ECLI:CZ:NSS:2011:6.ADS.78.2011:58
sp. zn. 6 Ads 78/2011 - 58
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Prah a 1, o žalobě
proti rozhodnutí správního orgánu, v řízení o kasačních stížnostech žalobce 1) ze dne 9. 2. 2011
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2011, č. j. 30 A 8/2011 - 11, ve znění
opravného usnesení ze dne 21. 6. 2011, č. j. 30 A 8/2011 - 44, 2) ze dne 1. 3. 2011 proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2011, č. j. 30 A 8/2011 - 16, a 3) ze dne 1. 3. 2011
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2011, č. j. 30 A 8/2011 - 17,
takto:
I. Věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 Ads 78/2011,
pod sp. zn. 6 Ads 79/2011 a pod sp. zn. 6 Ads 80/2011 se s p oju jí ke společnému
projednání. Věc bude nadále vedena pod sp. zn. 6 Ads 78/2011.
II. Kasační stížnost ze dne 1. 3. 2011 směřující proti usnesení Krajského sou du v Brně
ze dne 17. 2. 2011, č. j. 30 A 8/2011 - 17, se odm ítá .
III. Kasační stížnost ze dne 1. 3 . 2011 směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 17. 2. 2011, č. j. 30 A 8/2011 - 16, se odm ítá .
IV. Kasační stížnost ze dne 9. 2. 2011 směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 25. 1. 2011, č. j. 30 A 8/2011 - 11, ve znění opravného usnesení ze dne
21. 6. 2011, č. j. 30 A 8/2011 - 44, se od m ítá .
V. Žádný z účastníků n em á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se žalobou u Krajského soudu v Brně (dále též „krajský
soud“) domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované České advokátní komory č. j. 2839/10 ze dne
16. 11. 2010, č. j. 2836/10 ze dne 16. 11. 2010, č. j. 2828/10 ze dne 16. 11 . 2010, č. j. 3002/10
ze dne 19. 11. 2010, č. j. 3004/10 ze dne 13. 12. 2010. Krajský soud usnesením ad 1) ze dne
25. 1. 2011, č. j. 30 A 8/2011 - 11, ve znění opravného usnesení ze dne 21. 6. 2011,
č. j. 30 A 8/2011 - 44, postoupil věc Městskému soudu v Praze (dále též „městský soud“)
jako soudu místně příslušnému; toto usnesení stěžovatel napadl kasační stížností ze dne
9. 2. 2011. Krajský soud následně vydal dne 17. 2. 2011 usnesení ad 2) č. j. 30 A 8/2011 - 16,
jímž vyzval stěžovatele k objasnění důvodů podání kasační stížnosti a zaslání plné moci udělené
advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, a usnesení ad 3) č. j. 30 A 8/2011 - 17,
jímž stěžovatele osvobodil od soudních poplatků, Obě usnesení ze dne 17. 2. 2011 stěžovatel
napadl podáním ze dne 1. 3. 2011, které Nejvyšší správní soud posoudil jako kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud ze soudního spisu zjistil následující skutečnosti důležité
pro rozhodnutí:
Stěžovatel se žalobou ze dne 13. 1. 2011 (doručenou dne 17. 1. 2011) u Krajského soudu
v Brně domáhal, aby krajský soud zrušil rozhodnutí žalované České advokátní komory
č. j. 2839/10 ze dne 16. 11. 2010, č. j. 2836/10 ze dne 16. 11. 2010, č. j. 2828/10 ze dne
16. 11. 2010, č. j. 3002/10 ze dne 19. 11. 2010, č. j. 3004/10 ze dne 13. 12. 2010.
Krajský soud usnesením ad 1) ze dne 25. 1. 2011, č. j. 30 A 8/2011 - 11, ve znění
opravného usnesení ze dne 21. 6. 2011, č. j. 30 A 8/2011 - 44, postoupil věc Městskému soudu
v Praze jako soudu místně příslušnému. Toto usnesení, které bylo stěžovateli doručeno dne
7. 2. 2011, stěžovatel napadl podáním ze dne 9. 2. 2011. V tomto podání stěžovatel uvádí,
že místně příslušným k projednání jeho věci by měl být Krajský soud v Brně, a to vzhledem
k tomu, že v Brně je pobočka žalované. Postoupení městskému soudu je podle stěžovatele
nesprávné. Žalovaná se vyjádřila tak, že se závěry krajského soudu o postoupení věci Městskému
soudu v Praze souhlasí.
Krajský soud následně vydal dne 17. 2. 2011 usnesení ad 2) č. j. 30 A 8/2011 - 16,
jímž vyzval stěžovatele k objasnění důvodů podání kasační stížnosti a zaslání plné moci udělené
advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, a usnesení ad 3) č. j. 30 A 8/2011 - 17,
jímž stěžovatele osvobodil od soudních poplatků. Obě usnesení byla stěžovateli dor učena dne
24. 2. 2011. Proti oběma usnesením pak stěžovatel podal dne 1. 3. 2011 podání adresované
Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jímž namítá zmatečnost
řízení před krajským soudem, a výslovně uvádí, že se proto domáhá kasace těchto usnesení z listu
16 i 17, doručených 24. února.
K výroku I.
Nejvyšší správní soud rozhodl výrokem I., že se řízení o kasačních stížnostech proti třem
výše uvedeným rozhodnutím spojují podle §39 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, (dále jen „s. ř. s.“), za použití §120 s. ř. s. V těchto řízeních vedených před Nejvyšším
správním soudem se totiž jedná o věci, které spolu úzce souvisí; jedná se o tři usnesení
téhož soudu vydaná v témže soudním řízení vedeném u tamního soudu pod sp. zn. 30 A 8/2011.
Krajský soud nejprve rozhodl o postoupení věci městskému soudu, s čímž stěžovatel
nesouhlasil. Jeho nesouhlasné podání krajský soud posoudil jako kasační stížnost, poté v řízení
o této kasační stížnosti vydal usnesení, jímž vyzval stěžovatele k odůvodnění jeho nesouhlasu
a doložení plné moci advokátovi, a usnesení, jímž osvobodil stěžovatele od soudních poplatků.
Stěžovatel v podání ze dne 9. 2. 2011 nesouhlasí s napadeným usnesením krajského soudu
o postoupení věci Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému. Ze stěžovatelova
podání je jeho úmysl bránit se proti napadenému rozhodnutí evidentní, nepřeje si pouze formu
kasační stížnosti, ale formu jinou. Avšak jediný zákonem předvídaný postup, jak by Nejvyšší
správní soud mohl věcně stěžovateli vyhovět, je právě takový postup, kdy budou podání
stěžovatele posouzena jako kasační stížnosti, na jehož základě by mohl Nejvyšší správní soud
napadená usnesení zrušit. Nesouhlasná podání proti rozhodnutím krajských soudů ve správním
soudnictví rozhoduje Nejvyšší správní soud právě prostřednictvím řízení o kasačních stížnostech.
Z těchto důvodů tedy Nejvyšší správní soud shodně s Krajským soudem v Brně posoudil podání
stěžovatele ze dne 9. 2. 2011 podle jeho obsahu jako kasační stížnost . V podání ze dne 1. 3. 2011
adresovaném Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Brně
pak stěžovatel výslovně uvádí, že namítá zmatečnost řízení před krajským soudem, a dále uvádí,
že se proto domáhá kasace usnesení z listu 16 i 17, doručených 24. 2. 2011. I ve vztahu
k tomuto podání Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené konstatuje, že je považuje
za kasační stížnost.
K výroku II.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval kasační stížností proti usnesením, která se týkají
řízení o kasační stížnosti, aby následně mohl rozhodnout o kasační stížnosti proti usnesení,
jímž byla věc postoupena městskému soudu.
V usnesení ze dne 17. 2. 2011, č. j. 30 A 8/2011 - 17, krajský soud osvobodil stěžovatele
od soudních poplatků, přičemž své rozhodnutí neodůvodňoval, protože bylo ve prospěch
stěžovatele.
Ve své kasační stížnosti proti tomuto usnesení pak stěžovatel uvedl, že rozhodnutí
krajského soudu je zmatečné a že v podání z 9. 2. 2011 nelze shledat žádost o osvobození
od soudních poplatků.
Nejvyšší správní soud ze spisu zjistil, že stěžovatel v rámci soudního řízení vedeného
pod sp. zn. 30 A 8/2011 nepožádal o osvobození od soudních poplatků, nicméně přípisem
ze dne 19. 7. 2010 (kopie na č. l. 19 soudního spisu) předložil Krajskému soudu v Brně kopie
dokladů o tom, že je plně invalidní a že pobírá příspěvek na živobytí s tím, že tyto doklady mají
být použity za účelem osvobození od soudních poplatků v řízeních před soudem. Nejvyšší
správní soud uvádí, že je mu z úřední činnosti známo, že před Krajským soudem v Brně vede
stěžovatel velké množství řízení, která jsou si časově velmi blízká, přičemž krajský soud mu
na základě tohoto podkladu osvobození od soudních poplatků přiznává.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.), a kasační stížnost podal
včas. Stěžovatel namítá jako důvod kasační stížnosti zmatečnost řízení před krajským soudem
a skutečnost, že krajský soud vydal rozhodnutí - usnesení o osvobození od soudních poplatků,
aniž by k tomu měl podklad. Podle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. zmatečnost řízení před soudem
spočívá v tom, že chyběly podmínky řízení, ve věci rozhodoval vyloučený soudce n ebo byl soud
nesprávně obsazen, popřípadě bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného
činu soudce. Žádná z těchto podmínek však nebyla namítána ani nenastala, proto je kasační
stížnost nepřípustná podle §104 odst. 4 s. ř. s., neboť se věcn ě neopírá o žádný z důvodů
uvedených v §103 s. ř. s., pouze nepřípadně cituje bez souvislosti s věcí jeden z pojmů
procesního práva. K tomu pak Nejvyšší správní soud dále poznamenává, že pokud krajský soud
vycházel z všeobecného přípisu stěžovatele obsahujícího žádost o osvobození od soudních
poplatků, pak se nedopustil takové vady, která by spadala pod kasační důvod podle §103 odst. 1
písm. c) s. ř. s.
S ohledem na skutečnost, že se kasační stížnost neopírá o žádný ze zákonných důvodů
a je tudíž podle §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná, nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu
než podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. kasační stížnost odmítnout.
K výroku III.
Usnesením ad 2) ze dne 17. 2. 2011, č. j. 30 A 8/2011 - 16, krajský soud vyzval
stěžovatele k objasnění důvodů podání kasační stížnosti a zaslání plné moci udělené advokátovi
k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Proti tomuto usnesení, jež bylo stěžovateli doručeno
24. 2. 2011, podal stěžovatel dne 1. 3. 2011 kasační st ížnost, v níž uvedl, že je rozhodnutí
krajského soudu zmatečné, a proto se domáhá kasace.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.), a tuto kasační stížnost podal
včas. Usnesení č. j. 30 A 8/2011 - 16, kterým byl stěžovatel vyzván k objasnění důvodů podání
kasační stížnosti a zaslání plné moci udělené advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti,
je usnesením, jímž se upravuje vedení řízení, a proto je proti němu ve smyslu §104 odst. 3
písm. b) s. ř. s. kasační stížnost nepřípustná. Z tohoto důvodu tedy Nejvyššímu správnímu soudu
nezbylo nic jiného, než kasační stížnost proti tomuto usnesení odmítnout.
K výroku IV.
Usnesením ad 1) ze dne 25. 1. 2011, č. j. 30 A 8/2011 - 11, ve znění opravného usnesení
ze dne 21. 6. 2011, č. j. 30 A 8/2011 - 44, Krajský soud v Brně postoupil věc Městskému soudu
v Praze jako soudu místně příslušnému.
V kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že napadené usnesení je usnesením ve smyslu §104
odst. 3 písm. b) s. ř. s., jímž se pouze upravuje vedení řízení, a kasační stížnost je tak
proti němu nepřípustná. Nicméně se nápravy domáhá, neboť je toho názoru, že by měl být
místně příslušný Krajský soud v Brně. Stěžovatel dále uvádí, že o svém názoru týkajícím se místní
příslušnosti tohoto krajského soudu se již vyslovil i v jiných žalobách.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.), a tuto kasační stížnost podal
včas. Stěžovatel nicméně nesplnil jinou z podmínek řízení o kasační stížnosti stanovenou v §105
odst. 2 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení „[s]těžovatel musí být zastoupen advokátem; to n eplatí, má-li
stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání,
které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. “
Nedostatek podmínky řízení v podobě absence povinného právního zastoupení,
resp. požadovaného vzdělání, je nedostatkem odstranitelným. Podle §106 odst. 3 s. ř. s. platí,
že v případě, že kasační stížnost nemá všechny náležitosti již při jejím podání, musí být
tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doru čení usnesení, kterým byl stěžovatel
vyzván k doplnění podání. O odstranění vad tímto způsobem se postará podle §108 odst. 1
s. ř. s. předseda senátu krajského soudu, proti jehož rozhodnutí kasační stížnost směřuje.
Stěžovatel byl k doplnění náležitostí kasační stížnosti ze dne 9. 2. 2011 vyzván usnesením
ze dne 17. 2. 2011, č. j. 30 A 8/2011 - 16; stěžovatel byl vyzván k doplnění důvodů kasační
stížnosti a k doložení plné moci udělené advokátu k zastupování v řízení o podané kasační
stížnosti. V usnesení byl stěžovatel řádně poučen o následcích nevyhovění výzvě spočívajících
v odmítnutí jeho kasační stížnosti.
Nesplněním povinností obsažených v této výzvě se naplnily podmínky k odmítnutí
kasační stížnosti, o čemž byl stěžovatel náležitě poučen. Vzhledem k tomu, že dne 24. 2. 2011
řádně doručené výzvě uvedené v citovaném usnesení ze dne 17. 2. 2011, č. j. 30 A 8/2011 - 16,
stěžovatel nevyhověl a nedostatky podané kasační stížnosti neodstranil, nezbývá zdejšímu soudu
nic jiného, než postupovat v souladu s platnými právními předpisy. Výhrady stěžovatele
proti této výzvě ve formě kasační stížnosti byly zdejším soudem odmítnuty (viz výrok
III. tohoto usnesení).
Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že stěžovatel nesplnil podmínky přípustnosti
kasační stížnosti (§105 odst. 2 s. ř. s.), přičemž se tuto vadu podání ani přes výzvu soudu
nepodařilo odstranit. Kasační stížnost ze dne 9. 2. 2011 proti usnesení krajského soudu
č. j. 30 A 8/2011 - 11 ze dne 25. 1. 2011, ve znění opravného usnesení č. j. 30 A 8/2011 - 44
ze dne 21. 6. 2011, tedy Nejvyšší správní soud odmítl podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s.
Na okraj pak Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatelův názor o nepřípustnosti kasační
stížnosti proti usnesení o postoupení věci místně příslušnému soudu je nesprávný. Daný typ
rozhodnutí je sice rozhodnutím procesního charakteru, avšak se závažnými důsledky pro další
řízení, nespadá tedy pod rozhodnutí, jež má na mysli §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s.
K výroku V.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., neboť v případě
odmítnutí návrhu (zde kasačních stížností z 9. 2. 2011 a z 1. 3. 2011) nemá žádný z účastníků
právo na náhradu nákladů řízení o něm.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 2011
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu