ECLI:CZ:NSS:2011:6.AZS.43.2010:69
sp. zn. 6 Azs 43/2010 - 69
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Kateřiny Šimáčkové, JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jakuba
Camrdy, Ph.D., v právní věci žalobce: T. X. T., zastoupeného opatrovnicí JUDr. Janou
Kuřátkovou, advokátkou, se sídlem Polní 980/92, Brno - Štýřice, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2010, č. j. OAM - 72/LE - PA03 - PA03 - 2010,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2010, č.
j. 56 Az 43/2010 - 19,
takto:
I. Řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Opatrovnici stěžovatele JUDr. Janě Kuřátkové, advokátce, se sídlem Polní 980/92, Brno
- Štýřice, se určuj e odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši
5760 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá kasační stížností shora nadepsaný rozsudek
Krajského soudu v Brně, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného. Žalovaný
správním rozhodnutím ze dne 23. 3. 2010, č. j. OAM - 72/LE - PA03 - PA03 - 2010, zastavil
řízení o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle §25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neboť shledal, že jeho žádost je nepřípustná podle §10a
písm. e) zákona o azylu.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že se krajský soud pokoušel v rámci
procesních úkonů ve smyslu ustanovení §108 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“), zastihnout stěžovatele na jím naposled udané adrese Zařízení pro zajištění
cizinců Poštorná. Pokus o doručení prostřednictvím držitele poštovní licence byl bezvýsledný,
s tím, že adresát se odstěhoval. Krajský soud poté přistoupil k pokusu o zjištění místa
jeho pobytu prostřednictvím Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie. Z jejího sdělení
ze dne 21. 10. 2010 vyplynulo, že stěžovatel Zařízení pro zajištění cizinců Poštorná opustil
dne 14. 9. 2010 a jeho současný pobyt není znám. Dále Policie ČR sdělila, že cizinci byl udělen
výjezdní příkaz s platností do 13. 10. 2010. V návaznosti na toto zjištění ustanovil městský soud
stěžovateli opatrovníka z důvodu neznámého pobytu a kasační stížnost předložil Nejvyššímu
správnímu soudu k rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud pak dotazem (odpověď z 17. 1. 2011) na Policii ČR, Ředitelství
služby cizinecké policie ověřil aktuálnost údajů sdělených již krajskému soudu dne 21. 10. 2010
a zjistil, že stěžovatel žádnou jinou adresu neuvedl. V evidencích žalovaného pak není
stěžovatelův pobyt uveden a nepodařilo se jej zjistit ani dalším šetřením (sdělení Ministerstva
vnitra, odboru azylové a migrační politiky, regionálního oddělení pobytu cizinců Brno
z 14. 2. 2011). Za této situace Nejvyšší správní soud nevidí jiné možnosti, jak dále po stěžovateli
pátrat, lze mít tedy za prokázané, že pobyt stěžovatele není znám.
Podle ustanovení §33 písm. b) zákona o azylu soud zastaví řízení ve věci přezkumu
rozhodnutí ve věcech mezinárodní ochrany, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení
mezinárodní ochrany. Jelikož v současné chvíli Nejvyšší správní soud nevidí jinou možnost,
jak zjistit skutečný pobyt stěžovatele, než jaké využil krajský soud a Nejvyšší správní soud,
nezbylo mu, než rozhodnout o zastavení řízení o kasační stížnosti.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s. V případě zastavení řízení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Stěžovateli byla usnesením krajského soudu z 29. 10. 2010, č. j. 56 Az 43/2010 - 41,
ustanovena opatrovnicí pro řízení o kasační stížnosti JUDr. Jana Kuřátková, advokátka. Podle §1
odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii se poskytováním právních služeb rozumí rovněž
činnost opatrovníka pro řízení ustanoveného podle zvláštního právního předpisu, je-li
vykonávána advokátem. Odměny advokátům za poskytování právních služeb stanovuje vyhláška
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif). Mimosmluvní odměna advokátu náleží za úkony právní služby, které advokátní
tarif vypočítává v ust. §11. Nejvyšší správní soud tedy musel posoudit, zda lze úkony opatrovnice
ve věci učiněné (přijetí rozhodnutí o ustanovení opatrovníkem a studium soudního spisu u soudu
dne 6. 10. 2010 a dále doplnění kasační stížnosti ze dne 27. 10. 2010) podřadit
pod některý z vyjmenovaných úkonů.
Podle §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu totiž mimosmluvní odměna náleží za první
poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce
nebo obhájce ustanoven soudem. Soudní praxe při výkladu tohoto ustanovení vychází z toho,
že k přiznání odměny za tento úkon právní služby dojde pouze tehdy, jestliže se uskuteční první
porada mezi zástupcem a zastoupeným. Tento výklad však vychází ze „standardní“ situace,
kdy na straně klienta se nevyskytuje objektivně nic, co by bránilo první poradě mezi zástupcem
a zastoupeným. Je-li však advokát ustanoven opatrovníkem účastníka řízení proto, že účastník
je neznámého pobytu, pak pochopitelně nelze první (ani žádnou další) poradu uskutečnit.
Za této situace Nejvyšší správní soud aplikoval §11 odst. 3 advokátního tarifu (za úkony právní
služby neuvedené v odstavcích 1 a 2 náleží odměna jako za úkony, jimž jsou svou povahou
nebo účelem nejbližší) a ustanovené advokátce - opatrovnici přiznal odměnu za tento úkon
právní služby (§11 odst. 1 písm. b/ a odst. 3 advokátního tarifu). Nejvyšší správní soud
pak ještě přiznal odměnu za doplnění kasační stížnosti ze dne 27. 10. 2010 (§11 odst. 1 písm. d/
advokátního tarifu).
Výše mimosmluvní odměny je v případě, v němž advokát vykonává funkci opatrovníka
účastníka, jehož pobyt není znám, stanovena na 300 Kč za jeden úkon právní služby (ust. §9
odst. 5 cit. vyhl. ve spojení s §7 cit. vyhl.). Nejvyšší správní soud však v této souvislosti musí
zohlednit skutečnost, že krajský soud nejprve advokátku ustanovil stěžovateli jako zástupkyni
pro řízení o kasační stížnosti (usnesení z 23. 9. 2010, č. j. 56 Az 43/2010 - 33). Toto usnesení
však nenabylo právní moci, neboť se jej nepodařilo doručit stěžovateli; při pokusu o doručení
vyšlo najevo, že stěžovatel je zřejmě neznámého pobytu. Teprve poté krajský soud vydal nové
usnesení, jímž ustanovil advokátku opatrovnicí stěžovatele (č. j. 56 Az 43/2010 - 41, advokátce
doručeno dne 15. 11. 2010). Poněvadž advokátka činila oba úkony právní služby
ještě před vydáním usnesení o ustanovení opatrovnicí, je třeba posuzovat tyto úkony jako činěné
ustanovenou zástupkyní. Na margo věci lze už jedině dodat, že advokátce nelze klást k tíži
(a přiznat nižší odměnu) skutečnost, že jednala na základě nepravomocného usnesení soudu,
neboť tato skutečnost jí nemohla být známa; advokátka naopak svým rychlým jednáním
postupovala zcela v souladu se zájmem stěžovatele.
Nejvyšší správní soud tedy určil celkovou výši mimosmluvní odměny podle §9 odst. 3
písm. f) advokátního tarifu ve spojení s §7 cit. vyhl., tedy 4200 Kč (dva úkony právní služby
po 2100 Kč). Nejvyšší správní soud též opatrovnici přiznal 2 x 300 Kč jako náhradu hotových
výdajů (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Částku pak Nejvyšší správní soud zvýšil o 20 %,
neboť opatrovnice je plátkyní DPH, což soudu osvědčila. Podle §35 odst. 8 s. ř. s. proto soud
přiznal advokátce částku celkem 5760 Kč, která jí bude vyplacena z účtu tohoto soudu a k výplatě
stanovil přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. února 2011
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu