ECLI:CZ:NSS:2011:6.AS.30.2010:170
sp. zn. 6 As 30/2010 - 170
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyň: a) N. K.,
b) nezl. S. K., zastoupena zákonným zástupcem O. K., obě právně zastoupené Mgr. Markétou
Pekařovou, advokátkou, se sídlem Tyršova 434, Kosmonosy, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyň ad a) a ad b)
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2009, č. j. 9 Ca 168/2008 - 96,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků n em á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyň advokátce Mgr. Markétě Pekařové se ne p ř izn á vá
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností napadly žalobkyně ad a) a ad b) (dále též „stěžovatelky“) v záhlaví
uvedený rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 11. 4. 2008, č. j. MV - 18940/VS - 2008, a ze dne 11. 4. 2008, č. j. MV -
18943/VS - 2008. Rozhodnutím správního orgánu ze dne 11. 4. 2008, č. j. MV - 18940/VS -
2008, byl podle ustanovení §152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen
„správní řád“), zamítnut rozklad žalobkyně ad a) proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 29.
1. 2008, č. j. OAM - 40 - 5/TP - 2008, jímž byla podle ust. §75 odst. 1 písm. h) zákona č.
326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně ně kterých zákonů, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost žalobkyně ad a) ze dne
28. 1. 2008 o povolení k trvalému pobytu, podaná podle ust. §67 téhož zákona. Rozhodnutím ze
dne ze dne 11. 4. 2008 , č. j. MV - 18943/VS - 2008, byl podle ustanovení §152 odst. 5 písm. b)
správního řádu zamítnut rozklad žalobkyně ad b) proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 24.
1. 2008, č. j. OAM - 35 - 5/TP - 2008, jímž byla podle ust. §75 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu
cizinců zamítnuta žádost žalobkyně ad a) ze dne 23. 1. 2008 o povolení k trvalému pobytu, podle
ust. §67 zákona o pobytu cizinců.
Městský soud v Praze po podání kasační stížnosti proti předmětnému rozhodnutí
postupoval ve smyslu §108 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“), a předložil kasační stížnost s příslušnými spisy Nejvyššímu správnímu soudu.
Z předloženého soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelky podaly
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2009, č. j. 9 Ca 168/2008 - 96,
jehož vyhlášení byl otec stěžovatelek přítomen, kasační stížnost ze dne 20. 5. 2009, která byla
městskému soudu doručena 21. 5. 2009 (v kasační stížnosti není uveden žádný z důvodů
ve smyslu §103 s. ř. s.) . Dále bylo zjištěno, že rozsudek městského soudu byl doručován
zákonnému zástupci - otci stěžovatelek, a to na uvedenou adresu místa pobytu v České republice:
A. 212, B. p. B. Na uvedené adrese se zákonný zástupce zdržoval, o čemž svědčí skutečnost, že
shora uvedenou adresu uvedl v podané kasační stížnosti ze dne 20. 5. 2009 a téhož dne ji předal
k poštovní přepravě na poště v B. p. B. Protože adresát písemnosti určené do vlastních rukou
nebyl zastižen, byla obálka s písemností uložena na poště dne 21. 5. 2009 a a dresátu byla
zanechána výzva k vyzvednutí písemnosti. Adresát si písemnost v úložní době nevyzvedl. Ve
smyslu platné právní úpravy v době doručování, podle které nevyzvedne-li si adresát písemnost
ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním
dnem této lhůty za doručenou. Protože poslední den lhůty připadl na den pracovního volna,
dnem doručení je nejbližší pracovní den, kterým bylo pondělí 1. června 200 9. Tímto dnem
rozhodnutí městského soudu nabylo právní moci.
Podle ustanovení §102 s. ř. s. je kasační stížnost opravným prostředkem
proti pravomocnému rozhodnutí krajského (v daném případě městského) soudu ve správním
soudnictví. Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, které stěžovatel napadá.
Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatelky kasační stížnost ze dne 20. 5. 2009
proti rozsudku městského soudu, který nebyl pravomocný, podaly předčasně.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost byla podána před doručením
rozhodnutí stěžovatelkám a je podána předčasně. Nejvyšší správní soud proto odmítl kasační
stížnost jako předčasně podanou podle §46 odst. 1 písm. b) a §120 s. ř. s.
Nad rámec odůvodnění Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatelky byly usnesením
městského soudu ze dne 25. 5. 2009, č. j. 9 Ca 168/2008 - 110, vyzvány ve smyslu platné právní
úpravy k odstranění vad podání ve věci kasační stížnosti ze dne 20. 5. 2009 s tím, aby předložily
plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, uvedly,
v jakém rozsahu a z jakých důvodů je napadán rozsudek městského soudu a zda trvají důvody
pro osvobození od soudních poplatků a zda je žádáno o osvobození. Na výzvu soudu, jež byla
doručena dne 28. 7. 2009 zákonným zástupcům stěžovatelek, a to samostatně jak otci,
tak i matce, však nebylo reagováno a vady kasační stížnosti odstraněny nebyly (jedinou reakcí
na výzvu soudu byl přípis otce stěžovatelek z 15. 8. 2009 emotivního, až urážlivého, obsahu
na adresu rozhodujícího senátu soudu). Protože vady kasační stížnosti nebyly k výzvě soudu
ani dodatečně odstraněny, nebylo možno zvažovat věcné projednání kasační stížnosti.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení s §120
s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže kasační
stížnost byla odmítnuta.
Stěžovatelkám byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2010,
č. j. 9 Ca 168/2008 - 155, pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupcem advokátka;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s.).
Ustanovená advokátka k výzvě soudu nevyčíslila odměnu za zastupování v řízení o kasační
stížnosti a soud podle obsahu soudního spisu nezjistil, že by byly advokátkou učiněny
nějaké úkony, bylo proto rozhodnuto, že ustanovené zástupkyni stěžovatelek advokátce
Mgr. Markétě Pekařové se nepřiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti,
jak uvedeno v bodě III. výroku tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. února 2011
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu