ECLI:CZ:NSS:2011:5.AZS.2.2011:63
sp. zn. 5 Azs 2/2011 - 63
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové, soudkyň JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Marie Turkové, JUDr. Kateřiny Šimáčkové
a soudce JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: Š. A., zastoupený Patimat Kashkaeva,
advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Krymská 1056/5, 360 01, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, poštovní přihrádka 21/OAM, 170
34, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 11.
2010, č. j. 60 Az 9/2010 - 36,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení výše označeného
rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 7. 2010, č. j. OAM-1-934/VL-10-VL-08-R2-2007 ve věci
neudělení mezinárodní ochrany podle ustanovení §12, §13, §14, §14a a §14b zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů, (zákon o azylu) (dále jen „zákon o azylu“). Stěžovatel v kasační stížnosti
namítá, že důvodem jeho odchodu z vlasti bylo pronásledování z politických důvodů. Stěžovatel
má za to, že žalovaný porušil ustanovení §2 odst. 4, §3, §68 odst. 3 správního řádu a ustanovení
§12 zákona o azylu. K porušení citovaných ustanovení správního řádu a zákona o azylu krajský
soud nepřihlížel, a tím došlo dle stěžovatele k nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky soudem. Stěžovatel má za to, že žalovaný nepřezkoumal všechny důvody, které
vedly stěžovatele k tomu, aby podal žádost o azyl. Z těchto důvodů stěžovatel požaduje,
aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil, a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření poukazuje na to, že kasační stížnost obsahuje pouze
všeobecně formulované námitky, případně odkazy na ustanovení správního řádu a zákona
o azylu, avšak již bez bližšího uvedení toho, jak měla být citovaná ustanovení ze strany správního
orgánu právě ve věci stěžovatele porušena, respektive v čem je spatřována v kasační stížnosti
namítaná nezákonnost pro nesprávné posouzení právní otázky soudem. Žalovaný proto pro účely
řízení o kasační stížnosti vzhledem k pouze všeobecné formulaci kasačních námitek plně
odkazuje na odůvodnění svého rozhodnutí, ve kterém se vyjádřil ke všem stěžovatelem
předestřeným důvodům žádosti o udělením mezinárodní ochrany, a dále na odůvodnění
rozsudku soudu, se kterým se plně ztotožňuje. Námitky uvedené v kasační stížnosti nejsou podle
názoru žalovaného způsobilé jakkoli zpochybnit zákonnost napadeného rozsudku soudu.
K tomuto odkazuje např. na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 9. 2010,
č. j. 2 Azs 38/2010 - 79, či na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 - 58, publ. pod č. 488/2005 Sb. NSS. Zde se kasační soud
vyjádřil k požadavkům na formulaci žalobních bodů a analogicky též na formulaci námitek
uplatněných v kasační stížnosti, přičemž uvedl, že „žalobce je povinen vylíčit, jakých konkrétních
nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu
dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž
je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled
na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona
bez souvislosti se skutkovými výtkami“.
Předložená kasační stížnost taktéž neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné
dovodit, v čem spatřuje stěžovatel přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ustanovení §104a
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. Správní orgán
má za to, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky stěžovatele uplatněné v kasační stížnosti. V rozsudku soudu
správní orgán nespatřuje pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení
stěžovatele.
Z výše uvedených důvodů navrhuje žalovaný zamítnutí kasační stížnosti
pro nepřijatelnost.
Kasační stížnost shledal Nejvyšší správní soud přípustnou, ke stejnému závěru však
nemohl dojít při posuzování otázky přijatelnosti (tj. zda kasační stížnost přesahuje vlastní zájmy
stěžovatele) ve smyslu §104a s. ř. s. Přijatelností kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany
se Nejvyšší správní soud podrobně zabýval ve svém precedenčním usnesení ze dne 26. 4. 2006,
sp. zn. 1 Azs 13/2006 (publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, dostupné na www.nssoud.cz).
O přijatelnou kasační stížnost v intencích cit. usnesení se může jednat v následujících typových
případech:
1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu,
2) kasační stížnost obsahuje právní otázku, která je dosavadní judikaturou řešena rozdílně,
3) nastane potřeba učinit judikatorní odklon (Nejvyšší správní soud ve výjimečných
a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud
správními soudy jednotně),
4) bylo-li v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo
mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele.
Přijatelnost kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany je přitom předpokladem
jejího meritorního projednání.
Stěžovatel žádný z důvodů přijatelnosti kasační stížnosti neuvedl a ani Nejvyšší správní
soud v daném případě přijatelnost kasační stížnosti neshledal. Kasační stížnost obsahuje toliko
výše uvedené zákonné důvody, nezahrnuje však žádnou další argumentaci; k obecnému důvodu
kasační stížnosti vymezenému v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nespecifikuje, jaká právní otázka
měla být ze strany soudu nesprávným způsobem posouzena, v případě důvodu podle §103 odst.
1 písm. b) s. ř. s. rovněž neuvádí jakákoliv konkrétní pochybení. Nejvyšší správní soud vychází
z premisy „nechť si každý střeží svá práva“; s ohledem na zásadu dispoziční proto není možné,
aby byla v tomto ohledu ze strany soudu vyvíjena iniciativa směrem k vytváření argumentace
za stěžovatele (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2004,
č. j. 3 Azs 18/2004 - 37, publ. pod č. 312/2004 Sb. NSS).
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud neshledal vady, ke kterým by musel přihlížet
z úřední povinnosti ve smyslu §109 odst. 3 s. ř. s (zmatečnost řízení před soudem,
nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, nicotnost rozhodnutí správního orgánu), a jež
by přijatelnost kasační stížnosti mohly založit, nezbylo nic jiného, než kasační stížnost ve smyslu
§104a s. ř. s. odmítnout pro nepřijatelnost.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení s §120
s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (ustanovení
§53 odst. 3, ustanovení §120 s. ř. s.).
V Brně dne 3. března 2011
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu