ECLI:CZ:NSS:2011:6.ADS.126.2010:89
sp. zn. 6 Ads 126/2010 - 89
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: Ing. R.
K., zastoupeného Mgr. Romanem Ambrožem, advokátem, Vinohrady 794/45, Brno,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační
stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 8. 2010, č. j. 41 Cad
174/2009 - 57,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalobci se nepřizná v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátovi Mgr. Romanu Ambrožovi, se přiznáv á
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 960 Kč, která bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále též „žalovaná“) ze dne
19. 9. 2009, č. X, byla zamítnuta žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek
nároku na plný invalidní důchod uvedených v §38 a §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb.,
o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o důchodovém
pojištění“), a pro nesplnění podmínek nároku na částečný invalidní důchod uvedených v §43 a §
44 odst. 1 a 2 uvedeného zákona a s přihlédnutím k článku 40 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71.
V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaná uvedla, že dne 15. 6. 2007 uplatnil žalobce žádost o
invalidní důchod prostřednictvím nositele pojištění v Německu. Vzhledem k tomu, že pro
Českou republika nebyla v Příloze V. nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 uznána žádná shoda
s předpisy jiných členských států ve věci podmínek vztahujících se na stupeň invalidity ve smyslu
článku 40 odst. 4 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71, posouzení zdravotního stavu pro účely plné a
částečné invalidity bylo provedeno výhradně podle českých právních předpisů (konkrétně podle §
39 a §44 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Podle posudku lékaře Okresní
správy sociálního zabezpečení Zlín ze dne 8. 6. 2009 žalobce není plně invalidní ani částečně
invalidním. Rovněž nebylo shledáno, že žalobce by byl schopen pro zdravotní postižení
soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek nebo že mu dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav značně stěžoval obecné životní podmínky. Podle uvedeného posudku
poklesla schopnost soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu žalobce pouze o 15 %. Z tohoto důvodu byla žádost o invalidní důchod
zamítnuta.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, o níž rozhodl Krajský soud v Brně
rozsudkem ze dne 25. 8. 2010, č. j. 41 Cad 174/2009 - 57, tak, že rozhodnutí žalované zrušil
pro vady řízení a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozsudku krajský soud
citoval ust. §8 odst. 1 písm. a) a §16 písm. a) zákona č. 582/1991 Sb., ve znění platném k datu
vydání napadeného rozhodnutí, podle nichž okresní správy sociálního zabezpečení posuzují
zdravotní stav a pracovní schopnost fyzických osob pro účely sociálního zabezpečení a pro účely
poskytnutí dávek a mimořádných výhod podle jiných právních předpisů při zjišťovacích
a kontrolních lékařských prohlídkách; za tím účelem posuzují plnou invaliditu a částečnou
invaliditu. Na postup při vydání posudků podle §4 odst. 2 a §8 odst. 1 - 8 uvedeného zákona
se pak použije část 4. správního řádu s uvedenými výjimkami. Dále krajský soud cituje na věc
dopadající ustanovení správního řádu, podle nichž na základě názoru krajského soudu žalovaná
při vydání napadeného rozhodnutí nepostupovala, konkrétně nepostupovala podle §3 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť pokud jde o posudek o zdravotním stavu žalobce, který byl
vypracován lékařem OSSZ ve Zlíně 8. 6. 2009, tento posudek je podle názoru krajského soudu
naprosto nepřezkoumatelný, neboť se jedná o posudek nesrozumitelný. Z uvedeného posudku
totiž vůbec nevyplývá, proč zásadním zdravotním postižením žalobce je atopická dermatitida
a není to jiné z dalších zdravotních postiženích žalobce, proč toto zásadní zdravotní postižení
bylo zařazeno v kapitole XIV., v položce 3, pod písm. a), kdy v této položce se jedná
o dermatitidu s ohraničenými projevy, stabilizované formy, řídké exacerbace a možný pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti je zde uveden v rozmezí 5 - 15 %. Není vůbec zřejmé,
proč bylo onemocnění žalobce zařazeno právě v položce 3 pod písm. a) a proč v uvedeném
rozpětí byl stanoven pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti právě 15 %.
Dále není vůbec zřejmé, proč zásadním zdravotním postižením u žalobce,
který způsobuje největší pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti, nebylo jiné zdravotní
postižení, neboť žalobce má vícero zdravotních problémů, jak z posudku vyplývá. Posudek
tedy není nijak zdůvodněn v tom smyslu, proč zásadním zdravotním problémem žalobce
je atopická dermatitida a proč byla hodnocena tak, jak je v posudku lékaře OSSZ uvedeno,
když z podkladu lékařů z Německa vyplývá, že žalobce má sníženou celkovou výkonnost a může
pracovat méně než 6 hodin denně. Podle názoru krajského soudu takovýto posudek nemůže být
podkladem pro vydání rozhodnutí žalované, neboť nebylo postupováno podle §3 správního
řádu. Krajský soud dále odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně citoval
jedno rozhodnutí uvedeného soudu bez jeho bližšího označení, podle něhož i v řízení o dávce
důchodového pojištění před Českou správou sociálního zabezpečení se uplatní správní řád (§108
zákona č. 582/1991 Sb.), a to včetně povinnosti zjistit řádně skutkový stav (§3 správního řádu
z roku 2004). Krajský soud uzavřel, že žalovaná takto nepostupovala, její rozhodnutí je
nepřezkoumatelné, trpí zásadními vadami, když podkladový posudek je posudek vadný,
neboť se jedná o posudek nesrozumitelný a posudek, který nevycházel z řádně zjištěného
skutkového stavu. Krajský soud proto rozhodnutí žalované zrušil pro vady řízení a věc vrátil
žalované k dalšímu řízení (§78 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní - dále
jen „s. ř. s.“).
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná kasační stížnost z důvodu uvedeného v §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Poukázala na to, že žalobce uplatnil žádost
o dávku důchodového pojištění podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem a domáhal
se jejího přiznání. Pro posouzení nároku na takovou dávku je tedy nezbytné lékařské vyšetření.
Lékař OSSZ ve Zlíně měl ve smyslu §8 odst. 1 písm. a) zákona č. 582/1991 Sb. a dále
podle článku 40 nařízení Rady 1408/71 (EHS) v předmětné věci posoudit, zdali dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav účastníka odpovídá plné či částečné invaliditě podle českých právních
předpisů platných do 31. 12. 2009. Jestliže měl lékař OSSZ ve Zlíně k tomuto úkonu k dispozici
toliko lékařské podklady téměř 13 let staré a to pouze proto, že žalobce nedodal aktuální lékařské
nálezy a ani se nepodrobil lékařskému vyšetření, ať už na území Německa či České republiky,
pak žalobce svým jednáním neumožnil správnímu orgánu dostatečné zjištění skutkového stavu
a stěžovatelka je přesvědčena, že žalobcem způsobená situace nemůže být dána stěžovatelce
k tíži. Žalobce sice již v žalobě navrhoval vystavení posudku „skrze lékaře na území JAR“,
ale jak stěžovatelka uvedla ve svém vyjádření ze dne 28. 12. 2009, mezi Českou republikou
a Jihoafrickou republikou není uzavřená žádna mezinárodní smlouva o sociálním zabezpečení,
v jejímž rámci by bylo možno řešit situaci žalobce. To však rovněž vypovídá, že žalobce si v době
podání žádosti o invalidní důchod byl zcela vědom toho, jaké procesní nároky si takové řízení
vyžaduje, přesto se jím nepodřídil. Vzhledem k uvedenému je žalovaná přesvědčena, že dostála
správnímu řízení a toto ukončila vydáním napadeného rozhodnutí na podkladě v rámci daných
možností maximálně zjištěným skutkovým stavem. Žalovaná proto navrhla, aby Nejvyšší správní
soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalobce zejména uvedl, že tvrzení žalované, která uvádí,
že žalobce svým jednáním neumožnil správnímu orgánu dostatečné zjištění skutkového stavu,
což jí nemůže být dáno k tíži, považuje žalobce za zjevně irelevantní, neboť tato skutečnost
nebyla rozhodující pro vydání rozsudku krajského soudu. Přes uvedenou skutečnost byl
posudkový lékař, který posudek vypracovával, povinen odůvodnit posudek takovým způsobem,
který by bylo možné přezkoumat kompetentním orgánem Ministerstva práce a sociálních věcí,
tedy posudkovou komisí. S ohledem na skutečnost, že krajský soud rozhodl zcela v souladu
s judikaturou Nejvyššího správního soudu, který opakovaně uvedl, že neúplné a nepřesvědčivé
posouzení zdravotního stavu, jímž účastník řízení o kasační stížnosti trpěl ke dni vydávání
přezkoumávaného rozhodnutí, k němuž došlo z důvodu, že nebyly vzaty v úvahu všechny
odborné nálezy klinického lékaře či tvrzení posuzovaného, je vadou řízení, která může mít
za následek nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti,
a tedy i nesprávné posouzení zákonných podmínek, navrhl žalobce, aby Nejvyšší správní soud
kasační stížnost žalované zamítl.
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal v souladu s §109
odst. 2, 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které žalovaná uplatnila ve své kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Krajský soud přistoupil ke zrušení rozhodnutí žalované o zamítnutí žádosti žalobce
o invalidní důchod především z toho důvodu, že posudek o zdravotním stavu žalobce, který byl
vypracován lékařem OSSZ ve Zlíně nezdůvodňuje, proč zásadním zdravotním problémem
žalobce je atopická dermatitida a nikoliv některé z dalších zdravotních postiženích žalobce
a proč v důsledku atopické dermatitidy byl stanoven pokles schopnosti soustavné výdělečné
činnosti žalobce právě 15 %, zvláště když z podkladů lékařů z Německa vyplývá, že žalobce
má sníženou celkovou výkonnost a může pracovat méně než 6 hodin denně. Nejvyšší správní
soud se s ohledem na vadu podkladového posudku plně ztotožnil se závěrem krajského soudu
o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalované, což správně vedlo krajský soud ke zrušení
napadeného rozhodnutí pro vady řízení. Ostatně, jak na to po ukázal i žalobce ve vyjádření
ke kasační stížnosti, stížnostní námitky žalované nesměřují proti důvodům, které krajský soud
vedly ke zrušení rozhodnutí žalované, ale je poukazováno na to, že žalobce svým jednáním
neumožnil správnímu orgánu dostatečné zjištění skutkového stavu. Lze sice souhlasit s tím,
že pozice žalované při zjišťování zdravotního stavu žalobce je ztížená, protože žalobce se zdržuje
na území Jihoafrické republiky, kde nelze provést vyšetření jeho zdravotního stavu
pro neexistenci příslušné mezinárodní smlouvy mezi Českou republikou a Jihoafrickou
republikou, a sám žalobce nezaslal žádné lékařské zprávy o svém aktuálním zdravotním stavu,
žalovaná však nevyužila všechny možnosti dané jí zákonem. V daném případě přichází v úvahu
postup podle §16a odst. 4 zákona č. 582/1991 Sb., podle něhož orgán sociálního zabezpečení
příslušný k posouzení zdravotního stavu je oprávněn vyzvat posuzovanou fyzickou osobu,
aby se mimo jiné podrobila vyšetření svého zdravotního stavu lékařem plnícím úkoly příslušného
orgánu sociálního zabezpečení, popřípadě, jde-li o posuzování podle §8 odst. 1 uvedeného
zákona lékařem určeným Českou správou sociálního zabezpečení, případně předložila
zdravotnickému zařízení uvedenému ve výzvě lékařské nálezy ošetřujících lékařů, které jí byly
vydány. Pokud by žalobce nevyhověl uvedené výzvě, přicházel by v úvahu postup podle §83b
odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., podle něhož lze řízení přerušit a v případě, že by přerušení řízení
trvalo aspoň 12 měsíců, lze řízení zastavit.
Z uvedených důvodů nebyla kasační stížnost shledána důvodnou a Nejvyšší správní soud
ji proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Při rozhodování o nákladech řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vyšel z toho,
že žalobce, který byl v řízení úspěšný, by měl právo na náhradu nákladů řízení,
protože však z obsahu spisu nevyplývá, že by mu v souvislosti s řízením o kasační stížnosti
nějaké náklady vznikly, bylo rozhodnuto, že žalobci se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti
nepřiznává.
Krajským soudem ustanovený zástupce žalobce požadoval za zastoupení žalobce v řízení
o kasační stížnosti odměnu za jeden úkon právní pomoci za zaslání vyjádření ke kasační stížnosti
v částce 500 Kč, jeden režijní paušál ve výši 300 Kč, vše zvýšeno o 20 % DPH. Požadovaná
odměna, která je v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování
právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, byla ustanovenému zástupci žalobce přiznána.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. února 2011
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu