ECLI:CZ:NSS:2011:5.AS.75.2011:54
sp. zn. 5 As 75/2011 - 54
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové,
soudkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudce JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: D. A.,
zastoupen Mgr. Robertem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Brně, Jaselská 206/27, 602 00, proti
žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem v Brně, Žerotínovo náměstí 3/5,
601 82, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
29. 4. 2011, č. j. 57 A 2/2011 - 28,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2011, č. j. 57 A 2/2011 - 28,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností žalovaný (dále jen „stěžovatel“) navrhuje zrušení shora označeného
rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým bylo zrušeno rozhodnutí
žalovaného ze dne 20. 10. 2010, č. j. JMK 125878/2010 a rozhodnutí Městského úřadu Rosice,
odbor vnitřní správy ze dne 30. 6. 2010, č. j. MR-S 3862/10-OVS/12 pro nezákonnost.
V kasační stížnosti stěžovatel namítá jednak zmatečnost řízení spočívající v chybějících
podmínkách řízení, když krajský soud rozhodl i o zrušení výroku rozhodnutí, který se týkal jiného
účastníka, který žalobu nepodal a proti němuž žaloba žalobce nesměřovala.
Druhou vadu rozsudku krajského soudu spatřuje stěžovatel v nepřezkoumatelnosti
rozhodnutí pro nedostatek důvodů pro závěr soudu o tom, že skutek není přesně a časově
definován. S tímto neodůvodněným závěrem soudu stěžovatel nesouhlasí, neboť dle jeho názoru
je výrok napadeného rozhodnutí žalovaného dostatečně přesný a určitý a specifikace času
spáchání přestupku splňuje požadavky na výrok rozhodnutí kladené dikcí ustanovení §77 zákona
o přestupcích.
Pochybení soudu stěžovatel shledává i v nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti
odůvodnění rozhodnutí, neboť krajský soud, který zrušil napadené rozhodnutí,
jakož i rozhodnutí mu předcházející, z důvodu absence řádné identifikace skutku, v odůvodnění
rozsudku naopak uvádí, že tak tomu bylo „z důvodu absence existence vady řádné identifikace
skutku“ a k tomu navíc krajský soud uvádí, že žaloba není důvodná.
Z výše uvedených důvodů proto stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti se ztotožňuje s posouzením otázky absence
identifikace skutku, tak jak učinil krajský soud, a navrhuje kasační stížnost žalovaného zamítnout.
Kasační stížnost je podle ustanovení §102 a násl. s. ř. s. přípustná a jsou v ní namítány
důvody odpovídající ustanovení §103 odst. 1 písm. c) a d) s. ř. s. Rozsahem a důvody kasační
stížnosti je Nejvyšší správní soud podle ustanovení §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu
a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Nejprve se musel Nejvyšší správní soud zabývat důvodem kasační stížnosti spočívajícím
v údajné zmatečnosti řízení před soudem, protože tento důvod obsahoval námitky týkající
se podmínek řízení před krajským soudem.
Základní podmínkou řízení před soudem ve správním soudnictví je existence návrhu
nebo žaloby; v případě soudního přezkumu zákonnosti správního rozhodnutí je to existence
žaloby proti tomuto rozhodnutí směřující [ustanovení §4 odst. 1 písm. a), ustanovení §5,
ustanovení 32 s. ř. s. ].
Dle soudního řádu správního je aktivně legitimován k podání žaloby proti rozhodnutí
správního orgánu každý, kdo tvrdí, že byl rozhodnutím, které považuje za nezákonné, zkrácen
na svých právech přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení. Pojem
rozhodnutí je vymezen pro řízení o žalobě v ustanovení §65 odst. 1 s. ř. s., podle něhož se jedná
o úkon správního orgánu [viz ustanovení §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], jímž se zakládají, mění, ruší
nebo závazně určují práva nebo povinnosti žalobce.
Podle ustanovení §71 odst. 1 s. ř. s. musí žaloba obsahovat mimo jiné i označení výroků
rozhodnutí, které žalobce napadá, neboť žalobce není aktivně legitimován napadat výroky
rozhodnutí, které se ho netýkají a které zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo
povinnosti osoby od žalobce odlišné. Stejně tak soud nemůže výroky týkající se osoby od žalobce
odlišné ve svém rozhodnutí zrušit. Je nutno vycházet z povinnosti každého střežit svá práva,
a domáhat se tak např. zrušení nepříznivého správního rozhodnutí, nelze přihlédnout
ani k existenci obdoby zásady beneficium cohaesionis (dobrodiní záležející v souvislosti),
neboť se nejedná o výroky, které by spolu souvisely, či byly jinak vzájemně podmíněné.
Rozsudkem krajského soudu tak nemohly být zrušeny výroky rozhodnutí, které se netýkaly
žalobce, ale pouze druhého účastníka. Nejvyšší správní soud proto spatřuje v rozsudku krajského
soudu zmatečnost řízení spočívající v chybějících podmínkách řízení, když krajský soud zrušil
žalobou napadené rozhodnutí i v částech, které žalobcem být napadeny nemohly, neboť k tomu
nebyl aktivně legitimován.
Nejvyšší správní soud navíc odkazuje na usnesení svého rozšířeného senátu NSS ze dne
28. 8. 2007, č. j. 1 As 60/2006 - 109, kde se mimo jiné uvádí: „Krajský soud totiž „podle okolností
může“ zrušit i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a má tedy možnost uvážit, zda v konkrétním případě
není vhodnější zrušit nejenom rozhodnutí správního orgánu druhého stupně, ale také rozhodnutí správního orgánu
prvního stupně. Jak je však patrno z dikce ustanovení §78 odst. 3 s. ř. s., svěřuje na rozdíl od ustanovení
§78 odst. 1 s. ř. s., které vymezuje důvody pro zrušení rozhodnutí žalobou přímo napadeného, posouzení důvodů
pro zrušení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně do volné úvahy krajského soudu. Jak však Nejvyšší
správní soud zdůraznil v citované věci, v případě, kdy krajský soud svoji úvahu svěřenou mu ustanovením
§78 odst. 3 s. ř. s. provede, dojde k pozitivnímu závěru, že jsou dány okolnosti též pro zrušení rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně a k jeho zrušení také ve výroku svého rozsudku přistoupí, je nezbytné, aby soud
tento výrok náležitě odůvodnil.“ Odůvodnění, proč krajský soud zrušil i prvostupňové rozhodnutí
v napadeném rozsudku chybí.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud shledal nepřezkoumatelnost napadeného
rozhodnutí, již tato vada sama o sobě je důvodem pro zrušení napadeného rozsudku krajského
soudu.
Obiter dictum, nad rámec uvedeného Nejvyšší správní soud poznamenává,
že nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku krajského soudu spočívající v nedostatku důvodů
rozhodnutí lze shledat i v závěrech soudu stran absence přesného vymezení skutku. Krajský soud
pouze ocitoval usnesení rozšířeného senátu č. j. 2 As 34/2006 - 73, že „výrok rozhodnutí musí
obsahovat popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečnosti, jichž
je potřeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným“, a bez dalšího shledal, že vzhledem k rámcovému
charakteru časového určení doby spáchání skutku nelze toto považovat za přesné vymezení
skutku. Důvody, pro které má krajský soud za to, proč správním orgánem vymezené časové
období „blíže nezjištěné době měsíce března 2010“ umožňuje, aby byl předmětný skutek
zaměněn s některým jiným, přitom lze najisto postavit závěr, že skutek nebyl přesně
a nezaměnitelným způsobem vymezen, odůvodnění rozsudku neobsahuje. Takové posouzení
je však vždy zapotřebí učinit, protože stejné časové vymezení jednou bude podmínku
nezaměnitelnosti splňovat, podruhé tak být nemusí, a je proto nutné tuto rozvahu učinit
a v každém jednotlivém případě ve všech souvislostech posoudit.
S odkazem na výše uvedené Nejvyšší správní soud v posuzované věci shledal rozhodnutí
krajského soudu zmatečným. Krajský soud zrušil a i ty části rozhodnutí správních orgánů,
přitom k žalobě proti nim nebyl žalobce aktivně legitimován. Rozhodnutí krajského soudu
je rovněž nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění rozhodnutí, když krajský soud
nedostatečně odůvodnil svůj závěr o nepřesnosti časového vymezení skutku. Rozsudek krajského
soudu proto podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Krajský soud v Brně je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším
správním soudem v tomto rozsudku (ustanovení §110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Krajský soud v Brně v novém
rozhodnutí (ustanovení §110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (ustanovení
§53 odst. 3, ustanovení §120 s. ř. s.).
V Brně dne 16. listopadu 2011
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu