ECLI:CZ:NSS:2011:4.AS.32.2010:106
sp. zn. 4 As 32/2010 - 106
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobců: a) Ing. P. J., b)
RNDr. M. J., oba zast. Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem, se sídlem Vinohradská 32, Praha
2, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze, se sídlem
Pod Sídlištěm 1800/9, Praha 8, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 15. 4. 2010, č. j. 11 Ca 240/2009 - 45,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2010, č. j. 11 Ca 240/2009 - 45,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Dne 28. 5. 2007 podala E. M. Katastrálnímu úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální
pracoviště Rakovník (dále jen „katastrální úřad“) návrh na opravu chyby v katastrálním operátu
podle §8 odst. 1 katastrálního zákona č. 344/1992 Sb., která se týkala zákresu rekreační chaty ev.
č. 13 v katastrálním území (dále jen „k. ú.“) Újezd nad Zbečnem. Katastrální úřad provedl na
základě tohoto návrhu šetření v operátu katastru nemovitostí a zjistil, že polohopis katastrální
mapy obsahuje chybné zobrazení hranic stavební parcely č. 245 s budovou ev. č. 13 v k. ú. Újezd
nad Zbečnem podle §16 odst. 3 katastrální vyhlášky č. 26/2007 Sb., že je chybně evidován a že
nesouhlasí s původním zobrazením v pozemkové mapě podle vyhlášky č. 23/1964 Sb. i podle
polního náčrtu. Budova ev. č. 13 se st avební parcelou č. 245 byla chybně překreslena
z pozemkové mapy do pozemkové mapy souvislého zobrazení a dále podle vyhlášky č. 126/1992 Sb. byla vedena v katastrální mapě. V souboru geodetických informací katastrálního operátu byla
chybně provedena změna zákresu vnějšího obvodu budovy ev. č. 13 se stavební parcelou č. 245,
která neodpovídala geometrickému plánu ani polnímu náčrtu.
Na základě těchto zjištění vydal katastrální úřad dne 16. 7. 2007 pod sp. zn. OR-89/2007-
212 oznámení o opravě chyby v katastru nemovitostí. V něm uvedl, že na návrh E. M. přešetřil
v současném mapovém operátu zákres chaty st. p. č. 245 v k. ú. Újezd nad Zbečnem, tento
dosavadní údaj v souboru geodetických informací shledal chybným, a proto byl povinen jej
opravit. Podáním ze dne 30. 8. 2007 žalobci jako vlastníci pozemku p. č. 139/35, který sousedí
s pozemkem manželů M. p. č. 139/23, uplatnili účastenství v řízení o opravě chyby v katastrálním
operátu a s opravou vyjádřili nesouhlas.
Následně katastrální úřad podle §8 odst. 5 katastrálního zákona vydal rozhodnutí ze dne
6. 3. 2009, sp. zn. OR-89/2007-212-72, kterým stanovil, že „Změnou údajů o nemovitosti v souboru
geodetických informací dle §28 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 26/2007 Sb. se opravuje zobrazení polohopisu
katastrální mapy dle §16 vyhlášky č. 26/2007 Sb. stavební parcely číslo 245 v katastrálním území … Újezd
nad Zbečnem s budovou číslo evidenční 13 (způsob využití rodinná rekreace) dle záznamu podrobného měření
změn …číslo 305 pro katastrální území Újezd nad Zbečnem.“
Žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 6. 2009, č. j. ZKI-O-51/257/2009/Ho, podle §90
odst. 1 písm. c) správního řádu změnil výrok prvoinstančního rozhodnutí tak,
že „V katastru nemovitostí se v katastrálním území Újezd nad Zbečnem dle ustanovení §8 odst. 1 písm. b)
z. č. 344/1992 Sb., v platném znění, opravuje chybné zobrazení parcely č. st. 245 v analogové katastrální mapě
dle Záznamu podrobného měření změn č. 305, tj. opravuje se chybné zobrazení podle geometrického a polohového
určení nemovitosti, daného souřadnicemi lomových bodů v souřadnicovém systému S-JTSK, určených tímto
záznamem.“ V odůvodnění rozhodnutí o odvolání žalovaný uvedl, že změnil výrokovou část
prvoinstančního rozhodnutí ve snaze ji upřesnit a zpřehlednit, aby bylo jednoznačně patrno,
co bylo předmětem řízení o opravě chybného údaje katastru nemovitostí a jaký nesprávný údaj
byl opraven. Odvolací orgán se pak podrobně zabýval i dalšími odvolacími námitkami, avšak ty
nepovažoval za důvodné a napadené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně shledal
zákonným.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 4. 2010, č. j. 11 Ca 240/2009 - 45, žalobu
proti rozhodnutí žalovaného jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění tohoto rozsudku soud
uvedl, že podle §2 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona se pozemky v katastru nemovitostí
evidují v podobě parcel. Nelze proto přisvědčit tvrzení žalobců, že v rozhodnutí žalovaného
dochází k zaměnění pojmů „pozemek“ a „parcela“. Podle §27 písm. b) katastrálního zákona je
parcelou pozemek, který je geometricky a polohově určen, zobrazen v katastrální mapě a označen
parcelním číslem, z čehož vyplývá, že parcela je pozemkem s určitými vlastnostmi. Není proto
zcela zřejmé, jak žalobci z této definice dospěli k závěru, že parcela je pouze zobrazením
pozemku, tedy souborem čar a bodů v mapě, a nikoliv reálnou částí zemského povrchu. V daném
případě byl pozemek zakreslen již před téměř padesáti lety a toto zakreslení je rozhodnutím
správního orgánu pouze opravováno. Proto označení „parcela“ je zcela dostatečně a vhodnější
spíše než obecnější pojem „pozemek“.
Dále se soud zabýval správností nového zobrazení stavební parcely č. 245 v k. ú. Újezd
nad Zbečnem v katastrální mapě.
V této souvislosti uvedl, že žalobci zaměňují prvotní zaměření této parcely se Záznamem
podrobného měření změn č. 298, který byl zpracován jako číselné vyjádření geometrického
a polohového určení lomových bodů dřívějších výsledků zeměměřických činností z let 1959
až 1965 v souřadnicovém systému S-JTSK a který se týkal parcelace pozemků k rekreačním
účelům. Tento záznam však byl vyhotoven pro pozemky p. č. 139/23 a p. č. 139/35, mezi nimiž
nebyla sporná vlastnická hranice, a proto nemohl být podkladem pro vydání žalobou napadeného
rozhodnutí. Předmětem řízení byla oprava chybného zobrazení stavební parcely č. 245
v analogové katastrální mapě, jak ostatně vyplývá i z upřesňujícího výroku rozhodnutí o odvolání.
K této opravě nemohly být využity výsledky zeměměřických činností z let 1959 až 1965, neboť
k chybě zobrazení stavební parcely došlo zřejmě až v roce 1967 v souvislosti se zaměřením již
existující budovy rekreační chaty. Jelikož se nedochovaly dostatečně přesné a určité výsledky
měření, které by odpovídaly současným nárokům vyplývajících z katastrálního zákona
a katastrální vyhlášky, přistoupil správní orgán k provedení nového nezávislého měření, které
bylo dokumentováno Záznamem podrobného měření změn č. 305 a následně ještě kontrolním
Záznamem podrobného měření změn č. 308. Podstatou problému je podle soudu skutečnost,
že severní hranice st. p. č. 245, daná obvodem budovy na této parcele postavené, byla
v pozemkové mapě souvislého zobrazení, která se ode dne účinnosti katastrálního zákona stala
analogovou katastrální mapou, chybně zobrazena jako totožná s vlastnickou hranicí parcel
p. č. 139/23 a p. č. 139/35. Při správném zobrazení, odpovídajícím geometrickému
a polohovému určení lomových bodů stavební parcely č. 245, která stojí stále na stejném místě
a je tvořena budou rekreační chaty, však tyto hranice identické nejsou, protože se st. p. č. 245
nachází uvnitř parcely č. 139/23 a její severní hranice nedosahuje až k vlastnické hranici parcel
č. 139/23 a č. 139/35. Je tedy zřejmé, z jakých konkrétních důvodů nebylo možné v rámci řízení
o opravě zobrazení stavební parcely č. 245 použít výsledky původního zaměření pozemků
p. č. 139/23 a p. č. 139/35. Žalobci přitom ve správním řízení ani v řízení před soudem blíže
nepředložili přesvědčivé důkazy, které by nasvědčovaly tomu, že původní zákres hranice
pozemků p. č. 139/23 a p. č. 139/35 je shodný se severní hranicí stavebního pozemku č. 245
(budovy chaty).
Žalobci i pracovníci katastrálního úřadu podle soudu shodně uvedli, že v daném terénu
neexistují identické body, označující skutečnou hranici obou pozemků p. č. 139/23 a p. č. 139/5.
Proto byly dány podmínky pro postup užití identických bodů podle §70 odst. 3 vyhlášky
č. 26/2007 Sb. Záznam podrobného měření změn č. 292, který obsahuje výsledky měření
v terénu, na základě nichž byl následně zpracován žalobci rozporovaný Záznam podrobného
měření změn č. 305, obsahuje zaměření rohu jediné elektrorozvodné kapličky. Tento identický
bod však již nebyl využit pro opravované zobrazení do analogové mapy, jak vyplývá ze záznamů
podrobných měření změn č. 305 a č. 308. V nich je pak výběr identických bodů rozšířen nikoliv
o body oplocení, jak tvrdí žalobci, nýbrž o rohy stávajících budov.
Oprava zákresu stavební parcely č. 245 tak, jak byla provedena na základě rozhodnutí
katastrálního úřadu a následně potvrzena a upřesněna žalovaným, tedy byla podle závěru soudu
provedena v souladu s právními předpisy. Žalobci přitom z napadeného rozhodnutí vyvozují
nesprávné a mylné závěry o tom, že v důsledku opravy vznikají nové právní vztahy v souvislosti
s údajným posunem hranice mezi parcelami p. č. 139/23 a p. č. 139/35 k severu. Opravou
zobrazení stavební parcely č. 245 však nedochází ke změně geometrického a polohového určení
hranice mezi výše uvedenými pozemky, neboť ta je nadále určena geometrickým plánem
č. 047/05-212-920-60. Uvedeným postupem nenastaly žádné změny právních vztahů
na příslušných nemovitostech, protože oprava chyby v katastrálním operátu se týká výlučně
stavební parcely 245 a pozemku p. č. 139/23, které nejsou ve vlastnictví žalobců. Tito tedy
v souvislosti s provedením opravy zobrazení st. p. č. 245 nebyli podle soudu jakkoliv zasaženi
na svých právech.
Proti tomuto rozsudku podali žalobci (dále jen „stěžovatelé“) v zákonem stanovené lhůtě
kasační stížnost.
V ní namítli, že parcela je ve skutečnosti zobrazením pozemku v katastrální mapě, nikoli
pozemkem samotným. Zatímco pozemek je trojrozměrná část zemského povrchu [§27 písm. a)
katastrálního zákona], parcelou je dvojrozměrné zobrazení pozemku v katastrální mapě [§27
písm. b) téhož zákona], které již díky této vlastnosti nemůže být pojmem totožným s pojmem
pozemku. Výrokem žalobou napadeného rozhodnutí došlo k opravě chybného zobrazení parcely,
která již je sama zobrazením pozemku, takže ve skutečnosti byla provedena oprava zobrazení
dosavadního zobrazení, což není možné. Navíc s parcelou jako zobrazením pozemku
v katastrální mapě lze hýbat, zatímco s pozemkem jako součástí zemského povrhu nikoliv,
s výjimkou přírodních jevů. Nejedná se přitom o prosté lpění na formulační čistotě správního
rozhodnutí, neboť právě zaměňováním pojmů „pozemek“ a „parcela“ ve spojení s dále
uvedenými skutečnostmi došlo k zásahu do jejich práv. Změna zobrazení pozemku označeného
jako st. p. č. 245 v k. ú. Újezd nad Zbečnem totiž ve skutečnosti založila domněnku, že mezi
hranicí této stavební parcely a stavby rekreační chaty na ní postavené na jedné straně a hranicí
pozemku označeného jako pozemková parcela p. č. 139/23 na straně druhé se nachází ještě pruh
o šíři cca 2 m. Jelikož s pozemkem zobrazeným jako st. p. č. 245 ani se stavbou na něm se
nacházející nelze reálně pohnout, má oprava chyby v katastrálním operátu jednoznačný výsledek,
který spočívá v posunutí vlastnické hranice pozemků p. č. 139/23 a p. č. 139/35 na jejich úkor.
Podle další stížnostní námitky došlo posunem stavební parcely č. 245 také k značnému
nesouladu se zobrazením dalších rekreačních chat na okolních pozemcích, zejména těch, které se
nacházejí na pozemcích označených jako stavební parcely č. 242 a č. 243. Ty v reálu leží svou
severní hranicí zhruba v jedné přímce, avšak provedenou změnou polohy stavební parcely č. 245
je tento skutečný stav zcela popřen. Nelze se přitom ztotožnit s tvrzením správního orgánu, že
uvedené nesrovnalosti budou předmětem dalších řízení o opravě chyb v katastrálním operátu,
neboť katastrální úřad má povinnost provést opravu vždy, když tyto chyby zjistí z vnějšího
podnětu i úřední činnosti. Správní orgán měl tedy v rámci jediného řízení přistoupit k posouzení
a případné opravě zobrazení všech okolních pozemků, a to obzvláště za situace, kdy bylo zjevné,
že změnou zobrazení jednoho stavebního pozemku dojde k hrubému nesouladu se skutečností
v zobrazení dalších stavebních pozemků. Izolovaným posuzováním jednoho pozemku tedy
katastrální úřad provedl opravu chyby v katastrálním operátu, aniž by takový postup
odůvodňovaly výsledky měření okolních pozemků.
Stěžovatelé také namítli, že k provedení opravy chyby v katastrálním operátu nebyl dán
důvod uvedený v §8 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona, přičemž na tuto skutečnost poukázali
již v žalobě, avšak soud se jí vůbec nezabýval. Ve správním spise se totiž nenachází žádný důkaz
o tom, že zobrazení pozemku označeného jako st. p. č. 245 v katastrální mapě je nepřesné a tato
nepřesnost je takového rozsahu, že byly překročeny mezní odchylky stanovené právním
předpisem. Teprve až takto jednoznačně prokázané zjištění totiž opravňuje katastrální úřad
k provedení opravy. Poukazem soudu na nepředložení důkazů nasvědčujících tomu, že se
v daném případě nejedná o chybu v původním měření, přitom došlo k neoprávněnému přenesení
důkazního břemena. Nejsou to totiž oni, kdo jsou povinni prokazovat, že o chybu nejde. Naopak
je to správní orgán, kdo musí prokázat, že k chybě v katastrálním operátu došlo. Chybu
v zobrazení předmětu měření v katastrální mapě pak nelze odstraňovat novým měření, byť by
bylo provedeno modernějšími metodami, nýbrž je možno toliko nově předmět měření
v katastrální mapě zobrazit na základě původního měření. K jiným zpřesněním geodetických
informací totiž slouží zejména obnova katastrálního operátu prováděná v řízení podle §13
katastrálního zákona, ve kterém mají účastníci jiná práva a správní orgán jiné povinnosti,
než v řízení o opravě chyb v katastrálním operátu podle §8 téhož zákona.
Podle další kasační námitky ani pracovník správního orgánu přítomný u jednání soudu
nevysvětlil, jak dospěl k názoru o splnění podmínek uvedených v §8 odst. 1 písm. b)
katastrálního zákona, když toliko uvedl, že kvalita měření z let 1959, 1960 a 1965 je
v nevyhovující třídě 4. Tuto třídu však předchozí ani součastná právní úprava nezná a není
uvedena ani mezi důvody pro opravu chyb podle §8 katastrální zákona. Pracovník správního
orgánu měl zřejmě na mysli 4. třídu přesnosti podrobného měření polohopisu jako
charakteristiku přesnosti uvedenou v příslušné české technické normě. Ta však platila a platí pro
zeměměřické činnosti ve výstavbě a nikdy se nevztahovala k měření pro účely katastru
nemovitostí.
Stěžovatelé rovněž namítli, že k ověření toho, zda došlo k chybě v katastrálním operátu
a zda jsou tak dány podmínky pro postup podle §8 katastrálního zákona, by musel správní orgán
vypočítat souřadnice všech potřebných lomových bodů pozemků z výsledků číselných měření
z let 1959, 1960 a 1965, v souladu s přílohami č. 13 a č. 15 katastrální vyhlášky je porovnat se
souřadnicemi lomových bodů pozemků v k. ú. Újezd nad Zbečnem a dále je porovnat
i s polohou, tvarem a rozměry parcel v katastrální mapě. V každém případě měl však správní
orgán využít výsledky původního měření a pouze ověřit, zda nedošlo k chybě zobrazení
v katastrální mapě či k jiné chybě opravňující k postupu podle §8 katastrálního zákona.
Ke změně geometrického a polohového určení nemovitosti v souboru geodetických informací
přesnějším určením souřadnic lomových bodů podle §28 odst. 1 písm. b) katastrální vyhlášky,
na které soud odkázal, přitom nemůže dojít v rámci řízení o odstranění chyb v katastrálním
operátu, neboť tuto změnu lze provést jen při obnově katastrálního operátu.
Dále stěžovatelé namítli, že nezaměnili Záznam podrobného měření změn č. 298
s původním zaměřením stavební parcely č. 245. O tomto záznamu se v žalobě vůbec nezmínili
a soud blíže neobjasnil, z jakého důvodu mělo k této záměně dojít.
Podle další kasační námitky je nepravdivé tvrzení soudu, že k opravě chyby v katastrálním
operátu nemohly být využity výsledky zeměměřických činností z let 1959 až 1965, neboť k chybě
zobrazení stavební parcely došlo až v roce 1967 v souvislosti se zaměřením již existující budovy
rekreační chaty. K zaměření chaty totiž nedošlo v roce 1967, neboť již na polním náčrtu č. 27
z měření ze září 1965 je dokumentováno měření chat. Na tomto náčrtu je chatou zastavěný
pozemek označen číslem stavební parcely 245 a okolní pozemek číslem parcely 139/23
v k. ú. Újezd nad Zbečnem. Jestliže k chybě v zakreslení pozemku zobrazeného jako stavební
parcela č. 245 mělo dojít v roce 1967, pak měl správní orgán toto tvrzení ověřit právě
z původních měření, kde byla stavební parcela včetně na ní stojící stavby zaměřena. Současně
uvedený závěr svědčí o nepochopení dané věci. Jestliže totiž došlo k nesprávnému zobrazení
předmětu měření v katastrální mapě, pak je třeba vycházet z toho, že měření samotné
zpochybněno není a nejsou tak dány důvody pro jeho opakování. Zpochybněno je pouze
zobrazení výsledků měření a ke správnému zobrazení musí správní orgán použít původní měření.
Stěžovatelé v další stížnostní námitce vyslovili nesouhlas se závěrem soudu, podle něhož
se nedochovaly dostatečně přesné a určité výsledky měření, které by odpovídaly současným
nárokům uvedeným v katastrálním zákoně. Třída přesnosti totiž není právním pojmem
a případná nepřesnost původního měření vyplývající z tehdy použitých metod není důvodem
pro provedení opravy chyby v katastrálním operátu, neboť není zmíněna mezi důvody
uvedenými v §8 katastrálního zákona. Ke zpřesnění údajů katastru dochází obnovou
katastrálního operátu podle §13 téhož zákona. Navíc soud neuvedl, v čemž tehdejší měření
neodpovídá současným nárokům daným katastrálními předpisy.
Rovněž tak stěžovatelé namítli, že Záznam podrobného měření změn č. 308 nebyl
vyhotoven k ověření výsledků měření zachycených v Záznamu podrobného měření změn č. 305.
Totéž platí i pro Záznam podrobného měření změn č. 307. Kontrolními měřeními totiž neměla
být prokazována správnost jiných novodobých měření, nýbrž původních měření z let 1959-1965.
Jen tak lze totiž zjistit, zda vůbec jsou dány podmínky pro opravu chyby v katastrálním operátu.
Navíc k ověření správnosti Záznamu podrobného měření změn č. 305 záznamem č. 307 nedošlo,
neboť tyto dokumenty jsou v rozporu. Uvedená skutečnost vyplývá z ortofotomapy
a z promítnutí Záznamu podrobného měření změn č. 307 na stávající katastrální mapu, z něhož
je jasné, že se mění hranice pozemkové parcely p. č. 139/23, na níž se nachází stavební parcela
č. 245, a že se posunutím a pootočením značně mění i ostatní vlastnické hranice sousedních
pozemků. Rozdíl mezi Záznamem podrobného měření změn č. 305 a 307 lze dokumentovat
i číselně. Správní orgán totiž svým rozhodnutím odkazujícím na Záznam podrobného měření
změn č. 305 dopustil, aby v Záznamu podrobného měření změn č. 307, kterým byla přesnou
metodou GPS zaměřena nároží chat na stavebních parcelách č. 241, 243, 244, 245, 246, 248
a 250, zaměřenou skutečnou délku mezi jednotlivými body zkrátil na chybné délky a tím
v rozporu se skutečností posunul v katastrální mapě kresbu jihozápadního a jihovýchodního
nároží chaty na stavební parcele č. 245 o 1,9 m a 1,6 m k jihu. V zobrazovací rovině katastrální
mapy se tím předstírá občanskoprávní domněnka, že severně od stěny chaty existuje na zemském
povrchu v k. ú. Újezd nad Zbečnem část pozemkové parcely p. č. 139/23, která je ve vlastnictví
navrhovatelů opravy kresby st. p. č. 245 v katastrální mapě, a nikoliv vlastnictvím sousední
pozemkové parcely p. č. 139/35. Správní orgán tedy ignoroval výsledky vlastního měření a soud
tento chybný postup potvrdil.
Podle následující stížnostní námitky byly nesprávně využity polohové souřadnice S-JSTK
šesti sloupků zchátralých oplocení v Záznamu podrobného měření změn č. 305. Pracovník
správního orgánu sice při jednání soudu uvedl, že oplocení nebylo použito pro zaměření, nýbrž
jen pro účel zobrazení do mapy, avšak v tomto směru se jedná o matení pojmů a dezinterpretaci.
Právě zobrazením do mapy totiž dochází k připojení na identické body podle §70 katastrální
vyhlášky č. 26/2007 Sb. a nové zobrazení výsledků měření do mapy bylo podstatou celého řízení
o opravě chyby v katastrálním operátu. Správní orgán tedy pochybil, když k tomuto zobrazení
využil identické body, které jsou určeny v rozporu s §70 odst. 3 písm. a) katastrální vyhlášky,
neboť se nejedná o původní lomové body na hranicích pozemků, ale o body nepůvodní
a dodatečně vybudované mimo hranice pozemků. Toto pochybení správního orgánu je patrno
právě z porovnání výsledků měření uvedených v Záznamu podrobného měření změn č. 305, kde
byly tyto nesprávně zvolené původní body použity, a výsledků měření uvedených v Záznamu
podrobného měření změn č. 307, kde byly použity lomové body na obvodu budov ve smyslu
§70 odst. 3 písm. b) katastrální vyhlášky. Tyto budovy a lomové body na jejich obvodu lze
bezpochyby označit za původní, neboť se zde nacházely již v době zaměření z roku 1965.
Výsledky měření uvedené v Záznamu podrobného měření změn č. 307 však nebyly při opravě
vůbec použity ani nesloužily k ověření výsledků měření zachycených v Záznamu podrobného
měření změn č. 305, neboť jsou s nimi v hrubém rozporu. Správní orgán volbu těchto
identických bodů obhajoval a je tedy zřejmé, že je k napojení využil.
V závěru kasační stížnosti stěžovatelé shrnuli, že soud pochybil, když potvrdil rozhodnutí
správního orgánu, které je neurčité zaměňováním právních pojmů, kterým byla neoprávněně
opravena údajná chyba v katastrálním operátu a které
a) nevychází z původních měření tvořícího součást katastrálního operátu,
b) vychází z nových měření, jež v rámci opravy chyby nebyl správní orgán oprávněn
provádět, případně ho mohl provádět jen k ověření měření původních,
c) ani z nových měření nevychází zcela, neboť jejich výsledky jsou ve vzájemném
rozporu,
d) pro nová měření použilo jako identické body sloupky zchátralých a nepovolených
oplocení, u nichž nebylo zjištěno, že se nachází na vlastnické hranici pozemku, tedy
použilo body, které nejsou identickými body ve smyslu katastrální vyhlášky.
S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatelé navrhli, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2010, č. j. 11 Ca 240/2009 - 45, zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že dikce jeho výroku není v rozporu
s právními předpisy. Pozemky jsou totiž podle §2 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona
evidovány v podobě parcel. Slovní spojení „zobrazení hranice parcely“ je použito i v katastrální
vyhlášce. Pojem „parcela“ se běžně používá v listinách, jež jsou podkladem pro vznik, změnu
nebo zánik právních vztahů k nemovitostem, aniž by byla s poukazem na absenci pojmu
„pozemek“ zpochybňována správnost těchto listin. Rozhodnutí vydaná v souvislosti s řízením
o opravě chyb v katastrálním operátu mají pouze evidenční charakter a na základě nich nedochází
ke změnám vlastnických práv k nemovitostem. V dané věci se oprava chybného údaje katastru
nemovitostí týkala pouze zobrazení budovy na stavební parcele č. 245. Vlastnická hranice mezi
parcelami č. 139/23 a č. 139/35 zůstala nezměněná, stejně jako vlastnická práva stěžovatelů.
Oprava zákresu ostatních budov v dané lokalitě bude řešena v samostatném řízení a tato již
probíhá. V dané věci bylo jednoznačně prokázáno chybné zobrazení budovy na st. p. č. 245,
a proto byla příslušná oprava provedena v souladu s právními předpisy. Správní orgány přitom
dostatečným způsobem doložily správnost tohoto postupu, který byl navíc potvrzen
i přezkumem provedeným Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním. K stěžovatelům
uvedenému porovnání délek je nutno konstatovat, že tento materiál nemá charakter výsledků
zeměměřických činností ve smyslu příslušných předpisů tak, aby ho bylo možné využít jako
podkladu k případné změně údajů o dotčených nemovitostech. Kromě toho předmětem opravy
chybného zobrazení stavební parcely č. 245 byly pouze body určující obvod budovy, nikoli body,
které stěžovatelé uvedli v kasační stížnosti. Výběr a využití bodů tedy byly naprosto v souladu
s právními předpisy.
Dále žalovaný uvedl, že stěžovatelé se opakovně pokouší řešit své majetkové nároky vůči
svým sousedům cestou řízení o opravě chyby v katastrálním operátu, ačkoli je vyloučeno,
aby výsledkem tohoto řízení byl zásah do jejich věcných práv k nemovitostem. Předmětné řízení
se týkalo pouze opravy chybného zobrazení budovy na st. p. č. 245 a nebyla jím dotčena
vlastnická hranice mezi parcelami č. 139/23 a č. 139/35. Stěžovatelé se opakovaným odkazem na
občanskoprávní aspekt věci a na svoji mylnou domněnku, že opravou zobrazení budovy vzniká
severně od její hranice nový pozemek, snaží řešit své nároky na tento pozemek. Z pozice
katastrálních úřadů však nelze tyto majetkové nároky řešit, a to i z toho důvodu, že žádný nový
pozemek v důsledku provedené opravy nevznikl. Stěžovatelé byli opakovaně upozorňováni
na možnost využití institutu vydržení vlastnického práva, popřípadě určovací žaloby k té části
zemského povrchu, která podle jejich názoru vznikla posunutím zobrazení st. p. č. 245 a která
by měla být v jejich vlastnictví.
S ohledem na tyto skutečnosti žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
V replice k vyjádření žalovaného stěžovatelé plně odkázali na obsah kasační stížnosti.
Dále uvedli, že opravou zobrazení budovy postavené na stavební parcele č. 245 v k. ú. Újezd
nad Zbečnem došlo k posunu vlastnické hranice mezi pozemky označenými jako parcela
p. č. 139/23 a p. č. 139/35. Stavební parcela č. 245 totiž podle původního zakreslení hraničila
v severní části s částí severní hranice parcely p. č. 139/23 a s částí jižní hranice parcely č. 139/35.
Podle nového zobrazení se však mezi severní hranicí stavební parcely č. 245 a severní hranicí
parcely p. č. 139/23 nachází ještě část této parcely p. č. 139/23, což má za následek, že severní
hranice st. p. č. 245 již není souběžná se severní hranicí parcely č. 139/23 ani s jižní hranicí
parcely č. 139/35. Na zemském povrchu se takové zakreslení projeví tak, že nově zakreslená část
pozemku označeného jako parcela p. č. 139/23 nacházející se nad severní hranicí pozemku
označeného jako stavební parcela č. 245 bude zabrána z pozemku náležejícího dle původního
zakreslení pozemku označenému jako parcela č. 139/35, čímž fakticky dojde k posunu vlastnické
hranice mezi uvedenými pozemky na úkor stěžovatelů. Geometrické a polohové určení hranice
mezi pozemky označenými jako parcela p. č. 139/23 a p. č. 139/35 v katastrální mapě se tedy
změnilo.
V dalším podání stěžovatelé uvedli, že v mezidobí již katastrální úřad provedl změnu
zákresu sousední stavební parcely č. 243 a tím posunul dosavadní hraniční uspořádání v dané
lokalitě. Takto přitom katastrální úřad postupoval bez jejich účastenství a dokonce jim posun
hranice pozemků ani neoznámil, přestože jsou vlastníky sousedního pozemku.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda stěžovatelé mohli být v dané věci přímo
dotčeni na svých právech nebo povinnostech a zda tak vůbec byly dány podmínky pro jejich
účastenství v řízení o opravě chyby v katastrálním operátu a následně i v řízení o žalobě proti
rozhodnutí správního orgánu. Takto bylo zapotřebí postupovat obzvláště za situace, kdy
se přímým dotčením vlastnických práv stěžovatelů v důsledku vydání rozhodnutí o opravě chyby
v katastrálním operátu obšírně zabývali účastníci řízení o kasační stížnosti i Městský soud v Praze
a kdy dokonce původně nebylo stěžovatelům účastenství ve správním řízení přiznáno, jak vyplývá
z rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. OR-89/2007-212, které bylo
rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 2. 2008, sp. zn. ZKI-O-1/10/2008/Ho, zrušeno.
Z obsahu správního spisu vyplývá, že stěžovatelé jsou vlastníky pozemku, který
je v katastru nemovitostí označen jako pozemková parcela č. 139/35 v k. ú. Újezd nad Zbečnem
o výměře 5348 m 2. S ním bezprostředně sousedí pozemek ve vlastnictví manželů E. a V. M.
označený v katastru nemovitostí jako pozemková parcela č. 139/23 v k. ú. Újezd nad Zbečnem,
jejíž předchozí výměra činila 351 m 2. Dále jsou manželé M . vlastníky pozemku, jenž je v katastru
nemovitostí označen jako stavební parcela č. 245 v k. ú. Újezd nad Zbečnem o předchozí výměře
27 m2. Na ní se nachází stavba rekreační chaty ev. č. 13 ve vlastnictví E. M., jejíž severní cíp se
podle původního zobrazení v katastrální mapě přímo dotýkal hranice pozemkové parcely č.
139/35 stěžovatelů. Jinak celý pozemek se stavbou rekreační chaty podle jeho geometrického a
polohového určení hraničil jen s pozemkovou parcelou č. 139/23 manželů M.
Kolaudačním rozhodnutím Obecního úřadu v Křivoklátě ze dne 31. 5. 2004, č. j. 330-
160/2004-166, bylo E. M. povoleno užívání přístavby rekreační chaty ev. č. 13, která obsahovala
suterén a sklep. Podle geometrického plánu č. 254-154/2003 se touto přístavbou oproti
dosavadnímu stavu zvýšila výměra stavební parcely č. 245 na 45 m 2 a snížila výměra pozemkové
parcely č. 139/23 na 333 m2. D ále v geometrickém plánu došlo k posunutí severního cípu
rekreační chaty ev. č. 13 tak, že se již tato stavba nedotýkala hranice pozemkové parcely č. 139/35
stěžovatelů a byla obklopena jen pozemkovou parcelou č. 139/23. Následně byly nové výměry
stavební parcely č. 245 a pozemkové parcely č. 139/23 zapsány do katastru nemovitostí, avšak
jejich polohové určení zůstalo v katastrální mapě nezměněno.
Proto E. M. dne 28. 5. 2007 podala návrh na opravu chyby v katastrálním operátu, v
němž se domáhala změny chybného zákresu své rekreační chaty. Katastrální úřad v oznámení
o opravě chyby v katastru nemovitostí ze dne 16. 7. 2007, sp. zn. OR-89/2007-212, tento zákres
opravil ve shodě s geometrickým plánem č. 254-154/2003, takže podle zobrazení v katastrální
mapě již severní cíp stavební parcely č. 245 netvořil společnou hranici s pozemkovou parcelou
č. 139/35 stěžovatelů. Stejným způsobem postupoval katastrální úřad i v oznámení o opravě
chyby v katastru nemovitostí ze dne 18. 9. 2007, č. j. OR-89/2007-212, které bylo vydáno
po uplatnění účastenství stěžovatelů v řízení o opravě chyby v katastrálním operátu.
V rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 6. 3. 2009, sp. zn. OR-89/2007-212-72, i v žalobou
napadeném rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2009, č. j. ZKI-O-51/257/2009/Ho, pak došlo
k opravě polohového určení stavební parcely č. 245 na základě záznamu podrobného měření
změn 305, jehož správnost byla ověřována záznamy podrobného měření změn 307 a 308. Také
ve všech těchto záznamech došlo k posunu severního cípu stavební parcely č. 245 s rekreační
chatou ev. č. 13 od hranice pozemkové parcely č. 139/35 stěžovatelů tak, že stavba již byla
obklopena pouze pozemkovou parcelou č. 139/23 manželů M.
Předmětem řízení o opravě chyby v katastrálním operátu a jeho výsledkem tak byla změna
polohového určení stavební parcely č. 245 manželů M. a na ní se nacházející stavby rekreační
chaty ev. č. 13, která je ve vlastnictví E. M. V důsledku opravy zákresu těchto nemovitostí
v katastrální mapě však ve smyslu §27 písm. e) a f) katastrálního zákona došlo také k změně
geometrického a polohového určení pozemkové parcely č. 139/23 manželů M., která spočívala
v jejím jiném tvaru a poloze vůči stavební parcele. Opravou chyby v katastrálním operátu nedošlo
ke změně geometrického určení pozemkové parcely č. 139/35 stěžovatelů, neboť její rozměr i
tvar se nezměnily, což bylo dáno tím, že odlišný zákres rekreační chaty do této parcely
nezasahoval a ani se neměnil průběh hranice mezi ní a pozemkovou parcelou č. 139/23. Nicméně
k změně polohového určení pozemkové parcely č. 139/35 v dané věci došlo. Polohovým
určením nemovitosti se totiž podle §27 písm. f) katastrálního zákona rozumí určení její polohy
ve vztahu k ostatním nemovitostem. Poloha pozemkové parcely č. 139/35 stěžovatelů se vůči
novému zákresu stavební parcely č. 245 manželů M. změnila, neboť obě tyto parcely se již
společně nedotýkají a oproti předchozímu stavu se podle nového zobrazení v katastrální mapě
severní cíp rekreační chaty vzdálil od pozemkové parcely č. 139/35 přibližně o dva metry.
V důsledku toho již podle katastrální mapy není část zemského povrchu nacházející nad severním
cípem rekreační chaty ev. č. 13 součástí pozemku stěžovatelů.
V řízení o opravě chyby v katastrálním operátu tak mohla nastat a ve výsledku také nastala
změna polohového určení pozemkové parcely č. 139/35, v důsledku čehož mohlo dojít
a nakonec také došlo k zásahu do práv k pozemku stěžovatelů. Proto jim náleželo postavení
oprávněných osob a podle §8 odst. 4 katastrálního zákona tak měli právo vyjádřit nesouhlas
s provedenou opravou chyby v katastrálním operátu. V navazujícím správním řízení pak mohli
být rozhodnutím o věci samé přímo dotčeni na svých právech, takže v něm měli postavení
účastníků podle §27 odst. 2 správního řádu. Žalobou napadeným rozhodnutím pak mohlo
ve smyslu §65 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) dojít ke zkrácení jejich práv,
a proto jim svědčila i legitimace k podání žaloby ve správním soudnictví. V dané věci se tedy
nejedná výhradě o spor stěžovatelů a manželů M. o vlastnickém právu k části pozemku
nacházejícího se ve vzdálenosti přibližně dvou metrů nad severním cípem stavební parcely č. 245,
který by příslušel soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení. V ní totiž mohlo dojít také
k zásahu do veřejných subjektivních práv stěžovatelů, kterým podle §2 s. ř. s. poskytují ochranu
soudy ve správním soudnictví.
Žaloba proti rozhodnutí žalovaného o odvolání tedy byla podána k tomu oprávněnou
osobou, a proto nebyl dán důvod pro její odmítnutí podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Za tohoto
stavu věci mohl Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. přistoupit k přezkumu
napadeného rozsudku v rozsahu a z důvodů, které byly stěžovateli v kasační stížnosti uplatněny.
Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval stížnostní námitkou, podle níž výrokem
žalobou napadeného rozhodnutí došlo k opravě chybného zobrazení parcely, která již je sama
zobrazením pozemku, takže ve skutečnosti byla provedena oprava zobrazení dosavadního
zobrazení. S touto námitkou se Nejvyšší správní soud neztotožnil, byť jí nemůže upřít určitou
přiléhavost. Pozemky se v katastru nemovitostí evidují v podobě parcel [§2 odst. 1 písm. a)
katastrálního zákona] a parcela je definována jako pozemek, který je geometricky a polohově
určen, zobrazen v katastrální mapě a označen parcelním číslem [§27 písm. b) katastrálního
zákona]. Parcelou se tedy skutečně rozumí zobrazení pozemku v katastrální mapě, a proto
při změně tohoto zobrazení by měl být výrok rozhodnutí o opravě chyby v katastrální mapě spíše
formulován tak, že dochází ke změně zobrazení pozemku označeného v katastru nemovitostí
jako blíže specifikovaná parcela. Pokud však žalovaný výrok žalobou napadeného rozhodnutí
formuloval tak, že se provádí oprava chybného zobrazení stavební parcely č. 245, tak se nejedná
o takové pochybení, aby to mělo za následek nesrozumitelnost rozhodnutí o odvolání. I přes
tento nedostatek je totiž zřejmé, že se rozhodnutí o opravě chyby v katastrálním operátu vztahuje
na pozemek, který je v katastru nemovitostí evidován jako stavební parcela č. 245. Rozhodnutí
žalovaného o odvolání tedy nelze považovat za nepřezkoumatelné.
Další stížnostní námitky se vztahují k správnosti nového zobrazení stavební parcely č. 245
v katastrální mapě. Toto zobrazení katastrální orgány provedly na základě geometrického plánu
č. 254-154/2003 a záznamu podrobného měření změn 305, jehož správnost byla následně
ověřena záznamy podrobného měření změn 307 a 308, jak již bylo zmíněno. Stěžovatelé však
výsledky i způsob provedení těchto podkladů pro vydání rozhodnutí o opravě chyby
v katastrálním operátu zpochybnili a uvedli celou řadu argumentů na podporu svého tvrzení
o jejich nesprávnosti. Navíc si opatřili záznam o šetření, který dne 11. 4. 2008 vyhotovil Ing. P. P.
Ten provedl šetření v dané lokalitě a dospěl k závěru, že hranice stavební parcely č. 245 hrubě
neodpovídá skutečné poloze rekreační chatou zastavěného pozemku a že naopak původní
zobrazení v katastrální mapě bylo souladné s měřením uskutečněným v terénu. Není zcela zřejmé,
zda záznam o tomto šetření vyhotovila osoba k tomu odborně způsobilá. Nicméně
je nepochybné, že v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného o odvolání tu existovaly zcela
odlišné výsledky zeměměřičských činností a protichůdná tvrzení účastníků žalobního řízení
o správnosti zobrazení stavební parcely č. 245 v katastrální mapě, jež byla podepřena podrobnou
argumentací. V důsledku toho bylo relevantně zpochybněno rozhodnutí o opravě chyby
v katastrálním operátu vydané na základě zeměměřičských činností, které si vyžádal katastrální
úřad.
Za této situace mohlo být polohové určení stavební parcely č. 245 ověřeno pouze dalším
důkazem provedeným soudem, neboť jen takový postup byl v souladu se zásadou rovnosti
účastníků řízení ve správním soudnictví vyjádřenou v §36 odst. 1 věty první s. ř. s. Úsudek
o správném zobrazení uvedené parcely v katastrální mapě si přitom soud v řízení o žalobě
nemohl učinit sám. Toto zobrazení je sice výsledkem aplikace příslušných katastrálních předpisů,
avšak ustanovení v nich uvedená jsou popisem odborných zeměměřičských činností, k nimž
nemůže mít soud potřebnou odbornou erudici a jejich správné provedení může garantovat
jen k tomu odborně způsobilá osoba. Ostatně i katastrální úřad může podle §52 odst. 3 písm. a)
katastrální vyhlášky opravit chybné geometrické a polohové určení nemovitosti jen na základě
výsledků zeměměřických činností opatřených v součinnosti s osobou odborně způsobilou
k výkonu zeměměřičských činností, a proto není možné, aby správní soud tyto výsledky ověřoval
jen na základě svého vlastního úsudku. Rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
o opravě chyby v katastrálním operátu tak záviselo na posouzení skutečností, k nimž je třeba
odborných znalostí, a proto měl Městský soud v Praze podle §64 s. ř. s. a §127 občanského
soudního řádu ustanovit znalce z oboru geodézie a kartografie za účelem vypracování
znaleckého posudku. V něm se měl znalec vyjádřit k tomu, zda při vyhotovení geometrického
plánu č. 254-154/2003 a záznamů podrobného měření změn 305, 307 a 308, o které
se rozhodnutí o opravě chyby v katastrálním operátu opíralo, bylo postupováno v souladu
s předepsanými zeměměřickými požadavky a zda výsledky těchto činností odpovídaly skutečné
poloze rekreační chaty ev. č. 13. Svoje závěry měl přitom znalec podrobně vysvětlit a v rámci
tohoto odůvodnění se měl vyrovnat i s argumentací stěžovatelů a jimi předloženým záznamem
o šetření Ing. P. P. ze dne 11. 4. 2008. Jen po provedení takového znaleckého posudku totiž
mohl soud vyslovit spolehlivý úsudek o tom, zda zobrazení pozemkové parcely č. 245
v katastrální mapě učiněné v rámci řízení o opravě chyby katastrálního operátu bylo provedeno
v souladu s katastrálními předpisy nebo zda těmto předpisům odpovídá původní polohové určení
této parcely.
Uvedeným způsobem však Městský soud nepostupoval a místo toho sám učinil závěr
o správnosti změny zobrazení stavební parcely č. 245 v katastrální mapě, aniž měl k tomu
potřebnou odbornou způsobilost. Z tohoto důvodu se Nejvyšší správní soud nemůže k zbylým
stížnostním námitkám zabývat správností tohoto závěru a místo toho musí konstatovat,
že neprovedením znaleckého posudku došlo k jiné vadě řízení před Městským soudem v Praze,
která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, v důsledku čehož byl naplněn
důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. K této vadě byl přitom Nejvyšší
správní soud podle §109 odst. 3 s. ř. s. povinen přihlédnout z úřední povinnosti, i když nebyla
v kasační stížnosti namítnuta.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost je důvodná, a proto podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. napadený rozsudek
zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. V něm je tento soud podle §110
odst. 3 s. ř. s. vázán právním názorem, který Nejvyšší správní soud vyslovil v tomto zrušovacím
rozhodnutí. V dalším řízení tedy Městský soud v Praze nařídí vypracování znaleckého posudku
z oboru geodézie a kartografie za účelem ověření správnosti zobrazení parcely č. 245 v katastrální
mapě učiněného v řízení o opravě chyby v katastrálním operátu. Tento soud je však oprávněn
provést i další důkazy, pokud taková potřeba vyjde v dalším řízení najevo, a to zejména za situace,
kdyby obsah a kvalita znaleckého posudku nepostačovala pro učinění spolehlivého závěru
o zákonnosti či nezákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí.
V novém rozhodnutí Městský soud v Praze podle §110 odst. 2 věty první s. ř. s.
rozhodne i o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. července 2011
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu