ECLI:CZ:NSS:2011:5.AS.54.2010:56
sp. zn. 5 As 54/2010 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky
Matyášové, Ph.D. a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a. JUDr. Ludmily Valentové
v právní věci stěžovatelky: G. D. zastoupená Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem
Václavské nám. 21, Praha 1, za účasti: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v
řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 5. 2010,
č. j. 57 A 30/2010 - 16,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 5. 2010, č.j. 57 A 30/2010 - 16,
se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 5. 3. 2010, č.j. CPPL-46558-16/ČJ-2009-034064-PP2, Policie České
republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Plzeň, zrušila platnost povolení
k dlouhodobému pobytu vydaného stěžovatelce za účelem podnikání podle příslušných
ustanovení zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, v relevantním
znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť stěžovatelka podle správního orgánu neplnila
účel, pro který jí bylo předmětné povolení vydáno, a zároveň přestala splňovat podmínky
pro jeho vydání, resp. byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu stěžovatelky na území České
republiky. Druhým výrokem rozhodnutí pak správní orgán stěžovatelce stanovil lhůtu
k vycestování z území České republiky, a to 10 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí.
Dne 4. 5. 2010 byla Krajskému soudu v Plzni doručena žaloba směřující proti uvedenému
rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Plzeň,
na jejíž titulní straně byla jako žalobkyně uvedena paní G. D. z podání přitom vyplývalo, že
označená žalobkyně je zastoupena Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, jehož podpis jako jediný
byl k žalobě pod předtištěným jménem označené žalobkyně připojen. K žalobě pak byla přiložena
pouze kopie žalobou napadeného rozhodnutí.
Vzhledem k uvedenému krajský soud přípisem ze dne 5. 5. 2010, č. j. 57 A 30/2010 - 12,
vyzval Mgr. Petra Václavka k předložení originálu plné moci prokazující jeho oprávnění
označenou žalobkyni v řízení před krajským soudem zastupovat, a to ve lhůtě 1 týdne
od doručení předmětné výzvy. Výzva konečně obsahovala též poučení, že nebude-li
jí ve stanovené lhůtě vyhověno, bude soud v dalším řízení vycházet z toho, že žalobu podal
Mgr. Petr Václavek, který žalobu podepsal, nikoli G. D.
Předmětná výzva byla Mgr. Václavkovi doručena dne 10. 5. 2010 (pondělí). Mgr. Petr
Václavek však ve stanovené lhůtě, tj. do 17. 5. 2010 (pondělí), ani posléze požadovanou plnou
moc krajskému soudu nepředložil ani jiným způsobem na zmíněnou výzvu nereagoval.
Krajský soud v Plzni tedy nadále za žalobce považoval Mgr. Petra Václavka a žalobu
podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. usnesením ze dne 21. 5. 2010, č.j. 57 A 30/2010 – 16, odmítl,
neboť dospěl k závěru, že byla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou.
V odůvodnění uvedeného usnesení se blíže podává, že jakkoli byla v příslušné žalobě
za žalobkyni označena paní G. D. tuto žalobu vlastnoručně podepsal Mgr. Petr Václavek,
advokát. Jakkoli v žalobě deklaroval, že tak činí v zastoupení označené žalobkyně, své oprávnění
jmenovanou osobu v této věci zastupovat při podání žaloby nedoložil, přičemž tento procesní
nedostatek neodstranil ani k výzvě soudu. Krajskému soudu tudíž nezbylo, než v dalším řízení
vycházet z toho, že Mgr. Petr Václavek v této právní věci vystupuje jménem svým, nikoli jako
zástupce účastníka řízení. Na rozdíl od stavu deklarovaného v žalobě proto krajský soud
za žalobce považoval přímo Mgr. Petra Václavka.
Dále krajský soud poukázal na to, že podle žalobou napadeného rozhodnutí „platnost
povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky vydané paní D. G., za účelem podnikání, se podle §
37 odst. 1 písm. a) zák. č. 326/1999 Sb., dále podle §37 odst. 2 písm. b) zák. č. 326/1999 Sb., s odkazem
na §56 odst. 1 písm. 4) věty druhé zák. č. 326/1999 Sb., v návaznosti na ustanovení §46 odst. 1 zák. č.
326/1999 Sb., ruší, neboť neplní účel a přestal splňovat některou z podmínek, tj. byla zjištěna jiná závažná
překážka pobytu cizince na území“. V záhlaví rozhodnutí je uvedeno, že účastníkem řízení, z něhož
žalobou napadené rozhodnutí vzešlo, byla toliko jedna osoba, a to paní D. G., jež byla ve
správním řízení zastoupena panem V. M.
S ohledem na uvedené krajský soud konstatoval, že ž alobou napadené rozhodnutí
se dotýká pouze právní sféry osoby jménem D. G. a pouze tato osoba je v dané věci oprávněna
podat proti napadenému rozhodnutí žalobu podle §65 odst. 1 s. ř. s. Protože však žalobu v této
právní věci podal Mgr. Petr Václavek, advokát, dospěl krajský soud k závěru, že žaloba byla
podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou. Pro úplnost krajský soud podotkl, že v dané věci
nelze použít ani ustanovení §65 odst. 2 s. ř. s. , podle kterého může žalobu proti rozhodnutí
správního orgánu podat i účastník řízení před správním orgánem, jenž není k žalobě oprávněn
podle odstavce 1, tvrdí-li, že postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která mu
příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí. Kromě paní
G. D. nebyla účastníkem předmětného správního řízení žádná jiná osoba, jež by případně mohla
namítat zkrácení na svých právech ve smyslu uvedeného ustanovení zákona.
Proti usnesení krajského soudu podala dne 3. 6. 2010 stěžovatelka prostřednictvím svého
právního zástupce kasační stížnost. V kasační stížnosti byl na prvním místě stručně rekapitulován
obsah napadeného usnesení. Dále zde byla uvedena pouze poznámka, že zástupce stěžovatelky
kasační stížnost odůvodní ve lhůtě 10 dnů.
K výzvě Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 7. 2010, č. j. 57 A 30/2010 - 25, nejprve
Mgr. Petr Václavek soudu předložil neomezenou generální plnou moc ze dne 26. 2. 2010
k zastupování stěžovatelky. K výzvě Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2011,
č. j. 5 As 54/2010 - 584, pak doplnil kasační stížnost stěžovatelky o konkrétní právní a skutkové
důvody.
Z podání ze dne 26. 7. 2011, jímž byla kasační stížnost doplněna, vyplývá, že stěžovatelka
předmětnou kasační stížnost podala z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.,
alternativně z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Stěžovatelka zdůrazňuje, že z podaného žalobního návrhu je zcela evidentní,
že jako žalobkyně je zde definována: „D. G., přičemž z žaloby dále vyplývá, že označená
žalobkyně je pro dané řízení zastoupena Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, č. osvědčení 12373.
Jako příloha žaloby byla doložena fotokopie rozhodnutí žalovaného správního orgánu, z níž také
zcela jasně vyplývá, že předmětné rozhodnutí se týká paní D. G. Z přiložené fotokopie
rozhodnutí žalovaného je zároveň zřejmá adresa stěžovatelky.
Přípisem Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 5. 2010, č. j. 57 A 30/2010 - 12, byl vyzván
Mgr. Petr Václavek k předložení originálu plné moci prokazující jeho oprávnění zastupovat
v žalobě označenou žalobkyni v této právní věci. Z předmětné výzvy dále vyplývá, že byla zaslána
pouze Mgr. Petru Václavkovi jako právnímu zástupci žalobkyně, nikoliv však stěžovatelce
samotné, jež byla v předmětné žalobě označena jako žalobkyně.
Stěžovatelka tedy namítá, že jelikož bylo z obsahu žalobního návrhu včetně přílohy
(tj. žalobou napadeného rozhodnutí správního orgánu) zcela zřejmé, že žalobní návrh je podáván
za osobu G. D., měl krajský soud obdobnou výzvou urgovat i označenou žalobkyni. Podle
názoru stěžovatelky by takový postup i lépe odpovídal povaze vztahu mezi zmocněncem (tj. Mgr.
Petrem Václavkem) a zmocnitelem (tj. G. D.), kdy jde o vztah dvoustranný a vzniká již dohodou
mezi zmocněncem a zmocnitelem. Stěžovatelka je navíc toho názoru, že již ze samotné
skutečnosti, že k žalobnímu návrhu bylo přiloženo rozhodnutí žalovaného, které by logicky
zmocněnec neměl k dispozici bez předešlé dohody o zastoupení zmocnitele v rámci tohoto
řízení, nutno dovodit, že žalobní návrh byl skutečně podán pouze prostřednictvím právního
zástupce žalobkyně. Závěr krajského soudu o tom, že předmětný žalobní návrh je podán Mgr.
Petrem Václavkem, je tak zcela absurdní a v rozporu jak s obsahem žalobního návrhu, tak i s
obsahem napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud na prvním místě uvádí, že s ohledem na zánik žalovaného
správního orgánu k 1. 1. 2011 [viz §161 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, ve znění
účinném v době rozhodování Nejvyššího správního soudu] bylo v řízení o kasační stížnosti
pokračováno s Ministerstvem vnitra, na které odpovídající pravomoc původně žalovaného
správního orgánu rozhodovat o zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu přešla
(§37 odst. 1 a 2 ve spojení s 46 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, v nyní účinném znění).
Kasační stížnost stěžovatelky včetně zmíněného doplnění byla Ministerstvu vnitra
doručena dne 25. 8. 2011; ministerstvo se k ní ovšem nevyjádřilo.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), byla podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatelku je třeba považovat, jak Nejvyšší správní soud dále blíže vysvětlí, za účastníka
řízení před krajským soudem, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.), a je zastoupena
advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud je přesvědčen o tom, že kasační stížnost stěžovatelky nelze
považovat za nepřípustnou jen proto, že podle názoru krajského soudu nebyla účastníkem řízení
o žalobě. Je totiž zřejmé, že to byla právě stěžovatelka, která mohla být odmítnutím žaloby
směřující proti jí adresovanému správnímu rozhodnutí zkrácena na svých právech. Odmítnutí
její kasační stížnosti by tak za dané situace bylo nutné považovat za odepření spravedlnosti,
tedy odepření přezkoumání žalobou napadeného usnesení krajského soudu, který podle tvrzení
stěžovatelky v kasační stížnosti zasáhl nezákonně do jejích práv právě tím, že namísto
ní považoval za žalobce advokáta Mgr. Petra Václavka. Naopak kasační stížnost, kterou by podal
osobně Mgr. Petr Václavek, by bylo nutno považovat za nepřípustnou bez ohledu na to,
že ho krajský soud označil jako osobu, která podala předmětnou žalobu (viz rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 8. 2010, č. j. 1 Afs 62/2010 - 61, www.nssoud.cz).
Kasační stížnost je tedy přípustná. V této souvislosti Nejvyšší správní soud, s ohledem
na výslovné znění kasační stížnosti, tak jak byla doplněna podáním ze dne 26. 7. 2011, připomíná,
že přípustné důvody kasační stížnosti taxativně stanoví §103 odst. 1 s. ř. s. V případě kasační
stížnosti směřující proti usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby však z povahy věci připadá
do úvahy pouze důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy tvrzená nezákonnost rozhodnutí
krajského soudu o odmítnutí žaloby.
Nejvyšší správní soud dále posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí krajského soudu netrpí
vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.), a dospěl
k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Podle §35 odst. 2 s. ř. s., „nestanoví-li tento zákon jinak, účastník může být zastoupen advokátem,
popř. jinou osobou, která vykonává specializované právní poradenství podle zvláštních zákonů, týká-li se návrh
oboru činností v nich uvedených“. Z tohoto ustanovení tedy vyplývá, že účastník řízení před správními
soudy se může nechat v řízení zastoupit advokátem. Podle §42 odst. 2 s. ř. s. „má-li účastník
nebo osoba zúčastněná na řízení zástupce, doručuje se pouze zástupci. Má-li však účastník nebo osoba zúčastněná
na řízení něco osobně vykonat, doručí se i jim“. Zastupování účastníka v řízení před soudy rozhodujícími
ve správním soudnictví není v soudním řádu správním upraveno komplexně, a je proto třeba
ve vazbě na §64 s. ř. s. použít příslušná ustanovení občanského soudního řádu.
Podle §32 odst. 1 o. s. ř., „každý, kdo v řízení vystupuje jako zástupce účastníka, popřípadě jako jeho další
zástupce, musí své oprávnění doložit již při prvním úkonu, který ve věci učinil“. Konečně
podle §36 odst. 1 s. ř. s. „účastníci mají v řízení rovné postavení. Soud je povinen poskytnout jim stejné
možnosti k uplatnění jejich práv a poskytnout jim poučení o jejich procesních právech a povinnostech v rozsahu
nezbytném pro to, aby v řízení neutrpěli újmu“.
Výše uvedenými ustanoveními byl povinen se řídit i krajský soud, přičemž byl povinen
vykládat a uplatňovat je tak, aby co nejvíce šetřil podstaty a smyslu práv účastníků soudního řízení
a aby respektoval účel, kvůli kterému existuje správní soudnictví, a tím je ochrana veřejných
subjektivních práv fyzických a právnických osob (srov. §2 s. ř. s.).
Krajský soud sice správně rozpoznal, že předmětné podání stěžovatelky (tj. žaloba proti
rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Plzeň ze dne
5. 3. 2010, č.j. CPPL-46558-16/ČJ-2009-034064-PP2) má vadu spočívající v nedostatečném
doložení zmocnění advokáta Mgr. Petra Václavka k zastupování stěžovatelky při podání této
žaloby a v následném řízení o ní. Krajský soud nicméně nesprávně a s nedostatečnou snahou
šetřit procesní práva stěžovatelky na základě tohoto zjištění dále postupoval.
Žalobu v dané věci vlastnoručně podepsal Mgr. Petr Václavek, advokát,
přičemž v ní deklaroval, že tak činí v zastoupení žalobkyně, kterou je paní D. G. Své oprávnění
zastupovat jmenovanou osobu v této věci však Mgr. Petr Václavek v rozporu s §32 odst. 1
o. s. ř. za použití §64 s. ř. s. při podání žaloby nedoložil a tento procesní nedostatek neodstranil
ani k výzvě soudu. Krajský soud tedy nadále za žalobce považoval Mgr. Petra Václavka a žalobu
odmítl, neboť dospěl k závěru, že byla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou.
Zde je nutno zdůraznit, že nedoložení zastoupení účastníka řízení je odstranitelným
nedostatkem podmínky řízení (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
31. 5. 2006, č. j. 2 Afs 162/2005 - 66, www.nssoud.cz), stejně tak nedostatek náležitosti podpisu
je odstranitelnou vadou podání (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 9. 8. 2004, č. j. 2 Azs 63/2004 - 46, či ze dne 26. 11. 2009, č. j. 6 Azs 29/2009 - 59, oba
dostupné na www.nssoud.cz). Postup krajského soudu, jenž vyzval k odstranění vady podání
spočívající v nedoložení zastoupení žalobkyně, byl tedy v daném ohledu správný. Krajský soud
nicméně v posuzované věci uvedenou výzvu adresoval pouze Mgr. Petru Václavkovi. Vzhledem
k tomu, že Mgr. Petr Václavek příslušnou plnou moc soudu ve stanovené lhůtě nepředložil, učinil
krajský soud s poukazem na poučení uvedené ve zmíněné výzvě závěr, že předmětnou žalobu
podal sám Mgr. Petr Václavek.
Krajský soud tak ovšem zcela pominul skutečný obsah žaloby, z níž jednoznačně
vyplývalo, že byla Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, sepsána a podána v zastoupení
stěžovatelky, jež byla v předmětné žalobě výslovně označena jako žalobkyně. Nadto nutno zmínit
i skutečnost, že žaloba směřovala proti rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství
služby cizinecké policie Plzeň ze dne 5. 3. 2010, č. j. CPPL-46558-16/ČJ-2009-034064-PP2,
kterým bylo rozhodnuto o zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu vydaného
stěžovatelce za účelem podnikání podle příslušných ustanovení zákona o pobytu cizinců. Nelze
tedy najít logický důvod, pro který by se zrušení uvedeného rozhodnutí měl domáhat Mgr. Petr
Václavek, jehož práva uvedeným rozhodnutím nemohla být nijak dotčena. Naopak samotná
skutečnost, že deklarovaný právní zástupce, který je advokátem, podá za určitou osobou žalobu,
jejímiž přílohami učiní kopie dokumentů, které mohla mít k dispozici s velkou pravděpodobností
jen dotyčná osoba (v případě stěžovatelky kopie napadeného správního rozhodnutí), nasvědčuje
tomu, že zástupce skutečně jedná za zastoupeného účastníka řízení na základě plné moci.
Nepochybně lze Mgr. Petru Václavkovi, jakožto profesionálovi v oblasti poskytování
právní pomoci, vytknout, že jako zástupce stěžovatelky příslušnou plnou moc nedoložil
a tím vadu podání neodstranil. Jestliže se tak však nestalo a v žalobě uváděný zástupce
stěžovatelky zůstal nečinný, neměl se s tím krajský soud spokojit a měl výzvu adresovat
stěžovatelce samotné, neboť vzhledem k obsahu žaloby nebylo pochyb o tom, že žalobkyní
byla právě ona. Skutečnost, že Mgr. Petr Václavek ani přes výzvu soudu plnou moc prokazující
jeho oprávnění stěžovatelku jako žalobkyni v řízení před krajským soudem zastupovat nedoložil,
nemůže vést k závěru, že Mgr. Petr Václavek předmětnou žalobu podal vlastním jménem,
když v žalobě je jako žalobkyně výslovně označena stěžovatelka a zároveň je v žalobě výslovně
uvedeno, že Mgr. Petr Václavek je pouze jejím zástupcem.
Postup krajského soudu v dané věci je tedy nutné posoudit jako rozporný se zásadami
materiálního právního státu, v rovině podústavního práva projevených např. v již zmiňovaném
§36 odst. 1 s. ř. s. Ze smyslu a účelu §36 odst. 1 s. ř. s. totiž vyplývá, že procesní právo je pouze
prostředkem k ochraně hmotných subjektivních práv fyzických a právnických osob, nikoli cílem
o sobě. V této souvislosti lze odkázat též na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003 - 56, publikované pod č. 534/2005 Sb. NSS, podle
něhož „[…] přepjatý formalismus při posuzování náležitostí žaloby ve správním soudnictví – a stejně
tak i jakýchkoliv jiných procesních úkonů účastníků řízení – naprosto neodpovídá principu materiálního právního
státu, ale ani samotnému poslání soudnictví. Primárním účelem soudní ochrany obecně je poskytování ochrany
subjektivním právům, a pokud jde o správní soudnictví zvláště, potom subjektivním právům veřejným; tato
ochrana musí být skutečná a spravedlivá. Soudy jsou nezávislé a nestranné státní orgány, které usilují o nalezení
spravedlnosti rozhodováním v konkrétních věcech a které nemohou odmítnout zabývat se určitou věcí ze zcela
formálních či spíše formalistických důvodů, ale pouze z takových příčin, které poskytování soudní ochrany skutečně
vylučují; jiný přístup by byl stěží ústavně-konformní a znamenal by odepření spravedlnosti. Právo na spravedlivý
proces je jedním ze základních práv, které má každý vůči státu, a které mu garantuje nejen Listina základních
práv a svobod, ale též Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod. Meze práva na spravedlivý proces
stanoví jednotlivé procesní řády (např. náležitosti žaloby, lhůta pro její podání, procesní podmínky), při jejichž
výkladu je v souladu s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod nezbytné šetřit jejich podstaty a smyslu
a nezneužívat je k jiným účelům, než pro které byla stanovena“. (dále srov. např. rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 31. 5. 2006, č. j. 2 Afs 162/2005 - 66, ze dne 17. 6. 2010,
č. j. 1 As 39/2010 - 48, nebo ze dne 29. 9. 2011, č. j. 4 As 27/2011 - 37, všechny dostupné
na www.nssoud.cz).
Krajský soud dále pominul, že pro řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu není
zastoupení žalobce advokátem povinné, takže každý způsobilý účastník, tedy ten, kdo je schopen
samostatně před soudem jednat, nemusí být v tomto řízení zastoupen. V této souvislosti je nutné
poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2010, č. j. 1 Afs 62/2010 - 61,
www.nssoud.cz, podle něhož „[…] reakcí na výzvu soudu směřující k odstranění nedostatku doložení
zastoupení může být i to, že účastník řízení opatří žalobu svým podpisem. Tím sice neprokáže, že je v řízení
zastoupen označeným zmocněncem (a proto se na něj bude pohlížet jako na nezastoupeného), avšak zabrání tomu,
aby soud žalobu odmítl (není-li zde jiných vad, stane se žaloba projednatelnou i bez účasti údajného zmocněnce
účastníka). Stejné účinky jako to, že účastník řízení připojí svůj podpis přímo na příslušnou žalobu,
má se zřetelem ke sledovanému účelu i to, že se s touto žalobou vlastnoručně podepsaným podáním ztotožní, jinak
řečeno, že učiní podání, v němž vadu původního podání zhojí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2352/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2002,
pod číslem 60, str. 253)“.
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že pochybení krajského soudu nelze shledat v tom,
že výzva k doložení plné moci byla zaslána Mgr. Petru Václavkovi jako zástupci stěžovatelky.
Takový postup krajského soudu by naopak mohl nalézt opodstatnění, pokud by krajský soud,
s ohledem na obsah žaloby popsaný výše, vycházel z předpokladu, že žalobkyně ve skutečnosti
zastoupena advokátem nejspíše je a chce být a že nezaslání plné moci je pravděpodobně
opomenutím na straně advokáta stěžovatelky. Nicméně v situaci, kdy Mgr. Petr Václavek zůstal
k výzvě soudu zcela nečinný, přičemž i vzhledem k této nečinnosti krajský soud neměl postaveno
na jisto, zda Mgr. Petr Václavek stěžovatelku zastupuje či nikoli, nelze popsaný postup krajského
soudu posoudit s ohledem na uvedená zákonná ustanovení (§104 odst. 2 o. s. ř. ve spojení
s §64 s. ř. s., §36 a §37 odst. 5 s. ř. s.) jako dostačující. Závěru krajského soudu, že žaloba byla
podána osobou k tomu neoprávněnou, tj. Mgr. Petrem Václavkem, tedy nelze za daných
okolností přisvědčit.
Nejvyšší správní soud tedy shledal kasační stížnost důvodnou a v souladu
s §110 odst. 1 s. ř. s. usnesení Krajského soudu v Plzni zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V něm bude krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným
v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Krajský soud v Plzni v novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. října 2011
JUDr. Lenka Matyášová, Ph.D.
předsedkyně senátu