ECLI:CZ:NSS:2011:6.ADS.24.2011:29
sp. zn. 6 Ads 24/2011 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně: L. S. S.,
proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha
2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 12.
2010, č. j. 2 Ad 33/2010 - 13,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala kasační stížnost proti v záhlaví uvedenému
usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla odmítnuta její žaloba proti rozhodnutí
žalovaného č. j. 2010/34001 - 212 ze dne 20. 5. 2010, jímž bylo zamítnuto odvolání
proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje č. j. KUOK 33830/2010 ze dne
6. 4. 2010, kterým bylo přerušeno řízení ve věci odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu
Hranice č. j. OSVZ/20524/09 - 7 ze dne 22. 2. 2010, a toto rozhodnutí potvrzeno. O nákladech
řízení rozhodl krajský soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že napadené usnesení městského
soudu bylo stěžovatelce doručeno dne 10. 12. 2010. Podání stěžovatelky ve věci kasační stížnosti
ze dne 3. 1. 2011 bylo podáno osobně u Nejvyššího správního soudu, který kasační stížnost
proti předmětnému usnesení postoupil příslušnému Městskému soudu v Praze k dalšímu postupu
podle §108 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Následně
městský soud předložil kasační stížnost s příslušnými spisy Nejvyššímu správnímu soudu
k rozhodnutí.
Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje. Kasační stížnost tedy nebyla podána v zákonné
lhůtě a je opožděná. Podle věty třetí citovaného ustanovení zmeškání lhůty nelze prominout.
K tomu se dodává následující: stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační
stížnosti, neboť byla účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo
(§102 s. ř. s.), nicméně kasační stížnost nepodala včas (§106 odst. 2 s. ř. s.).
Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje. Podle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů,
měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil
počátek lhůty. V daném případě byl stěžovatelce rozsudek krajského soudu doručen v pátek
dne 10. 12. 2010 a posledním dnem k podání kasační stížnosti byl tedy pátek 24. 12. 2010 (konec
lhůty připadl na svátek, a proto posledním dnem lhůty je nejblíže následující pracovní den,
v daném případě pondělí 27. 12. 2010). Stěžovatelka však kasační stížnost podala osobně
u Nejvyššího správního soudu dne 5. 1. 2011. Podle ust. §40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována,
bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele
poštovní licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon
jinak. Podle §106 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího
správního soudu. Žádný z těchto případů úlev při zachování lhůty však neodpovídá situaci
stěžovatelky.
Jak již bylo výše uvedeno, napadené usnesení bylo doručeno dne 10. 12. 2010. Lhůta
dvou týdnů k podání kasační stížnosti tedy skončila dne 24. 12. 2010, resp. 27. 12. 2010.
Stěžovatelka tudíž kasační stížnost podala až po uplynutí zákonné lhůty. K tomu je nutno
konstatovat, že napadené rozhodnutí městského soudu obsahuje řádné poučení o lhůtě k podání
kasační stížnosti, jakož i o místu, kde je třeba kasační stížnost podat. Nejvyšší správní soud
proto kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze odmítl podle ustanovení §46
odst. 1 písm. b) s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. jako opožděně podanou.
Otázkou posuzování lhůty k podání kasační stížnosti se zabýval Ústavní soud
ve svém usnesení ze dne 26. 11. 2006, sp. zn. IV. ÚS 2043/07, v němž uvedl, jestliže je lhůta
určena na týdny, je rozhodný pro počítání nikoli začátek, ale konec lhůty. Lhůta k podání kasační
stížnosti počne sice běžet dnem, který následuje po dni doručení rozsudku krajského soudu,
avšak den, který určil počátek lhůty je den doručení, takže konec lhůty se svým označením
shoduje s označením dne doručení. Uvedený výklad odpovídá všeobecně známé, dostupné
a konsolidované procesualistické doktríně i judikatuře.
Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba
(v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. března 2011
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu