ECLI:CZ:NSS:2011:5.AFS.5.2011:77
sp. zn. 5 Afs 5/2011 - 77
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Jakuba Camrdy, v právní věci žalobce: UNI-DOS
Group a.s., se sídlem Skuteč, V. Nováka 621, zastoupeného Mgr. Alenou Šlajsovou, advokátkou
se sídlem Vaňkova 1342, Chrudim, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Hradci Králové,
se sídlem v Hradci Králové, Horova 17, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 6. 10. 2010, č. j. 31Af 107/2010-46,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Žalobce (dále stěžovatel) včasnou kasační stížností napadl shora uvedené usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové, kterým bylo zastaveno řízení o jeho žalobě proti rozhodnutí
žalovaného č. j. 5151/09-1500-602705 ze dne 14. 7. 2009.
Krajský soud řízení o žalobě zastavil podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, v platném znění (dále jen zákon o soudních poplatcích), za použití §47 písm. c)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
neboť stěžovatel přes výzvu soudní poplatek nezaplatil, a to ani v kolcích ani na účet soudu.
V odůvodnění napadeného usnesení krajský soud uvedl, že podání žaloby podléhá
soudnímu poplatku ve výši 2000 Kč (pol. 14a bod 2a/ sazebníku soudních poplatků, vydaného
jako příloha zákona o soudních poplatcích), který byl splatný spolu s jejím podáním dle ust. §4
odst. 1 písm. a) a §7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Protože stěžovatel tuto povinnost
nesplnil, soud jej k zaplacení soudního poplatku vyzval usnesením ze dne 16. 9. 2010
adresovaným stěžovateli, který usnesení převzal dne 20. 9. 2010, aby ve lhůtě 2 týdnů od doručení
usnesení zaplatil soudní poplatek. V usnesení byl stěžovatel současně poučen o tom, že nebude-li
soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení před soudem zastaveno.
Stěžovatel kasační stížností napadl usnesení krajského soudu, kterým se zastavuje řízení
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného. Jako důvod kasační stížnosti ve smyslu ustanovení §103
odst. 1 s. ř. s. uvedl stěžovatel nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení (§103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s.).
V kasační stížnosti stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského
soudu zrušil.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud vázán rozsahem a důvody podané kasační stížnosti (ustanovení
§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.), přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná.
Je-li kasační stížností napadeno usnesení o zastavení řízení, přichází pro stěžova tele
v úvahu z povahy věci kasační důvod dle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spočívající
v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí městského soudu o zastavení řízení.
Jako důvod pro zrušení usnesení městského soudu stěžovatel uvádí, že podstatou správní
žaloby byl fakt, že správní orgán svým nezákonným rozhodnutím zahájil proti stěžovateli výkon
rozhodnutí, přičemž důsledkem výkonu rozhodnutí bylo obstavení veškerého majetku
stěžovatele, včetně finančních prostředků na bankovních účtech a pokladně. Přímým důsledkem
pak bylo zamezení jakéhokoliv nakládání s veškerým majetkem stěžovatele. Výše popsaný stav
je naprosto zřejmý z podané správní žaloby. Tento vzniklý stav pak stěžovateli znemožnil uhradit
soudní poplatek, jak požaduje zákon. V uvedeném kontextu pak nelze než uzavřít,
že nesprávným postupem správního orgánu a správního soudu první instance bylo stěžovateli
zabráněno hájit svá práva ve spravedlivém soudním řízení, když k projednání věci byla uložena
taková poplatková povinnost, jež nemohla být reálně splněna. Stěžovatel proto navrhuje, aby
Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud k uvedené námitce uvádí, že soudní poplatek je splatný vznikem
poplatkové povinnosti dle ust. §7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, tj. podáním žaloby (ust.
§4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích). Nebyl-li poplatek zaplacen, soud vyzve
poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení
zastaví (ust. §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
Usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku soud zruší, je-li poplatek
zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení o zastavení řízení na bylo právní
moci a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení (§9
odst. 7 zákona o soudních poplatcích). Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení
poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost.
Nejvyšší správní soud ze soudního spisu zjistil, že stěžovatel současně s podanou žalobou
nezaplatil soudní poplatek, byl proto vyzván usnesením č. j. 31 Af 107/2010 - 41 ze dne
16. 9. 2010 k jeho zaplacení ve výši 2000 Kč, přičemž usnesení bylo doručeno dne 20. 9. 2010.
Krajský soud v něm určil lhůtu k zaplacení do 2 týdnů od doručení usnesení. Protože stěžovatel
ve stanovené lhůtě ani později (do 6. 10. 2010, resp. do 7. 10. 2010, kdy mu bylo usnesení
doručeno) soudní poplatek nezaplatil, krajský soud usnesením ze dne 6. 10. 2010 řízení zastavil.
Usnesení o zastavení bylo doručeno stěžovateli 7. 10. 2010 a tímto dnem nabylo právní moci.
Tvrzení stěžovatele, že již z obsahu podané žaloby vyplývá, že nemohl disponovat svými
finančními prostředky z důvodu výkonu rozhodnutí, nemá vliv na zákonnost rozhodnutí
o zastavení řízení z důvodu marného uplynutí lhůty stanovené ve výzvě pro zaplacení soudního
poplatku. Nejvyšší správní soud poukazuje na to, co již uvedl výše, a sice, že ve správním
soudnictví posledním dnem, kdy je účastník oprávněn právně relevantním způsobem zaplatit
soudní poplatek, je den doručení usnesení o zastavení řízení. Z obsahu soudního spisu a v něm
založených podání stěžovatele ostatně ani nevyplývá, že by stěžovatel soudní poplatek za žalobu
vůbec zaplatil kdykoli později, než stanovil krajský soud ve výzvě, resp. alespoň v den doručení.
Marným uplynutím lhůty stanovené ve výzvě k zaplacení soudního poplatku splatného
podáním návrhu na zahájení řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného byl naplněn zákonný
předpoklad pro zastavení řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného. V posuzované věci
tak Nejvyšší správní soud neshledal nezákonnost rozhodnutí krajského soudu o zastavení řízení.
Krajský soud určil dostatečnou lhůtu k zaplacení soudního poplatku (2 týdny od doručení výzvy);
stěžovatel tedy měl dosti času na to, aby soudní poplatek zaplatil.
Nutno také dodat, že stěžovatel ani nepožádal o osvobození od soudních poplatků,
ačkoliv si své nepříznivé finanční situace byl vědom a ve výzvě z e dne 16. 9. 2010 byl výslovně
o možnosti požádat o osvobození od soudních poplatků i se zpětnou účinností krajským soudem
poučen. Nejvyšší správní soud dodává, že účelem právě zmiň ovaného procesního institutu
je zejména ochrana účastníka, který se nachází v tíživých poměrech, před nepřiměřeně tvrdým
dopadem zákona o soudních poplatcích, znemožňujícím ve svém důsledku právo každého
na přístup k soudu, zaručené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod, kterého se stěžovatele
nyní v kasační stížnosti dovolává. Lze jen na okraj poznamenat, že dle ust. §36 odst. 3 s. ř. s.,
účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením
předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Předpokladem pro osvobození od soudních
poplatků je kumulativní splnění tří podmínek - podání žádosti o osvobození od soudních
poplatků, doložení nedostatku prostředků a vyloučení zjevné neúspěšnosti návrhu na zahájení
řízení.
V případě, kdy však stěžovatel nesplnil již první podmínku, tj. nepožádal o osvobození
od soudních poplatků, nelze nyní s úspěchem namítat, že mu bylo v rozporu s ústavními principy
a zásadami spravedlivého řízení znemožněno hájit svá práva před soudem. Takovou námitku
je třeba s ohledem na výše uvedené a s ohledem na nečinnost ze strany stěžovatele odmítnout
jako nedůvodnou.
Po přezkoumání kasační stížností napadeného rozhodnutí Nejvyšší správní soud dospěl
k závěru, že kasační stížnost stěžovatele není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1, §120 s. ř. s.) a žalovanému náklady řízení o kasační
stížnosti nevznikly (§60 odst. 1 a §120 s. ř. s.), proto Nejvyšší správní soud rozhodl,
že žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 18. srpna 2011
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu