ECLI:CZ:NSS:2011:7.AS.48.2011:93
sp. zn. 7 As 48/2011 - 93
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: OGILVY ONE,
a. s., se sídlem Přívozní 2A/1064, Praha 7, zastoupen Mgr. Liborem Štajerem, advokátem
se sídlem Hellichova 458/1, Praha 1, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání,
se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 8. 9. 2010, č. j. 9 Ca 378/2009 – 50,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2010, č. j. 9 Ca 378/2009 – 50,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2010, č. j. 9 Ca 378/2009 - 50, byla
zamítnuta žaloba podaná žalobcem (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí Rady pro rozhlasové
a televizní vysílání (dále jen „Rada“) ze dne 25. 8. 2009, sp. zn. 2008/662/had/OGI,
č. j. had/6674/09, kterým mu byla uložena pokuta podle ust. §8a odst. 3 písm. f) a odst. 7 písm. a)
zákona č. 40/l995 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen ‚‚zákon o regulaci reklamy‘‘) ve výši
400 000 Kč, a to za skutek spočívající v tom, že jako zpracovatel reklamy porušil povinnost
stanovenou v ust. §5a odst. 5 písm. d) zákona o regulaci reklamy, přičemž k porušení povinnosti
došlo tím, že reklama na humánní léčivý přípravek Ibalgin (mutace 3), premiérově vysílaná dne
18. 2. 2008 ve 07:38:39 h na programu Nova, reprízovaně opakovaná na ČT1, ČT2, Nova a Prima
televize do 16. 3. 2008 neobsahovala zřetelnou výzvu k pečlivému pročtení příbalové informace.
Městský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že podle spisového materiálu, odůvodnění
rozhodnutí Rady a důkazů provedených při ústním jednání Rada zjistila porušení zákona
stěžovatelem při periodické kontrole reklamních dat. Rada podrobně vyložila pojem zřetelnost,
své úvahy aplikovala na projednávanou věc a dospěla k závěru, že výzva k pečlivému pročtení
příbalové informace (dále jen „výzva“) je sice v reklamním spotu uvedena v přibližně ve 24 sec,
avšak není zřetelná. Pokud stěžovatel namítal nesprávnost údajů o časové prezentaci spotu
a projekci spotu na televizoru o úhlopříčce 48,5 cm a z toho dovozoval, že není jisté, jaký spot
byl při projekci použit a jaká byla kvalita záznamu, městský soud těmto námitkám nepřisvědčil,
neboť i v případě, že by zobrazení spotu trvalo více než 6 sec oproti Radou uváděných necelých
5 sekund, nemělo by to na zřetelnost výzvy určené divákovi zásadní význam. Je tomu tak proto,
že reklamní spot je v době uvedení textu výzvy (podle přepisu záznamu čas stopy
00:27.400 sekund) dynamický a znesnadňuje tak čtení a identifikaci textu. Výzva je psána drobným
písmem, které rovněž znesnadňuje její přečtení divákem a v době jejího zobrazení je ve stejné části
obrazovky umístěno více informací. Námitka stěžovatele, že přehráním DVD se záznamem spotu
na obrazovce o větší úhlopříčce a vyšší míře rozlišení je text výzvy zřetelný, není podle městského
soudu na místě. Lze přisvědčit stěžovateli, že z provedeného důkazu DVD s takovým záznamem
spotu při ústním jednání vyplynulo, že text výzvy byl zřetelný. Stěžovatel však neprokázal, že by v
takové podobě byl předmětný spot provozovateli televizního vysílání odvysílán, a městský soud
nemá pochyb o tom, že Rada uložila stěžovateli pokutu za správní delikt na základě reklamního
spotu, který byl zachycen při její periodické kontrole reklamních dat a jehož zobrazení je na DVD,
jež je součástí spisového materiálu. Městský soud zdůraznil, že je důležité, v jaké podobě
byl reklamní spot prezentován na jednotlivých programech televizního vysílání, protože právě
takové zobrazení bylo zaznamenáno Radou. Stěžovatel se jako zpracovatel reklamy nemůže účinně
bránit tím, že bude požadovat hodnocení jím zpracovávaného reklamního spotu na projektoru
s velkou úhlopříčkou a vysokou kvalitou rozlišení, neboť divák, kterému je primárně spot určen
a jemuž zejména je určena výzva k pečlivému pročtení příbalové informace reklamovaného
výrobku, může shlédnout spot i na televizním přijímači o malé úhlopříčce a nízké kvalitě rozlišení.
Skutečnost, že farmaceut informuje pacienta o správném způsobu užití přípravku a vhodnosti
pečlivého pročtení příbalové informace, není liberačním důvodem pro správní delikt, který
stěžovatel jako zpracovatel reklamy ve smyslu ust. §5d odst. 5 písm. d) zákona o regulaci reklamy
spáchal. Poukaz na nižší výši pokut udělovaných Radou v případě porušení §5d odst. 2 písm. d)
zákona o regulaci reklamy je irelevantní, neboť se jedná o jiné zákonné ustanovení. Rada
se ve svých úvahách a závěrech o výši pokuty řídila zákonnými ustanoveními a zabývala
se závažností věci. Zohlednila, že spot byl šířen od 18. 2. 2008 do 16. 3. 2008 na všech
celoplošných pozemních programech televizního vysílání ve 178 reprízách a že tak mohlo dojít
k oslovení značného počtu diváků. Její úvaha o závažnosti porušení povinnosti je logická
a skutečnost, že Rada uložila sankci v dolní polovině zákonné sazby odpovídá skutkovému stavu
a je v souladu se zákonnými kriterii pro uložení pokuty.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu
uvedeného v ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., v níž namítal, že městský soud se vůbec nezabýval
výkladem pojmu „zřetelnost“, která je klíčovým pojmem celého řízení vedoucího k uložení pokuty.
Pouze se ztotožnil s výkladem tohoto pojmu Radou, aniž by, kromě provedení důkazu zhlédnutím
odvysílaného televizního spotu s konstatováním a shledáním nezřetelnosti, zaujal jakýkoliv svůj
názor k výkladu pojmu „zřetelnost“. Dále stěžovatel namítal, že při provádění důkazu promítnutím
jím předloženého záznamu na DVD městský soud shledal první spot označený jako „Ibalgin
CZ 2008 30 slow“, resp. výzvu na něm uvedenou, dobře čitelnou. Tento důkaz však městský soud
označil jako účelový s tím, že z ničeho není patrno, že by se jednalo o záznam odvysílaný v televizi,
který by mohl prokázat reálnou skutečnost. Při hodnocení tohoto důkazu tak městský soud
vycházel z verze reklamního spotu zachyceného při periodické kontrole reklamních dat a neměl
pochyb, že Rada uložila stěžovateli pokutu za správní delikt na základě reklamního spotu, který
byl zachycen při její periodické kontrole reklamních dat a jehož zobrazení je na DVD,
jež je součástí spisového materiálu. Stěžovatel tvrdí, že posuzovaný reklamní spot splňuje zákonný
požadavek, a to uvedení zřetelné výzvy k pečlivému pročtení příbalové informace. Výzva
je zejména uvedena v textu reklamního spotu jako zvlášť divákovi sdělovaná a prezentovaná
skutečnost, požadovaný text kontrastuje svojí bílou barvou písma s barvou modrého pozadí,
je napsán běžným typem i velikostí písma a je jasně patrný. Byl vysílán po dobu 6 sec (celková
délka spotu je 30 sec), které umožňují pročtení celého textu výzvy. I od diváka průměrného věku
alespoň čas od času sledujícího televizní vysílání lze, v současném mediálním světě zahlceném
reklamou na humánní léčivé přípravky (stejně tak tomu bylo i v době televizního vysílání
uváděného reklamního spotu), očekávat znalost skutečnosti, že reklamy na léčivé přípravky
by měly obsahovat výzvy k pečlivému pročtení příbalové informace. Stěžovatel rovněž namítal,
že Rada nezjistila stav věci tak, aby o něm nemohly být důvodné pochybnosti, přičemž hodnocení
pojmu „zřetelnost“, na kterém je založeno původní rozhodnutí správního orgánu s následnou výší
pokuty, je kategorií samo o sobě subjektivní a částečně i zaměnitelnou s pojmem „čitelnosti“.
S ohledem na výše uvedené závěry stěžovatel nemůže akceptovat názor městského soudu, že výše
uložené pokuty je oprávněná. Proto stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek
městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Rada ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že z hlediska gramatického výkladu
pojem „zřetelný“ znamená „smysly (zvl. zrakem a sluchem) dobře poznatelný, zřejmý, jasný“.
Dalšími synonymy pak mohou být slova srozumitelný, patrný, jasný nebo zřejmý. Pojem „zřetelný“
je neurčitým právním pojmem, který musí být orgánem státní správy, případně následně soudem,
interpretován. Výklad neurčitých právních pojmů tak zákonodárce ponechává na orgánu
aplikujícím danou právní normu, přičemž klade důraz na odbornost rozhodujícího orgánu, kterým
je Rada a Státní ústav pro kontrolu léčiv. Rada interpretovala pojem zřetelný za použití synonym
jako „viditelný, výrazný, jasný, srozumitelný, patrný, nepochybný“. Následně dospěla k závěru,
že zákon o regulaci reklamy požaduje zřetelnost, tedy takovou vlastnost, která umožní divákovi
vstřebat informaci - zaznamenat ji zrakem a zaznamenat ji v mysli. Podle Rady je evidentní,
že při výkladu pojmu „zřetelný“ žádný rozvíjející přívlastek není použit a nelze tak tuto interpretaci
označit za rozšiřující výklad. Pouze pomocí synonym pojmu „zřetelný“ učinila závěr, že není-li
adresátovi reklamy umožněno zaznamenat zrakem a myslí, že je nutno před užitím pozorně přečíst
příbalovou informaci, dojde k porušení povinností vyplývajících z ust. §5a odst. 5 písm. d) zákona
o regulaci reklamy. Pro vyhodnocení zřetelnosti textu v reklamním spotu je nutné zkoumat,
zda průměrný divák během zhlédnutí reklamního spotu mohl bez jakýchkoli obtíží zaregistrovat
zobrazený text a byl tak schopen ve své mysli zaznamenat informaci, že nabízený přípravek
podléhá určitým požadavkům na bezpečnost a zdraví spotřebitele. Kasační stížnost je tak podle
Rady nedůvodná.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ust. §109 odst. 2 a 3
s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom
sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle ust. §5a odst. 5 písm. d) zákona o regulaci reklamy musí reklama na humánní léčivé
přípravky zaměřená na širokou veřejnost obsahovat zřetelnou, v případě tištěné reklamy dobře
čitelnou výzvu k pečlivému pročtení příbalové informace.
Nejvyšší správní soud se již několikrát problematikou zřetelnosti zákonem požadovaných
upozornění v reklamách zabýval, např. v rozsudcích ze dne 25. 9. 2008, č. j. 7 As 48/2008 - 72,
publ. pod č. 1772/2009 Sb. NSS, a ze dne 17. 2. 2010, č. j. 1 As 6/2010 – 61, publ.
pod č. 2220/2011 Sb. NSS a na www.nssoud.cz. V rozsudku ze dne 28. 4. 2011,
č. j. 7 As 12/2011 – 65, dostupném na www.nssoud.cz, Nejvyšší správní soud uvedl, že „ zákonem
požadovaný text musí být průměrným spotřebitelem bez obtíží postřehnutelný a … čitelnost (jež se odvíjí
od velikosti a typu písma, proložení textu, pozadí obrazovky) je pak spolu s dobou umístění požadovaného textu
a působením dalších informací (znaků, zvuků, objektů) na obrazovce nedílnou součástí zřetelnosti“.
Stěžovatel namítal, že městský soud nedostatečně interpretoval neurčitý právní pojem
zřetelnost. Podle Nejvyššího správního soudu tato námitka není důvodná, neboť obsáhlá
argumentace zabývající se výkladem tohoto pojmu v podstatě zamlžuje zásadní otázku, kterou
měly Rada, a poté městský soud, posoudit, a sice, zda průměrný spotřebitel byl schopen v rámci
reklamy zachytit a přečíst zákonem požadované upozornění. Tuto otázku je nutno posoudit
pohledem toho, jak by uvedené sdělení vnímal průměrný běžně informovaný a přiměřeně pozorný
spotřebitel. Městský soud při posuzování záznamu na DVD, který byl skutkovým podkladem
pro závěr Rady o porušení povinnosti stanovené v ust. §5a odst. 5 písm. d) zákona o regulaci
reklamy, uvedl, že reklamní spot byl v době uvedení předmětné výzvy dynamický, znesnadňoval
čtení a identifikaci textu, výzva byla psána drobným písmem, na stejné části obrazovky bylo
umístěno více informací. Toto hodnocení předmětné výzvy z hlediska její zřetelnosti, pokud
jde o rozsah úvah, považuje Nejvyšší správní soud za dostačující. Otázkou ovšem zůstává,
zda městský soud posuzoval reklamu tak, jak ji mohl vnímat televizní divák, tedy v zobrazení
(rozlišení) odpovídající televizní kvalitě. Stěžovatel v této souvislosti namítal, že městský soud
posuzoval dva záznamy předmětného reklamního spotu v různé kvalitě zobrazení (rozlišení).
U prvního záznamu, jenž byl součástí správního spisu a z nějž vycházela i Rada se závěrem,
že zákonem požadované upozornění je nezřetelné, dospěl ke stejnému závěru i městský soud.
U druhého záznamu, předloženého stěžovatelem, dospěl po jeho promítnutí městský soud
k závěru, že požadovaná výzva byla v záznamu zřetelná, ovšem, že tato verze reklamního spotu
nebyla důkazem v rámci správního řízení Rady. Mezi účastníky přitom není sporu o tom, že verze
na DVD, jež je součástí správního spisu a jež Rada posuzovala, je verzí nižší technické kvality
než záznam na DVD předloženém stěžovatelem a promítnutém při jednání soudu.
Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2011, č. j. 7 As 12/2011 – 65,
dostupného na www.nssoud.cz, vyplývá, že rozhodujícím pro posouzení toho, zda došlo
k porušení zákonem stanovené povinnosti, je posouzení obsahu předmětného reklamního spotu
tak, jak byl prezentován televiznímu divákovi. Pouze za toto jednání může být stěžovatel
sankcionován.
V daném případě byly u jednání u městského soudu promítnuty dva záznamy, přičemž
u jednoho byla městským soudem shledána výzva určená průměrnému spotřebiteli zřetelnou, a to
v důsledku kvality zobrazení (rozlišení) záznamu. Městský soud však pochybil, pokud tyto důkazy
nehodnotil i z toho hlediska, která technická kvalita (rozlišení) se více blíží televiznímu vysílání
zobrazovanému na televizních obrazovkách v technické kvalitě a velikosti, které užívá průměrný
spotřebitel. Rada svůj závěr o porušení ust. §5a odst. 5 písm. d) zákona o regulaci reklamy mohla
učinit pouze tehdy, bylo-li její zjištění skutkově podloženo sledováním záběru ve výše popsané
technické kvalitě. Ta je dána rozlišením příslušné televizní obrazovky, její velikostí a dalšími
technickými parametry, příp. dalšími technickými faktory. Kvalitu obrazu může např. ovlivnit,
zda se jedná o analogové nebo digitální vysílání. To může mít význam obzvláště v hraničních
případech, např. vysílá-li se výzva dostatečně dlouhou dobu, avšak je nečitelná, anebo je-li sice
čitelná, avšak je zobrazena nedostatečně dlouhou dobu. Městský soud měl tyto zásadní rozpory
ve skutkových okolnostech, jež vyvstaly po prohlédnutí obou záznamů, vzít v úvahu a vypořádat
se s nimi. Nelze totiž vyloučit, že po zhlédnutí reklamního spotu v lepší kvalitě by závěr Rady
o zřetelnosti mohl být odlišný. Ostatně k odlišnému závěru při sledování kvalitnějšího záznamu
dospěl právě i městský soud.
Nesprávný postup městského soudu při hodnocení důkazů, které se týkaly skutkového
stavu, z nějž Rada v dané věci vycházela, pak brání Nejvyššímu správnímu soudu, aby se věcně
zabýval tím, zda výzva byla zřetelná či nikoliv a zda výše uložené pokuty byla přiměřená.
Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů napadený rozsudek městského soudu
podle ust. §110 odst. 1 věta první před středníkem s. ř. s. zrušil a věc vrátil městskému soudu
k dalšímu řízení, v němž je městský soud podle odst. 3 citovaného ustanovení vázán právním
názorem vysloveným v tomto rozsudku. O věci bylo rozhodnuto bez jednání postupem podle
§109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla
bez jednání.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2011
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu