ECLI:CZ:NSS:2011:4.AS.1.2011:37
sp. zn. 4 As 1/2011 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: J. P., proti
žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2010, č. j. 44 A 58/2010 -
25,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2010, č. j. 44 A 58/2010 - 25,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 1. 7. 2010 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne
2. 6. 2010, sp. zn. SZ 063477/2010/KUSK REG/Ko, č. j. 087496/2010/KUSK, jímž žalovaný
zamítl odvolání žalobce, M. P. a J. P., nar. X, a potvrdil usnesení Magistrátu města Kladna ze dne
15. 3. 2010, č. j. OV/806/10-2, kterým bylo odloženo podání ve věci ohlášení stavební úpravy
pro změny v užívání části stavby, týkající se vybourání dveřního otvoru v obvodové zdi v místě
stávajícího okenního otvoru, v K. – D., na pozemku parc. č. 838 v katastrálním území Dubí u
Kladna.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 23. 7. 2010, č. j. 44 A 58/2010 - 14, postoupil
věc Městskému soudu v Praze. Toto usnesení napadl žalobce včasnou kasační stížností.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 9. 8. 2010, č. j. 44 A 58/2010 - 18, vyzval žalobce,
aby do tří dnů od doručení usnesení zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost, který činí
3000 Kč. Soud současně žalobce poučil, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě
zaplacen, bude řízení zastaveno. Soud dále žalobce upozornil, že může podat návrh,
aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků.
Žalobce v podání ze dne 16. 8. 2010 reagoval na poučení o možnosti podat návrh
na osvobození od soudních poplatků, přičemž uvedl: „... tento návrh činím s odvoláním na zákon
č., 549/1991 Sb., o soudních poplatcích dle §11 odst. 1 písmeno g) které je uvedeno v žalobě a v usnesení
je uvedeno, že žalobce má uhradit 3 000,- Kč za podanou kasační stížnost, která je dle §11 odst. 3 písmeno f)
osvobozena od poplatku v řízení o kasační stížnosti.“
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 13. 10. 2010, č. j. 44 A 58/2010 - 25, řízení
o kasační stížnosti žalobce zastavil a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení. V odůvodnění soud uvedl, že žalobce kasační stížností napadl usnesení krajského
soudu o postoupení věci z důvodu místní nepříslušnosti. Soud jej usnesením vyzval k zaplacení
soudního poplatku a poučil jej o tom, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen,
bude řízení o kasační stížnosti zastaveno; toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 12. 8. 2010.
Žalobce na výzvu reagoval podáním, v němž učinil návrh na osvobození od soudních poplatků
s poukazem na §11 odst. 1 písm. g) a §11 odst. 3 písm. f) zákona o soudních poplatcích.
K tomuto podání soud žalobci sdělil, že souzená věc není ze zákona osvobozena od soudních
poplatků a ustanovení §11 odst. 1 písm. g) zákona o soudních poplatcích nelze v dané
věci aplikovat. Současně byl žalobce poučen o tom, že doloží-li, že nemá dostatečné prostředky,
může být od soudních poplatků osvobozen; žalobci byl rovněž zaslán formulář potvrzení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Žalobce však setrval na stanovisku,
že věc je osvobozena ze zákona, vyplněné potvrzení nepředložil a soudní poplatek nezaplatil.
Soud zopakoval, že v dané věci není žalobce osvobozen ze zákona, jedná se o řízení o žalobě
proti rozhodnutí správního orgánu, o kterém ještě zdaleka není jisté, že je nezákonné;
proto je za žalobu i za případnou kasační stížnost třeba zaplatit soudní poplatek. Jelikož žalobce
soudní poplatek nezaplatil, ani nepožádal o osvobození od soudního poplatku, kteroužto žádost
by doložil potvrzením o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, krajský soud řízení
o kasační stížnosti zastavil.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost. Namítal
nezákonnost postupu krajského soudu a jeho rozhodnutí o postoupení věci Městskému soudu
v Praze. Poukázal na nezákonně vytvořenou poplatkovou povinnost a uvedl, že soudní poplatek
byl vykonstruován nezákonným postoupením věci Městskému soudu v Praze. Stěžovatel navrhl,
aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení z důvodu nezákonnosti postupu soudu zrušil.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost přípustnou, neboť podle jeho konstantní
judikatury „[V] řízení o kasační stížnosti proti usnesení městského, resp. krajského soudu, o zastavení řízení
pro nezaplacení soudního poplatku za předchozí kasační stížnost by trvání na splnění poplatkové povinnosti
znamenalo řetězení řešeného problému a ve svém důsledku by popíralo smysl samotného řízení. Tato okolnost
proto sama o sobě nemůže bránit projednání věci a vydání meritorního rozhodnutí.“ (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2007, č. j. 9 As 3/2007 - 77, www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů; zkoumal při tom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle §109 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), Nejvyšší správní soud je vázán důvody kasační stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení
před soudem zmatečné [§103 odst. 1 písm. c)] nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné [§103 odst. 1 písm. d)],
jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že řízení před krajským soudem bylo zatíženo
vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní
žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh
zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě
i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané
osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu „[Ú]častník řízení, který požádal
o osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.) a který byl soudem řádně poučen (§36 odst. 1 s. ř. s.),
je povinen uvést a prokázat veškeré skutečnosti rozhodné pro posouzení žádosti. Vyplyne-li z uvedených údajů
či obsahu spisu, že jsou nevěrohodné, popř. neúplné, soud žádost zamítne.“ (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 - 88, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu pod č. 1962/2010, www.nssoud.cz).
V projednávané věci stěžovatel reagoval na poučení soudu o možnosti požádat
o osvobození od soudních poplatků (krajský soud nesprávně uvedl „podat návrh“) a v podání
ze dne 16. 8. 2010 žádost o osvobození od soudních poplatků uplatnil, byť ji - veden poučením
krajského soudu - formuloval jako návrh.
Stěžovatel tedy mimo jakoukoliv pochybnost vznesl žádost o osvobození od soudních
poplatků, o které krajský soud nerozhodl. Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že se krajský soud
pokusil stěžovateli vysvětlit, že projednávaná věc není osvobozena od soudních poplatků
ze zákona, ustanovení §11 odst. 1 písm. g) zákona o soudních poplatcích nelze aplikovat
a stěžovateli jako jediná možnost, jak dosáhnout osvobození od soudních poplatků, zůstává
doložit, že nemá dostatečné prostředky (srov. ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s.). Tento postup
však podle názoru Nejvyššího správního soudu nezbavuje krajský soud povinnosti o podané
žádosti rozhodnout, a to ještě před zastavením řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku.
Pokud by soud žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků vyhověl
(jeho rozhodnutí nemůže Nejvyšší správní soud předjímat), nebylo by již možné zastavit řízení
pro nezaplacení soudního poplatku. Rozhodnutí o žádosti, kterou soud nezákonně pominul,
má tedy nepopiratelný vliv na další postup a rozhodnutí v této věci.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že zastavil-li krajský soud řízení pro nezaplacení soudního
poplatku, aniž rozhodl o žádosti o osvobození od soudního poplatku za toto řízení, porušil právo
stěžovatele na přístup k soudu (denegatio iustitiae) a řízení zatížil zásadní vadou způsobující
nezákonnost jeho rozhodnutí. K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší správní soud
již v rozsudku ze dne 10. 10. 2008, č. j. 4 Ads 82/2008 - 27, www.nssoud.cz.
Za dané procesní situace Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než usnesení Krajského
soudu v Praze ze dne 13. 10. 2010, č. j. 44 A 58/2010 - 25, podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
pro jeho nezákonnost zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. Ke zjištěné vadě řízení
musel Nejvyšší správní soud přihlédnout z úřední povinnosti, proto se pro nadbytečnost
nezabýval jednotlivými kasačními námitkami.
Podle §110 odst. 3 s. ř. s., zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu
a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním
soudem ve zrušovacím rozhodnutí.
Na krajském soudu nyní bude, aby rozhodl o žádosti stěžovatele o osvobození
od soudního poplatku za řízení o jeho kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze
ze dne 23. 7. 2010, č. j. 44 A 58/2010 - 14, a dále pokračoval v postupu podle §108 odst. 1 s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti bude rozhodnuto v rozsudku
či v usnesení, jímž bude řízení skončeno (§61 odst. 1 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. března 2011
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu