ECLI:CZ:NSS:2011:7.AFS.72.2011:90
sp. zn. 7 Afs 72/2011 - 90
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: Ing. J. V.,
zastoupen Mgr. Janem Kostkou, advokátem se sídlem Slezská 36, Praha 2, proti žalovanému:
Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2011, č. j. 9 Ca
269/2008 – 54,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce Ing. J. V. se kasační stížností domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání
rozsudku, kterým by byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2011, č. j. 9 Ca
269/2008 – 54 a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze (dále také „městský soud“) napadeným rozsudkem
ze dne 25. 5. 2011, č. j. 9 Ca 269/2008 – 54, zamítl jako nedůvodnou žalobu Ing. J. V., kterou se
domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného Finančního ředitelství pro hlavní město
Prahu ze dne 2. 5. 2008, č. j. 6792/08-1100-102079, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce
proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 10 ze dne 12. 6. 2007, č. j.
235021/07/010522/7226, jímž byla žalobci stanovena za zdaňovací období roku 2002 daň
z příjmů fyzických osob.
Proti tomuto rozsudku městského soudu podal žalobce jako stěžovatel (dále jen
„stěžovatel“) kasační stížnost, kterou opřel o důvody uvedené v ustanovení §103 odst. 1 písm. a),
b a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“).
Žalované finanční ředitelství se ke kasační stížnosti nevyjádřilo.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost Ing. J. V. je třeba odmítnout
pro opožděnost.
Podle ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou
nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo
ke skutečnosti určující její počátek.
Podle ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí
uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty.
Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení
tohoto usnesení. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Z obsahu soudního spisu vyplývá, že kasační stížností napadený rozsudek Městského
soudu v Praze ze dne 25. 5. 2011, č. j. 9 Ca 269/2008 - 54, byl doručen zástupci stěžovatele
advokátovi Mgr. Janu Kostkovi do vlastních rukou v pondělí dne 22. 8. 2011. O této skutečnosti
bez jakýchkoliv pochybností svědčí doručenka do vlastních rukou na č. l. 69 spisu, která je
podepsána zástupcem stěžovatele. Stěžovatel byl v tomto rozsudku současně řádně poučen
o možnosti podat proti němu kasační stížnost, a to ve lhůtě 2 týdnů po doručení tohoto
rozsudku. Lhůta k podání kasační stížnosti proti uvedenému rozsudku proto skončila uplynutím
pondělí dne 5. 9. 2011, které bylo posledním dnem pro včasné podání kasační stížnosti (tj. pro její
předání soudu nebo zaslání prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní
licence, anebo předání orgánu, který má povinnost ji doručit). Stěžovatel, resp. jeho zástupce však
předal kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2011,
č. j. 9 Ca 269/2008 - 54, k poštovní přepravě až v úterý dne 6. 9. 2011 (č. l. 84 spisu), tedy
po uplynutí lhůty k jejímu podání, která byla následně doručena městskému soudu dne 8. 9. 2011.
Kasační stížnost stěžovatele tak byla podána zjevně po uplynutí lhůty k podání kasační stížnosti,
jejíž zmeškání nelze prominout (§106 odst. 2 poslední věty s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud proto z uvedených důvodů usnesením odmítl kasační stížnost
stěžovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze dne 25. 5. 2011, č. j. 9 Ca 269/2008 - 54,
jako opožděně podanou [§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. za použití ustanovení §120 s. ř. s.].
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. za použití ustanovení
§120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 24. listopadu 2011
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu