ECLI:CZ:NSS:2011:6.ADS.135.2011:66
sp. zn. 6 Ads 135/2011 - 66
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně: L. L.,
zastoupené Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou, se sídlem Muchova 9/223, Praha
6, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1,
Praha 2, o žalobě proti „vyrozumění“ žalovaného ze dne 4. 10. 2010, zn. 2010/73329 - 212,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2011,
č. j. 1 Ad 5/2011 - 35,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovaný ne má právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně, advokátce Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové,
se p ř izn á vá odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 960 Kč, která
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí kasační stížností proti výše uvedenému usnesení
Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým městský soud rozhodl o odmítnutí
stěžovatelčiny žaloby proti „vyrozumění“ žalovaného ze dne 4. 10. 2010, zn. 2010/73329 - 212,
kterým žalovaný stěžovatelce sdělil, že neshledal důvody k zahájení přezkumného řízení. Městský
soud svoje rozhodnutí odůvodnil tak, že z §94 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále
jen „správní řád“), vyplývá, že přezkumné řízení zahajované na podnět účastníka se rozpadá
do dvou částí. Jde jednak o část, kdy se vyhodnocuje důvodnost podnětu a jednak o část
samotného přezkumu rozhodnutí, která následuje až v případě, že podnět byl shledán důvodným.
První část je přitom v případě negativního vyřízení ukončena pouhým sdělením podateli.
Toto sdělení nepředstavuje rozhodnutí ve smyslu §65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“). Ohledně této problematiky odkázal městský soud na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 As 55/2007 - 71, publikovaný
pod č. 1831/2009 Sb. NSS. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelka domáhala soudního přezkumu
rozhodnutí, které je z přezkoumání vyloučeno jako úkon, který není rozhodnutím, městský soud
žalobu usnesením odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s . a o náhradě nákladů řízení rozhodl
tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto usnesení městského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost a požádala
o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Ustanovená zástupkyně stěžovatelky doplnila
kasační stížnost podáním ze dne 12. 9. 2011. Stěžovatelka opírá svou kasační stížnost o stížnostní
důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. V kasační stížnosti stěžovatelka namítá,
že v tomto případě mělo být žalovaným rozhodnuto řádným rozhodnutím,
neboť dle jejího názoru je z obsahu sdělení žalovaného i z celého řízení zřejmé, že správní orgán
prvního stupně i Magistrátu hlavního města Prahy při posuzování žádosti o přiznání příspěvku
na živobytí a žádosti o přiznání doplatku na bydlení, včetně posuzování odvolání stěžovatelky
pochybily, neboť, jak je zřejmé z podání stěžovatelky i v jiných případech, správním orgánům
obou stupňů jsou sociální a majetkové poměry stěžovatelky znám y. Podle názoru stěžovatelky
lze i sdělení žalovaného č. j. 2010/73329 - 212 ze dne 4. 10. 2010 považovat za rozhodnutí,
kterým se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva a povinnosti, neboť stěžovatelkou
namítané důvody a skutečnosti (a to zejména majetkového, sociálního a zdravotního charakteru),
pro které podala shora uvedené žádosti o přiznání příspěvku na ž ivobytí a doplatku na bydlení
a odvolání proti rozhodnutím správního orgánu prvního stupně, nebyly žalovaným správně
vyhodnoceny, resp. její podnět k přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení byl
dle jejího názoru nesprávně posouzen. S ohledem na to stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší
správní soud zrušil kasační stížností napadené usnesení městského soudu a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti stěžovatelky uvedl, že obdržel podání
žalobkyně, které bylo podle obsahu posouzeno jako podnět k přezkoumání rozhodnutí
v přezkumném řízení podle §94 a násl. správního řádu. Jednalo se o přezkoumání rozhodnutí
Magistrátu hl. m. Prahy č. j. MHMP 451070/2010 ze dne 14. 7. 2010, kterým bylo potvrzeno
rozhodnutí Úřadu městské části Praha 3, č. j. 11605/2010/AAC, kterým nebyla žalobkyni
přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí. Dále se jednalo o rozhodnutí
Magistrátu hl. m. Prahy č. j. MHMP 451072/2010 ze dne 14. 7. 2010, kterým bylo potvrzeno
rozhodnutí Úřadu městské části Praha 3 č. j. 12144/2010/AAC ze dne 13. 4. 2010,
kterým žalobkyni nebyla přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi doplatek na bydlení. Žalovaný
podnět k přezkoumání těchto rozhodnutí posoudil a přezkumné řízení nezahájil, neboť nebyl
shledán rozpor se zákony, obecně závaznými právními předpisy ani obecně závaznými
nařízeními. O tomto závěru byla žalobkyně informována dopisem ze dne 4. 10. 2010,
č. j. 2010/73329 - 212. V kasační stížnosti stěžovatelka uvádí, že mělo být rozhodnuto řádným
rozhodnutím, neboť je zřejmé z obsahu sdělení žalovaného i celého řízení, že Magistrát hl. města
Prahy při posuzování žádosti o přiznání doplatku na bydlení pochybil. Podle názoru stěžovatelky
je třeba sdělení žalované ze dne 4. 10. 2010, č. j. 2010/73329 - 212, považovat za rozhodnutí,
kterým se mění, ruší, nebo závazně určují práva a povinnosti. Tento výklad však žalovaný odmítá.
Žalovaný přezkoumal žalobkyní napadená rozhodnutí odvolacího správního orgánu a shledal,
že Magistrát hlavního města Prahy nepochybil. K zahájení přezkumného řízení tak vůbec
nedošlo, neboť pro toto zahájení nebyly shledány důvody. K tomuto závěru žalovaný dospěl
po předběžném posouzení věci. Předběžné posouzení věci však není řízením a není možno je
zakončit vydáním rozhodnutí. Závěr předběžného posouzení byl stěžovatelce sdělen dopisem.
Toto sdělení je však ze soudního přezkumu vyloučeno. Závěrem žalovaný navrhl, aby Nejvyšší
správní soud kasační stížnost zamítl.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasač ní stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení městského soudu vzešlo
(§102 s. ř. s.). Stěžovatelka je též zastoupena advokátkou (§105 odst. 2 s. ř. s.).
Přezkumné řízení je upraveno §94 - §99 správního řádu. Přitom §94 odst. 1 správního
řádu stanoví: V přezkumném řízení správní orgány z moci úřední přezkoumávají pravomocná rozhodnutí
v případě, kdy lze důvodně pochybovat o tom, že rozhodnutí je v souladu s právními předpisy. Přezkumné řízení
lze zahájit, i pokud je rozhodnutí předběžně vykonatelné podle §74 a dosud nenabylo právní moci; pokud bylo
po zahájení takového přezkumného řízení podáno odvolání, postupuje se podle ustanovení hlavy VIII této části.
Účastník může dát podnět k provedení přezkumného řízení; tento podnět není návrhem na zahájení řízení;
jestliže správní orgán neshledá důvody k zahájení přezkumného řízení, sdělí tuto skutečnost s uvedením důvodů
do 30 dnů podateli.
Podle §95 odst. 1 správního řádu správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který rozhodnutí
vydal, zahájí z moci úřední přezkumné řízení, jestliže po předběžném posouzení věci dojde k závěru, že lze mít
důvodně za to, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy.
Podle §65 odst. 1 s. ř. s. kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení
svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují
jeho práva nebo povinnosti, (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí,
popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.
Ustanovení §65 odst. 1 s. ř. s. nelze vykládat doslovným jazykovým výkladem, nýbrž je
nutno jej interpretovat podle jeho smyslu a účelu tak, že žalobní legitimace musí být dána
pro všechny případy, kdy jsou dotčena práva žalobce, tj. kdy se jednostranný úkon správního
orgánu, vztahující se ke konkrétní věci a konkrétním adresátům, závazně a autoritativ ně dotýká
jeho právní sféry. Legitimace je tedy založena tvrzením žalobce, že takový úkon správního orgánu
měl negativní dopady do jeho právní sféry. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu
k této otázce v usnesení ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002 – 42, publikováno
pod č. 906/2006 Sb. NSS, judikoval, že ustanovení §65 odst. 1 s. ř. s. nelze interpretovat doslovným
jazykovým výkladem, ale podle jeho smyslu a účelu tak, že žalobní legitimace je d ána pro všechny případy,
kdy se úkon správního orgánu, vztahující se ke konkrétní věci a konkrétním adresátům, dotýká právní sféry
žalobce. (...) Rozhodnutí je tedy vymezeno materiálními znaky; je proto nevýznamné, zda je úkon správního
orgánu jako rozhodnutí výslovně označen a zda má zákonem předepsanou formu či nikoliv (posléze uvedená
otázka je relevantní až při posuzování merita).
V projednávané věci je přezkoumávána povaha přípisu žalovaného ze dne 4. 10. 2010,
zn. 2010/73329 - 212, kterým bylo stěžovatelce sděleno, že podle obsahu bylo její podání
posouzeno jako podnět k přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení v souladu s §94 odst. 1
správního řádu. Dále bylo tímto přípisem stěžovatelce sděleno, že správní řízení ve věci proběhla
v souladu s příslušnými ustanoveními správního řádu a že ani v právním hodnocení věci příslušné
správní orgány nepochybily, což bylo stěžovatelce blíže zdůvodněno s odkazem na příslušná
ustanovení zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Závěrem je stěžovatelce sděleno,
že žalovaný může rozhodnutí změnit nebo zrušit po uze pokud nebylo vydáno v souladu
s právními předpisy. Žalovaný dále v uvedeném přípisu konstatuje, že v daném případě
takový rozpor shledán nebyl, proto přezkumné řízení nebylo zahájeno a o věci je stěžovatelka
vyrozuměna tímto dopisem.
Podle Nejvyššího správního soudu je nepochybné, že se v případě napadeného aktu
žalovaného jedná o přípis, vydaný na základě podnětu stěžovatelky, kterým bylo stěžovatelce
sděleno, že žalovaný za aplikace §94 odst. 1 a §95 odst. 1 správního řádu po předběžném
posouzení věci nedospěl k závěru, že lze mít důvodně za to, že rozhodnutí Magistrátu hlavního
města Prahy ze dne 14. 7. 2010, č. j. MHMP 451070/2010 , a rozhodnutí Magistrátu hlavního
města Prahy ze dne 14. 7. 2010, č. j. MHMP 451072/2010, byla vydána v rozporu s právními
předpisy, a že je tedy třeba zahájit z moci úřední přezkumné řízení.
Nejvyšší správní soud zde odkazuje na svou předcházející konstantní judikaturu ohledně
přezkumného řízení, a to nejprve na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2011,
č. j. 4 Ads 52/2007 - 107, dostupný na www.nssoud.cz, ze kterého se podává: Přezkumné řízení
ve smyslu §94 a násl. správního řádu (…), je toliko mimořádným procesním instrumentem, bývá řazeno
mezi tzv. nápravné prostředky dozorčího práva. Je pro něj charakteristické, že je zahajováno a vedeno výlučně
z moci úřední ve smyslu §46 správního řádu, není v dispozici účastníka řízení a v tomto smyslu na něj není
právní nárok (SKULOVÁ, S. a kol. Správní pr ávo procesní. Plzeň : Aleš Čeněk, 2008. s. 278 - 279.).
Je sice pravdou, že účastník může dát podle §94 odst. 1 věty třetí správního řádu podnět k provedení
přezkumného řízení, tento podnět však není návrhem na zahájení řízení a je stliže správní orgán neshledá
k zahájení důvody, toliko sdělí tuto skutečnost s uvedením důvodů podateli. To, zda bude podnětu účastníka
vyhověno či nikoliv a zda bude přezkumné řízení zahájeno, závisí výhradně na posouzení opodstatněnosti
příslušným správním orgánem. Žalovaný proto nijak nepochybil, pokud stěžovateli sdělil, že na základě
jím provedeného šetření nebyly zjištěny důvody k zahájení přezkumného řízení, a toto sdělení řádně odůvodnil,
jak se tomu v tomto případě stalo. Dále pak Nejvyšší správní soud odkazuje na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 As 55/2007 - 71, publikovaný
pod č. 1831/2009 Sb. NSS, ve kterém se uvádí: Přípis, jímž správní orgán sděluje, že neshledává důvody
k zahájení přezkumného řízení (§94 odst. 1 správního řádu z roku 2004), je pouhým sdělením úřadu straně
a není rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s.; takový úkon je vyloučen z přezkoumání soudem ve správním
soudnictví a žalobu proti němu podanou správní soud odmítne jako nepřípustnou [§46 odst. 1 písm. d), §68
písm. e), §70 písm. a) s. ř. s.].
Je tedy zjevné, že žalovaný nepochybil, pokud po předběžném posouzení vyrozuměl
stěžovatelku pouze přípisem, že neshledal důvody k zahájení přezkumného řízení a nevydal
o této věci rozhodnutí. Rozhodnutí v přezkumném řízení by žalovaný mohl vydat teprve
za podmínky, že by nejprve shledal důvodnou pochybnost o souladu stěžovatelkou zmiňovaných
správních rozhodnutí s právními předpisy a na základě toho zahájil přezkumné řízení ve smyslu
§95 odst. 1 správního řádu. Pokud žalovaný však důvody k zahájení přezkumného řízení
neshledal, správně o tom informoval stěžovatelku pouze přípisem, který v souladu s předestřenou
judikaturou materiálně nelze považovat za správní rozhodnutí, neboť nemá dopady do právní
sféry stěžovatelky. Za této situace ani krajský soud nepochybil, pokud odmítnul žalobu
stěžovatelky proto, že směřovala proti aktu, který nelze považovat za rozhodnutí ve smyslu §65
odst. 1 s. ř. s.
Nad rámec nutného Nejvyšší správní soud uvádí, že ze soudního spisu (č. l. 1 soudního
spisu) vyplývá, že stěžovatelka napadla rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy
č. j. MHMP 451070/2010 a č. j. MHMP 451072/2010, která měla být předmětem přezkumného
řízení, samostatnými žalobami ve správním soudnictví. Zákonnost těchto rozhodnutí te dy bude
přezkoumána správním soudem v příslušných řízeních a neprovedení přezkumného řízení
podle správního řádu tedy nemůže být samo o sobě nikterak na újmu právům stěžovatelky.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud tedy neshledal kasační stížnost
stěžovatelky důvodnou a zamítnul ji v souladu s ust. §110 odst. 1 s. ř. s.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §60 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. tak, že vzhledem k tomu,
že se jedná o věc pomoci v hmotné nouzi nemá žalovaný právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Vzhledem k tomu, že zástupkyně stěžovatelky pro řízení o kasační stížnosti byla
ustanovena usnesením městského soudu ze dne 28. 6. 2011, č. j. 1 Ad 5/2011 - 42, platí
její hotové výdaje a odměnu za zastupování v souladu s ustanovení m §35 odst. 8 první věty
s. ř. s. za středníkem ve spojení s §120 s. ř. s. stát. Ustanovená zástupkyně stěžovatelky zdejšímu
soudu k jeho výzvě sdělila podáním ze dne 14. 10. 2011, že je plátcem DPH a doložila osvědčení
o registraci, a dále požadovala odměnu za následující úkony právní služby: 28. 6. 2011 převzetí
věci včetně studia spisu u soudu dne 21. 7. 2011 a doplnění kasační stížnosti dne 12. 9. 2011.
Ustanovená zástupkyně stěžovatelky však netvrdila kromě přev zetí a přípravy zastoupení
také první poradu s klientem, což je předpokladem pro přiznání odměny za úkon podle §11
odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„advokátní tarif“). Studium spisu je pak úkonem, za který náleží advokátovi odměna
pouze v trestním řízení (srov. §11 odst. 1 písm. f / advokátního tarifu).
Nejvyšší správní soud tedy ustanovené zástupkyni stěžovatelky přiznal odměnu
pouze za jeden úkon právní služby, a to doplnění kasační stížnosti dne 12. 9. 2011. Jde tedy
o jeden úkon právní služby po 500 Kč podle §11 odst. 1 písm. d) ve spojení s §7 položkou 2.
a §9 odst. 2 a 3 písm. f), když v předmětné věci se ve smyslu §9 odst. 2 advokátního tarifu jedná
o věc nároků fyzické osoby v oblasti sociálního zabezpečení, pro niž se za tarifní hodnotu
považuje částka 1000 Kč, a dále náhradu hotových výdajů v podobě režijního paušálu ve výši
1 x 300 Kč podle §13 odst. 3 téže vyhlášky . Nejvyšší správní soud tedy ustanovené zástupkyni
stěžovatelky celkem přiznal odměnu za zastupování a hotové výdaje ve výši 800 Kč.
Jelikož zástupkyně stěžovatelky doložila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se
její nárok podle §35 odst. 8 vě ty druhé s. ř. s. o částku odpovídající této dani. Zástupkyni
stěžovatele bude celková částka ve výši 960 Kč vyplacena z účt u Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. října 2011
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu