ECLI:CZ:NSS:2011:6.ADS.134.2010:96
sp. zn. 6 Ads 134/2010 - 96
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: Ing. J.
H., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště Hradec Králové, se
sídlem Slezská 839/16, Hradec Králové, proti rozhodnutí žalované č. j. 3408 - 6311 - 9.1.2008 -
71431 - 28/07 - BX ze dne 9. 1. 2008, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 30 Ad 2/2010 - 53 ze dne 24. 2. 2010,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Okresní správa sociálního zabezpečení Jičín (dále jen „OSSZ“) rozhodla dne 22. 10. 2007
o žádosti žalobce o prodloužení výplaty nemocenského pojištění po uplynutí podpůrčí doby (§15
odst. 5 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, v platném znění) tak,
že se žalobci výplata nemocenského prodlužuje do 31. 3. 2007. Proti tomuto rozhodnutí OSSZ
podal žalobce odvolání, které žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla.
Rozhodnutí žalované napadl žalobce žalobou ke Krajskému soudu v Hradci Králové.
Žalobce jednak namítal způsob, jakým mu bylo napadené správní rozhodnutí doručováno, a dále
měl za to, že správní orgány dostatečně nezjistily skutkový stav věci. Žalobce zejména tvrdil,
že jeho zdravotní stav byl lékařkou posudkové služby posouzen účelově, a to na pokyn OSSZ.
Krajský soud konstatoval, že je nesporné, že správní orgány v uvedené věci rozhodovaly
o návrhu žalobce na poskytování nemocenského po uplynutí podpůrčí doby podle §15 odst. 5
zákona o nemocenském pojištění zaměstnanců, v platném znění. Ze znění tohoto ustanovení
(„nemocenské může být poskytováno i po uplynutí podpůrčí doby, jestliže …“) krajský soud dovodil,
že nemocenské vyplácené po uplynutí podpůrčí doby má charakter nenárokové dávky
nemocenského pojištění, která je ze soudního přezkumu vyloučena podle §70 písm. f) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s §78 odst. 2 písm. b) zákona
č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Krajský soud navíc shledal
žalobu nepřípustnou i z důvodu vymezeného v §70 písm. d) s. ř. s., neboť napadené rozhodnutí
je rozhodnutím, jehož vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob a neznamená
samo o sobě právní překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo podnikatelské, popřípadě jiné
hospodářské činnosti, přičemž v tomto případě zákon nestanoví jinak. Krajský soud
tedy v záhlaví označeným usnesením žalobu odmítl pro její nepřípustnost dle §68 písm. e) s. ř. s.
ve spojení s §48 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Rozhodnutí krajského soudu žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl kasační stížností.
V tomto svém podání namítal, že 1) ve věci nebylo nařízeno jednání, 2) soud nevycházel
ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu, 3) odmítnutí
žaloby i postup soudu jsou zjevně nezákonné - soud postupoval v rozporu s §74 odst. 1 s. ř. s.
vzhledem k tomu, že žalované neuložil, aby předložila správní spisy a 4) žalobci nebylo napadené
usnesení krajského soudu řádně a účinně doručeno. Dále žalobce vznesl námitku podjatosti
proti soudcům senátu 30 Ad Krajského soudu v Hradci Králové. Námitku neúčinnosti doručení
a námitku podjatosti Nejvyšší správní soud již posoudil v usnesení ze dne 4. 8. 2010,
č. j. Nao 40/2010 - 71, přičemž konstatoval, že napadené usnesení krajského soudu bylo
stěžovateli doručeno řádně, a námitku podjatosti odmítl.
Krajský soud stěžovatele usnesením ze dne 27. 9. 2010, č. j. 30 Ad 2/2010 - 78, vyzval,
aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení předložil písemnou plnou moc
zástupce, který jej bude v řízení o kasační stížnosti zastupovat, a doplnil kasační stížnost ve dvou
vyhotoveních o údaj, z jakých důvodů usnesení krajského soudu napadá. Současně byl stěžovatel
poučen, že nevyhoví-li této výzvě, může Nejvyšší správní soud jeho kasační stížnost odmítnout.
Dne 15. 11. 2010 stěžovatel doručil krajskému soudu podání, v němž žádal, aby mu předseda
senátu přiznal osvobození od soudních poplatků a aby mu ustanovil zástupce z řad advokátů.
Stěžovatel dále požadoval, aby mu krajský soud „z vážných důvodů“, které blíže nespecifikoval,
prodloužil lhůtu k doplnění kasační stížnosti o další měsíc.
Dne 3. 1. 2011 pak stěžovatel Nejvyššímu správnímu soud doručil podání, v němž žádá
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to v zájmu právní jistoty a opatrnosti.
Dříve, než Nejvyšší správní soud přistoupil k věcnému posouzení kasační stížnosti, bylo
na něm zhodnotit, zda toto podání splňuje veškeré formální požadavky na něj kladené. Kasační
stížnost byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a osobou k tomu oprávněnou (§102 s. ř. s.).
Stěžovatel však není zastoupen advokátem, i když v řízení o kasační stížnosti je toto zastoupení
povinné.
Podle §105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen
advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná
nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních předpisů
vyžadováno pro výkon advokacie. Povinné zastoupení advokátem - případně vlastní
vysokoškolské právnické vzdělání stěžovatele - je přitom obligátní podmínkou řízení o kasační
stížnosti, bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat. Nedoložení plné moci k zastupování
stěžovatele v řízení o kasační stížnosti je však odstranitelným nedostatkem podmínek řízení.
V souladu s tím postupoval i krajský soud, který stěžovatele usnesením ze dne 27. 9. 2010,
č. j. 30 Ad 2/2010 - 78, vyzval k předložení písemné plné moci zástupce, který jej bude v řízení
o kasační stížnosti zastupovat, k čemuž mu určil lhůtu jednoho měsíce od doručení této výzvy.
V této lhůtě však stěžovatel plnou moc udělenou jím zvolenému zástupci nepředložil.
Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že stěžovatel poté, co uplynula lhůta pro předložení
plné moci, požádal soud o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Jak již však vyplývá
ze shora uvedeného, stalo se tak až po uplynutí lhůty, v níž měl své zastoupení doložit. Měsíční
lhůta pro doložení plné moci advokátovi přitom vyplývá z §106 odst. 3 s. ř. s. a zdejší soud ji má
v nyní posuzované situaci za přiměřenou.
Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele
odmítá podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Vzhledem k bezodkladnosti rozhodnutí o kasační stížnosti poté, co Nejvyšší správní soud
obdržel návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud samostatně
o žalobcově návrhu na přiznání odkladného účinku nerozhodoval.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. února 2011
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu