ECLI:CZ:NSS:2011:9.AS.10.2011:275
sp. zn. 9 As 10/2011 - 275
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jana Passera v právní věci
žalobkyně: EUTECH akciová společnost, se sídlem Nádražní 1/1617, Šternberk,
zast. JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem Poštovská 8c, Brno, proti
žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2005, sp. zn. O-154773, o zápisu přihlašovaného
označení v grafickém provedení do rejstříku ochranných známek, za účasti osoby
zúčastněné na řízení: ELTON hodinářská, a.s., se sídlem Náchodská 2105, Nové Město
nad Metují, zast. JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem se sídlem Dukelská 15,
Hradec Králové, v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2010, č. j. 7 Ca 364/2008 - 230,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2010, č. j. 7 Ca 364/2008 - 230,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností
napadá v záhlaví označený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“),
kterým bylo zrušeno rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 3. 6. 2005,
zn. sp. O-154773. Tímto rozhodnutím předseda žalovaného vyhověl rozkladu stěžovatele
a ve výroku změnil prvostupňové rozhodnutí žalovaného (dále též „ÚPV“) ze dne
14. 7. 2003, sp. zn. O-154773, č. j. 87444/2002, tak, že na základě stěžovatelem
uplatněných námitek zamítl přihlášku žalobce ochranné známky „PRIM“ v grafickém
provedení.
Stěžovatel označuje jako důvody kasační stížnosti skutečnosti uvedené
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Neztotožňuje se s posouzením
městského soudu, že slovo PRIM v grafickém provedení (ztvárněném v podnikové
normě č. PN01 národního podniku ELTON) není autorským dílem. Namítá, že nově
vzniklé označení nevycházelo z dosavadního označení natolik, že se nemohla projevit
tvůrčí činnost zpracovatele, a tedy grafické ztvárnění slova PRIM je dílem malé mince,
což podporují také provedené důkazy. Nové grafické ztvárnění slova PRIM je výsledkem
duševní činnosti fyzické osoby, znázorněné ve smysly vnímatelné podobě, které v člověku
vytváří „umělecký“ dojem odlišný od toho, který vzniká pouhým vyslovením slova PRIM
či jeho zapsáním běžným písmem. Autorská invence v tomto případě spočívá v grafickém
ztvárnění písma, zejména v jeho tvarech, síle tahů, poměrech šířky a délky či úpravách
tvarů v mezích čitelnosti písma. Hodnotu takto vytvořeného díla či tvůrčí činnost autora
přitom nijak nesnižuje skutečnost, že autor své výsledky konzultoval s dalšími osobami
či se zadavatelem. Z uvedených důvodů proto stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní
soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k obsahu kasační stížnosti nevyjádřil.
Žalobce ve svém vyjádření poukazuje na nepřípustnost kasační stížnosti ve smyslu
§104 odst. 3 s. ř. s. Uvádí, že kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí, jímž soud
rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí by lo zrušeno Nejvyšším správním
soudem, přičemž stěžovatel v kasační stížnosti nenamítá, že by se městský soud v novém
rozhodnutí neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu.
V meritorním posouzení se žalobce ztotožňuje se závěry městského soudu, dle nichž
předmětné označení „PRIM“ není autorským dílem, a proto navrhuje kasační stížnost
jako nepřípustnou odmítnout, případně ji jako nedůvodnou zamítnout.
Z předloženého soudního a správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil
následující skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti:
Žalobce podal dne 21. 4. 2000 u žalovaného přihlášku slovní grafické ochranné
známky „PRIM“ se žádostí o zápis do rejstříku ochranných známek, a to pro některé
služby v třídách 35,37 a 40 mezinárodního třídění výrobků a služeb, v rozsahu a v oblasti
hodinářské výroby a výroby k ní doplňkové. Tato přihláška byla dne 11. 9. 2002
zveřejněna ve Věstníku Úřadu průmyslového vlastnictví. Stěžovatel podal proti zápisu
zveřejněného označení „PRIM“ do rejst říku ochranných známek námitky ,
které odůvodnil tak, že je majitelem shodného označení, které před podáním přihlášky
získalo rozlišovací způsobilost pro stejné nebo podobné výrobky a služby,
a že mu náležejí práva ke grafické úpravě slova PRIM, tj. zápis tohoto označení by mohl
zasáhnout do jeho práv k autorskému dílu. Žalobce ve svém vyjádření k námitkám uvedl,
že grafické provedení slova „PRIM“ není autorským dílem, a že stěžovatel neprokázal,
že by mu svědčilo předchozí právo oprávněného uživatele předmě tného označení.
Žalovaný vydal dne 14. 7. 2003 pod sp. zn. O-154773, č. j. 87444/2002,
rozhodnutí, kterým námitky stěžovatele uplatněné podle ustanovení §9 odst. 1 písm. c), f)
a g) zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, v tehdy platném a účinném znění
(dále jen „zákon č. 137/1995 Sb.“) zamítl. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že stěžovatel
neprokázal faktické užívání namítaného označení v uplynulých dvou letech před podáním
přihlášky ochranné známky, dále že namítané označení „PRIM“ nemůže být pře dmětem
autorskoprávní ochrany a namítaná norma již neexistujícího státního podniku ELTON,
týkající se technických parametrů provedení označení „PRIM“, není předmětem
průmyslového práva.
Stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí rozklad, jemuž předseda žalovaného
[rozhodující ve věci již za účinnosti nového zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných
známkách, ve znění účinném pro projednávanou věci (dále jen „zákon č. 441/2003 Sb.“ )]
vyhověl a změnil výrok napadeného rozhodnutí tak, že přihlášku ochranné známky
„PRIM“ v grafickém provedení zamítl. Na rozdíl od prvostupňového rozhodnutí
se předseda žalovaného ztotožnil s názorem stěžovatele, že grafické ztvárnění označení
„PRIM“ je dílem ve smyslu §2 odst. 1 zákona č. 35/1965 Sb., autorského zákona,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „autorský zákon“), a že stěžovatel byl osobou
oprávněnou k podání námitek podle ustanovení §9 odst. 1 písm. g) dříve platného
zákona č. 137/1995 Sb. [nyní §7 odst. 1 písm. i) zákona č. 441/2003 Sb.]. Následně
se žalovaný věnoval také hodnocení námitek podaných podle §9 odst. 1 písm. c) dříve
platného zákona č. 137/1995 Sb. [nyní §7 odst. 1 písm. g) zákona č. 441/2003 Sb.].
Konstatoval, že nový zákon č. 441/2003 Sb. v uvedeném ustanovení zrušil dvouletou
lhůtu, k níž se vztahovala podmínka prokázání užívání nezapsaného označení
před podáním přihlášky ochranné známky. Na základě stěžovatelem předložených
dokladů pak dospěl k závěru, že tento prokázal právní nástupnictví po státním podniku
ELTON a že je uživatelem shodného nezapsaného označení „PRIM“ v grafickém
provedení, užívaného pro shodné nebo podobné výrobky a služby jako u přihlašovatele
(žalobce), přičemž právo k tomuto označení stěžovateli vzniklo přede dnem podání
přihlášky. V závěru odůvodnění pak předseda žalovaného k námitkám uplatněným podle
§9 odst. 1 písm. f) dříve platného zákona č. 137/1995 Sb. uvedl, že v řízení nebylo
žádným způsobem označeno, jaká práva z průmyslového vlastnictví by měla být zápisem
přihlašovaného označení dotčena.
Žalobce se proti uvedenému rozhodnutí bránil žalobou, ve které namítl,
že žalovaný nebyl schopen náležitě posoudit, zda předmětné označení „PRIM“ je či není
autorským dílem, a ve věci měl být ustanoven znalec. Zároveň zpochybnil závěry
předsedy žalovaného, že předmětné označení „PRIM“ naplňuje znaky autorského díla
a že stěžovatel vstoupil do práv státního podniku ELTON, ačkoli práva z průmyslového
nebo jiného duševního vlastnictví nebyla podle zakladatelské listiny o založení společnosti
ITec group, a. s., do této společnosti nikdy vložena. Dle názoru žalobce je uživatelem
nezapsaného označení ten, kdo své výrobky nebo služby pod tímto označením uží vá,
v důsledku čehož se pro něj toto označení vžilo. Ve smyslu této definice stěžovatel
nemůže být oprávněným uživatelem označení „PRIM“. Žalovaný pak dle názoru žalobce
rovněž překročil své pravomoci, pokud si sám opatřoval důkazy z internetu a ve svém
rozhodnutí vycházel i z důkazů, které byly předloženy až po uplynutí zákonem stanovené
lhůty, tj. nerespektoval zásadu koncentrace řízení.
Městský soud poprvé posuzoval zákonnost rozhodnutí předsedy žalovaného
v řízení vedeném pod sp. zn. 7 Ca 190/2005. Rozsudkem ze dne 3. 11. 2006,
č. j. 7 Ca 190/2005 - 64, zamítl žalobu s odůvodněním, že získání rozlišovací způsobilosti
(označované žalobcem jako vžitost) již není výslovně stanovenou podmínkou
pro poskytnutí ochrany uživateli nezapsaného označení a dále že v předmětné věci došlo
k naplnění podmínky užívání označení pro shodné nebo podobné výrobky, neboť u obou
subjektů se jednalo o služby či výrobky úzce spjaté s hodinářskou výrobou. Městský soud
se neztotožnil s názorem žalobce, že by žalovaný byl povinen k posouzení otázky
existence autorského díla ustanovit znalce. Dále dovodil, že stěžovatel je právním
nástupcem státního podniku ELTON. Vycházel přitom ze zakladatelské listiny
a z ustanovení §15 a §16 zákona č. 92/1991 Sb. Závěrem městský soud poukázal
na skutečnost, že skutková tvrzení a právní hodnocení, která žalobce předestřel
až při ústním jednání, byla učiněna po lhůtě pro podání žaloby, a proto k nim nepřihlédl
a navrhované důkazy neprovedl.
Ke kasační stížnosti žalobce bylo uvedené rozhodnutí zrušeno rozsudkem
Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2008, č. j. 6 As 22/2007 - 120. Nejvyšší
správní soud dospěl k závěru, že v řízení před správními orgány nebyl spolehlivě zjištěn
skutkový stav ohledně posouzení otázky právního nástupnictví do práv zaniklého státního
podniku ELTON. Zároveň vyslovil, že ačkoli žaloba obsahovala námitku zpochybňující
správnost meritorního posouzení přihlašovaného označení jako autorského díla, městský
soud se v napadeném rozhodnutí k této námitce nijak nevyjádřil, a v této části je tedy jeho
rozhodnutí nepřezkoumatelné.
Městský soud v novém rozhodnutí (nyní napadeném kasační stížností) opětovně
přezkoumal zákonnost vydaného rozhodnutí předsedy žalovaného včetně řízení, které
jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V intencích
zrušovacího rozsudku Nejvyššího správního soudu se městský soud nejprve zabýval
posouzením, zda předmětné označení „PRIM“ je autorským dílem. Dovodil,
že při vytváření označení „PRIM“ se nejednalo o tvůrčí činnost ve smyslu
autorskoprávních předpisů, neboť ztvárnění označení bylo natolik limitováno zadáním
a vycházelo z již existujícího označení, že se v něm nemohla projevit tvůrčí činnost
zpracovatele. Možný projev uměleckého ducha tvůrce byl dle názoru městského soudu
vyloučen také tím, že zhotovitel své nákresy konzultoval s výtvarníky a rovněž zobrazení
detailů označení (mezery a odstupy) bylo výsledkem kolektivního posouzení. Městský
soud tak uzavřel, že žalovaný pochybil, pokud označení „PRIM“ pokládal za dílo (malé
mince), aniž by přihlédl k okolnostem, za kterých bylo toto označení vytvářeno. Z tohoto
důvodu se pak již nezabýval otázkou, zda práva k tomuto dílu přešla na stěžovatele
či nikoli. Tato skutečnost také nebyla důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí,
neboť požadavek na doplnění skutkových zjištění ohledně přechodu/převodu práv
k autorskému dílu za daného stavu městský soud vyhodnotil jako nadbytečný. Právním
nástupnictvím se nicméně městský soud zabýval v souvislosti s posouzením aktivní
legitimace stěžovatele k podání námitek dle §9 odst. 1 písm. c) zákona č. 137/1995 Sb.
[správně se jednalo o ustanovení §7 odst. 1 písm. g) zákona č. 441/2003 Sb.]. Vázán
právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem městský soud uzavřel,
že v průběhu správního řízení nebyl náležitě zjištěn skutkový stav věci a nebylo postaveno
najisto, zda a na základě jakého titulu národnímu podniku ELTON svědčilo právo užívat
označení PRIM a zda toto právo následně mohlo přejít na právního nástupce. Z tohoto
důvodu proto rozhodnutí předsedy žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu
řízení.
I. Přípustnost kasační stížnosti
Vzhledem k tomu, že kasační stí žnost stěžovatelky směřuje proti rozsudku
vydanému po předchozím zrušení rozhodnutí krajského (zde městského) soudu, Nejvyšší
správní soud se nejprve zabýval přípustností podané kasační stížnosti.
Podle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí,
jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno; to neplatí, je -li
jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem
Nejvyššího správního soudu. K aplikaci citovaného ustanovení se ve svém nálezu ze dne
8. 6. 2005, sp. zn. IV. ÚS 136/05, vyslovil již Ústavní soud, který uvedl, že „ustanovení
§104 odst. 3 písm. a) soudního řádu správního zajišťuje, aby se Nejvyšší správní soud nemusel znovu
zabývat věcí, u které již jedenkrát svůj právní názor na výklad hmotného práva závazný pro nižší soud
vyslovil, a to v situaci, kdy se nižší soud tímto právním názorem řídil.“
Z výše uvedeného je zřejmé, že citované ustanovení nelze vztáhnout na případy,
kdy Nejvyšší správní soud poprvé ve zrušovacím rozhodnutí vytknul soudu nižšího
stupně procesní pochybení, či nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (v daném případě
se jednalo o dílčí nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu pro nedostatek důvodů), neboť
ačkoli žaloba obsahovala námitku zpochybňující správnost meritorního posouzení
přihlašovaného označení jako autorského díla, městský soud se v napadeném rozhodnutí
k této námitce nijak nevyjádřil.
Pokud tedy městský soud v následně vydaném rozhodnutí respektoval závěry
zrušovacího rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a meritorně (věcně) se vypořádal
s dříve opomenutou žalobní námitkou týkající se charakteru přihlašovaného označení
jako autorského díla, pak kasační stížnost směřující proti tomuto posouzení je přípustná.
Aplikace ustanovení §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. na uvedený případ by měla za následek
odmítnutí věcného přezkumu napadeného rozhodnutí z pohledu aplikace hmotného
práva a ve svém důsledku by vedla k odepření práva na přístup k soudu.
Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadené rozhodnutí městského soudu
v rozsahu a mezích stěžovatelem uplatněných stížních námitek, s přihlédnutím
ke skutečnostem, které je povinen zohlednit z úřední povinnosti (ex offo), přičemž dospěl
k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
II. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí
Nejvyšší správní soud se přednostně zabýval námitkou týkající
se nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku městského soudu. Nepřezkoumatelnost
pro nesrozumitelnost či nedostatek důvodů je totiž vadou natolik závažnou,
že se jí Nejvyšší správní soud musí zabývat i tehdy, pokud by ji stěžovatel v kasační
stížnosti nenamítal, tedy z úřední povinnosti (viz výše). Nelze se zabývat hmotněprávní
argumentací, pokud přezkoumávané rozhodnutí soudu neobstojí ani po formální stránce
– tedy pokud soud například nevyčerpal celý předmět řízení, jak byl vymezen v žalobě,
nebo se ve svém rozhodnutí nevypořádal se všemi žalobními námitkami.
Nepřezkoumatelnost rozhodnutí může nastat z důvodu jeho nesrozumitelnosti
nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů
rozhodnutí pak musí být založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích
nedostatcích odůvodnění. Musí se přitom jednat o vady skutkových zjištění, o něž soud
opírá své rozhodovací důvody. Takovými vadami mohou být mimo jiné případy, kdy soud
opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné
v rozporu se zákonem, anebo případy, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy byly
v řízení provedeny.
V přezkoumávaném rozsudku však Nejvyšší správní soud vady shora uvedeného
charakteru neshledal, neboť výrok rozhodnutí je řádně odůvodněn a toto odůvodnění
není možno považovat za nesrozumitelné. Z odůvodnění rozsudku je možno
jednoznačně seznat, které otázky městský soud považoval za rozhodné, a také vzájemná
souvislost jednotlivých úvah, jež soud v napadeném rozhodnutí vyslovil, je z odůvodnění
napadeného rozhodnutí zřetelná. Ostatně se závěry, o které soud opírá výrok svého
rozhodnutí, stěžovatel v kasační stížnosti sám dostatečně podrobně polemizuje,
což by nebylo možné, pokud by se soud s podstatnými otázkami vůbec nevypořádal
a napadené rozhodnutí by z tohoto důvodu bylo nepřezkoumatelné. Nejvyšší správní
soud proto mohl přistoupit k posouzení důvodnosti kasačních námitek stěžovatele
směřujících do věci samé.
III. Charakter přihlašovaného označení jako autorského díla
V posuzovaném případě je mezi účastníky řízení spor o to, zda namítané označení
v slovně - grafickém provedení, zachyceném v podnikové normě č. PN01 národního
podniku ELTON, splňuje legální pojmové znaky díla ve smyslu autorského zákona.
Tuto otázku je přitom nutno posuzovat podle právních předpisů platných a účinných ke
dni vzniku předmětného označení, tj. zejména podle tehdy platného a účinného zákona
č. 35/1965 Sb., o literárních, vědeckých a uměleckých dílech (autorský zákon). Podle
tohoto zákona bylo předmětem autorského práva dílo literární, vědecké a umělecké, které
je výsledkem tvůrčí duševní činnosti autora (§2 odst. 1 zákona). Autorské právo k dílu
pak podle §9 téhož zákona vzniklo okamžikem, kdy bylo dílo vyjádřeno slovem, písmem,
náčrtem, skicou nebo v jakékoli jiné vnímatelné podobě.
Jak vyplývá z obsahu předloženého spisu, smyslem tvorby nového označení bylo
zřetelně odlišit novou značku „PRIM“ od dříve používané značky zakulaceného
bochníkovitého tvaru se zhuštěnými písmeny:
Městský soud přitom v napadeném rozhodnutí dovodil, že při vytváření označení
„PRIM“ se nejednalo o tvůrčí činnost ve smyslu autorskoprávních předpisů,
neboť ztvárnění označení bylo natolik limitováno zadáním a vycházelo z již dříve
existujícího označení, že se v něm nemohla projevit tvůrčí činnost zpracovatele. Možný
projev uměleckého ducha tvůrce byl dle názoru městského soudu vyloučen také tím,
že zhotovitel své nákresy konzultoval s výtvarníky a rovněž zobrazení detailů označení
(mezery a odstupy) bylo výsledkem kolektivního posouzení. Žalovaný správní orgán proto
pochybil, pokud označení „PRIM“ pokládal za dílo (malé mince), aniž by přihlédl
k okolnostem, za kterých bylo toto označení vytvářeno.
Shora uvedeným závěrům městského soudu však Nejvyšší správní soud
nepřisvědčil, a to z následujících důvodů:
I přes limitaci spočívající v tom, že zde bylo předem dáno slovo, jehož úprava byla
z důvodu osamostatnění a odlišení se požadována, se Nejvyšší správní soud ztotožňuje
s argumentací stěžovatele, že zde zbýval dostatečný prostor pro projev tvůrčí invence
autora – fyzické osoby či několika fyzických osob. Zpracovatel či zpracovatelé
předmětného označení mohli dle názoru zdejšího soudu vybírat z nekonečné řady
různých možností zpracování, v tomto ohledu zde neexistovalo žádné omezení,
a předmětná činnost tak naplňovala (byť v omezené míře) znaky tvůrčí činnosti, neboť
se jednalo o osobité ztvárnění na základě svobodného výběru z tvůrčích možností.
Je přitom bezvýznamné, zda tvůrčí činnost byla vykonávána bez pomoci technických
zařízení, za jejich pomoci, či přímo jejich prostřednictvím (srovnej Telec, I.; Komentář
k autorskému zákonu; C. H. Beck : Praha; 1998).
Grafické zpracování slova „PRIM“ tak, jak je zachyceno v podnikové normě,
je možno označit za zpracování elegantní a estetické, které ve vnímavém člověku vyvolává
určitý umělecký dojem odlišný od toho, který vzniká pouhým vyslovením slova PRIM
nebo jeho zapsáním běžným písmem. Předmětné grafické ztvárnění má tedy vlastnost být
objektivně smyslově vnímatelné jako výsledek tvůrčí činnosti a splňuje také podmínku
znázornění (zachycení) ve smysly vnímatelné podobě.
V posuzovaném případě pak došlo ke grafické úpravě slova PRIM při relativně
svobodném výběru z mnoha nabízejících se úprav, a tedy platí, co bylo uvedeno výše,
že nejde o individualitu v obecném smyslu, nýbrž o nejosobitější ztvárnění výtvoru
na základě autorova svobodného výběru z tvůrčích možností. V soudobém vědeckém
pojetí díla jako předmětu práva autorského tak nejde o stoprocentní individualitu díla,
ale toliko o jedinečnost, která se blíží jedinečnosti absolutní (musí existovat
pravděpodobnost, že k témuž výsledku nemohou nezávisle na sobě dospět dvě různé
osoby). Odborná literatura v této souvislosti hovoří o užití pojmu statistické jedinečnosti
díla a contrario pojmové jedinečnosti ve smyslu ontologickém (k tomu srovnej Rybárik, K.;
Discussion. Prace z wynalazczosci i ochrony wlasnosci intelektualnej; Sbor : Krakow; 1986; citováno
In Telec, I.; Komentář k autorskému zákonu; C. H. Beck : Praha; 1998).
Autorskoprávní ochrany se dnes přitom dostává i grafické úpravě písma,
které bývá následně použito např. pro zpracování jiných literárních děl. Tímt o způsobem
mohou být chráněny například vytvořené počítačové fonty. V daném případě se nejednalo
o pouhé překreslení běžného písma; autorská invence spočívala v jeho grafickém
ztvárnění, a to zejména v jeho tvarech, síle tahů, poměrech šířky a délky, či úpravách tvarů
v mezích jeho čitelnosti. Nejednalo se o změny nepatrné, které by postrádaly nezbytnou
autorskoprávní individualitu (viz zobrazení výše). Běžný typ kapitálového písma byl
upraven tak, že u písmen „P“ a „R “ nejsou jejich bříška dotažena, na písmenu „P“ si lze
dále povšimnout modifikace šířky bříška v poměru k síle tahu, bříško není oblé, použité
tvrdé linie dávají písmenu technicistní ráz. Totéž je možno říci i o písmenu „R“, u něhož
je navíc možno pozorovat neobvykle velkou vzdálenost mezi prav ým a levým dříkem.
Pravý dřík je napojen takřka na konci bříška a opět bylo použito ostrých tvarů. Rovněž
písmeno „M“ je oproti běžnému standardu modifikováno dotahem až na základní linii.
Neméně důležitá pak byla autorská invence také z hlediska celkového ztvárnění
předmětného loga (volba jednoduchého tvaru písmen, rozměru čar a síly tahů,
jakož i velikosti rozestupů mezi jednotlivými písmeny).
Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že předmětné grafické ztvárnění označení
„PRIM“ lze označit za relativně statisticky jedinečné, a vzhledem k tomu,
že individualizační rysy zde nejsou dominantní, lze je zařadit mezi tzv. díla malé mince,
jejichž autorskoprávní individualita vychází právě z myšlenky relativní statistické
pravděpodobnosti jedinečnosti díla, nikoli jedinečnosti absolutní.
Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani to, že zpracovatel výsledky své duševní
činnosti konzultoval s dalšími osobami, resp. že jednotlivé kroky zpracování předmětného
díla probíhaly s přispěním konzultací výtvarníků a podléhaly průběžnému schvalování
ze strany zadavatele. Skutečnost, že zhotovitel průběžně konzultuje své nákresy s dalšími
výtvarníky, případně že by zobrazení detailů mohlo být výsledkem kolektivního
posouzení, ještě sama o sobě nevede k vyloučení tvůrčí duševní činnosti, jak se mylně
domnívá městský soud. Ten svou argumentaci týkající se charakteru označení jako
autorského díla primárně založil na okolnostech vzniku tohoto označení. Dospěl přitom
k závěru, že zhotoviteli (konstruktéru Josefu Židovi) nebyla ponechána dostatečná
volnost při ztvárnění označení, neboť byl natolik limitován zadáním a průběžnými
konzultacemi, že se v novém zpracování již nemohla jeho tvůrčí činnost projevit.
Uvedená argumentace městského soudu však nemůže obstát. Městský soud své
zkoumání ohledně charakteru předmětného označení jako autorského díla nesprávně
zaměřil toliko na hodnocení procesu vzniku, resp. hodnocení okolností, za kterých
předmětné označení vznikalo. Stěžejním v předmětné věci však byl výsledek celého
tohoto procesu a posouzení, zda výsledné označení naplňuje znaky autorského díla
či nikoli. V této souvislosti městský soud zcela pominul, že se na vzniku díla mohou svou
tvůrčí činností podílet různé osoby, a to v různé míře, a že i přes tuto skutečnost může
výsledek této činnosti naplňovat znaky autorského díla. Městský soud tak svou
argumentaci nesprávně založil na hlediscích, která by bylo relevantní posuzovat v případě
sporného autorství díla, nikoli však v případě, kdy je sporným existence autorského díla
jako takového.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak Nejvyšší správní soud přisvědčil
uplatněným kasačním námitkám stěžovatele, které jsou důvodné. Posouzení otázky
charakteru přihlašovaného označení jako autorského díla je však pouze dílčí částí
napadeného rozsudku, v další části městský soud v souladu s předchozím zrušovacím
rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2008, č. j. 6 As 22/2007 - 120,
posoudil správní rozhodnutí předsedy žalovaného jako nedostatečné a zrušil jej. Tento
závěr Nejvyšší správní soud shledává zcela v souladu se zákonem. Městský soud se však
dopustil nesprávného právního posouzení v další části rozhodnutí, proti které byla kasační
stížnost přípustná a byla shledána důvodnou. Je-li kasační stížnost proti části rozsudku
krajského (městského) soudu, jejíž význam nelze označit za bagatelní, přípustná,
tato je podána a je shledána zcela důvodnou, pak nelze tyto skutečnosti nepromítnout
do výroku rozhodnutí o kasační stížnosti. V opačném případě by byl výsledek řízení
o kasační stížnosti, tj. její zamítnutí, zřejmý ihned v okamžiku jejího podání, což
je v případě její přípustnosti absurdní výklad, který nelze připustit. V případě zde
vytknutého nesprávného právního posouzení charakteru označení PRIM jako autorského
díla se nejedná o okrajovou nesprávnost, kde by bylo možno pouze mírně korigovat
odůvodnění napadeného rozhodnutí, z tohoto důvodu je Nejvyšší správní soud v souladu
s ustanovením §110 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., zrušil a věc
vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dle ustanovení §110 odst. 3 s. ř. s. je tak městský soud v dalším řízení vázán
právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí.
V novém rozhodnutí městský soud rozhodne také o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. července 2011
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu