ECLI:CZ:NSS:2011:4.AS.6.2011:147
sp. zn. 4 As 6/2011 - 147
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: KeMiChem CZ,
spol. s r.o., se sídlem Jelení 2123/10, Říčany, zast. JUDr. Evou Lindauerovou Duchoňovou,
LL.M., advokátkou, se sídlem Jaurisova 514/6, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo
zemědělství, se sídlem Těšnov 17, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2010, č. j. 9 Ca 81/2008 - 111,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2010, č. j. 9 Ca 81/2008 - 111,s e z r u
š u je a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 31. 1. 2008, č. j. 550/2008-17220, podle §90 odst. 5
správního řádu zamítl odvolání žalobce a potvrdil jím napadené rozhodnutí Státní
rostlinolékařské správy, sekce přípravků na ochranu rostlin, ze dne 27. 11. 2007,
č. j. SRS 015606/2007 (dále též „rozhodnutí prvního stupně“).
Uvedeným rozhodnutím prvního stupně byla žalobci uložena pokuta ve výši 100 000 Kč
a povinnost nahradit náklady řízení, neboť naplnil skutkovou podstatu správního deliktu
podle §78 odst. 7 písm. a) zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o rostlinolékařské péči“). Žalobce „dne 28. 3. 2007 uvedl na trh v České
republice přípravek na ochranu rostlin … KeMiChem-Tribenuron 75 WG, šarže 04-06/208,
který není registrován, ačkoli registraci podle §31 odst. 1 zákona podléhá, tím, že prodal a fakticky předal
přípravek … v celkovém množství 4,2 kg …“. Správní orgán prvního stupně v odůvodnění
tohoto rozhodnutí uvedl, že z externího podnětu zjistil, že ve skladu třetí osoby (Roštěnice, a.s.)
se má nacházet přípravek KeMiChem-Tribenuron 75 WG, vzhledem k jehož vlastnostem
je zřejmé, že není registrován a povolen k uvádění na trh. Z důvodu nezbytnosti okamžitého
zásahu nebylo možno postupovat za účelem prošetření důvodnosti podnětu podle zákona
č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní
kontrole“). Hrozilo totiž nebezpečí úplného spotřebování přípravku, který se nacházel
u spotřebitele Roštěnice, a.s., takže by byl ztracen možný důkaz. Proto správní orgán postupoval
podle §138 správního řádu a dne 19. 4. 2007 pod č. j. SRS 005269/2007, vydal usnesení
o zajištění důkazu. Na základě toho byl zajištěn důkaz tím, že správní orgán provedl u společnosti
Roštěnice, a. s. odběr vzorku předmětného přípravku. O této skutečnosti vyhotovil protokol
ze dne 19. 4. 2007, č. 2/2007 PK . Správní orgán prvního stupně uvedl, že z protokolu
o zajištění důkazu a dodacích listů č. 5/07 E a 6/07 E je zřejmé, že žalobce uvedl na trh
předmětný přípravek. Jak přitom vyplývá z výsledků laboratorního rozboru ze dne
5. 6. a postregistrační kontroly ze dne 6. 6. 2007, přípravek uvedený na trh žalobcem pod názvem
KeMiChem-Tribenuron 75 Wg, č. šarže 04-06/208, se svými vlastnostmi liší
od přípravku registrovaného a povoleného. Nešlo o souběžný přípravek ve smyslu §53
zákona o rostlinolékařské péči, který by nepodléhal registraci. Na základě toho správní orgán
prvního stupně uzavřel, že žalobce uvedl v množství 4,2 kg na trh přípravek, který nebyl řádně
registrován. Tím naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle §78 odst. 7 písm. a)
zákona o rostlinolékařské péči. K námitce žalobce, že nebyl proveden důkaz výsledkem analýzy
přípravku, který žalobce dodal na základě výzvy ze dne 12. 6. 2007, s právní orgán prvního stupně
uvedl, že dodání dalšího vzorku téhož přípravku nemůže zpochybnit odpovědnost za protiprávní
jednání a „nemůže mít žádný vliv na průběh a výsledek tohoto řízení … a z uvedeného důvodu správní orgán
nevyhověl požadavkům účastníka řízení zahrnout výsledky jím dodaného balení v jeho prospěch. … jako důkaz
nemůže sloužit pro objektivitu rozhodování vzorek dodaný ani účastníkem řízení. “ K výši pokuty správní
orgán prvního stupně doplnil, že přihlédl k závažnosti, způsobu, době trvání a následku
protiprávního jednání. Dále správní orgán prvního stupně uvedl, že „byl brán zřetel na skutečnost,
že účastník řízení není výrobcem přípravku …, je jedním ze subjektů v rámci obchodní sítě a nemá možnost
s výjimkou laboratorního rozboru zjistit složení přípravku … Tato skutečno st byla hodnocena
ve prospěch … Jako přitěžující okolnost však byla posouzena skutečnost, že účastník řízení
byl … tím subjektem, který přípravek na trh jako první … uvedl a umožnil tak jeho další distribuci. “.
Z uvedených důvodů správní orgán prvního stupně žalobci uložil pokutu za spáchaný správní
delikt.
Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí o odvolání k námitkám žalobce uvedl,
že z charakteru případu bylo vyloučeno, aby bylo postupováno podle zákona o státní kontrole.
Stejně tak nebylo možno postupovat podle §74 odst. 3 zákona o rostlinolékařské péči,
neboť se nejednalo o úkony v rámci rostlinolékařského dozoru. Podle žalovaného
bylo doloženo nebezpečí nemožnosti pozdějšího získání vzorku předmětného přípravku,
a proto bylo třeba postupovat podle §138 správního řádu. V daném případě nešlo o kontrolu,
nýbrž o zajištění důkazu, kde se tudíž uplatňují jiné procesní postupy. Žalovaný připustil,
že protokol o zajištění důkazu měl vady, ty však byly opraveny postupem podle §18 správního
řádu. Navíc, žalobcovo odvolání proti usnesení o zajištění důkazu bylo jako nedůvodné
zamítnuto rozhodnutím žalovaného ze dne 25. 6. 2007, č. j. 23065/2007-17220.
Podle žalovaného postačí pro jednoznačnou identifikaci přípravku uvedení jeho názvu,
čísla šarže, místa a doby odebrání, což protokol o zajištění důkazu ze dne 19. 4. 2007,
č. j. 2/2007 PK, splňuje. Další údaje nebyly potřebné, neboť bylo vyloučeno, aby došlo k záměně
přípravku. „Námitka …, že nebyl použit jako důkaz přímo odvolatelem… dodaný vzorek přípravku
…, který měl … svědčit v jeho prospěch, je zjevným pochybením odvolatele, n eboť právní úprava odpovědnosti
… je koncipována v rovině objektivní … K odlišné právní kvalifikaci nemohlo tedy přispět dodání vzorku
přípravku samotným účastníkem řízení … Výsledek rozboru tohoto vzorku však byl využit při právním
posuzování správního deliktu podle … 78 odst. 12 …, kdy … zvažovala pro stanovení výše ukládané pokuty
závažnost, způsob, dobu trvání a následek protiprávního jednání. … požadovala vzorek přípravku pro účely
rozhodování o uložení mimořádného rostlinolékařského opatření podle §7 6 … S ohledem na výsledek
tohoto rozboru nebylo k rozhodnutí o uložení mimořádného rostlinolékařského opatření … přistoupeno,
neboť … nebylo shledáno, že by dodaný vzorek vykazoval rozdílné parametry než ty, na jejichž základě došlo
k povolení souběžného dovozu … Na rozhodování o správním deliktu nemohl mít však výsledek laboratorního
rozboru vzorku přípravku dodaného … účastníkem … žádn ý vliv.“. S ohledem na tyto skutečnosti
žalovaný odvolání zamítl a napadené rozhodnutí prvního stupně potvrdil.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 4. 2010, č. j. 9 Ca 81/2008 - 111, žalobu
proti rozhodnutí žalovaného zamítl. V odůvodnění tohoto rozsudku soud uvedl, že spor
mezi žalobcem a žalovaným vyvstal ohledně zjištění a posouzení, zda žalobcem dovezený
přípravek vykazuje tytéž vlastnosti jako přípravek souběžný, či nikoliv. Zjištění,
zda jde o souběžný přípravek, nebo nikoli, bylo učiněno na základě odběru vzorku přípravku,
což zachycuje usnesení a protokol o zajištění důkazu ze dne 19. 4. 2007. Podle soudu je zřejmé,
že správní orgán prvního stupně provedl úkon podle §138 správního řádu, tedy zajistil důkaz.
Ačkoliv protokol o zajištění důkazu vykazuje vady a formulační nepřesnosti, došlo k zajištění
důkazu. Nešlo proto o postup podle zákona o státní kontrole. Správnost tohoto procesního
postupu přitom vyslovil žalovaný v odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí odvolání proti usnesení
o zajištění důkazu. Usnesení o zajištění důkazu bylo podle soudu řádně odůvodněno
a byly v něm uvedeny všechny rozhodné skutečnosti. Soud dále uvedl, že „ žalobce byl seznámen
s výsledkem analýzy vzorku, který dodal na pracoviště dne 22. 6. 2007. “ Správní orgány vysvětlily,
proč žalobce vyzvaly, aby dodal vzorek přípravku, přičemž se vypořádaly s výsledky rozboru
tohoto přípravku. Soud zdůraznil, že „správní orgány se důkazně přípravkem dodaným žalobcem zabývaly
a důkazně jej vyhodnotily tak, že k předmětnému vzorku přihlédly z hlediska závažnosti jednání“.
Podle soudu nejsou dány pochybnosti o tom, jaký vzorek byl při zajištění důkazu dne 19. 4. 2007
odebrán. Soud neshledal výši uložené pokuty za nepřiměřenou, takže nepřistoupil k využití
navrhovaného moderačního práva a celkově uzavřel, že správní řízení nevykazuje vady,
pro které by bylo třeba rozhodnutí žalovaného zrušit. Správní orgány nepochybily při skutkovém
a právním posouzení věci. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Ve včas podané kasační stížnosti žalobce (dále též „stěžovatel“) uvedl velmi obsáhlé
námitky, v nichž polemizoval se závěry správních orgánů obou stupňů a posléze i soudu.
Přitom obsah těchto námitek byl totožný s námitkami, které stěžovatel uplatňoval v průběhu
řízení před správními orgány a soudem. Podle stěžovatele soud nesprávně zhodnotil předmět
sporu. Jím nebyly okolnosti ohledně naplnění skutkové podstaty správního deliktu,
nýbrž procesní postup v rámci správního řízení. Stěžovatel zopakoval své přesvědčení,
že v dané věci mělo být postupováno podle zákona o státní kontrole, když byl kontrolovaným
subjektem. Byla mu upřena možnost uplatňovat svá procesní práva. Stěžovatel rovněž poukázal
na pochybení při zajištění vzorku přípravku a zmínil možné machinace při pozdější manipulaci
s ním. Odůvodnění usnesení o zajištění důkazu je podle stěžovatele nedostatečné a nepodložené.
Dále stěžovatel poukázal, že na svou obranu požadoval zahrnutí výsledků analýzy z jím dodaného
vzorku, který po něm správní orgány požadovaly, čemuž však nebylo vyhověno a tato skutečnost
nebyla správně odůvodněna správními orgány a posléze i soudem. S ohledem na tyto skutečnosti
stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne
28. 4. 2010, č. j. 9 Ca 81/2008 - 111, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 2 a 3
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), podle nichž byl vázán rozsahem a důvody,
jež byly stěžovatelem v kasační stížnosti uplatněny. Neshledal přitom vady, k nimž by podle §109
odst. 3 s. ř. s. musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost je důvodná.
Stěžovatel namítá nesprávné vymezení předmětu řízení, resp. sporných skutečností,
nesprávný závěr soudu ohledně režimu státní kontroly a dále nesprávný závěr ohledně
neprovedení důkazu vzorku předloženým stěžovatelem. První dva okruhy namítaných
nesprávností neshledává Nejvyšší správní soud důvodnými.
Podle Nejvyššího správního soudu je z odůvodnění napadeného rozsudku zřejmé,
že předmětem řízení nebylo toliko posouzení, zda byl uv eden na trh přípravek,
který je či není souběžný, nýbrž se městský soud zabýval i dalšími žalobními námitkami,
jimiž stěžovatel vyjádřil nespokojenost s průběhem řízení před správními orgány
a s jimi učiněnými závěry. Soud správně posoudil věc z hlediska žalobních námitek,
s nimiž se vypořádal a žádnou z nich neopomněl.
Nejvyšší správní soud se shoduje se závěry Městského soudu v Praze, ale i správních
orgánů, ohledně hodnocení průběhu řízení, resp. režimu odběru vzorku. Z okolností daného
případu je zřejmé, že šlo o postup podle §138 správního řádu, tedy o zajištění důkazu,
a to ještě před zahájením správního řízení. Nešlo proto o režim státní kontroly.
Prvek neodkladnosti nejenže byl správními orgány řádně v odůvodnění uveden
(riziko spotřebování přípravku), ale také vychází z podstaty a účelu §138 správního řádu .
Je třeba pamatovat na skutečnost, že institut zajištění důkazu je uplatňován proto,
aby bylo možno zajistit důkazní materiál, což v dané věci bylo splněno. Pokud stěžovatel uvádí,
že důvody jsou nepodložené, jeho hodnocení vychází patrně z pozdějších zjištění a skutečností,
nicméně nebylo vyvráceno, že ke dni 19. 4. 2007 riziko spotřebování přípravku ve skladu
Roštěnice, a. s. existovalo.
Stěžovatel je nadále přesvědčen o tom, že mělo být postupováno podle zákona o státní
kontrole, přičemž v jeho argumentaci jsou patrné logické rozpory. Pokud by stěžovatel skutečně
byl kontrolovaným subjektem v režimu zákona o státní kontrole, čemuž obsah protokolu
o zajištění důkazu ze dne 19. 4. 2007 zcela neodpovídá (srov. užitou formulaci „ kontrolovaná osoba
- držitel povolení o dovozu souběžného přípravku“ a „ kontrolovaná osoba, u níž byl zajištěn důkaz
(vlastník přípravku“), potom měla být kontrola správně provedena v jeho závodech (areálu).
Oproti tomu z usnesení o zajištění důkazu, jakož i z protokolu o zajištění důkazu ze dne
19. 4. 2007 je zřejmé, že se stěžovatele zajištění důkazu v podstatě týkalo „pouze“ v tom,
že byl zajištěn vzorek přípravku, který měl uvést na trh. Nejvyšší správní soud se neztotožňuje
se závěry stěžovatele, že odběr vzorku přípravku mohl být p roveden pouze v režimu zákona
o státní kontrole a že byl kontrolovaným subjektem. Pracovníci správního orgánu nevstoupili
do žádného areálu, který by patřil stěžovateli a ani zajištěn ý vzorek přípravku nebyl ve vlastnictví
stěžovatele. Správní orgány přitom nepochybily, když o zajištění důkazu dodatečně informovaly
stěžovatele, jako dodavatele zajištěného přípravku. Ostatně tomu plně odpovídá i dikce §138
správního řádu, neboť je zřejmé, že hrozilo nebezpečí z prodlení, jak vyplývá z odůvodnění
usnesení o zajištění důkazu ze dne 19. 4. 2007. Jen na okraj Nejvyšší správní soud dodává,
že proti uvedenému usnesení podal stěžovatel odvolání, které však bylo žalovaným samostatným
rozhodnutím zamítnuto. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry správních orgánů
obou stupňů a soudu v tom, že nešlo o postup v režimu zákona o státní kontrole a odkazuje
tak na detailní odůvodnění Městského soudu v Praze a správních orgánů.
Jestliže stěžovatel namítá možné machinace se vzorkem přípravku po jeho odběru,
jedná se o ryze spekulativní a ničím nepodložené závěry. Pokud by měl být stěžovatel osobně
přítomen odběru vzorku, aby nedošlo k jeho záměně, se stejnou logikou by měl stěžovatel
správně požadovat, aby byl přítomen i jeho převozu a dále veškeré manipulaci se vzorkem
přípravku. Takový požadavek by sám o sobě a bez dalšího byl značně absurdní. Bylo by možné
stěžovatelovy požadavky do jisté míry chápat, pokud by vznesl námitku podjatosti
vůči těm úředním osobám, které se vzorkem mohly manipulovat, což se však nestalo. Uvedená
stížnostní námitka tedy není důvodná.
Nejvyšší správní soud však shledal důvodnou stížnostní námitku, podle níž se soud
a správní orgány nesprávně vypořádaly s jeho požadavkem na zahrnutí důkazu, který spočíval
v osobně dodaném vzorku přípravku ze dne 22. 6. 2007, do podkladů správního řízení.
Jak vyplývá z přípisu ze dne 12. 6. 2007, č. j. SRS 008045/2007, bylo stěžovateli uloženo
dodat „vzorky neporušených balení předmětného přípravku odpovídající šarži č. 04 -06/208 a dalším šaržím,
které … uvedli na trh …“. Uvedený požadavek byl sice vznesen před zahájením řízení z moci
úřední, jehož předmětem bylo objasnění spáchání správního deliktu podle §78 odst. 7 písm. a)
zákona o rostlinolékařské péči, z toho však nelze dovozovat, že takto dodaný vzorek je pro účely
sankčního řízení absolutně nepoužitelný. Jak vyplývá z obsahu správního spisu, stěžovatel
uložený požadavek dne 22. 6. 2007 splnil. Dne 19. 10. 2007 stěžovatel požádal, aby byl výsledek
laboratorního rozboru jím dodaného přípravku zahrnut mezi podklady sankčního správního
řízení. Podle Nejvyššího správního soudu se jedná o zcela legitimní požadavek, dokonce o právo
účastníka řízení navrhovat důkazy a doplňovat podklady pro vydání rozhodnutí.
Na tento požadavek reagoval správní orgán přípisem ze dne 2. 11. 2007 , č. j. SRS 014502/2007,
tak, že „správní orgán presumuje, že … je známo, že je zákonnou povinností správního orgánu,
konkr. v rozhodnutí o uložení pokuty podle §78 …, se kvalifikovaně argumentačně vypořádat také s výsledkem
rozboru vzorku dodaného dne 22. 6. 2007 … osobně jednatelem. Správní orgán … netvrdil, že se tak nestane,
tedy že se … k této skutečnosti nevyjádří.“. Podle Nejvyššího správního soudu vzniklo tímto přípisem
stěžovateli oprávněné očekávání, že výsledek analýzy jím dodaného vzorku bude jedním
z podkladů pro vydání rozhodnutí, že s tímto podkladem bude seznámen a že se s ním vypořádá
správní orgán v odůvodnění jeho rozhodnutí. Tomuto očekávání však správní orgány nedostály.
Jak vyplývá z obsahu spisu, ale i odůvodnění rozhodnutí prvního stupně i žalovaného,
mezi podklady pro vydání rozhodnutí nebyly vůbec zahrnuty výsledky analýzy vzorku ze dne
22. 6. 2007. Je ovšem zřejmé, že tyto výsledky byly správním orgánům známy
a že z nich vycházely. Jak jinak si lze učinit závěr o tom, že nebyly shledány důvody k uložení
mimořádného rostlinolékařského opatření, než tak, že výsledky rozboru byly správním orgánům
známy. O tom svědčí také fakt, že správní orgány argumentovaly výsledky tohoto laboratorního
rozboru z hlediska výše sankce. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že je naprosto nepřijatelné
nejprve po stěžovateli požadovat dodání vzorků, následně mu přislíbit, že se s nimi správní orgán
vypořádá, aby mu následně bylo sděleno, že k nim správní orgán v sankčním řízení pro možnou
neobjektivitu nepřihlédl, přičemž z nich přesto vycházel při odůvodnění výše uložené pokuty.
Není přitom správný závěr Městského soudu v Praze, že s výsledky rozboru tohoto přípravku
byl stěžovatel seznámen. Z výčtu podkladů pro vydání rozhodnutí prvního stupně je totiž zřejmé,
že analýza přípravku dodaného dne 22. 6. 2007 mezi ně zařazena nebyla. Ostatně ani ve výzvě
ze dne 12. 11. 2007, č. j. SRS 014768/2007, ohledně seznámení se s podklady,
v níž jsou podklady uvedeny, není o výsledku laboratorní analýzy přípravku dodaného dne
22. 6. 2007 žádná zmínka. Jen na okraj Nejvyšší správní soud dodává, že pokud podle správního
orgánu nemůže být vzorek dodaný přímo účastníkem řízení objektivní, je otázkou,
proč tedy po stěžovateli správní orgán jeho předložení vůbec požadoval. Nelze přitom přijmout
možnou odpověď, že pro účely sankčního řízení je to vyloučeno, kd ežto pro jiné řízení
již lze se vzorkem přípravku dodaným přímo určitým subjektem dále pracovat.
Dále v této souvislosti není zcela zřejmý závěr správního orgánu prvního stupně,
který nejprve uvedl, že výsledky analýzy vzorku dodaného dne 22. 6. 2007 nemůže hodnotit,
přičemž s nimi přesto dále pracuje, aby následně z hlediska výše pokuty uzavřel, že výsledky
této analýzy dokládají, že nebyly velké rozdíly mezi vzorkem p řípravku dodaným stěžovatelem
a referenčním přípravkem (srov. „nebylo shledáno, že by dodaný vzorek vykazoval rozdílné parametry
než ty, na jejichž základě došlo k povolení souběžného dovozu“). Pak bylo třeba se vypořádat s tím,
že jeden vzorek šarže č. 04-06/208 se lišil od přípravku referenčního zásadně (tj. vzorek odebraný
dne 19. 4. 2007) a jiný pouze v některých detailech (vzorek dodaný dne 22. 6. 2007) . Důležité
ovšem je, že stěžovateli bylo upřeno procesní prá vo seznámit se s veškerými podklady pro vydání
rozhodnutí a zaujmout k nim své stanovisko, jak stanoví §36 správního řádu .
Lze tedy shrnout, že v uvedeném směru došlo k podstatnému porušení ustanovení
o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Proto bylo namístě žalobou napadené rozhodnutí pro vady řízení podle §76 odst. 1 písm. c)
s. ř. s. zrušit, což však Městský soud v Praze neučinil.
Nejvyšší správní soud uvádí, že nešlo o jediné pochy bení, které shledal. Oznámení
o zahájení řízení z moci úřední postrádá vymezení (popis) skutku. Místo toho je v něm obsažena
pouze právní kvalifikace, což je v rozporu s §46 odst. 1 správního řádu. Z pozdějších vyjádření
stěžovatele ovšem vyplývá, že mu bylo zřejmé, pro jaký skutek je s ním správní řízení zahajováno.
To však, ve spojení s dalšími pochybeními, vede Nejvyšší správní soud k závěru o nutnosti
zrušení rozsudku soudu prvního stupně a následně i rozhodnutí žalovaného. Dalším pochybením
je nejednoznačné vymezení hledisek pro uložení výše sankce. Z odůvodnění rozhodnutí prvního
stupně je zřejmé, že za polehčující okolnost bylo vzato, že stěžovatel není výrobcem,
nýbrž dodavatelem přípravku a tudíž nemá mnoho možností jak ověřit jeho složení.
Současně však správní orgán tutéž skutečnost hodnotí jako okolnost přitěžující tak, že stěžovatel
uvedl přípravek na trh a učinil tak jako první. Podle Nejvyššího správního soudu si obě okolnosti
protiřečí. Navíc nelze přehlédnout, že samotným znakem skutkové podstaty správního deliktu
podle §78 odst. 7 písm. a) zákona o rostlinolékařské péči je uvedení na trh. Stěžovateli
tak byla tatáž skutečnost přičtena k tíži dvakrát. Jednou jako znak zákonné skutkové podstaty
(uvedl na trh) a dále jako přitěžující okolnost. To je však ne přípustné a takové hodnocení
je nezákonné.
Nejvyšší správní soud celkově uzavírá, že shle dal v hodnocení a postupu soudu
a správních orgánů vady, pro které je třeba rozsudek Městského soudu v Praze ze dne
28. 4. 2010, č. j. 9 Ca 81/2008 - 111, zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení s tím, že je třeba,
aby se věc dostala do fáze řízení před správními orgány a mohly tak být napraveny shora uvedené
a shledané nedostatky.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost je důvodná, a proto podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. napadený rozsudek
Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm je tento soud podle §110
odst. 3 s. ř. s. vázán výše vysloveným právním názorem.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 věty první s. ř. s.
Městský soud v Praze v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. září 2011
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu