ECLI:CZ:NSS:2011:8.AS.11.2011:34
sp. zn. 8 As 11/2011 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: M. Š., zastoupen
JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem se sídlem Polská 4, Karlovy Vary, proti žalovanému:
Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2010, čj. 11432/SČaKŽÚ/2010-3, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 12. 2010,
čj. 15 A 119/2010 - 19,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Městský úřad Louny, odbor správní, oddělení přestupkové rozhodnutím ze dne
23. 6. 2010, čj. MULNCJ 59350/2010, na základě §58 odst. 4 z ákona č. 128/2000 Sb., zákona
o obcích, uložil žalobci pokutu ve výši 120 000 Kč, neboť žalobce porušil čl. 2 odst. 1 obecně
závazné vyhlášky města Louny č. 2/2009, o stanovení závazných podmínek pro pořádání, průběh
a ukončení veřejnosti přístupných kulturních podniků včet ně tanečních zábav a diskoték a jiných
kulturních akcí v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku ve městě Louny. Žalobce
se dopustil sankcionovaného jednání tím, že ve dnech 7. 3. 2010 a 14. 3. 2010 coby provozovatel
diskotéky Imperium v Lounech neukončil hudební produkci do 2:00 hodin.
[2] Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor správních činností a krajský živnostenský úřad
rozhodnutím ze dne 6. 9. 2010, čj. 11432/SČaKŽ/2010-3, zamítl odvolání žalobce proti shora
uvedenému správnímu rozhodnutí.
II.
[3] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem
(dále jen „krajský soud“). Žalobce při podání žaloby nesplnil poplatkovou povinnost stanovenou
v §2 odst. 2 písm. a) a §4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních popl atcích
(dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Krajský soud jej proto usnesením ze dne 9. 11. 2010,
čj. 15 A 119/2010 - 17, vyzval k zaplacení soudního poplatku ve výši 2000 Kč, a to ve lhůtě
5 dnů od doručení tohoto usnesení. Žalobce byl současně poučen, že pokud poplatek
ve stanovené lhůtě nezaplatí, krajský soud řízení zastaví. Výzva k zaplacení poplatku byla zástupci
žalobce doručena dne 12. 11. 2010. Dne 15. 11. 2010 krajský soud obdržel žádost žalobce
o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku, a to o 10 dnů. Krajský soud po telefonické
domluvě se zástupcem žalobce žádosti vyhověl a lhůtu k zaplacení soudního poplatku prodloužil
do 29. 11. 2010.
[4] Žalobce soudní poplatek neuhradil ani v prodloužené lhůtě, a ani později, ke dni
rozhodnutí krajského soudu. Krajský soud proto usnesením ze dne 8. 12. 2010,
čj. 15 A 119/2010 - 19, řízení o žalobě zastavil na základě §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) ve spojení s §9 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích.
III.
[5] Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost, v níž uvedl,
že usnesení krajského soudu o zastavení řízení mu bylo doručeno dne 14. 12. 2010. Stěžovatel
s odkazem na §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích konstatoval, že soudní poplatek uhradil
formou příkazu k úhradě na účet soudu dne 23. 12. 2010. Proto navrhl, aby krajský soud
prostřednictvím autoremedury napadené usnesení zrušil.
IV.
[6] Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti, neboť stěžovatel uhradil soudní p oplatek
za podanou žalobu opožděně.
V.
[7] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené usnesení krajského soudu netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Jednou z podmínek meritorního přezkumu žaloby ve správním soudnictví je splnění
poplatkové povinnosti. Soudní poplatek je dle §4 odst. 1 písm. a) ve spojení s §7 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích splatný vznikem poplatkové povinnosti, tj. samotným podáním žaloby.
Nebyl-li poplatek při podání žaloby uhrazen, soud vyzve poplatníka k jeho zapl acení ve lhůtě,
kterou mu určí. Jestliže účastník řízení soudní poplatek neuhradí ani po marném uplynutí
této lhůty, soud řízení zastaví na základě §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.
[10] Soud, který vydal usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku , toto usnesení
v souladu s §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, zruší, pokud je poplatek zaplacen dříve,
než usnesení nabylo právní moci. Zákon o soudních poplatcích tedy umožňuje zaplacení
soudního poplatku ve věcech správního soudnictví i po lhůtě stanovené ve výzvě soudu,
a to nejpozději týž den, kdy usnesení nabylo právní moci (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 17. 4. 2008, čj. 5 Afs 1/2007 - 172, www.nssoud.cz). Tím může účastník
řízení zvrátit účinky usnesení o zastavení řízení.
[11] V případech, kdy je soudní poplatek uhrazen až po lhůtě stanovené krajským soudem,
je třeba posoudit, zda byl zaplacen dříve, než usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci,
či nikoli. Stěžovatel má za to, že zaplatil soudní poplatek ve lhůtě uvedené v §9 odst. 7 zákon a
o soudních poplatcích.
[12] Rozhodnutí soudu ve věcech správního soudnictví nabývá dle §54 odst. 5 a §55 odst. 5
s. ř. s. právní moci dnem, kdy bylo doručeno účastníkům. V posuzovaném případě se tak stalo
14. 12. 2010. Tento den tak byl posledním dnem lhůt y pro zaplacení soudního poplatku.
[13] Tvrzení stěžovatele, že soudní poplatek zaplatil ve lhůtě uvedené v §9 odst. 7 zákona
o soudních poplatcích, pročež měl krajský soud své usnesení o zastavení řízení zrušit, respektive
Nejvyšší správní soud by měl stěžov atelově kasační stížnosti vyhovět, nemá oporu v zákonné
úpravě a skutkovém stavu. Zákon o soudních poplatcích v uvedeném ustanovení rozlišuje
mezi řízeními „ve věcech správního soudnictví“ a „ostatními věcmi“. V nyní posuzovaném
případě nemůže být sporu o tom, že přezkum rozhodnutí o uložení pokuty za porušení obecně
závazné vyhlášky obce náleží právě do pravomoci soudů ve správním soudnictví.
Proto posledním dnem, kdy byl stěžovatel oprávněn právně relevantním způsobem zaplatit
soudní poplatek, byl den doručení usnesení o zastavení řízení, tj. 14. 12. 2010. Stěžovatel uhradil
soudní poplatek za žalobu až dne 23. 12. 2010, tedy nepochybně až po marném uplynutí lhůty
ve smyslu §9 odst. 1 i odst. 7 zákona o soudních poplatcích . Jelikož v posuzovaném případě
nenastaly podmínky pro aplikaci §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, Nejvyšší správní soud
nemohl zrušit napadené usnesení o zastavení řízení.
[14] Nejvyšší správní soud k návrhu stěžovatele na autoremeduru poukazuje na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2008, čj. 5 Afs 147/2007 - 103, www.nssoud.cz,
podle kterého z §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích vyplývá, že pokud účastník řízení
zaplatí poplatek ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení o zastavení řízení
pro nezaplacení poplatku nabylo právní moci, takové usnesení nenabývá právní moci,
ačkoli je řádně doručeno účastníkům řízení. Soud, který usnesení o zastavení řízení vydal,
toto usnesení zruší a může pokračovat v řízení. Jiná situace ovšem nastává v případě, kdy soudní
poplatek nebyl zaplacen dříve, než usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci. V takovém
případě pak usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku nabude právní moci doručením
účastníkům řízení. Soud, který toto usnesení vydal, již nemůže takové pravomocné usnesení
podle uvedeného ustanovení zrušit a pokračovat v řízení, neboť mu v tom brání překážka věci
pravomocně rozhodnuté.
[15] Nejvyšší správní soud shledal napadené usnesení krajského soudu zákonným
a sám přitom neshledal jiné vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3
s. ř. s.). Kasační stížnost proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl jako nedůvodnou.
[16] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá tedy právo na náhradu
nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku
řízení právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, podle obsahu spisu žádné náklady nad rámec
jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 7. července 2011
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu