ECLI:CZ:NSS:2011:7.AZS.26.2011:57
sp. zn. 7 Azs 26/2011 - 57
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Karla Šimky, JUDr. Jana Passera a JUDr. Bohusl ava
Hnízdila v právní věci žalobce: M. T. N., zastoupen Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou
se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3,
Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajskéh o soudu v Ústí nad Labem
ze dne 28. 2. 2011, č. j. 16 Az 5/2009 – 27,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 2. 2011, č. j. 16 Az 5/2009 – 27,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu Ústí nad Labem ze dne 28. 2. 2011, č. j. 16 Az 5/2009 – 27,
byla odmítnuta žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“)
ze dne 18. 3. 2009, č. j. OAM-786/VL-07-PA03-2008, kterým nebyla žalobci (dále jen
„stěžovatel“) udělena mezinárodní ochrana podle ust. §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o azylu“). V odůvodnění usnesení krajský soud
uvedl, že v podané žalobě stěžovatel neuvedl jaké důkazy k prokázání svých tvrzení navrhuje
provést, či provedení takových důkazů nenavrhoval, a žalobu nepodepsal. Opatrovník stěžovatele
byl vyzván k odstranění nedostatků žaloby a i přes náležité poučení o možnosti odmítnutí žaloby
tak neučinil.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů
uvedených v ust. §103 odst. 1 písm. d) a e) s. ř. s. Namítal, že v jeho případě nebyly dány důvody
pro ustanovení opatrovníka, neboť se zdržoval na adrese uvedené v žalobě v období
od 1. 4. 2009 do 8. 3. 2010, kdy změnil adresu svého bydliště. Stěž ovatel se v průběhu správního
i soudního řízení zdržoval, a nadále zdržuje, na adresách, které jsou hlášeny u příslušného
správního orgánu. Za této situace měl krajský soud doručovat výzvu k odstranění vad žaloby
přímo stěžovateli. Napadené usnesení o odmítnutí žaloby z důvodu neodstranění vad žaloby je
proto nezákonné.
Ministerstvo ve vyjádření ke kasační stížnosti popřelo její oprávněnost, neboť jak jeho
rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany ve všech částech výroku, tak i usnesení krajského soudu,
byly vydány v souladu s právními předpisy. Pro řízení o kasační stížnosti odkázalo na správní spis,
zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele, které učinil během správního řízení. V případě
stěžovatele bylo nepochybně zjištěno, že jako důvod své poslední žádosti o udělení mezinárodní
ochrany označil snahu legalizovat si pobyt na území České republiky, kde by chtěl žít se svou
vietnamskou přítelkyní, pracovat a přispívat na svoji dceru, občan ku České republiky, s jejíž
matkou nežije. Vzniklou situaci se rozhodl řešit vstupem do řízení o udělení mezinárodní ochrany
a vyhnout se tak realizaci správního vyhoštění, které mu bylo cizineckou policií uděleno. Tyto
pohnutky nelze podřadit zákonným důvodům pro udělení mezinárodní ochrany. Právní úpravu
pobytu cizinců na území České republiky obsahuje zákon č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, jehož institutů měl možnost využít. Z podané žaloby nebylo vůbec patrno, čeho
se stěžovatel domáhal, chyběly jednotlivé žalobní body, pročež krajský soud žalobu odmítl s tím,
že ani přes výzvu nebyly nedostatky odstraněny. Stěžovateli byl ustanoven opatrovník,
neboť jeho pobyt není znám. Vzhledem k výše uvedenému ministerstvo navrhlo zamítnutí
kasační stížnosti pro její nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s ust. §109 odst. 2 a 3
s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v kasační stížnosti, a přitom
sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Nejvyšší správní soud, po konstatování přípustnosti kasační stížnosti, se ve smyslu
ust. §104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Pokud by totiž tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná.
Přesahem vlastních zájmů stěžovatele, který ve věcech azylu jedině vede k meritornímu
projednání kasační stížnosti, je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je, kromě ochrany
veřejného subjektivního práva jednotlivce, pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní
názor k určitému typu případů či právních otázek. To prakticky znamená, že přesah vlastních
zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v tomto řízení je proto
nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu
a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.
O přijatelnou kasační stížnost se tak prakticky může jedna t v případě, že se kasační
stížnost týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího
správního soudu nebo jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, přičemž rozdílnost
v judikatuře může nastat na úrovni krajských soudů i Nejvyššího správního soudu. Kasační
stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšší
správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je na místě změnit výklad
určité právní otázky řešené dosud správními soudy jednotně. Další případ přijatelnosti kasační
stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O takové
pochybení se může jednat především tehdy, nerespektoval-li krajský soud ustálenou judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu nebo krajský
soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
V této souvislosti je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci přijatelnosti
povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné
intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že pokud by k němu nedošlo, věcné rozhodnutí
krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení, předevš ím procesního charakteru,
proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity, aby byla důvodem přijatelnosti kasační
stížnosti.
V daném případě dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že se jedná o posledně uvedený
důvod přijatelnosti kasační stížnosti.
Je-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žalob y, přicházejí pro stěžovatele
v úvahu z povahy věci pouze kasační důvod podle ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spočívající
v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá také případ,
kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezák onného rozhodnutí
o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem.
Právo na spravedlivý proces, které je jedním ze základních práv, které garantuje nejen
Listina základních práv a svobod (čl. 36 odst. 1, 2), al e také Úmluva o ochraně lidských práv
a základních svobod, vyžaduje vykládat meze toho práva, uvedená v jednotlivých procesních
řádech, v souladu s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Nabízejí -li se přitom dvě
interpretace, z nichž jedna hovoří ve prospěch výkonu práva na spravedlivý proces a druhá
proti němu, musí soud vždy zvolit výklad první.
Podle ust. §29 odst. 3 o. s. ř. může předseda senátu, pokud neučiní jiná opatření,
ustanovit opatrovníka také účastníku, jehož pobyt není znám.
Institut opatrovníka má své opodstatnění pouze v případě, pokud reálně existují
skutečnosti, pro které byl opatrovník ustanoven, tj. např. neznámý pobyt účastníka řízení.
Dojde-li ke změně situace a odpadne důvod, pro který byl opatrovník ustanoven, funkce
opatrovníka zaniká a soud nadále jedná s účastníkem řízení. Opačný výklad, totiž že soud má
povinnost jednat pouze s opatrovníkem, nikoli s účastníkem, a to i za situace, že účastník řízení
už je schopen před soudem sám vystupovat a jednat, by znamenal nepřípustný formalismus,
který by upřednostňoval právní fikci na úkor reálného stavu věci. V konečném důsledku by to
mohlo vést ke zkrácení účastníka řízení na jeho ústavně zakotvených právech, zejména práva
na spravedlivý proces. V této souvislosti lze poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 2. 2005, č . j. 4 Azs 12/2004 - 61, publ. na www.nssoud.cz).
V dané věci stěžovatel v žalobě podané u Krajského soudu v Brně uvedl jako místo svého
pobytu a současně adresu pro doručování: Zítkova 94/3, Litoměřice. Krajský soud v Brně
proto usnesením ze dne 22. 4. 2009, č. j. 56 Az 36/2009 - 10 rozhodl o postoupení věci místně
příslušnému Krajskému soudu v Ústí nad Labem a toto usnesení zaslané na adresu uvedenou
v žalobě si stěžovatel osobně převzal. Krajský soud v Ústí nad Labem poté přípisem ze dne
19. 5. 2009 stěžovatele vyzval k odstranění vad žaloby. Zásilka obsahující výzvu se dvakrát vrátila
zpět jako nedoručená s poznámkou provozovatele poštovních služeb, že nebyla vyzvednuta
v úložní lhůtě. Krajský soud poté stěžovatele znovu vyzval usne sením ze dne 17. 9. 2009,
č. j. 16 Az 5/2009 – 18, aby ve lhůtě 2 týdnů ode dne doručení tohoto usnesení odstranil vady
žaloby a současně ho poučil o tom, že nebude-li žaloba ve stanovené lhůtě doplněna
nebo opravena, soud řízení o žalobě odmítne. Toto usnesení bylo stěžovateli doručováno opět
na adresu uvedenou v žalobě. Zásilka byla opět vrácena zpět jako nedoručená s poznámkou, že se
stěžovatel odstěhoval. Krajský soud proto požádal Oblastní ředitelství služby cizinecké policie
Ústí nad Labem o sdělení aktuálního místa pobytu stěžovatele. Podle sdělení Policie ČR ze dne
6. 11. 2009 se měl stěžovatel zdržovat na adrese Zítkova 94/3, Litoměřice – město, kde bylo
dotazem u ubytovatele zjištěno, že tomuto cizinci bylo ubytování na této adrese ke dni
30. 4. 2009 ukončeno. Jiné místo jeho pobytu nebylo Policii ČR známo. Za této situace krajský
soud usnesením ze dne 26. 11. 2009, č. j. 16 Az 5/2009 – 23, ustanovil stěžovateli opatrovníka
a následně ho vyzval usnesením ze dne 5. 1. 2010, č. j. 16 Az 5/2009 – 26, které mu bylo
doručeno dne 8. 1. 2010, aby ve lhůtě 2 týdnů ode dne doručení tohoto usnesení odstranil vady
žaloby a současně ho poučil o tom, že nebude-li žaloba ve stanovené lhůtě doplněna
nebo opravena, soud řízení o žalobě odmítne. Protože opatrovník vady žaloby v uvedené lhůtě
neodstranil, krajský soud po více než roce napadeným usnesením žalobu odmítl.
Jak však vyplývá ze správního spisu, který je součástí soudního spisu, dne 8. 3. 2010 byl
ministerstvem udělen stěžovateli souhlas se změnou hlášeného pobytu, a to na adresu Vranovská
180/72, Brno, protože podle sdělení Oblastního ředitelství služby cizinecké policie bylo
podle provedené bytové kontroly dne 9. 2. 2010 zjištěno, že stěžovatel má na této adrese
zajištěno přiměřené ubytování, řádně označenou poštovní schránku i domovní zvonek.
V době vydání napadeného usnesení krajského soudu, tj. 28. 2. 2011, byl tedy pobyt
stěžovatele již delší dobu prokazatelně znám. Odpadl tak důvod, pro který byl opatrovník
ustanoven a funkce opatrovníka bez dalšího zanikla. Krajský soud měl proto dále jednat
se stěžovatelem. Vzhledem ke značné časové prodlevě mezi ohlášením nové adresy pobytu
a rozhodnutím o odmítnutí žaloby, měl krajský soud dostatek časového prostoru k tomu,
aby změnu situace týkající se pobytu stěžovatele zaznamenal a příslušným způsobem na to
zareagoval. Krajský soud však zůstal po dobu více než jednoho roku zcela nečinný a poté žalobu
bez dalšího odmítl pro neodstranění vad. Tímto postupem porušil právo stěžovatele
na spravedlivý proces.
O stěžovatelem podaném návrhu, aby kasační stížnosti by l přiznán odkladný účinek
podle ust. §107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť by to bylo nadbytečné,
když podání kasační stížnosti má podle §32 odst. 5 zákona o azylu odkladný účinek.
Ze všech výše uvedeného důvodu je kasační stížnost důvodná, a proto Nejvyšší správní
soud napadené usnesení krajského soudu podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení. Ve věci rozhodl v souladu s ust. §109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož rozhoduje
Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho
nařízení.
V dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem, který je vysloven
v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. července 2011
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu