ECLI:CZ:NSS:2011:6.ADS.56.2011:39
sp. zn. 6 Ads 56/2011 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, proti rozhodnutí
žalované ze dne 23. 8. 2010, č. j. 2208/10, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2010, č. j. 30 A 89/2010 - 9,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ítá .
II. Žádný z účastníků n em á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce brojil žalobou proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 8. 2010, č. j. 2208/10,
jímž bylo rozhodnuto o zrušení určení advokáta k poskytnutí právní služby, neboť pominuly
důvody, pro které byla advokátka žalobci určena - Ústavní soud ČR v dané věci žalobce
již rozhodl.
Krajský soud v Brně vydal dne 22. 9. 2010 usnesení č. j. 30 A 89/2010 - 9, jímž žalobcovu
věc postoupil Městskému soudu v Praze. V odůvodnění krajský soud uvedl, že př íslušným
k projednání žaloby je soud podle sídla žalovaného. Na tom nic nemění, bylo -li rozhodnutí
vyhotoveno jeho pobočkou sídlící v jiném městě.
V podání ze dne 11. 10. 2010 pak žalobce (dále jen „stěžovatel“) namítá vadnost
tohoto usnesení Krajského soudu v Brně. Stěžovatel uvádí, že předseda žalované vykonává státní
správu - určování advokátů na žádost - prostřednictvím ředitele organizační složky žalované
v Brně a že tedy v Brně sídlí i žalovaná sama. Mlčí- li zákon o místě výkonu činnosti s celostátn í
působností na tomto úseku státní správy, neznamená to podle stěžovatele, že je vhodné
a smysluplné vést řízení u vzdáleného Městského soudu v Praze. Stěžovatel rovněž namítá
vadnost poučení krajského soudu o opravném prostředku - krajský soud se podle stěžovatele
„domáhá souhlasu s postoupením, aniž by uvažoval o tom, jaké povahy je právě toto usnesení“.
Stěžovatel své podání uzavřel tím, že nedává souhlas s postoupením věci Městskému soudu
v Praze a navrhuje, aby Krajský soud v Brně nadále vedl řízení o jeho věci.
Krajský soud stěžovatele vyzval usnesením ze dne 27. 10. 2010, č. j. 30 A 89/2010 - 13,
k 1) doplnění jeho kasační stížnosti, 2) doložení plné moci udělené advokátovi k jeho zastupování
v řízení o kasační stížnosti a 3) uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost. Vzhledem
k tomu, že se krajskému soudu tuto výzvu nepodařilo stěžovateli doručit vhozením do schránky
a vrátila se zpět soudu, krajský soud tuto písemnost dne 26. 11. 2010 vyvěsil na své úřední desce.
Dne 11. 1. 2011 stěžovatel vznesl námitku neúčinnosti doručení této výzvy,
kterou následně krajský soud usnesením ze dne 24. 1. 2011, č. j. 30 A 89/2010 - 24, zamítl.
Mezitím, dne 20. 1. 2011, krajský soud usnesením č. j. 30 A 89/2010 - 20 stěžovateli
přiznal osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu a do spisu založil listiny,
které stěžovatel zaslal krajskému soudu za účelem jeho paušálního osvobozování od soudních
poplatků: oznámení o výši příspěvku na živobytí, který stěžovatel pobírá, ze dne 1. 6. 2010
a záznam jednání OSSZ České Budějovice o jeho zdravotním stavu ve smyslu §8 zákona
č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ze dne 23. 1. 2008.
Dříve, než Nejvyšší správní soud přistoupil k věcnému posouzení kasační stížnosti, bylo
na něm zhodnotit, zda tato kasační stížnost splňuje všechny formální náležitosti. Kasační stížnost
byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, která byla účastníkem řízení, z něhož napadené
usnesení krajského soudu vzešlo [§102 a §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, (dále jen „s. ř. s.“)]. Stěžovatel nicméně nesplnil jinou z podmínek řízení o kasační
stížnosti stanovenou v §105 odst. 2 s. ř. s., podle kterého „ stěžovatel musí být zastoupen advokátem;
to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. “
Nedostatek podmínky řízení v podobě absence povinného právního zastoupení,
resp. požadovaného vzdělání, je nedostatkem, jejž může stěžovatel v průběhu řízení, nejpozději
do samotného rozhodnutí ve věci, odstranit. Stěžovatel byl k doložení plné moci advokátovi
k zastupování v řízení o kasační stížnosti vyzván usnesením ze dne 27. 10. 2010,
č. j. 30 A 89/2010 - 13, a byla mu k tomu stanovena přiměřená lhůta. Stěžovatel zde byl rovněž
poučen o následcích nevyhovění této výzvě, tj. o případném odmítnutí jeho kasační stížnosti.
Výzva byla stěžovateli doručována na jeho doručovací adresu: Poste restante, Č. B. Stěžovatel
však se způsobem doručování nesouhlasil a vznesl námitku neúčinnosti doručení této písemnosti,
kterou krajský soud zamítl usnesením dne 24. 1. 2011, č. j. 30 A 89/2010 - 24. Krajský soud tak
potvrdil, že výzva byla stěžovateli doručována standardně prostřednictvím doručovací služby
Poste restante, kterou si stěžovatel zvolil, a pokud si tento písemnost v den, kdy se na poště
nacházela, nevyzvedl, nezbývalo, než ji vyvěsit na úřední desce podle §50 odst. 2 zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). Tímto způsobem pak byla výzva
stěžovateli desátým dnem po dni vyvěšení doručena. Stěžovatel na ni však nereagoval a plnou
moc advokátovi pro zastupování v řízení o kasační stížnosti nedoložil, stejně jako nevyhověl
dalším požadavkům ve výzvě.
Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že krajský soud stěžovatele ve výzvě ze dne
27. 10. 2010 nepoučil o možnosti požádat o ustanovení advokáta soudem ve smyslu §35 odst. 8
s. ř. s. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu však vyplývá, že povinnost poučit
účastníka řízení o možnosti požádat o ustanovení zástupce nelze bez dalšího podřadit
pod obecnou poučovací povinnost (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
15. 3. 2005, č. j. 2 Azs 292/2004 - 32, či ze dne 30. 1. 2008, č. j. 6 Ads 10/2007 - 56). V nyní
posuzovaném případě nedostatek takového poučení podle Nejvyššího správního soudu vadu
řízení, která by mohla mít vliv na zákonnost, nezakládá. Nejvyššímu správnímu soudu je
totiž z úřední činnosti známo, že stěžovatel vede u různých soudů ve správním soudnictví velké
množství sporů. V těchto řízeních je stěžovatel opakovaně vyzýván k doložení zastoupení v řízení
o kasační stížnosti a upozorňován na možnost ustanovení zástupce soudem, nemluvě o tom,
že základem většiny jeho sporů je problematika určování advokáta Českou advokátní komorou
za účelem poskytnutí právní služby, jak je tomu ostatně i v této konkrétní věci. Stěžovatel si je
tedy možnosti požádat o ustanovení advokáta podle §35 odst. 8 s. ř. s. bezpochyby vědom.
V posuzované věci je navíc třeba vzít v úvahu i skutečnost, že stěžovatel nereagoval na výzvu
ze dne 27. 10. 2010 vůbec, a to nejen na požadavek na doložení zastoupení, ale ani na požadavky
zbývající (doplnění kasační stížnosti a zaplacení soudního poplatku).
Stěžovatel tedy nesplnil podmínku řízení stanovenou v §105 odst. 2 s. ř. s. a tento
nedostatek se nepodařilo odstranit ani přes výzvu krajského soudu. Nejvyšší správní soud
tedy tuto kasační stížnost odmítl podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
O nákladech řízení rozhodl soud podle §60 odst. 3 s. ř. s., neboť v případě odmítnutí
návrhu nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o něm.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. července 2011
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu