ECLI:CZ:NSS:2011:7.AS.73.2011:83
sp. zn. 7 As 73/2011 - 83
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: a) Bytové
družstvo Stříbrského 686 – 689, se sídlem Stříbrského 689, Praha 11, b) Bytové družstvo
Novomeského 690 – 692, se sídlem Novomeského 690/2, Praha 11, oba zastoupeni
JUDr. Petrem Kužvartem, advokátem se sídlem Za Zelenou liškou 967/B, Praha 4,
proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1,
v řízení o kasační stížnosti společnosti Skanska, a. s., se sídlem Líbalova 1/2348, Praha 4,
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2011, č. j. 6 Ca 1/2008 – 64,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2011, č. j. 6 Ca 1/2008 – 64,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2011, č. j. 6 Ca 1/2008 - 64,
bylo rozhodnuto, že společnost Skanska, a. s. (dále jen „stěžovatelka“) není osobou zúčastněnou
na řízení. V odůvodnění usnesení krajský soud uvedl, že v dané věci stěžovatelka nesplnila
formální podmínku ve smyslu ust. §34 odst. 1 s. ř. s., neboť ve stanovené patnáctidenní lhůtě
nereagovala a oznámení, že uplatňuje práva osoby zúčastněné na řízení, zaslala soudu až cca dva
roky a dva měsíce po marném uplynutí lhůty.
Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost, ve které
vyjádřila zásadní nesouhlas se způsobem doručení vyrozumění o probíhajícím řízení. Městský
soud si podle jejího názoru vyložil ust. §42 odst. 4 s. ř. s. příli š extenzivně. Okruh osob,
které mohou mít zájem uplatňovat práva osob zúčastněných na řízení, nelze nikdy určit zcela
přesně. Podle logiky, kterou městský soud použil v odůvodnění napadeného usnesení, by tak
mohlo být osobám zúčastněným na řízení doručováno pokaždé způsobem podle citovaného
ustanovení, jelikož nikdy nelze jednotlivě určit úplný výčet osob přicházejících v úvahu
jako osoby zúčastněné na řízení. Takový výklad předmětného ustanovení však nelze akceptovat.
V daném případě mohl městský soud odvodit okruh osob zúčastněných na řízení od okruhu
účastníků předcházejícího správního řízení. Těmto osobám mělo být vyrozumění o probíhajícím
řízení doručeno způsobem podle ust. §42 odst. 1 s. ř. s., jelikož nemohlo být pochyb o tom,
že se jedná o osoby, které mohou být případným zrušením předmětného rozhodnutí přímo
dotčeny ve svých právech a povinnostech. Počet těchto osob nebyl vysoký, byly jednoznačně
identifikovatelné a v jejich případě proto nebyl důvod k doručování podle ust. §42 odst. 4 s. ř. s.
Je přitom zcela zřejmé, že stěžovatelka jako žadatelka o vydání stavebního povolení a stavebník
obytného souboru, by byla v případě zrušení předmětného rozhodnutí dotčena ve svých právech
a povinnostech nejcitelněji ze všech těchto osob, a měla proto právo být o probíhajícím řízení
řádně vyrozuměna způsobem podle §42 odst. 1 s. ř. s., aby mohla uplatnit práva osoby
zúčastněné na řízení. Nesprávným postupem městského so udu při doručování vyrozumění
o probíhajícím soudním řízení byla stěžovatelka zkrácena na svých právech, zejména na právu
na spravedlivý proces. S ohledem na výše uvedené stěžovatelka navrhla, aby napadené usnesení
bylo zrušeno a věc byla vrácena městskému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s ust. §109 odst. 2 a 3
s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnila stěžovatelka v podané kasační stížnosti, a přitom
sám shledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž musel přihlédnout z úřední povinnosti.
V daném případě byla podána žaloba proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy,
ze dne 19. 10. 2007, č. j. S- MHMP 318571/2007/OST/Pi/Čv, jehož výrokem I. bylo podle
ust. §90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „správní
řád“) změněno rozhodnutí odboru výstavby Úřadu městské části Praha 11 ze dne 25. 5. 2007,
č. j. OV/2007/001168/Vac-sp, vydané podle ust. §115 zákona č. 183/2006 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, ve věci povolení stavby „Obytný soubor Milíčov – Praha 11 část Sever 3
bytové domy (6 sekcí), veřejné osvětlení, komunikace, zpevněné plochy“, k žádosti stěžovatelky
tak, že z výroku se závazné podmínky pro provedení stavby číslo 13, 19, 23, 25 vypouštějí a čísla
závazných podmínek pro provedení stavby číslo „14, 15, 16, 17, 18, 20, 21, 22, 24“ nahrazují čísly
„13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21“ a ve zbytku bylo toto rozhodnutí potvrzeno. Na základě
opatření předsedy senátu ze dne 4. 9. 2008 bylo podle ust. §42 odst. 4 s. ř. s. vyrozumění ze dne
8. 10. 2008 o probíhajícím řízení osobám, které přicházely v úvahu jako osoby zúčastněné
na řízení, doručeno vyvěšením této písemnosti na úřední desce soudu a dále uveřejněno
způsobem umožňujícím dálkový přístup a taktéž na úřední desce Úřadu městské části Praha 11
a úřední desce Magistrátu hlavního města Prahy. V uvedeném vyrozumění byly osoby přicházející
v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení vyzvány, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto
vyrozumění oznámily, zda budou v tomto řízení uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení
s tím, že takové oznámení lze učinit pouze v této lhůtě.
Podle ust. §42 odst. 4 s. ř. s. je -li zřejmé, že doručování osobám zúčastněným na řízení
bude neúměrně zdlouhavé, nákladné, administrativně náročné anebo nemožné, zejména
pro jejich velký počet nebo proto, že je nelze jednotlivě určit, lze jim na základě opatření
předsedy senátu doručit vyvěšením rozhodnutí nebo jiné písemnosti na úřední desce soudu. Soud
může též uveřejnit své rozhodnutí nebo jinou písemnost způsobem umožňujícím dálkový přístup
anebo na úřední desce obecního úřadu.
Citované ustanovení stanoví předpoklady, za jejichž splnění lze doručovat vyvěšením
na úřední desce soudu. Současně obsahuje příkladný výčet situací, kdy se může o neúměrnou
zdlouhavost, nákladnost, administrativní náročnost či nemožnost běžného způsobu doručování
jednat.
Jedním z kritérií, při jehož naplnění lze aplikovat ust. §42 odst. 4 s. ř. s. je neúměrnost
doručování při běžném způsobu, tj. nepoměr mezi náklady doručování v širším smyslu (nejen
náklady finančními, ale také časovými, administrativními a náklady v podobě zvýšeného rizika
chyb při doručování a s tím spojených procesních důsledků atd.) a zájmem na tom, aby každé
osobě zúčastněné na řízení bylo zaručeno, že se do její dispoziční sféry dostanou písemnosti
mající význam pro řízení. Důvodem této neúměrnosti může být např. velký počet adresátů
(k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 8. 2010, č. j. 7 Afs 6/2010 - 201).
Dalším kritériem je pak nemožnost doručování, např. pro to, že adresáty nelze jednotlivě určit.
Složitosti v doručování musí mít kvalifikovanou intenzitu, tj. musí jít o „neúměrně“
zdlouhavé, nákladné či administrativně náročné doručování. Zároveň musí být zřejmé,
tzn. evidentní, že potíže s doručováním se objeví. Již v době, kdy soud zvažuje, jaký způsob
doručování zvolí, musí tedy existovat konkrétní skutkové důvody pro závěr, že potíže
s doručováním nastanou. Při interpretaci citovaného ustanovení je třeba dále vycházet z jeho
účelu, kterým je zejména zabránit nepřiměřenému administrativnímu přetížení soudu či průtahům
v řízení. Toto ustanovení je však třeba vždy interpretovat v souladu se smyslem institutu osob
zúčastněných na řízení tak, aby byla chráněna procesní práva těchto osob. Je přitom nepochybné,
že při doručování podle ust. §42 odst. 1 s. ř. s. jsou faktické možnosti adresáta s eznámit
se s doručovanou písemností mnohem větší než při doručování podle ust. §42 odst. 4 s. ř. s.
Z důvodu ochrany procesních práv osob zúčastněných na řízení je proto třeba využívat postupu
podle ust. §42 odst. 4 s. ř. s. obezřetně a zpravidla jen v těch případech, kdy by snaha doručit
každému subjektu jednotlivě vedla s velkou pravděpodobností k podstatnému prodloužení délky
řízení či by dokonce skončení řízení fakticky znemožnila anebo kdy by doručování jednotlivým
osobám zúčastněným na řízení bylo sice technicky bezproblémové a v reálném čase proveditelné,
avšak neúměrně finančně náročné.
Z obsahu soudního spisu ale není zřejmé, z jakého důvodu městský soud postupoval
při doručování vyrozumění o probíhajícím řízení podle ust. §42 odst. 4 s. ř. s., tj. zda existovaly
konkrétní skutkové důvody pro závěr, že nastanou potíže s doručováním a jaké. Zda to bylo
např. pro velký počet účastníků nebo proto, že je nebylo možno jednotlivě určit, příp. z jiného
důvodu. Nejvyšší správní soud za této situace nemohl na základě uplatněné stížní námitky
přezkoumat procesní postup městského soudu a posoudit, zda byly splněny zákonné podmínky
pro doručování vyrozumění podle ust. §42 odst. 4 s. ř. s. Posouzení této otázky je pro danou věc
zásadní, neboť pokud by tyto podmínky nebyly splněny, jednalo by se o procesně neúčinné
doručení. Řízení před městským soudem by pak bylo zatíženo vadou, která m ohla mít
za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé [§103 odst. 1 písm. d) a §109 odst. 3 s. ř. s.],
neboť v důsledku toho by byla stěžovatelce a dalším osobám, které přicházejí v úvahu j ako osoby
zúčastněné na řízení, odepřena možnost uplatnit jejich procesní práva v řízení před městským
soudem.
Nejvyšší správní soud z důvodu nepřezkoumatelnosti zrušil napadené usnesení
městského soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci
rozhodl v souladu s ust. §109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož rozhoduje o kasační stížnosti zpravidla
bez jednání, neboť neshledal důvody pro jeho nařízení.
V dalším řízení je městský soud vázán právním názorem, který je vysloven
v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2011
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu