ECLI:CZ:NSS:2011:9.AS.39.2011:87
sp. zn. 9 As 39/2011 - 87
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci
žalobkyně: H. K., zast. JUDr. Kateřinou Krejčiříkovou, advokátkou se sídlem
Masarykova 16, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje,
se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2010,
č. j. JMK 3769/2010, sp. zn. S - JMK 3769/2010/OÚPSŘ, o uložení pořádkové pokuty,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
5. 1. 2011, č. j. 31 A 34/2010 - 50,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 1. 2011,
č. j. 31 A 34/2010 - 50, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností napadá
v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým
byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2010,
č. j. JMK 3769/2010, sp. zn. S - JMK 3769/2010/OÚPSŘ. Tímto rozhodnutím žalovaný
zamítl odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Městského úřadu Šlapanice, odboru
výstavby (dále jen „stavební úřad“), ze dne 18. 11. 2009, č. j. OV/50102-09/2446-
2009/KLU, jímž byla stěžovatelce uložena pokuta ve výši 10 000 Kč za spáchání
pořádkového deliktu dle §173 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování
a stavebním řádu, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „stavební zákon“).
Stěžovatelka označuje jako důvody kasační stížnosti skutečnosti uvedené
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Namítá, že podle §133 odst. 1
stavebního zákona je institut kontrolní prohlídky určen pro rozestavěné stavby, přičemž
stěžovatelka není ve smyslu odst. 4 téhož ustanovení osobou povinnou se kontrolní
prohlídky zúčastnit. V projednávané věci tak nebyly splněny ani formální znaky
pořádkového deliktu, neboť stěžovatelka nespadá do okruhu osob vyjmenovaných
v §133 odst. 4 stavebního zákona. Přesto byla stěžovatelka uznána vinnou ze spáchání
pořádkového deliktu dle ustanovení §173 odst. 1 písm. b) stavebního zákona [a nikoli
podle písm. a)], podle kterého stavební úřad může uložit pořádkovou pokutu do výše
50 000 Kč tomu, kdo závažným způsobem ztěžuje postup v řízení nebo provedení
kontrolní prohlídky, anebo plnění úkolů podle §172 s tavebního zákona tím,
že se na výzvu stavebního úřadu nezúčastní kontrolní prohlídky, ač je k tomu podle
tohoto zákona povinen. Stěžovatelka dále poukazuje na neurčitost výroku napadeného
rozhodnutí, neboť zde není dostatečně identifikována kontrolní prohl ídka,
které se nezúčastnila. Rovněž upozorňuje, že rozhodnutí stavebního úřadu o udělení
pořádkové pokuty vydala vedoucí stavebního úřadu, Ing. H. M., ačkoli měla být z
rozhodování vyloučena pro svůj poměr k věci. V této souvislosti stěžovatelka namítá
nepřezkoumatelnost napadeného soudního rozhodnutí. Přestože krajskému soudu
předložila písemný návrh na vyloučení Ing. H . M. a referentky P. K. ze dne 6. 11. 2007,
včetně odpovědi tajemníka Městského úřadu ve Šlapanicích - Ing. V. H. ze dne
30. 11. 2007, soud se s uvedenými listinami nevypořádal a v odůvodnění rozhodnutí
toliko konstatoval, že z obsahu předloženého správního spisu není zřejmé, že by
stěžovatelka vůči Ing. H . M. vznesla námitku podjatosti. V závěru kasační stížnosti
stěžovatelka rekapituluje jednotlivé kroky stavebního úřadu, které mají dokumentovat
soustavné porušování povinností ze strany správních orgánů, jakož i působení značných
škod na majetku stěžovatelky. Ze všech výše uvedených důvodů proto stěžovatelka
navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti v plném rozsahu ztotožňuje
se závěry vyslovenými krajským soudem v napadeném rozhodnutí. Poukazuje
na to, že stěžovatelka sama svým přístupem bránila splnění povinnosti, která byla zmíněna
již v rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2008, č. j. 31 Ca 137/2007 - 56.
Stěžovatelka se nedostavovala na kontrolní prohlídky, čímž znemožnil a provedení
objektivního šetření, a zapříčinila tak další průtahy v řízení. Žalovaný se domnívá,
že se v napadeném rozhodnutí vypořádal s veškerými námitkami uplatněnými v odvolání,
ohledně věcného posouzení odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a navrhl kasační
stížnost jako nedůvodnou zamítnout.
Z obsahu předloženého soudního a správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil
následující skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti:
Opatřením ze dne 30. 9. 2009, č. j. OV/42524-09/612-2009/KLU, stavební úřad
oznámil Mgr. M. D. a Mgr. M. Do. jako vlastníkům stavby „Opěrné zdi z armokošových
dílců, umístěné na pozemku p. č. 302/17 v k. ú. Vracov u Brna“ a dále stěžovatelce a
jejímu manželovi Ing. J. Kr. jako vlastníkům stavby rodinného domu v obci V., provedení
kontrolní prohlídky podle §133 odst. 1 stavebního zákona, za účasti přizvané osoby –
znaleckého ústavu BESTEX, spol. s r. o., a to dne 9. 10. 2009 (pátek) ve 12.00 hod.
Účelem provedení kontrolní prohlídky mělo být v souladu s §172 odst. 1 stavebního
zákona zjištění stavu stavby opěrné zdi a jejího vlivu na sousední stavbu rodinného domu
včetně opatření důkazů a dalších podkladů pro vydání správního rozhodnutí ve věci
žádosti manželů D. o dodatečné povolení stavby „Opěrná zeď z armokošových dílců
vyplněných skládaným lomovým kamenem, umístěná na pozemku p. č. 302/17 v k. ú.
Vranov u Brna, sloužící pro stabilizaci svahu u rodinného domu v obci V., umístěného na
pozemku p. č. st. 400 v k. ú. Vranov u Brna“. Toto oznámení bylo stěžovatel ce doručeno
dne 6. 10. 2009.
Dle protokolu stavebního úřadu o provedení kontrolní prohlídky ze dne
9. 10. 2009, č. j. OV/42524-09/612-2009/KLU, se stěžovatelka na kontrolní prohlídku
nedostavila, čímž zamezila přístupu k rodinnému domu v k. ú. Vranov u Brna, jehož stěny
vykazují poškození trhlinami. Stavební úřad proto podáním ze dne 14. 10. 2009,
č. j. OV/45054-09/612-2009/BEZ, oznámil na den 6. 11. 2009 (pátek) ve 13.30 hod.
provedení opakované kontrolní prohlídky. Stejně jako v předchozím oznámení
stěžovatelku poučil, že tomu, kdo závažným způsobem znemožňuje oprávněné osobě
nebo osobě jí přizvané vstup na svůj pozemek nebo stavbu, nebo se na výzvu stavebního
úřadu nezúčastní kontrolní prohlídky, ač je k tomu podle tohoto zákona povinen, může
mu stavební úřad rozhodnutím podle §173 odst. 1 stavebního zákona uložit pořádkovou
pokutu až do výše 50 000 Kč. Ačkoli toto oznámení bylo stěžovatelce doručeno dne
2. 11. 2009, stěžovatelka se ani na opakovanou kontrolní prohlídku nařízenou na den
6. 11. 2009 bez omluvy nedostavila (viz protokol ze dne 6. 11. 2009), čímž zmařila účel
jejího provedení.
Rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 18. 11. 2009, č. j. OV/50102-09/2446-
2009/KLU, byla proto stěžovatelka uznána vinnou ze spáchání pořádkového deliktu dle
§173 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, kterého se měla dopustit tím, že se bez omluvy
nedostavila na kontrolní prohlídku stavby, a svým jednáním znemožnila oprávněné úřední
osobě a osobě jí přizvané vstup na pozemek p. č. 73 v k. ú. Vranov u Brna. Za tento
správní delikt byla stěžovatelce uložena pokuta ve výši 10 000 Kč.
Následně, dne 30. 11. 2011, pak stavební úřad vydal pod č. j. OV/52000-09/612-
2009/BEZ, rozhodnutí, kterým ve smyslu §172 odst. 5 stavebního zákona nařídil
stěžovatelce a jejímu manželovi umožnění vstupu do nemovitosti V.
Stěžovatelka s rozhodnutím stavebního úřadu o uložení pořádkové pokuty
nesouhlasila a podala proti němu včasné odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne
3. 3. 2010, č. j. JMK 3769/2010, sp. zn. S - JMK 3769/2010/OÚPSŘ, jako nedůvodné
zamítl.
Toto rozhodnutí stěžovatelka napadla žalobou u krajského soudu, v níž namítala,
že vydaná správní rozhodnutí jsou nezákonná, neboť stěžovatel ka není povinna
se ve smyslu §133 a násl. stavebního zákona účastnit kontrolní prohlídky jiného
stavebníka. Dále upozornila, že prvostupňové rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty
bylo vydáno pro podjatost vyloučenou úřední osobou – Ing. H. M., vedoucí stavebního
úřadu, což doložila přípisem jejího manžela ze dne 6. 11. 2007 a odpovědí tajemníka
Městského úřadu ve Šlapanicích ze dne 30. 11. 2007, v němž tento sděluje, že sice nemůže
Ing. M. obecně vyloučit ze všech úkonů stavebního úřadu, ale pro případ stavby opěrné
zdi učiní opatření, aby Ing. M. osobně nevykonávala případná další šetření a rozhodování
v uvedené záležitosti.
Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného včetně řízení,
které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. K namítané
nesprávnosti a nezákonnosti napadených rozhodnutí krajský soud nejprve připomenul
závěry obsažené v rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
22. 7. 2005, č. j. 6 A 76/2001 - 96. Následně se ne ztotožnil s námitkou stěžovatelky,
že by nebyla povinna se ve smyslu §133 a násl. stavebního zákona účastnit na kontrolní
prohlídce stavby jiného stavebníka. Krajský soud poukázal na předchozí rozsudek ze dne
25. 2. 2008, č. j. 31 Ca 137/2007 - 56, s tím, že argumentace stěžovatelky je v návaznosti
na v něm obsažené závěry nepřípadná. Krajský soud tak uzavřel, že stěžovatelka svým
jednáním naplnila skutkovou podstatu správního deliktu podle §173 odst. 1 písm. b)
stavebního zákona, za což jí byla v souladu se zákonem uložena pořádková pokuta.
Krajský soud rovněž nepřisvědčil námitce stěžovatelky, že prvostupňové rozhodnutí bylo
vydáno vyloučenou úřední osobou. V této souvislosti uvedl, že z obsahu správního spisu
nevyplývá, že by stěžovatelka v průběhu řízení vznesla námitku podjatosti vůči Ing. H. M.
a že by o této námitce bylo rozhodnuto.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu jsou
v ní uplatněny důvody dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., tj. nezákonnost
rozhodnutí spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem [§103 odst. 1
písm. a) s. ř. s.] a dále nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů [§103
odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud
podle ustanovení §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu důvodů
uplatněných kasační stížností a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
V projednávané věci stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že není ve smyslu
§133 odst. 4 stavebního zákona osobou povinnou zúčastnit se kontrolní prohlídky,
neboť toto ustanovení dopadá pouze na rozestavěné stavby. Přestože v daném případě
nebyly splněny ani formální znaky pořádkového deliktu, stěžovatel ka byla uznána vinnou
z jeho spáchání a byla jí uložena pořádková pokuta ve výši 10 000 Kč.
Důvodnost takto uplatněných stížních námitek Nejvyšší správní soud posoudil
následovně:
Institut kontrolní prohlídky stavby je upraven v §133 stavebního zákona. Podle
tohoto ustanovení stavební úřad provádí kontrolní prohlídku rozestavěné stavby ve fázi
uvedené v podmínkách stavebního povolení, v plánu kontrolních prohlídek stavby, před
vydáním kolaudačního rozhodnutí a v případech, kdy má být nařízeno neodkladné
odstranění stavby, nutné zabezpečovací práce, nezbytné úpravy nebo vyklizení stavby.
Stavební úřad však může kontrolní prohlídku stavby provést též u nařízených udržovacích
prací, u odstraňované stavby a v jiných případech, kdy je to pro plnění úkolů stavebního
řádu potřebné (§133 odst. 1, věta za středníkem, stavebního zákona).
Nelze tedy souhlasit s argumentací stěžovatelky, že institut kontrolní prohlídky
stavby upravený v §133 stavebního zákona dopadá toliko na rozestavěné stavby.
Ze shora citovaného ustanovení vyplývá, že vedle kontrolních prohlídek rozestavěných
staveb stavební úřad provádí kontrolní prohlídky také v těch případech, kdy má být
nařízeno neodkladné odstranění stavby, nutné zabezpečovací práce, nezbytné úpravy
nebo vyklizení. Fakultativně pak mohou být kontrolní prohlídky prováděny i v dalších
případech, a to u nařízených udržovacích prací, u odstraňované stavby, nebo pokud stavební
úřad shledá, že je to potřebné z hlediska plnění úkolů stavebního řádu. Skutečnost, že podle §133
odst. 1 stavebního zákona lze kontrolní prohlídky provádět také u dokončených staveb,
vyplývá nejen ze samotného smyslu a účelu tohoto institutu, ale také z okruhu
zjišťovaných skutečností, jejichž demonstrativní výčet je obsažen v §133 odst. 2
stavebního zákona [srovnej např. důvody uvedené pod písm. c), d), f), g) či h) tohoto
ustanovení].
Stávající právní úprava obsažená v §133 stavebního zákona tak stavebnímu úřadu
umožňovala, aby ve věci prošetření žádosti o dodatečné povolení stavby „Opěrné zdi
z armokošových dílců vyplněných skládaným lomovým kamenem“ umístěné na pozemku
p. č. 302/17 v k. ú. Vranov u Brna, sloužící ke stabilizaci svahu u rodinného domu v obci
V., ve vlastnictví manželů Dobešových, nařídil kontrolní prohlídku této stavby i stavby
sousedního rodinného domu v obci V., ve vlastnictví stěžovatelky a jejího manžela, a to
zvláště v situaci, kdy kontrolní prohlídkou měl být zjišťován vliv stavby opěrné zdi na
stavbu sousedního domu ve vlastnictví stěžovatelky.
Tento postup stavebního úřadu byl v souladu také se závěry obsaženými v již dříve
vydaném rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2008, č. j. 31 Ca 137/2007 - 56,
kterým krajský soud zrušil vydané stavební povolení a jímž byl stavební úřad ve svém
dalším řízení a rozhodování vázán. Z odůvodnění tohoto rozsudku pro danou věc
vyplynulo, že je nutno vypracovat objektivní znalecký posudek, který by nezávisle
posoudil, zda (s ohledem na nestabilní terénní poměry) vůbec bylo vhodné provádět
stavbu předmětné opěrné zdi, a pokud ano, zda technické parametry této stavby (u níž
je v současnosti žádáno o její dodatečné povolení) tomuto terénu vyhovují. Z tohoto
důvodu se proto kontrolní prohlídky měly konat za účasti přizvané osoby, znaleckého
ústavu BESTEX, spol. s r. o.
Pokud tedy stěžovatelka v této souvislosti v kasační stížnosti namítá, že není
osobou povinnou dostavit se na místo rozestavěné stavby jiného stavebníka, ani svou
neúčast jakkoli omlouvat, neboť není osobou povinnou dle §133 odst. 4 stavebního
zákona, pak Nejvyšší správní soud této stížní námitce nepřisvědčil. Jak je uvedeno výše,
stavební úřad nařídil provedení kontrolní prohlídky nejen stavby opěrné zdi ve vlastnictví
sousedů, ale také stavby rodinného domu ve vlastnictví stěžovatelky a jejího manžela. Z
tohoto důvodu byl tedy stěžovatelka byla povinna se kontrolní prohlídky stavby svého
rodinného domu zúčastnit, případně svou účast z vážných důvodů omluvit. Přestože
ustanovení §133 odst. 4 stavebního zákona výslovně nezahrnuje vlastníka stavby do
okruhu osob povinných zúčastnit se kontrolní prohlídky, vyplývá uvedená povinnost
z jiného ustanovení, a to z §154 odst. 1 písm. c) stavebního zákona. Podle tohoto
ustanovení je vlastník stavby povinen umožnit kontrolní prohlídku stavby, a pokud tomu
nebrání vážné důvody, této prohlídky se zúčastnit. Tentýž závěr, tj. že „povinnost umožnit
kontrolní prohlídku (stejně jako účast při ní) ukládá vlastníku stavby §154 odst. 1 písm. c) stavebního
zákona“, Nejvyšší správní soud vyslovil již ve svém rozhodnutí ze dne 18. 12. 2009,
č. j. 2 As 57/2009 - 62, dostupném na www. nssoud.cz.
Povinnost účasti vlastníka stavby na kontrolní prohlídce zakotvená v §154 odst. 1
písm. c) stavebního zákona je nicméně podmíněna tím, že mu v účasti nebrání vážné
důvody. Vlastník stavby tak může svou neúčast při kontrolní prohlídce z vážných důvodů
omluvit a svou povinnost umožnit zpřístupnění kontrolované stavby zajistit také tím,
že k tomuto úkonu zmocní jinou osobu. Pokud by objektivně nebylo možno
ve stanoveném termínu zajistit přístup na stavbu samotným vlastníkem stavby,
ani by nebylo možno k tomuto úkonu zajistit zmocnění jiné osoby, pak je nutno,
aby stěžovatel (vlastník stavby) tuto skutečnost včas a s uvedením akceptovatelných
důvodů správnímu orgánu sdělil (srovnej shora citovaný rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 18. 12. 2009, č. j. 2 As 57/2009 - 62, dostupný na www.nssoud.cz).
Při nedosažení součinnosti ze strany vlastníka by pak stavební úřad mohl za splnění
stanovených podmínek postupovat podle §172 stavebního zákona, případně podle §173
téhož zákona.
Ustanovení §173 stavebního zákona vymezuje dvě skutkové podstaty jednání,
za které lze uložit pořádkovou pokutu v maximální výši 50 000 Kč. Společnou
podmínkou pro uložení pokuty podle odst. 1 tohoto ustanovení je, že osoba závažným
způsobem ztěžuje postup v řízení nebo provedení kontrolní prohlídky, anebo plnění
úkolů podle §172 tím, že:
a) znemožňuje oprávněné úřední osobě nebo osobě jí přizvané vstup na svůj pozemek
nebo stavbu,
b) na výzvu stavebního úřadu se nezúčastní kontrolní prohlídky, ač je k tomu podle
stavebního zákona povinna.
V projednávané věci byla stěžovatelce uložena pořádková pokuta „za spáchání
správního pořádkového deliktu podle §173 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, jehož se měla dopustit
tím, že se bez omluvy nedostavila na kontrolní prohlídku stavby, a svým jednáním tak znemožnila
oprávněné úřední osobě a osobě jí přizvané vstup na pozemek p. č. 73 v k. ú. Vranov u Brna.“
Z takto formulovaného výroku rozhodnutí však není možno s určitostí seznat,
podle jakého ustanovení a konkrétně za jaké jednání byla stěžovatelce pokuta udělena.
Nelze určit, zda pořádková pokuta byla uložena za jednání podle §173 odst. 1 písm. b)
stavebního zákona, na což lze usuzovat z toho, že toto ustanovení je ve výroku
rozhodnutí výslovně uvedeno a zároveň výrok obsahuje vymezení skutku, že se pokuta
ukládá za správní pořádkový delikt, kterého se měla stěžovatelka dopustit tím,
že se bez omluvy nedostavila na kontrolní prohlídku stavby; nebo zda pořádková pokuta byla
uložena za jednání podle §173 odst. 1 písm. a) stavebního zákona, na což lze naopak
usuzovat z užité formulace, že stěžovatelka svým jednáním znemožnila oprávněné úřední osobě
nebo osobě jí přizvané vstup na pozemek p. č. 73 v k. ú. Vranov u Brna; případně zda byla
stěžovatelce pokuta uložena podle obou těchto ustanovení, tj. podle §173 odst. 1 písm. a)
a b) stavebního zákona, za jednání naplňující znaky obou shora citovaných skutkových
podstat.
Pokud stavební úřad měl v úmyslu stěžovatelku pokutovat za jednání dle §173
odst. 1 písm. b) stavebního zákona, zároveň bylo nezbytné, aby ve výroku rozhodnutí
náležitě specifikoval kontrolní prohlídku, které se stěžovatelka nezúčastnila,
neboť z obsahu spisu v této souvislosti vyplývá, že stavební úřad stanovil postupně
několik termínů provedení kontrolní prohlídky, resp. opakované kontrolní prohlídky.
Nejvyšší správní soud na tomto místě považuje za nutné připomenout, že ačkoli
smyslem ukládání pořádkových pokut je především umožnění efektivního průběhu řízení
a zabránění průtahům či jiným problémům, nelze opomenout, že i ukládání pořádkových
pokut je součástí správního trestání a představuje donucovací prostředek sankčního
charakteru. Z tohoto důvodu je proto nutno trvat na náležité identifikaci skutku a jeho
právní kvalifikaci, které neslouží toliko k vědomosti účastníka o tom, čeho konkrétně
se měl dopustit a za jaké jednání je sankcionován, ale jejichž význam spočívá především
v tom, že výroková část zasahuje práva a povinnosti účastníků řízení a jedině ona může
nabýt právní moci se všemi důsledky z toho vyplývajícími.
K ukládání pořádkových pokut dochází vydáním písemného správního
rozhodnutí, které musí splňovat předepsané formální i obsahové náležitosti. Obsahové
náležitosti rozhodnutí vycházejí z ustanovení §68 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb.,
správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a jsou jimi:
výroková část, odůvodnění a poučení účastníků. Těžiště rozhodnutí spočívá v jeho
výrokové části, v níž se uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení,
podle kterých bylo rozhodováno, a označení účastníků řízení (sr ovnej §68 odst. 2
správního řádu). Řádně formulovaný výrok včetně konkrétního popisu skutku a uvedení
právního ustanovení, podle kterého bylo rozhodováno, představuje nezastupitelnou
součást rozhodnutí. Pouze z výroku rozhodnutí lze zjistit, zda a jaká povinnost byla
porušena a jaké opatření či sankce byla uložena, jen výrok rozhodnutí (a nikoli jeho
odůvodnění) může být vynucen správní exekucí apod. Na výrokové části správního
rozhodnutí je rozhodnutí jako celek postaveno. Účastníkům řízení o správním tre stání,
kterých se toto rozhodnutí dotýká, z výroku rozhodnutí musí být zřejmé, za jaké jednání
jsou postihováni, tento skutek musí být vymezen tak, aby nemohl být zaměnitelný s jiným.
Vzhledem k výše popsané zásadní roli výroku ve vztahu ke správnímu rozhodnutí
jako celku nepostačuje, pokud by specifikace deliktního jednání v dostatečném rozsahu
byla uvedena až v odůvodnění správního rozhodnutí a nikoli v jeho výroku.
Ve vztahu k nyní projednávané věci tak bylo nezbytné postavit najisto,
za jaké konkrétní jednání byla stěžovatelka postižen, což lze zaručit pouze konkretizací
údajů obsahující popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, případně
i uvedením jiných skutečností, které by mohly jednání stěžovatelky blíže charakterizovat;
a dále aby takto popsané jednání bylo jednoznačně právně kvalifikováno, tj. podřazeno
pod skutkovou podstatu konkrétního zákonného ustanovení. Uvedení těchto náležitostí
ve výroku rozhodnutí má význam zejména z hlediska zajištění řádného práva na obhajobu
stěžovatelky a její případnou možnost se odpovědnosti zprostit (vyvinit). V případě
ukládání pořádkových pokut se totiž nejedná o odpovědnost objektivní, za jejíž porušení
by bylo možno uložit pokutu vždy, bez ohledu na konkrétní skutečnosti, ale jedná
se o odpovědnost subjektivní, tj. o odpovědnost za zavinění (k tomu srovnej již
rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 7. 2001, č. j. 7 A 16/2000 - 29, rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2009, č. j. 2 As 57/2009 - 62, nebo rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2010, č. j. 1 As 2/2010 - 80).
Vychází-li tedy Nejvyšší správní soud z výše uvedených závěrů, jakož
i ze základních zásad vztahujících se k obsahovým náležitostem výroku správního
rozhodnutí (nadto v situaci, kdy je subjektu ukládána sankce), pak je zřejmé, že napadené
správní rozhodnutí tyto základní náležitosti postrádá. V daném případě správní orgán
rozhodl ve věci nejednoznačným a vnitřně rozporným výrokem, neboť z rozhodnutí není
možno zjistit, za jaké konkrétní jednání a podle jakého zákonného ustanovení byla
stěžovatelce pořádková pokuta uložena. Takto vydané rozhodnutí, obsahující rozpor
v popisu skutku a jeho právní kvalifikaci, je zatíženo vadou nepřezkoumatelnosti
pro nesrozumitelnost. Pokud tedy krajský soud přezkoumal rozhod nutí žalovaného,
kterým uvedené vady nebyly odstraněny, pak i krajský soud zatížil své rozhodnutí vadou
ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť přezkoumal rozhodnutí, které nebylo
přezkumu způsobilé.
Nejvyšší správní soud rovněž přisvědčil kasační námitce stěžovatelky, že krajský
soud se v odůvodnění rozhodnutí vůbec nevypořádal s tvrzeními stěžovatelky
a s jí předloženými listinami (konkrétně se žádostí jejího manžela ze dne 6. 11. 2007
a se sdělením tajemníka Městského úřadu ve Šlapanicích ze dne 30. 11. 2007), které měly
prokázat, že prvostupňové rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty bylo vydáno
vyloučenou úřední osobou - Ing. H. M. Krajský soud ve vztahu k těmto tvrzením a
listinným důkazním prostředkům zcela rezignoval na jakékoli odůvodnění, a v této části je
proto jeho rozhodnutí zatíženo vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů dle
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Přesto Nejvyšší správní soud považuje za nutné nad rámec
výše uvedeného upozornit, že poté, co Krajský soud v Brně ve věci sp. zn. 31 Ca
137/2007 zrušil vydané stavební povolení na stavbu opěrné zdi (ze dne 12. 2. 2007,
č. j. SÚ/60673-06/2516-2006/KUP), stavební úřad nejprve oznámil zahájení řízení o
odstranění stavby opěrné zdi a následně na základě žádosti manželů Dobešových zahájil
počátkem roku 2009 řízení o její dodatečné povolení. V řízení o odstranění stavby, resp. o
jejím dodatečném povolení, tedy nebylo možno cokoli dovozovat z písemností
datovaných 6. 11. 2007 a 30. 11. 2007, které byly uplatněny a jsou součástí spisového
materiálu v jiném (již pravomocně ukončeném) řízení a nelze je pokládat za kvalifikované
vznesení námitky podjatosti včetně rozhodnutí o ní.
K odkazu krajského soudu na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 22. 7. 2005, č. j. 6 A 76/2001 - 96, Nejvyšší správní soud uvádí,
že toto rozhodnutí bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2009,
Pl. ÚS 9/2006, publikovaným na http://nalus.usoud.cz.
Závěrem pak Nejvyšší správní soud podotýká, že se nemohl zabývat k asačními
námitkami stěžovatelky, které se týkají postupu správních orgánů obou stupňů v řízení
ohledně stavby opěrné zdi, neboť předmětem posouzení v uvedené věci byla pouze
otázka zákonnosti uložené pořádkové pokuty.
Z výše uvedených důvodů tak Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí
krajského soudu v souladu s ustanovením §110 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §103 odst. 1
písm. a) a d) s. ř. s., zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dle ustanovení
§110 odst. 3 s. ř. s. je krajský soud v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným
Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na krajském soudu tedy nyní
bude, aby znovu posoudil zákonnost vydaných správních rozhodnutí, a to v intencích
shora vyslovených závěrů zdejšího soudu.
V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne také o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. srpna 2011
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu