ECLI:CZ:NSS:2011:6.ADS.57.2011:41
sp. zn. 6 Ads 57/2011 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, proti rozhodnutí
žalované ze dne 16. 6. 2010, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 23. 9. 2010, č. j. 30 A 83/2010 - 8,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ítá .
II. Žádný z účastníků n em á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce se podáním ze dne 2. 8. 2010 domáhal přezkumu rozhodnutí žalované České
advokátní komory ze dne 16. 6. 2010 (jež žalobce k žalobě nepřiložil), kterým měla žalovaná
změnit své předcházející rozhodnutí ze dne 26. 5. 2010, č. j. 1380/10, jímž byla žalobci určena
advokátka Mgr. Aneta Kneiflová podle ustanovení §18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb.,
o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Brně
rozhodl o postoupení věci Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému.
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) byl řádně poučen, že proti tomuto rozhodnutí lze podat
kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení. Na usnesení, jež bylo stěžovateli doručeno
dne 1. 10. 2010, reagoval stěžovatel včasným podáním ze dne 11. 10. 2010, které podle obsahu
lze považovat za kasační stížnost, byť stěžovatel uvádí, že podle jeho n ázoru je kasační stížnost
proti usnesení o postoupení věci místně příslušnému soudu nepřípustná, neboť se podle mínění
stěžovatele jedná o rozhodnutí ve smyslu ustanovení §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s., jímž se pouze
upravuje vedení řízení. Proti samotnému vyslovení místní příslušnosti Městského soudu v Praze
stěžovatel namítá, že soudní řád správní stanoví příslušnost soudu podle sídla žalovaného
správního orgánu; žalovaná má sice sídlo v Praze, nicméně její organizační složka - pobočka -
sídlí v Brně. Právě touto pobočkou vykonává předseda žalované veřejnou správu na úseku
určování advokátů; z pobočky bylo stěžovateli doručováno, správní akty jsou vyhotoveny
na hlavičkovém papíře pobočky. Nadto dle stěžovatele v Praze sídlí žalovaná, nikoliv její
předseda při výkonu veřejné správy. Stěžovatel tedy zastává názor, že místně příslušným musí být
soud nejbližší sídlu žalované, tj. v Brně.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (ustanovení §102 s. ř. s.), tuto kasační
stížnost podal včas. Stěžovatel nicméně nesplnil jinou z podmínek řízení o kasační stížnosti
stanovenou v ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení „stěžovatel musí být zastoupen
advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. “
Nedostatek podmínky řízení v podobě absence povinného právního zastoupení,
resp. požadovaného vzdělání je nedostatkem odstranitelným. Podle ustanovení §106 odst. 3
s. ř. s. platí, že v případě, že kasační stížnost nemá všechny náležitosti již při jejím podání, musí
být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel
vyzván k doplnění podání. O odstranění vad tímto způsobem se postará podle ustanovení §108
odst. 1 s. ř. s. předseda senátu krajského soudu, proti jehož rozhodnutí kasační stížnost směřuje.
Krajský soud v Brně proto správně vyzval stěžovatele usnesením ze dne 27. 10. 2010,
č. j. 30 A 83/2010 - 14, aby ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení této výzvy doplnil podání -
kasační stížnost ze dne 11. 10. 2010 - a to tak, že označí účastníky řízení o kasační stížnosti
a rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje; že uvede datum doručení napadeného
rozhodnutí, důvody kasační stížnosti a čeho se domáhá. Dále byl stěžovatel vyzván v bodě
II. výroku, aby v téže lhůtě předložil plnou moc udělenou advokátovi, který jej bude zastupovat
v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 9. 2010,
č. j. 30 A 83/2010 - 8, ve smyslu požadavku ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s., a v bodě III. byl
vyzván k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost. Stěžovatel byl řádně poučen,
že nebude-li podání ve stanovené lhůtě doplněno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek
pokračovat, bude jeho podání odmítnuto.
Stěžovatel, jemuž byla výzva doručena dne 6. 12. 2010 podle ustanovení §50 odst. 2
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) ,
desátým dnem po dni jejího vyvěšení na úřední desce soudu, na tuto výzvu soudu
nijak nereagoval, neodstranil vady podání a nepředložil plnou moc udělenou advokátovi
k zastupování v řízení o kasační stížnosti.
Stěžovatel pouze podal podáním ze dne 11. 1. 2011 námitku neúčinnosti doručení
předmětné výzvy, o níž rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. 1. 2011,
č. j. 30 A 83/2010 - 26, tak, že ji zamítl.
Krajský soud v Brně stěžovateli následně přiznal osvobození od soudních poplatků
usnesením ze dne 20. 1. 2011, č. j. 30 A 83/2010 - 21.
Krajský soud v Brně po podání kasační stížnosti postupoval ve smyslu ustanovení §108
odst. 1 s. ř. s. a předložil kasační stížnost se spisy Nejvyššímu správnímu soudu.
Neodstranění vad podání a nedostatek povinného zastoupení advokátem brání věcnému
vyřízení kasační stížnosti. Jedná se o nedostatek podmínek řízení, který přes výzvu soudu nebyl
odstraněn, a proto Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než ve smyslu ustanovení §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s. (za použití ustanovení §120 s. ř. s.) kasační stížnost odmítnout.
Na okraj pak Nejvyšší správní soud ještě uvádí, že stěžovatelův názor o nepřípustnosti
kasační stížnosti proti usnesení o postoupení věci místně příslušnému soudu je nesprávný.
Daný typ rozhodnutí je sice rozhodnutím procesního charakteru, avšak se závažnými důsledky
pro další řízení, nespadá tedy pod rozhodnutí, jež má na mysli ustanovení §104 odst. 3 písm. b)
s. ř. s.
Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. (za použití
ustanovení §120 s. ř. s.), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li žaloba (v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. června 2011
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu