ECLI:CZ:NSS:2011:4.AZS.35.2011:80
sp. zn. 4 Azs 35/2011 - 80
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally, JUDr. Marie Turkové, JUDr. Petra Průchy a JUDr. Lenky
Matyášové v právní věci žalobce: H. J., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem
Václavské náměstí 21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
1. 6. 2011, č. j. 2 Az 14/2010 - 55,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 3. 2010, č. j. OAM-51/LE-LE05-LE05-2010, zamítl
žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 2 zákona
o azylu č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Podle žalovaného spočívaly důvody žalobce pro udělení mezinárodní ochrany v nepříznivé
ekonomické situaci v Uzbekistánu a v tom, že si v zaměstnání nadělal nepřátele při provádění
finančních kontrol, neboť se obával neprovádět kontroly řádně, aby nebyl trestně stíhán.
Do České republiky odjel proto, že se chtěl mít lépe a uvedl, že mu v Uzbekistánu hrozí
uvěznění, mučení, příp. smrt za pomoc uzbeckým uprchlíkům v České republice. Žalovaný
dále konstatoval, že podle výpovědi žalobce a podle informací Vězeňské služby České republiky
se žalobce nachází ve výkonu trestu pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1
trestního zákona z roku 1961. Rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 8 byl žalobci
ve věci sp. zn. 32 T 36/2008, uložen trest odnětí svobody v trvání 5 let a trest vyhoštění na dobu
neurčitou. Žalovaný zamítl žádost žalobce o udělení azylu podle §16 odst. 2 zákona o azylu,
neboť z postupu žalobce bylo zřejmé, že žádost podal s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění,
vydání nebo předání k trestnímu stíhání do ciziny, ačkoliv v České republice pobýval
od konce ledna 2007 a o udělení mezinárodní ochrany mohl požádat i dříve. Žalovaný
se dále obsáhle vyjádřil k tomu, proč na žalobce nelze vztáhnout doplňkovou ochranu podle
§14a ani podle §14b zákona o azylu.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2011, č. j. 2 Az 14/2010 - 55,
byla žaloba proti rozhodnutí žalovaného jako nedůvodná zamítnuta. Soud uvedl, že důvody
pro udělení mezinárodní ochrany jsou vymezeny taxativně, přičemž pokud žadatel není vystaven
žádnému pronásledování nebo diskriminaci z azylově relevantních důvodů, nesplňuje podmínky
pro udělení azylu ve smyslu §12 zákona o azylu. Soud shledal žalobcovu výpověď v průběhu
správního řízení za účelovou, s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění na základě pravomocného
rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 ve věci sp. zn. 32 T 36/2008. Dále soud poukázal
na to, že žalobce pobýval na území České republiky od konce ledna 2007 a žádost o udělení
mezinárodní ochrany podal až v době, kdy byl ve výkonu trestu a blížila se polovina
jeho vykonání, po níž mohl být podmíněně propuštěn, tedy žádost podal po třech letech pobytu
ve vězení na území České republiky. Soud poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu,
podle níž žádost o udělení mezinárodní ochrany podaná po dlouhé době strávené na území
České republiky svědčí minimálně nepřímo o tom, že žadatel tvrzenou nepříznivou situaci v zemi
původu nepociťoval natolik palčivě. Městský soud v Praze tedy dospěl k závěru, že žalovaný
postupoval správně, když zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany podle §16 odst. 2
zákona o azylu, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2011, č. j. 2 Az 14/2010 - 55, byl žalobci
(dále též „stěžovatel“) doručen do vlastních rukou dne 20. 7. 2011, jak vyplývá z doručenky
založené na čl. 65 soudního spisu. Dne 2. 8. 2011 nahlédla u Městského soudu v Praze do spisu
sp. zn. 2 Az 14/2010, právní asistentka S. R., a to na základě substituční plné moci udělené jí
advokátem Mgr. Petrem Václavkem. Plná moc, kterou advokátu Mgr. Petru Václavkovi udělil dne
20. 7. 2011 stěžovatel, je součástí soudního spisu pod č. l. 66 spisu. Dne 3. 8. 2011 byla do datové
schránky Městského soudu v Praze doručena včasná blanketní kasační stížnost směřující proti
shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze. Zástupce stěžovatele v ní uvedl, že kasační
stížnost odůvodní ve lhůtě deseti dnů, tak však neučinil.
Jelikož kasační stížnost nebyla doplněna, vyzval Městský soud v Praze usnesením ze dne
4. 8. 2011, č. j. 2 Az 14/2010 - 73, stěžovatele prostřednictvím jeho zástupce k tomu, aby ve lhůtě
jednoho měsíce ode dne doručení usnesení odstranil vady kasační stížnosti a tuto doplnil
o důvody podřaditelné pod §103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), s tím, že v případě, že kasační stížnost nebude
řádně doplněna, Nejvyšší správní soud ji odmítne. Toto usnesení bylo doručeno zástupci
stěžovatele do datové schránky dne 12. 8. 2011. Kasační stížnost však ve stanovené lhůtě
ani později doplněna nebyla.
Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a odmítl ji z následujících
důvodů.
Kasační stížnost nesplňuje náležitosti pro to, aby na jejím základě bylo možné rozhodnutí
Městského soudu v Praze věcně přezkoumat. Kasační stížnost ze dne 3. 8. 2011 neobsahovala
žádné tvrzení, jež by se mohlo stát předmětem soudního přezkumu. Stěžovatel, jenž byl v řízení
o kasační stížnosti zastoupen advokátem, byl jeho prostřednictvím soudem vyzván k odstranění
vad kasační stížnosti tak, aby uvedl, v jakých skutečnostech spatřuje důvody kasační stížnosti.
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2011, č. j. 2 Az 14/2010 - 73, obsahovalo řádné
poučení o možnosti odmítnutí kasační stížnosti v případě neodstranění vad. Kasační stížnost
však nebyla doplněna.
Nejvyšší správní soud se tedy kasační stížností nemohl zabývat, neboť v ní nebyl
dán rozsah přezkumu rozsudku Městského soudu v Praze. Nejvyšší správní soud přitom není
povinen ani oprávněn sám vyhledávat možné důvody nezákonnosti rozhodnutí Městského soudu
v Praze. Zastoupený stěžovatel byl Městským soudem v Praze vyzván k odstranění vad kasační
stížnosti a řádně poučen o možnosti odmítnutí kasační stížnosti v případě, že tak neučiní.
Kasační stížnost však nebyla ve stanovené lhůtě doplněna a tato skutečnost představuje
nedostatek, pro který není možné v řízení o ní dále pokračovat. Nejvyšší správní soud
proto kasační stížnost stěžovatele podle §37 odst. 5 s. ř. s. použitého obdobně podle §106
odst. 1 poslední věty s. ř. s. odmítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §120 a §60
odst. 3 věty první s. ř. s., neboť v případě odmítnutí kasační stížnosti nemá žádný z účastníků
právo na náhradu nákladů řízení o ní.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. listopadu 2011
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu