ECLI:CZ:NSS:2011:9.AFS.7.2011:82
sp. zn. 9 Afs 7/2011 - 82
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana
Malíka a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci
žalobce: Městys Bohdalov, se sídlem Bohdalov 250, zastoupeného
JUDr. Ing. Zdeňkem Hrabou, advokátem se sídlem Kamlerova 795, Říčany u Prahy,
proti žalovanému: Finanční ředitelství v Brně, se sídlem nám. Svobody 4, Brno,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2008, č. j. 21930/08-1700-708238, ve věci
odvodu za porušení rozpočtové kázně, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2010, č. j. 29 Ca 34/2009 - 55,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá
zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský
soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství
v Brně ze dne 19. 12. 2008, č. j. 21930/08-1700-708238. V řízení před krajským
soudem se stěžovatel domáhal zrušení uvedeného rozhodnutí žalovaného o odvolání
proti rozhodnutí Finančního úřadu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 20. 5. 2008,
č. j. 58370/08/351980/5197, ve věci vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně.
Stěžovatel v kasační stížnosti navrhl přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, což odůvodnil tak, že výkonem práva přiznaného napadenými rozhodnutími
by pro něj mohla nastat nenahraditelná újma.
Ve svém vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný nesouhlasí s přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti, protože jde o zcela mimořádný právní institut,
kterým je prolamována zásada vykonatelnosti pravomocného rozhodnutí a který může
být aplikován jen v mimořádných případech. Žalovaný uvádí, že takovýto návrh musí
být doložen dostatečnými a hodnověrnými důkazy a také poukazuje na zákonnou
úpravu daňového řízení v otázce úhrady daňových povinností, kdy odvolání proti
rozhodnutím o vyměření daně nemají v zásadě nikdy odkladný účinek. Žalovaný dále
tvrdí, že stěžovatel má přímo v rámci daňového řízení k dispozici právní prostředky,
jimiž může bezprostřední výkon rozhodnutí suspendovat, poukazuje přitom
na posečkání daně a splátkování daně. Na základě těchto důvodů navrhuje nepřiznat
kasační stížnosti odkladný účinek.
Kasační stížnost podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom užije přiměřeně ustanovení §73
odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže
by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce
nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným
způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud se při posuzování návrhu zaměřil na zkoumání,
zda stěžovatel uvádí skutečnosti, které by dokládaly vznik nenahraditelné újmy mající
původ ve výkonu nebo jiných právních následcích rozhodnutí. Nenahraditelná újma
je neurčitý právní pojem, který není nikde v zákoně upřesněn, a proto jeho výklad
je nutno hledat v judikatuře. Nejvyšší správní soud pojem nenahraditelné újmy vyložil
např. v usnesení ze dne 5. 10. 2004, č. j. 6 Afs 25/2003 - 59, publikovaném
na www.nssoud.cz, a to tak, že „nenahraditelná újma, která by stěžovateli při výkonu
nebo jiných právních následcích rozhodnutí mohla vzniknout a jež je základní podmínkou
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, musí představovat výjimečný a závažný stav, který
již nelze v dalším běhu času nijak odčinit“. Důvody pro přiznání odkladného účinku se musí
vždy vztahovat k osobě stěžovatele, který musí řádně odůvodnit, v čem pro sebe
spatřuje nebezpečí nenahraditelné újmy. Nejvyšší správní soud není povinen
ani oprávněn tyto skutečnosti jakýmkoli způsobem sám vyvozovat z celkového obsahu
kasační stížnosti či snad z předloženého správního spisu. Je pouze na stěžovateli,
aby se v daném ohledu řádně vypořádal s břemenem tvrzení a náležitě uvedl, jaké
konkrétní skutečnosti podle jeho mínění odůvodňují návrh na přiznání odkladného
účinku. Stěžovatel se v této souvislosti omezil pouze na parafrázi znění ust. §73 odst. 2
s. ř. s., když uvedl, že výkonem práva přiznaného napadenými rozhodnutími
by pro něj mohla nastat nenahraditelná újma. K úspěšnému osvědčení skutečností
odůvodňujících přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ovšem nestačí pouhá
parafráze zákonného ustanovení, ale je nutno uvést individualizovaným způsobem
skutečnosti na straně stěžovatele vážící se k výkonu nebo jiným právním následkům
rozhodnutí, z nichž plyne pro stěžovatele konkrétní újma, jež splňuje výše uvedené
požadavky na nenahraditelnou újmu. Typicky se tak stane uvedením konkrétních práv
a chráněných zájmů, které by výkonem rozhodnutí byly trvale dotčeny. Nejvyšší
správní soud pak posuzuje důvody možného vzniku nenahraditelné újmy vždy
v závislosti k osobě a situaci stěžovatele.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že stěžovatel ve svém návrhu neosvědčil ve smyslu §73 s. ř. s., ve spojení s §107
s. ř. s., skutečnosti, které by potvrzovaly možnost vzniku výjimečného a závažného
stavu, který by již nebylo možno v dalším běhu času nijak odčinit. Není tak splněna
základní podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a proto Nejvyšší
správní soud návrhu stěžovatele nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. února 2011
JUDr. Radan Malík
předseda senátu