ECLI:CZ:NSS:2011:5.AS.66.2011:90
sp. zn. 5 As 66/2011 - 90
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové,
Ph.D. a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce:
nejvyšší státní zástupce, se sídlem Jezuitská 4, Brno, proti žalovanému: Obecní úřad
Libouchec, se sídlem Libouchec 221, za účasti osob zúčastněných na řízení: a) Ing. V. Č., b)
SVEP, a. s., se sídlem V. Řezáče 315, Most, zast. JUDr. Ladislavem Vostárkem, advokátem se
sídlem Mickiewiczova 242/17, Praha 6, c) Ředitelství silnic a dálnic ČR, se sídlem Čerčanská
12, Praha 4, zast. JUDr. Vladimírem Kubátem, advokátem se sídlem Valentova 1734/5, Praha 4 a
d) LASTA a. s., se sídlem Bělehradská 1119/6, Ústí nad Labem, v řízení o kasační stížnosti
osoby zúčastněné na řízení b) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
23. 2. 2011, čj. 15 Ca 51/2009 - 56, o návrhu osoby zúčastněné na řízení b) na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh osoby zúčastněné na řízení b) na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
se zamítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem shora uvedeným rozsudkem zrušil rozhodnutí
žalovaného ze dne 25. 5. 2006, čj. SÚ/089/248/06, kterým byla na žádost stavebníka - osoby
zúčastněné na řízení b) - povolena změna stavby „Výstavba 3 ks stožárů větrných elektráren“
před dokončením. Tato stavba byla původně povolena rozhodnutím žalovaného ze dne
7. 1. 2005, čj. SÚ/013/600/04/05, na pozemcích p. č. X, X, X, X a X v k. ú. P, včetně přípojky
na VN na pozemcích p. č. X a X v k. ú. P., na pozemku p. č X v k. ú. K. L. v K. h., na pozemku
p. č. X v k. ú. N. a na pozemcích p. č. X, X, X, X a X v k. ú. K. u L.
Osoba zúčastněná na řízení b) (stěžovatel) se kasační stížností ze dne 24. 3. 2011 domáhá
zrušení rozsudku krajského soudu a současně navrhuje, aby kasační stížnosti byl přiznán
odkladný účinek. Jako důvod návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatel
uvedl skutečnost, že na základě rozhodnutí o změně stavby před jejím dokončením již došlo
k výstavbě VTE SO 03, která byla dne 26. 3. 2009 zkolaudována rozhodnutím stavebního úřadu,
čj. SÚ 044/169/09, které nabylo právní moci dne 16. 4. 2009. V případě, že by stavební úřad
rozhodl v důsledku zrušení rozhodnutí o změně stavby před jejím dokončením o odstranění
již zkolaudované VTE SO 03, mohla by stěžovateli vzniknout škoda ve výši několika milionů
korun a navíc by při odstraňování stavby mohlo dojít ke značnému narušení životního prostředí.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že souhlasí s návrhem na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Nebude-li tomuto návrhu vyhověno, nemá jinou možnost,
než po zrušení rozhodnutí o změně stavby před jejím dokončením zahájit řízení o odstranění
stavby VTE SO 03, neboť tato stavba byla postavena a následně zkolaudována bez stavebního
povolení. V této souvislosti upozornil na skutečnost, že stavba stojí na betonovém základě,
který lze jen obtížně odstranit. Při odstraňování stavby by navíc mohlo dojít k zásahu do nivy
Olšového potoka a k neúměrnému zatížení životního prostředí prachem a hlukem a k zatížení
prostředí obyvatel obce Petrovice.
Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že podle jeho názoru nejsou splněny
zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Poukázal na skutečnost,
že řízení o odstranění stavby nebylo dosud zahájeno. Přiznání odkladného účinku by bylo podle
žalobce v rozporu s veřejným zájmem, protože se stavba nachází v ptačí oblasti Východní Krušné
hory patřící mezi lokality Natura 2000.
Osoby zúčastněné na řízení a), c) a d) se k návrhu stěžovatele na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti nevyjádřily.
Nejvyšší správní soud při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku vycházel
z následujících skutečností a úvah a dospěl k těmto závěrům.
Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom se přiměřeně užije §73 odst. 2 až 4 s. ř. s.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného účinku
se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným
zájmem. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti odnímá Nejvyšší správní soud
před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocnému rozhodnutí krajského
soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není o kasační stížnosti
rozhodnuto. Odkladný účinek proto lze přiznat pouze ve výjimečných případech, kdy hrozí vznik
nenahraditelné újmy a jsou zároveň splněny další zákonné podmínky.
Stěžovatel spatřuje nebezpečí vzniku nenahraditelné újmy na jeho právech v tom,
že by mu mohlo být rozhodnutím stavebního úřadu nařízeno odstranění již zkolaudované stavby
VTE SO 03. Odstraněním této stavby by mu vznikla škoda ve výši několika milionů korun.
Uvedený důvod však nelze považovat za „nenahraditelnou újmu“ ve smyslu §73 odst. 2
s. ř. s. Odkladný účinek může být přiznán kasační stížnosti, pouze pokud tvrzená nenahraditelná
újma hrozí v důsledku výkonu nebo jiných právních následků rozhodnutí krajského soudu,
případně rozhodnutí správního orgánu, směřuje-li návrh na přiznání odkladného účinku vůči
němu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005, čj. 2 Afs 77/2005 - 96,
publikované pod č. 786/2006 Sb. NSS). Nutným předpokladem pro přiznání odkladného účinku
je proto vždy existence vztahu příčinné souvislosti mezi rozhodnutím krajského soudu
nebo správního orgánu, vůči němuž návrh směřuje, a hrozbou vzniku nenahraditelné újmy.
V §73 odst. 2 s. ř. s. je tato podmínka vyjádřena tak, že soud může přiznat odkladný účinek,
„jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu“.
Chybí-li tato příčinná souvislost, nejsou splněny podmínky pro to, aby soud odkladný účinek
přiznal.
Tak to mu je i v nyní posuzovaném případě. Jak již Nejvyšší správní soud uvedl
v usnesení ze dne 1. 10. 2008, čj. 1 As 79/2008 - 105, jehož právní věta byla publikována
pod č. 2197/2011 Sb. NSS, „[f]aktickému odstranění stavby musí předcházet správní řízení o odstranění
stavby, v němž může stavebník uplatňovat svá práva, a to i soudní cestou. Nelze však směšovat řízení o vydání
stavebního povolení včetně jeho soudního prodloužení s řízením o odstranění stavby. Tato procesní diferenciace
obou jmenovaných typů řízení, jejichž předmět je zcela odlišný, brání tomu, aby jako újma v rámci řízení o vydání
stavebního povolení (a to i ve fázi soudního přezkumu) bylo uplatňováno nebezpečí odstranění stavby.“
Jak dále uvedl Nejvyšší správní soud v tomto usnesení, „[d]ostatečnou ochranu před touto potenciální
újmou poskytne stavebníkovi případné řízení o odstranění stavby, včetně soudního přezkumu vydaného správního
rozhodnutí. Nejvyšší správní soud se však zabývá v řízení o této kasační stížnosti toliko fází vydání stavebního
povolení. Z tohoto hlediska jsou veškeré úvahy o hrozbě odstranění stavby spekulací a nesouvisejí s předmětem
tohoto řízení.“ K tomu Nejvyšší správní soud dodává, že podle §129 odst. 2 zákona
č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) může stavební úřad
dodatečně povolit stavbu provedenou bez stavebního povolení, prokáže-li stavebník
nebo vlastník stavby splnění podmínek stanovených v tomto ustanovení. Stavebník nebo vlastník
stavby má právo i po zahájení řízení o odstranění stavby požádat o její dodatečné povolení,
pokud předloží podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení. Stavební úřad
poté přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti (§129 odst. 3 stavebního
zákona). Právní úprava řízení o odstranění stavby tak skýtá stěžovateli dostatečné možnosti
obrany před možným odstraněním stavby.
Za důvod k přiznání odkladného účinku nelze považovat ani tvrzený zájem na ochraně
životního prostředí. Ochrana přírody a krajiny jakož i ostatních složek životního prostředí patří
mezi právem chráněné veřejné zájmy, které je stavební úřad povinen zohlednit i v řízení
o nařízení odstranění stavby. Pokud by dospěl k závěru, že při odstraňování stavby hrozí,
že by mohlo dojít k zásahu do okolního životního prostředí, může za účelem jeho ochrany
stanovit v rozhodnutí o odstranění stavby závazné podmínky, kterými se musí stavebník
nebo vlastník stavby při jejím odstraňování řídit. Ze stejných důvodů může stavební úřad podle
§130 odst. 1 stavebního zákona „uložit vlastníku stavby povinnost předložit návrh technologického postupu
prací při odstraňování stavby, včetně nutných opatření k vyloučení, omezení či ke kompenzaci případných
negativních důsledků na životní prostředí v okolí stavby“. I v tomto ohledu tedy poskytuje řízení
o odstranění stavby dostatečnou ochranu před možným ohrožením zájmu na ochraně životního
prostředí.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud návrh stěžovatele na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti zamítl. Rozhodnutím o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci
samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 18. srpna 2011
JUDr. Lenka Matyášová, Ph.D.
předsedkyně senátu