ECLI:CZ:NSS:2011:4.APS.5.2011:40
sp. zn. 4 Aps 5/2011 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: M. R., zast.
opatrovníkem Organizace pro pomoc uprchlíkům, proti neuvedenému žalovanému, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2011, č. j. 3 Na 180/2010 –
4,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 2. 11. 2010 žalobce žádal o prošetření postupu Policie České republiky
a propuštění ze Zařízení pro zajištění cizinců Bělá – Jezová, Bělá pod Bezdězem. V podání uvedl,
že dne 18. 10. 2010 rozhodl soud o jeho vyhoštění na dobu 2 let a bylo mu dáno 14 dní
na opuštění České republiky. Dne 25. 10. 2010 se dostavil na pracoviště inspektorátu cizinecké
policie v Děčíně za účelem vyzvednutí výjezdního příkazu. Na místě byl zatčen, přičemž tento
postup byl vysvětlen tak, že příslušná soudkyně omylem opomněla nařídit eskortování žalobce
na Ukrajinu. Žalobci není zřejmé, proč byl zatčen a umístěn do zařízení pro zajištění cizinců,
když v době zatčení měl ještě 7 dní na odcestování z Česka, neporušil žádný zákon a na policii
se dostavil dobrovolně. Je přesvědčen, že byl zatčen bezdůvodně, policie se neřídila rozhodnutím
soudu, a tím porušila zákon a zasáhla do jeho práv.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 11. 2010, č. j. 3 Na 180/2010 – 3, žalobce
vyzval, aby ve lhůtě 21 dnů od doručení usnesení odstranil vady žaloby na ochranu
před nezákonným zásahem správního orgánu podle §82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zejména aby označil žalovaného,
zásah, proti němuž se domáhá ochrany, vylíčil rozhodující skutečnosti, označil důkazy,
jichž se dovolává, a navrhl výrok rozsudku. Současně žalobce poučil, že nebude-li ve stanovené
lhůtě podání řádně opraveno a doplněno a v řízení pro tento nedostatek nebude lze pokračovat,
soud podání odmítne.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 2. 2011, č. j. 3 Na 180/2010 – 4, žalobu odmítl
a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění uvedl,
že přestože usnesení městského soudu ze dne 18. 11. 2010 bylo žalobci doručeno dne
26. 11. 2010, žalobce v rámci stanovené 21-denní lhůty, která marně uplynula dne 17. 12. 2010,
ani později až do dne vydání usnesení (tj. 2. 2. 2011) žalobu nedoplnil, její vady nenapravil
a na usnesení ze dne 18. 11. 2010 nijak nereagoval. V řízení proto nebylo možno pokračovat.
Vzhledem k tomu, že usnesení městského soudu ze dne 2. 2. 2011 se žalobci nepodařilo doručit,
když dne 21. 2. 2011 prostředník Zařízení pro zajištění cizinců Bělá – Jezová odmítl převzetí
zásilky, neboť žalobce se odstěhoval, Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 2. 2011,
č. j. 3 Na 180/2010 – 8, ustanovil opatrovníkem žalobce pro řízení Organizaci pro pomoc
uprchlíkům, se sídlem K. 4, P. 9.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 20 11, č. j. 3 Na 180/2010 – 4,
se žalobce (dále též „stěžovatel“) prostřednictvím ustanoveného opatrovníka bránil kasační
stížností ze dne 13. 4. 2011, podanou z důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
ve které navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu
k dalšímu řízení. Namítal, že nehovoří dostatečně českým jazykem a není seznámen s českým
právním řádem, nerozuměl proto usnesení ze dne 18. 11. 2010, kterým byl vyzván k odstranění
vad žaloby, a nemohl ani seznat potřebu požádat o právní pomoc příslušnou nevládní organizaci.
Stěžovatel současně s odkazem na §105 odst. 2 s. ř. s. požádal o ustanovení zástupce z řad
advokátů.
Přípisem ze dne 21. 4. 2011, č. j. 3 Na 180/2010 – 17, městský soud zaslal stěžovateli
formulář potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech k žádosti o ustanovení
právního zástupce (tzv. formulář o. s. ř. č. 060) spolu s výzvou, aby jej stěžovatel řádně vyplněný
předložil městskému soudu ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení výzvy. Současně
stěžovatele poučil, že nebude-li výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno, bude mít soud za to,
že splnění zákonných podmínek pro osvobození od soudních poplatků, resp. pro ustanovení
právního zástupce nebylo prokázáno a žádost o ustanovení zástupce bude zamítnuta.
Přestože byl stěžovatel v řízení zastoupen opatrovníkem, nebyla výzva zaslána opatrovníkovi,
ale jen stěžovateli. Obálka s výzvou byla vrácena soudu s poznámkou, že adresát se nachází
od 28. 12. 2010 v Rakousku.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 5. 2011, č. j. 3 Na 180/2010 – 23, rozhodl,
že žalobci se neustanovuje zástupce pro řízení o kasační stížnosti. V odůvodnění vyložil, že výzva
k vyplnění potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech ze dne 21. 4. 2011
nemohla být žalobci doručena, neboť ze zprávy Zařízení pro zajištění cizinců Bělá – Jezová
ze dne 17. 5. 2011 vyplývá, že ode dne 28. 12. 2010 se již stěžovatel v tomto zařízení nenachází,
neboť bylo realizováno jeho správní vyhoštění a jeho pobyt není znám. Jelikož žalobce
ani nemohl doložit, že by u něho byly dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků,
což je podle §35 odst. 8 s. ř. s. podmínkou pro ustanovení zástupce, soud stěžovateli zástupce
neustanovil.
Následně městský soud usnesením ze dne 22. 6. 2011, č. j. 3 Na 180/2010 – 28, vyzval
stěžovatele (jeho opatrovníka) k odstranění vad kasační stížnosti, podané proti usnesení ze dne
2. 2. 2011, č. j. 3 Na 180/2010 – 4, ve lhůtě 1 měsíce od doručení usnesení. Vymezil, že kasační
stížnost neobsahuje náležitosti podle §103 s. ř. s., a ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. stěžovatele
poučil, že musí být zastoupen advokátem. Uzavřel, že pokud nebude podání řádně doplněno,
Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne.
Stěžovatel v podání ze dne 12. 7. 2011, podaném prostřednictvím ustanoveného
opatrovníka, uvedl, že se jedná o doložení náležitostí ve věci kasační stížnosti proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2011, č. j. 3 Na 180/2010 – 23, kterým byla žaloba
stěžovatele odmítnuta. Současně doložil kopii dokladu o vysokoškolském právnickém vzdělání
pověřeného zaměstnance opatrovníka Mgr. H. F., které je podle zvláštních zákonů vyžadováno
pro výkon advokacie.
Po předběžném posouzení splnění zákonných náležitostí kasační stížnosti dospěl Nejvyšší
správní soud k závěru, že kasační stížnost nesplňuje zákonem předepsané náležitosti.
Podle §105 odst. 2 s. ř. s. „stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel,
jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání,
které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.“
Podle §106 odst. 3 s. ř. s. „nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí
být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění
podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její
důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další
měsíc.“
Podle §37 odst. 5 s. ř. s. „předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad
podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno
pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný
procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.“
Nejvyšší správní soud se nejprve musel vypořádat s otázkou, proti kterému rozhodnutí
městského soudu projednávaná kasační stížnost směřuje. Dospěl k závěru, že předmětem řízení
je kasační stížnost stěžovatele ze dne 13. 4. 2011, směřující proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 2. 2. 2011, č. j. 3 Na 180/2010 – 4, kterým soud odmítl žalobu stěžovatele.
Přestože totiž stěžovatel v podání ze dne 12. 7. 2011 uvedl, že se jedná o „doložení náležitostí
ve věci kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2011,
č. j. 3 Na 180/2010 – 23“, současně v tomto podání uvedl, že se jedná o doplnění kasační
stížnosti proti usnesení, „kterým byla žaloba stěžovatele odmítnuta“. Stěžovatel si tedy v tomto
podání protiřečí. Pokud by se pak mělo jednat o doplnění kasační stížnosti proti usnesení ze dne
20. 5. 2011, kterým nebyl stěžovateli ustanoven zástupce pro řízení o kasační stížnosti, je třeba
konstatovat, že proti tomuto usnesení se stěžovatel včasnou kasační stížností vůbec nebránil,
a nemůže se tedy jednat o doplnění takové kasační stížnosti. Pokud by se přitom v případě
podání ze dne 12. 7. 2011, které bylo téhož dne zasláno soudu, mělo jednat o samostatnou
kasační stížnost proti usnesení ze dne 20. 5. 2011, které bylo stěžovateli (resp. jeho opatrovníku)
doručeno dne 27. 5. 2011, jednalo by se o kasační stížnost zjevně opožděnou, neboť podle §106
odst. 2 s. ř. s. „kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí.“ Mimoto je zřejmé,
že stěžovatel podáním ze dne 12. 7. 2011 reagoval na usnesení městského soudu ze dne
22. 6. 2011, č. j. 3 Na 180/2010 – 28, které bylo stěžovateli doručeno dne 29. 6. 2011
a kterým byl vyzván k odstranění vad kasační stížnosti ze dne 13. 4. 2011, směřující proti usnesení
ze dne 2. 2. 2011.
Z výše citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že v řízení o kasační stížnosti musí
být stěžovatel zastoupen advokátem, ledaže má on, jeho zaměstnanec nebo člen,
který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání vyžadované pro výkon
advokacie. Nejvyšší správní soud je nucen konstatovat, že tato podmínka nebyla v případě
stěžovatele splněna, a kasační stížnost stěžovatele ze dne 13. 4. 2011 tak nesplňuje náležitost
předepsanou v §105 odst. 2 s. ř. s. Stěžovatel, resp. jeho opatrovník si přitom byl povinného
zastoupení vědom, neboť současně s kasační stížností požádal o ustanovení zástupce z řad
advokátů. Nicméně poté, kdy Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 5. 2011,
č. j. 3 Na 180/2010 – 23, rozhodl, že se stěžovateli zástupce pro řízení o kasační stížnosti
neustanovuje, stěžovatel se proti tomuto usnesení nebránil kasační stížností, a to i přesto,
že mu bylo toto usnesení dne 27. 5. 2011 řádně doručeno. Přestože tedy městský soud pochybil,
když opomněl opatrovníkovi stěžovatele doručit výzvu k vyplnění potvrzení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech ze dne 21. 4. 2011, čímž mu znemožnil na tuto výzvu
reagovat (tuto výzvu doručoval pouze přímo stěžovateli), samotné usnesení o neustanovení
zástupce již opatrovníkovi doručeno bylo, a tento se proti němu mohl v zastoupení stěžovatele
bránit včasnou kasační stížností, což ovšem neučinil.
Nedostatek zastoupení stěžovatele advokátem nemohl být zhojen ani podáním ze dne
12. 7. 2011, kterým ustanovený opatrovník stěžovatele doložil kopii dokladu o vysokoškolském
právnickém vzdělání pověřeného zaměstnance opatrovníka, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie. Ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. totiž ukládá, že stěžovatel musí
být zastoupen advokátem, ledaže má stěžovatel sám či jeho zaměstnanec nebo člen
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon
advokacie. Z tohoto ustanovení je třeba dovodit, že nepostačuje, má-li odpovídající právnické
vzdělání zaměstnanec opatrovníka stěžovatele, neboť opatrovník byl stěžovateli ustanoven
ve smyslu §29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s §64 s. ř. s., přičemž podle §31 odst. 3 o. s. ř. „ustanovený opatrovník
nebo jiný zástupce má stejné postavení jako zástupce na základě procesní plné moci.“ Není proto možné
dovozovat, že v případě, kdy zaměstnanec opatrovníka jako zástupce stěžovatele
(tedy nikoliv zaměstnanec stěžovatele samotného) má odpovídající vysokoškolské právnické
vzdělání, jsou tím splněny požadavky §105 odst. 2 s. ř. s. V této souvislosti lze poukázat
na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2009, č. j. 4 Azs 90/2008 – 92, usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2005, č. j. 4 Azs 192/2005 – 70, a zejména
též usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2008,
č. j. 1 Azs 52/2007 – 98, v nichž zdejší soud dospěl k totožnému právnímu názoru.
Nejvyšší správní soud ve své konstantní judikatuře (viz například usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 6. 2003, č. j. 2 Ads 29/2003 – 40, publikováno pod č. 6/2003 Sb. NSS,
dostupné z: ) vyslovil, že „pokud stěžovatel v kasační stížnosti neuvede,
v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje (§106 odst. 1
s. ř. s.), a pokud stěžovatel není zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.) a tyto vady k výzvě soudu nebyly
odstraněny, nelze v řízení pokračovat a soud kasační stížnost odmítne (§46 odst. 1 písm. a/ s. ř. s.).“ Nelze
než konstatovat, že v tomto judikátu vymezené podmínky pro odmítnutí kasační stížnosti byly
naplněny rovněž v nyní projednávané věci.
Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost nesplňuje náležitosti předepsané v §105 odst. 2 s. ř. s., a to i přesto, že stěžovatel byl
k doplnění kasační stížnosti městským soudem řádně vyzván, poučen o následcích neodstranění
vad kasační stížnosti, a tato výzva byla stěžovateli řádně doručena. Kasační stížnost proto odmítl
podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s §37 odst. 5 s. ř. s. a §120 s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2011
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu