ECLI:CZ:NSS:2011:9.ANS.1.2011:186
sp. zn. 9 Ans 1/2011 - 186
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předs edy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce:
Ing. R. K., zastoupený Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem se sídlem Ječná 548/7, Praha
2, proti žalovaným: 1) Ministerstvo zahraničních věcí, se sídlem Loretánské nám. 5,
Praha 1, a 2) Ministerstvo obrany, se sídlem Tychonova 1, Praha 6, ve věci ochrany
proti nečinnosti správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2009, č. j. 11 Ca 103/2008 - 56,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci stěžovatele Mgr. Pavlu Čižinskému, advokátu se sídlem
Ječná 7, Praha 2, se p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 4800 Kč.
Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobce (dál jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora
označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byl
odmítnut jeho návrh ze dne 3. 3. 2008. Tímto návrhem, podaným k poštovní přepravě
v Jihoafrické republice dne 11. 3. 2008, se stěžovatel domáhal, aby „byli žalovaní odsouzeni
k vydání technické zprávy, která bude zahrnovat popis vedených laboratorních zkoušek, seznam
odborníků, kterým byl umožněn přístup k technologii Ionic correlation spectroscopy a Ionic correlation
digital electro therapy a vyslovil stanovisko k převzetí této technologie“. Dále se domáhal „vyčíslení
škody na majetku, požadoval, aby žalovaní byli odsouzeni pro nečinnost k platbě odškodnění formou
měsíčního doživotního důchodu a rovněž se domáhal vydání předběžného rozsudku nebezpečí z prodlení“,
kterým budou požadavky žalobce uznány. Podáním doručeným městskému soudu dne
14. 4. 2008 prostřednictvím držitele poštovní licence se stěžovatel dále v souvislosti
se svým žalobním návrhem domáhal osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce.
Městský soud shledal žalobu neurčitou, a proto vyzval žalobce usnesením ze dne
21. 7. 2008, č. j. 11 Ca 103/2008 - 10, k jejímu doplnění. Mezinárodní doručenka se dle
záznamu na č. listu 13 soudního spisu nevrátila. Následně však bylo dne 23. 9. 2008
doručeno stěžovatelem doplnění žalobního návrhu. V doplnění bylo uvedeno, že cílem
žaloby je zjistit, co se stalo s technickou dokumentací, doručenou dne 3. 3. 2003 do rukou
vojenského přidělence v Pretorii (dle tvrzení stěžovatele se jednalo o kompletní
technickou dokumentaci s obsahem cca 10 000 lékařských zpráv, konstrukčních plánů
nových přístrojů, podkladů pro rychle pracující senzory a vyhodnocovacích laserových
spektrolphotometrů). Stěžovatel apeluje na všechny pozůstalé po osobách zemřelých
na virus HIV k tomu, aby se podrobili registraci a vyčíslili škody na zdraví, za účelem
sestavení žaloby proti České republice u mezinárodního soudu v Haagu.
Po té stěžovatel podal elektronicky, prostřednictvím veřejné datové sítě bez
zaručeného elektronického podpisu (dále jen „elektronická zpráva“), několik obsáhlých
podání, ze kterých však žádné skutkové ani právní důvody žalobního návrhu nebylo
možné dovodit. Dne 8. 4. 2009 stěžovatel prostřednictvím elektronické zprávy informoval
soud o odcizení osobních dokladů s tím, že žádá soud o doručování veškerých písemností
„via email“, neboť jakoukoliv poštovní zásilku si nemůže osobně vyzvednout.
Dle závěru městského soudu obsah všech podání zejména zdůrazňuje význam
a důležitost dokumentace, jejímž původcem stěžovatel dle svého přesvědčení je, žádným
způsobem však nepřispívá ke konkrétnosti žaloby a městský soud žalobu proto dle
ustanovení §37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dál jen „s. ř. s.“), odmítl. K žádosti o osvobození od soudních
poplatků soud v napadeném usnesení uvedl, že o této žádosti nebylo možné rozhodnout,
neboť z podání není zřejmé, čeho se stěžovatel domáhá a v návaznosti na to nelze určit
ani druh soudního řízení, ani tomu odpovídající výši soudního poplatku. K žádosti
o ustanovení zástupce soud uvedl, že o ní také nemohl rozhodovat, neboť po účastníku
řízení lze požadovat, aby alespoň v základních rysech specifikoval druh podání či důvody,
které ho k takovému podání vedou. Teprve po té lze žalobu doplňovat i v případné
součinnosti s ustanoveným zástupcem.
Ze soudního spisu kasační soud ověřil, že napadené usnesení bylo stěžovateli
doručeno pouze elektronicky, a to na běžnou emailovu adresu stěžovatele. Dne
27. 8. 2009 obdržel městský soud elektronickou zprávu, ve které stěžovatel potvrdil přijetí
napadeného usnesení a oznámil soudu, že „byl majiteli užitkových práv vyzván k odstoupení
celkových práv na vynálezu nanotechnologické diagnostiky a léčby těžkých chorob, ke které bude
vyslovovat souhlas“. Dále stěžovatel uvádí, že „noví majitelé, Ministerstvo obrany, zdravotnictví
a financí převezmou dohled nad mírovým určením výsledných produktů“. Podání obsahuje dalších
5 bodů, v nichž jsou informace týkající se předmětné technologie.
Podáním ze dne 2. 10. 2009, zaslaným opět pouze elektronicky, vyzval soud
stěžovatele ke sdělení, zda shora uvedený přípis má považovat za kasační stížnost.
Stěžovatel na tento přípis reagoval podáním ze dne 4. 10. 2009, čítajícím cca 30 stran,
které bylo soudu zasláno opět pouze prostřednictvím emailové zprávy a ve kterém
požádal o ustanovení zástupce.
Usnesením ze dne 16. 12. 2009, č. j. 11 Ca 103/2008 - 125, městský soud ustanovil
stěžovateli zástupce pro řízení o kasační stížnosti a současně jej vyzval k doplnění
náležitostí kasační stížnosti a sdělení údaje, kdy bylo stěžovateli napadené usnesení
doručeno. Zástupce stěžovatele v doplnění ke kasační stížnosti mimo jiné uvedl,
že za datum doručení napadeného usnesení lze dle jeho názoru považovat ve smyslu
ustanovení §50j odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), den podání kasační stížnosti, tj. 4. 10. 2009.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v dané věci dány
podmínky řízení o kasační stížnosti.
Ze soudního spisu vyplývá, že stejnopis usnesení městského soudu byl stěžovateli
doručován do Jihoafrické republiky elektronicky, tj. prostřednictvím veřejné datové sítě,
aniž by však stěžovatel byl držitelem datové schránky či tzv. zaručeného elektronického
podpisu, tedy aniž by stěžovatel splňoval zákonem stanovené podmínky pro tento způsob
doručování.
Písemnosti doručuje soud v souladu s ustanovením §42 s. ř. s. soudním
doručovatelem, prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní
licence či prostřednictvím veřejné datové sítě. V souladu s ustanovením §42 odst. 5 s. ř. s.
není-li stanoveno jinak, pro doručování se použijí předpisy platné pro občanské soudní
řízení. Adresou pro doručování prostřednictvím veřejné datové sítě je adresa datové
schránky evidovaná podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech
a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů. V souladu
s ustanovením §45 o. s. ř. není-li možné doručit písemnost prostřednictvím veřejné
datové sítě do datové schránky, soud ji doručí na žádost adresáta na jinou adresu nebo
na elektronickou adresu. Při doručení na elektronickou adresu je průkazem doručení
datová zpráva adresáta opatřená jeho zaručeným elektronickým podpisem. Soud doručuje
písemnosti na elektronickou adresu pouze tehdy, pokud nemá adresát písemnosti
zřízenou datovou schránku podle citovaného zákona. Podmínkou takového doručování
však i nadále zůstává, že k němu musí být adresátem vysloven předchozí souhlas,
ať ve formě výslovné žádosti nebo v jiné zachytitelné podobě, a zároveň je to technicky
možné s ohledem na zajištění bezpečnosti takové elektronické komunikace
prostřednictvím akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb nebo předložením
platného kvalifikovaného certifikátu (srov. §46 odst. 2 o. s. ř.).
V předmětné věci je třeba vycházet ze skutečnosti, že k řádnému doručení
napadeného usnesení stěžovateli nedošlo. Přestože usnesení městského soudu nebylo
stěžovateli řádně doručeno, podal proti němu stěžovatel elektronicky dne 4. 10. 2009
kasační stížnost.
Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
od doručení rozhodnutí krajského soudu a zmeškání této lhůty nelze prominout. Podle
§106 odst. 4 s. ř. s. se kasační stížnost podává u soudu, který napadené rozhodnutí vydal,
lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu. Podle
§40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání poslední den lhůty předáno soudu,
nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní
licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit. Dle §37 odst. 2 s. ř. s.
podání obsahující úkon, jímž se disponuje řízením nebo jeho předmětem, lze provést
písemně, ústně do protokolu, popřípadě v elektronické formě podepsané elektronicky
podle zvláštního zákona. Bylo-li takové podání učiněno v jiné formě, musí být do tří dnů
potvrzeno písemným podáním shodného obsahu nebo musí být předložen jeho originál,
jinak se k němu nepřihlíží.
V daném případě nebyla elektronicky zaslaná kasační stížnost ani opatřena řádným
elektronickým podpisem, ani nebyla do tří dnů potvrzena písemnou formou kasační
stížnosti, a nelze k ní proto přihlížet. Pokud by tedy skutečně došlo k řádnému doručení
usnesení městského soudu stěžovateli, pak by ke kasační stížnosti stěžovatele podané
pouze prostřednictvím veřejné datové sítě bez zaručeného elektronického podpisu
nemohlo být přihlíženo.
Napadené usnesení ovšem v důsledku neúčinného doručení dosud nenabylo
právní moci, byť je ve spise chybně vyznačeno nabytí právní moci dnem 27. 8. 2009.
Ustanovení §50j odst. 2 o. s. ř. na projednávanou věc aplikovat nelze, neboť uvedené
ustanovení připadá v úvahu pouze za předpokladu, že soud postupuje ve smyslu
ustanovení §50j odst. 1 o. s. ř., přičemž doručovaná listina byla tímto způsobem adresátu
nepochybně doručena, avšak není možné stanovit, ve kterém dni k doručení došlo.
Při doručování do ciziny se v souladu s ustanovením §50j o. s. ř. postupuje podle
mezinárodní smlouvy nebo podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství
upravujícího doručování soudních a mimosoudních písemností anebo podle zvláštního
právního předpisu. Tímto předpisem je zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu
soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů. Pokud by tedy městský doručoval
podle ustanovení §50j odst. 1 o. s. ř., pak by se za den doručení napadeného usnesení
považoval den, kdy soudu došla listina či byl u soudu učiněn úkon, ze kterých je sporné
doručení nepochybné. Takovým podáním by pak ovšem nebylo podání ze dne
4. 10. 2009, jak uvádí zástupce stěžovatele, ale podání stěžovatele ze dne 27. 8. 2009,
založené na čl. listu 43 soudního spisu. Městský soud však uvedeným způsobem zjevně
nepostupoval, a proto se ustanovení §50j odst. 2 o. s. ř. neuplatní.
Jak již bylo řečeno, počátek běhu lhůty pro podání kasační stížnosti je v souladu
s §106 odst. 2 s. ř. s. třeba odvozovat od řádného doručení rozhodnutí účastníku řízení.
V daném případě nebylo usnesení městského soudu stěžovateli řádně doručeno, lhůta
pro podání kasační stížnosti tedy stěžovateli zatím vůbec nezačala běžet. Jak vyplývá
z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2003,
č. j. 1 As 4/2003 - 48, publikovaného pod č. 281/2004 Sb. NSS, dostupného též
na stránkách www.nssoud.cz, kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu,
které nebylo řádně doručeno, je třeba považovat za předčasnou. Nejvyšší správní soud
proto nemůže uvedený nedostatek doručení sám zhojit a nezbývá mu, než kasační
stížnost jako předčasnou odmítnout.
Nejvyššímu správnímu soudu tedy nezbylo, než kasační stížnost podle §46 odst. 1
písm. b) a §120 s. ř. s. odmítnout jako předčasně podanou s tím, že bude povinností
městského soudu usnesení stěžovateli řádně doručit.
Nejvyšší správní soud se podáním ze dne 14. 3. 2011 dotázal ministerstva
spravedlnosti, jakým způsobem lze doručovat písemnosti spadající do oblasti sprá vního
soudnictví českému občanu žijícímu v Jihoafrické republice.
Dle odpovědi, založené na č. listu 182 soudního spisu, se v civilněprávní oblasti
doručování provádí na základě nařízení Rady (ES) č. 1393/2007 o doručování soudních
a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obc hodních, a to v členských státech
Evropské unie; mnohostranné mezinárodní smlouvy - typicky haagské Úmluvy
o doručování soudních a mimosoudních písemností v cizině ve věcech občanských
a obchodních z roku 1965 (vyhl. č. 85/1982 Sb.), v ostatních státech, které jsou jejími
smluvními stranami; dvoustranné smlouvy o právní pomoci.
Ve správním soudnictví však nelze žádný z těchto právních nástrojů použít. Pouze
výjimečně by bylo možné doručovat na základě dvoustranné smlouvy, která by takové
doručování ve správních věcech umožňovala vedle doručování ve věcech občanských
a obchodních. V konkrétním případě však smlouva mezi republikou Československou
a Spojeným Královstvím Velké Británie a Irska o právní pomoci ve věcech občanských
(Londýn, 11. 11. 1924; č. 70/1926 Sb. z. a n., č. 152/1938 Sb. z. a n., č. 18/1980 Sb.),
která je stále v účinnosti ve vztahu mezi ČR a Jihoafrickou republikou, doručování
ve správním soudnictví neumožňuje.
Zbývá tedy doručení dle §55 zákona o mezinárodním právu soukromém
a procesním prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti, tj. diplomatickou cestou.
Další možností je dle názoru kasačního soudu doručit stěžovateli napadené
usnesení na adresu jeho trvalého bydliště v České republice ve smyslu ustanovení §46b
písm. a) o. s. ř. Nejvyšší správní soud výpisem z technologického centra Ministerstva
vnitra, založeným na č. listu 179 soudního spisu, ověřil, že stěžovatel je stále hlášen
k trvalému pobytu na adrese náměstí M. 12, Z. Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatel
neuvedl ve svých podáních vůči soudu adresu místa v České republice, na kterou mu mají
nebo mohou být doručovány písemnosti, je adresou pro doručování u písemnosti
doručované prostřednictvím doručujícího orgánu ve smyslu citovaného ustanovení u
fyzické osoby adresa evidovaná v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí
mají být doručovány písemnosti; není-li taková adresa evidována, adresa místa trvalého
pobytu vedená podle zvláštního právního předpisu.
Teprve od řádného doručení počne stěžovateli běžet dvoutýdenní lhůta, v níž má
možnost podat proti usnesení městského soudu novou kasační stížnost.
Na předčasnosti kasační stížnosti nemůže nic změnit ani skutečnost, že usnesením
ze dne 16. 12. 2009, č. j. 11 Ca 103/2008 - 125, městský soud stěžovateli pro řízení
o kasační stížnosti ustanovil advokáta a vyzval jej, aby zároveň doplnil důvody dle §103
odst. 1 s. ř. s. Ustanovenému zástupci však náleží odměna za zastupování. Podle §35
odst. 8 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., zástupci stěžovatele, který mu byl so udem
ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát.
Nejvyšší správní soud ustanovenému zástupci přiznal náhradu nákladů podle
ustanovení §11 odst. 1 písm. a) a d) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
spočívající v odměně za dva úkony právní služby celkem (převzetí a příprava věci
+ písemné podání soudu týkající se věci samé) v částce 4200 Kč a v náhradě hotových
výdajů v částce 600 Kč. Celková částka odměny pak činí 4800 Kč. Tato částka bude shora
uvedenému zástupci zaplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. března 2011
JUDr. Radan Malík
předseda senátu