ECLI:CZ:NSS:2011:9.AS.21.2011:87
sp. zn. 9 As 21/2011 - 87
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a Mgr. Jiřího Gottwalda v právní věci žalobce:
K. P., zastoupeného Mgr. Martinem Kainem, advokátem se sídlem Nádražní 58/110,
Praha - Smíchov, adresa pro doručování: Dlouhá 141, Příbram II, proti žalovanému:
Ministerstvo dopravy, odbor provozu silničních vozidel, se sídlem nábř. Ludvíka
Svobody 1222/12, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 12. 2009,
č. j. 958/2009-160-SPR/3, o přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na
pozemních komunikacích, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 12. 10. 2010, č. j. 1 A 7/2010 - 54, o přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
shora uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“),
kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 12. 2010,
č. j. 958/2009-160-SPR/3. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno
rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru dopravních přestupků, ze dne 17. 4. 2009,
č. j. MHMP 346517/2009/Syř, jímž byla stěžovateli uložena pokuta ve výši 35 000 Kč
a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 16 měsíců
a dále povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1000 Kč.
Stěžovatel současně navrhl přiznání odkladného účinku kasační stížnosti s tím,
že vzhledem ke své současné profesi je závislý na používání osobního vozidla
a uhrazením částky 35 000 Kč dojde k zásadnímu zásahu do jeho majetkové sféry.
Kasační stížnost nemá podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně
ustanovení §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze návrhu přiznat odkladný
účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce
nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným
způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem. V této
souvislosti Nejvyšší správní soud poukazuje na svoji judikaturu, dle které neurčitý pojem
„nenahraditelná újma“ definuje jako výjimečný a závažný stav, který nelze již v dalším
běhu času nijak odčinit, případně pouze s vynaložením neúměrných nákladů
či úsilí (srovnej např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 10. 2004,
č. j. 6 Afs 25/2003 - 59, dostupné na www.nssoud.cz). Důvody možného vzniku
nenahraditelné újmy jsou vždy subjektivní, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele.
Je proto logické, že v řízení o přiznání odkladného účinku nese břemeno tvrzení právě
stěžovatel a nikdo jiný nemůže jeho tvrzení nahradit. Soud posuzuje jím uvedené
skutečnosti dle ustanovení §73 s. ř. s., není však povinen ani oprávněn tyto skutečnosti
sám dovozovat.
Podmínkou přiznání odkladného účinku je dle ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s.
prvotně věrohodné tvrzení stěžovatele, že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
by pro stěžovatele znamenaly nenahraditelnou újmu. Teprve po naplnění této podmínky
soud přistoupí k posouzení, zda se přiznání odkladného účinku nedotkne nepřiměřeným
způsobem nabytých práv třetích osob a není-li v rozporu veřejným zájmem.
V projednávané věci stěžovatel uvedl, že realizace v rozhodnutí uložených sankcí
mu jednak zabrání v tom, aby mohl v souladu se svým řidičským oprávněným užívat
motorová vozidla a jimi se pohybovat po pozemních komunikacích, jednak uhrazením
pokuty ve výši 35 000 Kč dojde k zásadnímu zásahu do jeho majetkové sféry. To vše
přesto, že k tomuto postupu nebyly dle jeho názoru splněny zákonem vyžadované
předpoklady a že dosavadní postup správních orgánu ve věci nelze považovat za správný
a v souladu se zákonem.
Shora uvedená tvrzení stěžovatele však sama o sobě nejsou způsobilá vznik
nenahraditelné újmy prokázat. Je nepochybné, že úhrada pokuty ve výši 35 000 Kč
se vždy určitým způsobem dotkne majetkové sféry stěžovatele, což vyplývá ze samotné
podstaty ukládání pokut jakožto peněžitých sankcí a ze samotného smyslu a účelu
správního trestání. To však samo o sobě ještě neosvědčuje vznik či hrozbu vzniku
nenahraditelné újmy na straně stěžovatele a stěžovatel neuvádí ke svému tvrzení žádné
podrobnosti (tj. jakým způsobem se projeví uhrazení předmětné částky v jeho sféře práv
a zájmů, atd.). Obdobně zákaz řízení motorových vozidel je sankcí uloženou napadeným
správním rozhodnutím, jejíž realizace ovšem ještě nijak neosvědčuje vznik nenahraditelné
újmy. Stěžovatel nadto v této souvislosti ve svém návrhu neuvádí, jaká je jeho profese
a jakým způsobem je závislý na používání osobního vozidla, tj. neposkytuje soudu žádná
konkrétní a ničím doložená tvrzení, z nichž by bylo možno hrozbu nenahraditelné újmy
dovodit.
Pokud stěžovatel v návrhu namítá, že dosavadní postup správních orgánů ve věci
lze považovat za nesprávný a nezákonný a že k vydání rozhodnutí nebyly splněny
zákonem stanovené předpoklady, pak je nutno konstatovat, že hodnocení správnosti
a zákonnosti postupu správních orgánů spadá až do fáze meritorního přezkumu kasační
stížností napadeného rozhodnutí a soud se k němu vyjádří až při posuzování věci samé.
Tvrzení stěžovatele o nesprávnosti a nezákonnosti napadeného rozhodnutí nemůže
založit důvod pro přiznání odkladného účinku, neboť tím by soud předjímal
své rozhodnutí v meritu věci.
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že stěžovatel svou obavu z hrozící
nenahraditelné újmy ničím nedoložil a své tvrzení nepodepřel žádnými konkrétními
a přesvědčivými argumenty. Právě vzhledem k tomu, že kasační stížnost není odkladným
účinkem vybavena ex lege a Nejvyšší správní soud jej může přiznat pouze na návrh
a ve výjimečných případech, je nutno, aby žádost o přiznání odkladného účinku byla
řádně odůvodněna. Má-li být tato žádost úspěšná, musí stěžovatel vždy konkrétně svými
dostatečně věrohodnými a přesvědčivými tvrzeními obsahově naplnit právní pojem
hrozby nenahraditelné újmy. Přitom důvody možného vzniku takové újmy jsou vždy
závislé na skutkových okolnostech posuzovaného případu a v těchto intencích je také
soud povinen je posoudit. Tomuto požadavku však stěžovatel ve svém návrhu nedostál.
Na základě výše uvedených úvah tak Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že stěžovatel ve svém návrhu neosvědčil ve smyslu §73 s. ř. s., ve spojení s §107 s. ř. s.,
skutečnosti, které by potvrzovaly možnost vzniku výjimečného a závažného stavu, který
by již nebylo možno v dalším běhu času nijak odčinit. Proto Nejvyšší správní soud jeho
návrhu na přiznání odkladného účinku nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. března 2011
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu