ECLI:CZ:NSS:2011:4.ADS.96.2011:57
sp. zn. 4 Ads 96/2011 - 57
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: Z. Š., zast. JUDr.
Květoslavem Baslem, advokátem, se sídlem Na Slovance 567, Nový Bor, proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, Křížová 25, Praha 5, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 2. 5. 2011, č. j. 63 Ad 1/2011 –
35,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 14. 1. 2011 napadl žalobce rozhodnutí žalované ze dne 28. 12. 2010,
č. j. X, kterým žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila své rozhodnutí ze dne 29. 10. 2010,
č. X. V odůvodnění rozhodnutí uvedla, že podle jejího posudku ze dne 22. 12. 2010 a posudku
Okresní správy sociálního zabezpečení v České Lípě ze dne 7. 10. 2010 nedošlo u žalobce ke
změně invalidity, neboť je nadále invalidní pro invaliditu druhého stupně. Jelikož je změna
invalidity nutnou podmínkou pro změnu výše invalidního důchodu podle §41 odst. 3 zákona č.
155/1995, o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, nemohla žalovaná námitkám
žalobce vyhovět a zvýšit stupeň invalidity.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 2. 5. 2011,
č. j. 63 Ad 1/2011 – 35, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Krajský soud uvedl, že se Posudková komise Ministerstva práce
a sociálních věcí v Praze ztotožnila se závěry posudkových lékařů a stanovila míru poklesu
pracovní schopnosti o 45 % podle kapitoly V., položky 1 písm. c) přílohy k vyhlášce
č. 359/2009 Sb., přičemž uvedený pokles navýšila o 10 %, na celkových 55 %. Poukázal na to,
že zmíněný pokles pracovní schopnosti žalobce odpovídá invaliditě druhého stupně. Soud
proto žalobu podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) prostřednictvím svého
zástupce, jenž jej zastupoval na základě plné moci ze dne 27. 5. 2011, kasační stížnost z důvodu
obsaženého v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. V ní uvedl, že napadený rozsudek mu byl doručen dne
13. 5. 2011, a kasační stížnost tak podává v otevřené procesní lhůtě podle §106 s. ř. s. Zdůraznil,
že zdravotní postižení stěžovatele snad nejlépe dokumentuje pracovní rekomandace Okresní
správy sociálního zabezpečení v České Lípě, podle níž je jeho pracovní zařazení do pracovního
procesu prakticky nemožné. Navrhoval, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena
krajskému soudu k dalšímu řízení.
Dne 28. 6. 2011 Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci předložil
spis zdejšímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti proti rozsudku ze dne 2. 5. 2011,
č. j. 63 Ad 1/2011 – 35, s tím, že kasační stížnost nebyla podána včas.
Kasační stížnost je podána opožděně.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že napadený rozsudek Krajského
soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci byl stěžovateli doručen dne 13. 5. 2011, jak vyplývá
z doručenky založené v soudním spisu.
Napadené rozhodnutí obsahuje řádné poučení o lhůtě k podání kasační stížnosti,
ve kterém je v souladu s §106 odst. 2 s. ř. s. správně uvedeno, že kasační stížnost
proti rozhodnutí lze podat ve lhůtě dvou týdnů po jeho doručení, k Nejvyššímu správnímu
soudu.
Podle §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvo u nebo rozhodnutím soudu počíná
běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. To neplatí o lhůtách
stanovených podle hodin.
Podle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který
se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím
posledního dne tohoto měsíce.
Podle §40 odst. 4 s. ř. s. lhůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo
jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu,
který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Jak již bylo výše uvedeno, napadené rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno v pátek dne
13. 5. 2011. Lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti počala běžet v sobotu dne 14. 5. 2011
(§40 odst. 1 s. ř. s.) a skončila v pátek dne 28. 5. 2011 (§40 odst. 2 s. ř. s.). K zachování lhůty
pro podání kasační stížnosti bylo třeba, aby nejpozději dne 28. 5. 2011 byla kasační stížnost
předána soudu, nebo soudu zaslána prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní
poštovní licence, anebo předána orgánu, který má povinnost podání doručit. Z obsahu spisu
však bylo zjištěno, že kasační stížnost byla podána k doručení Krajskému soudu v Ústí
nad Labem - pobočka v Liberci na poště 47117 Skalice u České Lípy pod č. R 608767497CZ
až dne 30. 5. 2011, tedy opožděně. Zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout
(§106 odst. 2 s. ř. s.)
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu
v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 2. 5. 2011, č. j. 63 Ad 1/2011 – 35, odmítl podle
§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona, neboť byla podána opožděně.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich
náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. července 2011
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu