ECLI:CZ:NSS:2011:6.ADS.65.2011:65
sp. zn. 6 Ads 65/2011 - 65
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce:
P. Č., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1,
proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 3. 2010, č. j. 799/10, a rozhodnutí žalované ze dne
14. 4. 2010, č. j. 1030/10, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 24. 5. 2010, č. j. 30 A 38/2010 - 8,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ítá .
II. Žádný z účastníků n em á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce se podáním ze dne 26. 4. 2010 domáhal přezkumu rozhodnutí žalované České
advokátní komory ze dne 29. 3. 2010, č. j. 799/10, kterým byl žalobci určen JUDr. Tomáš
Kapoun, advokát, z důvodů stanovených v ust. §18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“). Žalobce se týmž podáním dále
domáhal přezkumu rozhodnutí žalované ze dne 14. 4. 2010, č. j. 1030/10, kterým žalovaná
nevyhověla žádosti ustanoveného advokáta o zrušení výše uvedeného ustanovení.
Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Brně rozhodl o postoupení věci Městskému
soudu v Praze jako soudu místně příslušnému.
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) byl řádně poučen, že proti tomuto rozhodnutí lze podat
kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení. Na usnesení, jež bylo stěžovateli doručeno
dne 14. 6. 2010, reagoval stěžovatel včasným podáním ze dne 24. 6. 2010 adresovaným
a doručeným Nejvyššímu správnímu soudu. V úvodu tohoto podání stěžovatel výslovně uvedl,
že proti usnesení o postoupení věci místně příslušnému soudu není kasační stížnost přípustná,
neboť se podle mínění stěžovatele jedná o rozhodnutí ve smys lu ustanovení §104 odst. 3
písm. b) zákona č.150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), jímž se pouze upravuje vedení řízení. Proti samotnému vyslovení místní
příslušnosti Městského soudu v Praze stěžovatel namítá, že zákon sice stanoví, že žalovaná má
sídlo v Praze, ale žalovaná je oprávněna zřídit organizační jednotky mimo Prahu, o čemž hovoří
i zákon o advokacii. Předseda žalované vykonává veřejnou správu (určování advokátů na žádost)
prostřednictvím této pobočky. Správní soudy mají poskytovat ochranu proti úkonům správních
orgánů nacházejících se v jejich obvodu. Z pobočky bylo stěžovateli doručováno, správní akty
jsou vyhotoveny na hlavičkovém papíře pobočky. Činnost pobočky se proto nesmí vyhnout
kontrole místně nejbližšího správního soudu. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je nesprávné,
neboť žalovaná je korporací, přičemž jen předseda vykonává správní činnost vůči neadvokátům.
Soud popřel faktické rozhodování ředitele pobočky v Brně. V Praze má pouze sídlo žalovaná,
nikoli předseda žalované při výkonu veřejné správy. Nejvyšší správní soud musí autoritativně
rozhodnout, kterému soudu přísluší rozhodovat o žalobách proti předsedovi žalované; dále
by měl vydat stanovisko, zda je v posuzované věci kasační stížnost přípustná, zda je obecně
případný stěžovatel povinen uhradit soudní poplatek a být zastoupen advokátem.
Protože Nejvyššímu správnímu soudu vznikly pochybnosti ohledně charakteru podání
ze dne 24. 6. 2010, dotázal se stěžovatele přípisem ze dne 2. 7. 2010, č. j. Na 175/2010 - 4,
na význam tohoto podání.
Stěžovatel reagoval podáním ze dne 19. 7. 2010, ve kterém uvedl, že se jedná o kasační
stížnost. Nesprávný návrh není chybějící náležitostí kasační stížn osti a proto se domáhal vyřízení
této věci - postoupení Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Byť je dle jeho názoru kasační
stížnost v posuzovaném případě nepřípustná, jinak než kasací nelze dojít nápravy závadného
stavu; Nejvyšší správní soud dle stěžovatele navíc rozhoduje o kasačních stížnostech, kte ré jsou
nepřípustné (ve věcech soudních poplatků).
Věc proto byla Nejvyšším správním soudem vrácena Krajskému soudu v Brně k postupu
dle ustanovení §108 odst. 1 s. ř. s.
Krajský soud v Brně považoval podání ze dne 24. 6. 2010 za kasační stížnost,
jež nesplňuje podmínky stanovené ustanoveními §102 a násl. s. ř. s., proto stěžovatele vyzval
usnesením ze dne 14. 9. 2010, č. j. 30 A 38/2010 - 34, aby ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení
této výzvy doplnil podání ze dne 24. 6. 2010 - a to tak, že označí účastníky řízení o kasační
stížnosti; že uvede důvody kasační stížnosti a čeho se domáhá. Dá le byl stěžovatel vyzván
v bodě II. výroku, aby v téže lhůtě předložil plnou moc udělenou advokátovi, který jej bude
zastupovat v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2010,
č. j. 30 A 38/2010 - 8, ve smyslu požadavku ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s., a v bodě III. byl
vyzván k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost. Stěžovatel byl řádně poučen,
že nebude-li podání ve stanovené lhůtě doplněno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek
pokračovat, bude jeho podání odmítnuto.
Na tuto výzvu reagoval stěžovatel podáním ze dne 7. 10. 2010, ve kterém uvedl,
že se domáhá změny rozhodnutí Krajského soudu v Brně po vydání stanoviska rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu. Účastníkem řízení je pouze odpůrce uvedený v záhlaví
výroku napadeného usnesení; stěžovatel přitom zastává ten názor, že není povinen označit
účastníky řízení, neboť ti jsou dáni ustanovením §105 odst. 1 s. ř. s. Podle názoru stěžovatele
napadeným rozhodnutím došlo k upravení vedení řízení, proto nepodává kasační stížnost striktně
dle zákona, neboť kasační stížnost není dle jeho názoru přípustná. Stěžovatel však podává
opravný prostředek, který krajský soud v poučení napadeného rozhodnutí připouští. Stěžovatel je
přesvědčen, že nemusí formulovat výrok Nejvyššího správního soudu. Stěžovatel dovozuje,
že soud nemůže trvat na splnění podmínek řízení před Nejvyšším správním soudem a odkazuje
na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2010, č. j. 8 As 30/2010 - 101.
Krajský soud v Brně stěžovateli následně pouze přiznal osvobození od soudních poplatků
usnesením ze dne 22. 12. 2010, č. j. 30 A 38 /2010 - 47.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil, zda je možné podání stěžovatele ze dne
24. 6. 2010, 19. 7. 2010 a 7. 10. 2010 vyhodnotit jako kasační stížnost. Dospěl k závěru,
že se v daném případě jedná o kasační stížnost, neboť kasační stížnost představuje jediný
opravný prostředek proti rozhodnutím krajských soudů upravený s. ř. s., o němž rozhoduje
Nejvyšší správní soud, kterému stěžovatel adresoval svá podání ze dne 24. 6. 2010 a 19. 7. 2010
(toto podání zaslal Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Českých
Budějovicích). Argumentuje-li stěžovatel tím, že nepodává kasační stížnost, neboť ta je
podle jeho názoru nepřípustná, není tato argumentace správná. Usnesení o postoupení věci
místně příslušnému soudu je sice rozhodnutím procesního charakteru, avšak se závažnými
důsledky pro další řízení, nespadá tedy pod rozhodnutí, jež má na mys li ustanovení §104 odst. 3
písm. b) s. ř. s., jehož se dovolává stěžovatel - k tomu srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 21. 12. 2007, č. j. Nad 22/2007 - 101.
Stěžovatel je tedy osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (ustanovení §102 s. ř. s.), tuto
kasační stížnost podal včas. Stěžovatel nicméně nesplnil jinou z podmínek řízení o kasační
stížnosti stanovenou v ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení „stěžovatel musí být
zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej
zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. “
Nedostatek podmínky řízení v podobě absence povinného právního zastoupení,
resp. požadovaného vzdělání je nedostatkem odstranitelným. Podle ustanovení §106 odst. 3
s. ř. s. platí, že v případě, že kasační stížnost nemá všechny náležitosti již při jejím podání, musí
být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel
vyzván k doplnění podání. O odstranění vad tímto způsobem se postará podle ustanovení §108
odst. 1 s. ř. s. předseda senátu krajského soudu, proti jehož rozhodnutí kasační stížnost směřuje.
Krajský soud v Brně proto správně vyzval stěžovatele usnesením ze dne 14. 9. 2010,
č. j. 30 A 38/2010 - 34, k odstranění výše specifikovaných vad.
Stěžovatel, jemuž byla výzva doručena dne 27. 9. 2010, na tuto výzvu soudu reagoval
pouze podáním ze dne 7. 10. 2010, nepředložil však plnou moc udělenou advokátovi
k zastupování v řízení o kasační stížnosti.
Nedostatek povinného zastoupení advokátem brání věcnému vyřízení kasační stížnosti.
Jedná se o nedostatek podmínek řízení, který přes výzvu soudu nebyl odstraněn,
a proto Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než ve smyslu ustanovení §46 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. (za použití ustanovení §120 s. ř. s.) kasační stížnost odmítnout.
Odvolává-li se stěžovatel na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2010,
č. j. 8 As 30/2010 - 101, ohledně toho, že v daném případě není nutné povinné zastoupení
advokátem, není tato argumentace správná. V předmětném rozsudku se totiž Nejvyšší správní
soud vyjadřoval k situaci, kdy v řízení před krajským soudem nebyly vůbec splněny podmínky
řízení dle s. ř. s. upravující náležitosti žaloby proti správnímu orgánu a kdy nebylo zjevné, zda je
předmětná žaloba projednatelná v režimu správního soudnictví. Jak Nejvyšší správní soud
v tomto rozsudku uvedl, nebylo by v souladu se zásadou procesní ekonomie trvat na povinném
zastoupení advokátem, neboť by se tím pouze komplikoval průběh soudního řízení a stěžovateli
by se neposkytla včasná a řádná ochrana jeho práv.
V posuzované věci však žaloba ze dne 26. 4. 2010 směřovala proti České advokátní
komoře, která pojmově představuje správní orgán ve smyslu ustanovení §4 odst. 1 písm. a)
s. ř. s.; žaloby podle s. ř. s. proto proti ní nejsou z povahy věci vyloučené - k tomu srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2008, č. j. 6 Ads 19/2008 - 103. Nejedná se tak o výše
uvedenou výjimku, neboť v posuzovaném případě představuje žalovaná správní orgán,
proti níž můžou z povahy věci směřovat žaloby dle s. ř. s.; v takovém případě je však nutné trvat
na splnění všech procesních podmínek stanovených s. ř. s., včetně povinného zastoupení
stěžovatele advokátem podle ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s.
Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. (za použití
ustanovení §120 s. ř. s.), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhrad u nákladů řízení,
byla-li žaloba (v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. června 2011
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu