádném složení, za účasti lékaře z oboru posudkového lékařství a z oboru neurologie,
tedy medicínské specializace, kam spadá léčba dominantního postižení stěžovatelky. V rámci
jednání posudkové komise byla stěžovatelka přešetřena dne 12. 11. 2009 neuroložkou MUDr. J.
Ž. a dne 21. 2. 2011 neuroložkou MUDr. B . Ž. Posudková komise měla k dispozici odborné
lékařské nálezy uvedené v posudku ze dne 12. 11. 2009 a 21. 2. 2011. Posudková komise tedy
měla dostatečné množství podkladů k tomu, aby se objektivně vyjádřila k rozsahu a intenzitě
zdravotního postižení, jímž stěžovatelka trpěla ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí.
Komise v posudku jednoznačně vymezila jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu bolesti krční páteře (které lze označit jako CB syndrom) při vadném držení
těla, svalové dysbalanci, s občasnými blokádami, jen se zcela malým funkčním omezením
hybnosti, v podstatě přiměřeně věku a habitu, bez nálezu závažných degenerativních změn, bez
svalových atrofií, bez paréz a kořenové symptomatologie .
Z posudků obou posudkových orgánů, tedy lékařky PSSZ a posudkové komise, plyne,
že určily shodně jako rozhodující zdravotní postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním
stavu bolesti krční páteře, přičemž posudkové závěry lékařky PSSZ a posudkové komise týkající
se rozhodujícího zdravotního postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu jsou zcela
ve shodě s lékařskými zprávami, které měly posudkové orgány k dispozici (viz například zpráva
MUDr. V. ze dne 3. 3. 2009), a také s výsledky vyšetření, jež provedla posudková komise při
jednání dne 12. 11. 2009 a 21. 2. 2011. Stěžovatelka ostatně ani nenamítala, že by závěry
posudkových orgánů byly v rozporu s lékařskými zprávami. Lze přisvědčit stěžovatelce,
že její zdravotní stav ovlivňují další onemocnění, a to především stav po operacích v oblasti
břicha, včetně opakujících se dyspeptických potíží po jídle, Titzeův syndrom, Sjögrenův syndrom
a alergie na vepřové maso, antibiotika a chemikálie typu Savo. Posudková komise všechna
onemocnění stěžovatelky hodnotila a dospěla k závěru, že právě postižení krční páteře
je zdravotním postižením, které je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu.
K pooperačním stavům v oblasti dutiny břišní posudková komise výslovně uvedla,
že plastika břišní stěny síťkou je po chirurgické stránce zhojena, přetrvává však obča sná bolest
v pravém podbřišku a výrazným nadýmáním po jídle pravděpodobně v závislosti
na novotvořených srůstech po předchozích výkonech, což je velmi častý důsledek pooperačních
stavů v oblasti břicha. Tyto potíže nemají vliv na funkční omezení a na pokle s schopnosti
soustavné výdělečné činnosti. Nebyla prokázána ani závažná patologie na orgánech dutiny břišní.
Posudková komise dále uvedla, že stěžovatelka je léčena pro Tietzův syndrom (bolesti kloubu
mezi hrudní kostí a klíčkem), při vyšetřeních však neby lo zjištěno závažné funkční omezení,
které by významně omezovalo míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, potíže
obvykle po čase ustupují. K Sjögrenovu syndromu posudková komise poznamenala,
že podle laboratorních nálezů byla zjištěna pozitivita autoimunních markerů SS-A a SS-B, ostatní
laboratorní nálezy typické pro Sjögrenův syndrom byly negativní. Nebylo prokázáno zhoršení
plicních funkcí. Aktivita onemocnění byla minimální, bez doprovodných příznaků onemocnění.
Alergie byly zcela bez vlivu na pracovní schopnost stěžovatelky. V posuzované
věci proto nevznikly důvodné pochybnosti o určení rozhodujícího zdravotního postižení
v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu stěžovatelky, a zbývalo tedy posoudit otázku
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti.
Kapitola XV., oddíl F, položka 2 citované přílohy k vyhlášce č. 284/1995 Sb. se vztahuje
na dorzopatie, deformující dorzopatie a spondylopatie. Podle zde uvedeného posudkového
hlediska se míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanoví podle míry rozsahu
anatomického a funkčního postižení páteře a z toho vyplývajícího omezení výkonnosti
a pohyblivosti. Významnost postižení výdělečné schopnosti určuje rozsah a lokalizace postižení
(monosegmentální, plurisegmentální poruchy), časový průběh, charakter a rozsah strukturálních
změn (komprese, dislokace, nestabilita, osteoporóza, degenerativní změny, zánětlivé změny),
omezení pohyblivosti, neurologická symptomatologie, zejména přítomnost senzitivní a motorické
léze, svalové slabosti, spazmu, paréz, atrofií aj. Přitom je třeba vyloučit případné extravetebrální
příčiny potíží.
Degenerativní změny na páteři a ploténkách jsou zařazeny do 5 stupňů, které tvoří
písm. a) až e) kapitoly XV, oddílu F, položky 2 přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb.:
a) bez statického účinku, vadné držení, svalová dysbalance, postižení zpravidla jednoho
úseku páteře, lokalizované blokády, u nichž pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti
činí 10 %,
b) s lehkým funkčním postižením zpravidla více úseků páte ře, s občas vystupujícími
projevy nervového a svalového dráždění (např. cervikokraniální syndrom, cervikobrachiální
syndrom, lumbální syndrom, ischialgie, syndrom sakroiliakálního skloubení, občasné blokády),
slabosti svalového korzetu, omezením pohybu v postiženém úseku, omezení pro vynucené
polohy a fyzicky náročné aktivity, u nichž pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti činí
15 - 25 %,
c) středně těžké postižení zpravidla více úseků páteře, recidivující silnější projevy
nervového a svalového dráždění prokázané EMG, středně těžká statickodynamická insuficience ,
u něhož pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti činí 30 - 40 %,
d) s trvalým těžkým postižením funkce více úseků páteře a často recidivujícími silnějšími,
dlouhotrvajícími, dráždivými projevy nervů a svalů prokázanými EMG, těžkou
staticko-dynamickou insuficiencí, výraznou poruchou svalového korzetu a podstatným snížením
celkové výkonnosti organismu, u něhož pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti
činí 50 %,
e) s trvalým nepříznivým funkčním nálezem, trvalými silnými projevy dráždění nervů
a svalů, závažnými parézami, výraznými svalovými atrofiemi, zpravidla s poruchami funkce
svěračů (závažnost postižení musí být doložena výsledkem EMG), u něhož pokles schopnosti
soustavné výdělečné činnosti činí 60 - 80 %.
Jak z posudku lékařky PSSZ, tak i z obou posudků posudkové komise vyplývá,
že u stěžovatelky byly zjištěny bolesti krční páteře s občasnými blokády a malým funkčním
omezením hybnosti, bez nálezu závažných degenerativních změn , bez svalových atrofií, paréz
a kořenové symptomatologie, v podstatě přiměřené věku a habitu. Posudková komise podřadila
rozhodující zdravotní postižení stěžovatelky pod kapitolu XV., oddíl F, položku 2 písm. a)
přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kde je míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti stanovena na 10 %. Posudková komise dále uvedla, že pro hodnocení určujícího
zdravotního postižení stěžovatelky pod písmena b) - e) kapitoly XV., oddílu F, položky 2 přílohy
č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. nebyl posudkový důvod, neboť pro takové hodnocení nesvědčily
lékařské nálezy, které měla posudková ko mise k dispozici při posouzení zdravotního stavu dne
12. 11. 2009, nález doložený při novém jednání dne 21. 2. 2011, ani vyšetření provedené
odbornými neurology při jednáních posudkové komise. Pro uplatnění postupu ve smyslu §6
odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb., tedy zvýšení poklesu míru schopnosti soustavné výdělečné
činnosti až o 10 %, nenalezla posudková komise posudkový důvod, jelikož přidružená
onemocnění neměla podíl na zvýšení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
stěžovatelky. Za této situace nemá Nejvyšší správní soud pochybnosti o správnosti závěrů
posudkové komise v určení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a při hodnocení poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky.
Posudková komise se rovněž vyjádřila k lékařským zprávám ze dne 3. 3. 2009 a 9. 3. 2009,
v nichž odborní lékaři hodnotili zdravotní stav stěžovatelky jako odpovídající přiznání invalidity.
Posudková komise považovala doporučení invalidity v obou případech za vysoce nadhodnocené
a neodborné, zřejmě vycházející z neznalosti posudkové problematiky odbornými lékaři a snaze
vyhovět rentovým tendencím. Poukázala na skutečnost, že se jedná o stavy , které se poměrně
často vyskytují v běžné populaci, které lze ovlivnit například léky tlumícími bolest, rehabilitací,
rozrušením srůstů, v případě intenzivně subjektivně prožívaných potíží krátkodobou pracovní
neschopností, nikoliv však invalidním důchodem.
Lze přisvědčit stěžovatelce, že posudková komise výslovně ne uvedla, proč hodnotila
zdravotní stav v nižší intenzitě než lékařka PSSZ. Nicméně z podaných posudků vyplývá,
že posudková komise podřadila rozhodující zdravotní postižení pod písmeno a) položky 2,
oddílu F, kapitoly XV přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. proto, že hodnocení lékařky PSSZ
podle písmene b) stejné položky bylo nadhodnocené, neboť pro hodnocení podle písm. b)
nejsou splněna kritéria vyžadovaná pro tuto položku (například se jednalo o postižení pouze
jednoho úseku páteře, nebyly zjištěny projevy svalového a nervového dráždění, slabost svalového
korzetu).
Dále je třeba zmínit, že Nejvyšší správní soud stěžova telku v rozsudku ze dne
24. 10. 2010, č. j. 4 Ads 92/2010 - 76, vyzval k tomu, aby při novém jednání posudkové komise
předložila lékařské zprávy, které poskytla u jednání Městského soudu v Praze dne 8. 12. 2009
a které jí byly vráceny s tím, že jsou vydány po datu rozhodnutí žalované a nemohou mít vliv
na zjištění zdravotního stavu ke dni vydání rozhodnutí žalované. Stěžovatelka však nálezy vydané
v období od 14. 5. 2009 do 7. 12. 2009 při jednání posudkové komise nepředložila. Při jednání
posudkové komise dne 21. 2. 2011 dala k dispozici pouze ortopedický nález ze dne 17. 2. 2011,
a nelze tedy přičítat k tíži posudkové komise, že nálezy vydané v období od 14. 5. 2009
do 7. 12. 2009 nehodnotila.
Se zřetelem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší správní soud k závěr u, že zdravotní stav
stěžovatelky byl přezkoumán řádně a objektivně, přičemž bylo nepochybně prokázáno, že ke dni
vydání napadeného rozhodnutí, tj. k datu 12. 5. 2009, nebyla plně invalidní podle §39 odst. 1
zákona č. 155/1995 Sb. a n árok na plný invalidní důchod jí k uvedenému dni nevznikl. Kasační
stížnost tedy neshledal důvodnou, a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejv yšší správní soud tak,
že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť stěžovatelka ve věci úspěšná nebyla
a žalované právo na náhradu nákladů řízení ze zákona nevzniklo (§60 odst. 1 a 2 za použití §120
s. ř. s.).
Stěžovatelce byla ustanovena zástupkyně z řad advokátů, Mgr. Dagmar Rezková
Dřímalová; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8
s. ř. s.). Ustanovené zástupkyni stěžovatelky byla přiznána odměna a náhrada hotových výdajů
za řízení o kasační stížnosti v celkové částce 800 Kč [za jeden úkon právní služby ve výši 500 Kč
spočívající v písemném podání soudu ve věci samé podle §11 odst. 1 písm. d) ve spojení s §9
odst. 2 a §7 bodem 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a jeden režijní paušál ve výši 300 Kč podle §13
odst. 3 advokátního tarifu, celke m tedy 800 Kč]. Zástupkyně stěžovatelky doložila, že je plátkyní
daně z přidané hodnoty, proto se odměna zvyšuje o částku odpovídající této dani (20 % z částky
800 Kč), tj. o 160 Kč. Zástupkyni stěžovatelky tedy bude vyplacena částka ve výši 960 Kč z účtu
Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. srpna 2011
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu