ECLI:CZ:NSS:2011:5.AS.107.2011:44
sp. zn. 5 As 107/2011 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a. JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. v právní věci
žalobce: Coca-Cola HBC Česká republika, s.r.o., se sídlem Českobrodská 1329, Praha 9,
zastoupený JUDr. Petrem Mrázkem, advokátem se sídlem Pod Klaudiánkou 4a, Praha 4, proti
žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2011,
č. j. 3 A 129/2011 - 28,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 28. 4. 2011, č. j. 511/500/11 17047/ENV/11, žalovaný zamítl
odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu hl. města Prahy ze dne 18. 1. 2011, sp. zn.
S-MHMP-991453/2010/OOP-VIII-22/R-3/11/Zul, jímž byla podle §19a odst. 2 zákona
č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru
znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci) provedena 4. změna
integrovaného povolení zařízení „Závod na výrobu nealkoholických nápojů“ provozovaného
žalobcem.
Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce dne 11. 7. 2011 žalobou u Městského soudu
v Praze, který řízení o této žalobě usnesením ze dne 8. 9. 2011, č. j. 3 A 129/2011 - 28, podle §47
písm. c) s. ř. s. ve spojení s §9 od st. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen
„zákon o soudních poplatcích“) zastavil.
V odůvodnění městský soud konstatoval, že již podáním žaloby vznikla žalobci
poplatková povinnost podle §4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích, neboť žalobce byl
poplatníkem podle §2 odst. 2 zákona o soudních poplatcích a soudní poplatek byl podle §7 odst.
1 tohoto zákona splatný vznikem poplatkové povinnosti. Výše poplatku (2000 Kč) byla dána
položkou č. 14a bod 2 písm. a) Sazebníku poplatků, ve znění účinném v době podání žaloby,
který je přílohou zákona o soudních poplatcích. Vzhledem k tomu, že žalobce tuto poplatkovou
povinnost nesplnil, městský soud ho k zaplacení soudního poplatku ve výši 2000 Kč za podanou
žalobu vyzval a v této výzvě ze dne 1. 8. 2011, která byla zástupci žalobce doručena dne
4. 8. 2011, zároveň žalobce poučil, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen,
bude řízení o žalobě zastaveno. Žalobce ovšem poplatek ani po výzvě soudu nezaplatil, a to ani
v kolcích ani na účet soudu, a proto městský soud řízení o žalobě zastavil.
Proti usnesení městského soudu o zastavení řízení podal žalobce (stěžovatel) dne
19. 9. 2011 „odvolání“, které Nejvyšší správní soud posoudil podle jeho obsahu jako kasační
stížnost.
V kasační stížnosti stěžovatel uváděl, že mu bylo napadené usnesení městského soudu
doručeno dne 12. 9. 2011, přičemž dne 16. 9. 2011 byl soudní poplatek uhrazen, což má být
podle stěžovatele důvod k tomu, aby bylo usnesení o zastavení řízení zrušeno a aby městský soud
v řízení o žalobě pokračoval.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel
byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.), a je zastoupen advokátem
(§105 odst. 2 s. ř. s.). Vzhledem k tomu, že kasační stížnost směřovala proti usnesení městského
soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku za žalobu, netrval Nejvyšší správní
soud, v souladu se svým rozsudkem ze dne 25. 4. 2007, č. j. 9 As 3/2007 - 77, dostupným
na www.nssoud.cz, na zaplacení soudního poplatku za tuto kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud dále přistoupil k posouzení kasační stížnosti v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.), a dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě,
kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Podle §9 odst. 7 zákona
o soudních poplatcích usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který
usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo
právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení.
Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatkov á
povinnost. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 17. 4. 2008, č. j.
5 Afs 1/2007 - 172, www.nssoud.cz) účastník zaplatí soudní poplatek dříve, než usnesení
o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku nabylo právní moci, i tehdy, učiní-li tak v den, kdy
toto usnesení nabylo právní moci.
Jak již konstatoval městský soud, stěžovatel po té, co nezaplatil soudní poplatek společně
s podáním kasační stížnosti, byl městským soudem řádně vyzván k jeho zaplacení a zároveň byl
poučen o následcích nesplnění této výzvy. Výzva k zaplacení soudního poplatku byla stěžovateli
řádně doručena prostřednictvím jeho zástupce dne 4. 8. 2011, ovšem stěžovatel soudní poplatek,
ve stanovené lhůtě 7 dnů ani po té do doby rozhodnutí městského soudu, nezaplatil. Městský
soud řízení zastavil dne 8. 9. 2011, přičemž toto rozhodnutí o zastavení řízení nabylo právní moci
dne 12. 9. 2011. Pokud tedy stěžovatel uvádí, že soudní poplatek zaplatil dodatečně dne
16. 9. 2011, nemůže se tím nic změnit na právní moci ani zá konnosti předcházejícího rozhodnutí
městského soudu o zastavení řízení. S ohledem na citovaný §9 odst. 7 zákona o soudních
poplatcích není ve správním soudnictví možný postup, který lze použít v občanském soudním
řízení, totiž podání odvolání proti neprav omocnému usnesení o zastavení řízení a s ním spojené
dodatečné zaplacení soudního poplatku, neboť ve správním soudnictví nabývá rozhodnutí
krajského soudu právní moci již doručením účastníkům a případná kasační stížnost jako
mimořádný opravný prostředek vždy směřuje již proti pravomocnému rozhodnutí krajského
soudu.
Lze tedy uzavřít, že Městský soud v Praze řízení o žalobě stěžovatele zcela v souladu
se zákonem [§47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích] zastavil.
Nejvyšší správní soud tedy neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji v souladu
s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Žalovaný měl ve věci ús pěch, příslušelo by mu tedy právo na náhradu
nákladů řízení, ze spisu však nevyplývá, že by mu takové náklady v řízení o kasační stížnosti
vznikly.
O vrácení opožděně zaplaceného soudního poplatku rozhodne Městský soud v Praze
(§9 odst. 7 věta druhá ve s pojení s §10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
Nad rámec uvedeného Nejvyšší správní soud ještě dodává, že dne 21. 11. 2011 obdržel
podání stěžovatele ze dne 10. 11. 2011, jímž vzal stěžovatel svoji žalobu proti rozhodnutí
žalovaného zpět. K tomuto podání ovšem nelze přihlížet, neboť podle §37 odst. 4 s. ř. s. může
vzít navrhovatel svůj návrh zpět, dokud o něm soud nerozhodl. V řízení o žalobě stěžovatele již
městský soud rozhodl tak, že toto řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil. Pokud chtěl
stěžovatel dosáhnout toho, aby Nejvyšší správní soud již o jeho kasační stížnosti proti usnesení
městského soudu věcně nerozhodoval, měl vzít zpět nikoli žalobu, ale kasační stížnost.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prost ředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 24. listopadu 2011
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu