ECLI:CZ:NSS:2011:9.AS.61.2011:89
sp. zn. 9 As 61/2011 - 89
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci
žalobkyně: N. T. Q., zastoupená Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem
Václavské nám. 21, Praha 1, proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství
služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí žalovaného ze
dne 13. 8. 2009, č. j. CPR-8805-2/ČJ-2009-9CPR-V234, o rozhodnutí o správním
vyhoštění, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 11. 11. 2010, č. j. 10 Ca 273/2009 - 49, o návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá
zrušení shora uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“),
kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 8. 2009,
č. j. CPR-8805-2/ČJ-2009-9CPR-V234. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání
stěžovatelky proti rozhodnutí Policie České republiky, oblastního ředitelství služby
cizinecké policie Ústí nad Labem, inspektorátu cizinecké policie Chomutov ze dne
2. 5. 2009, č. j. CPUL-1996-24/ČJ-2009-044061-KOVA, jímž bylo stěžovatelce podle
§119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky a o změně některých zákonů, v platném znění, uloženo správní vyhoštění.
Stěžovatelka v řízení o kasační stížnosti žádá o přiznání odkladného účinku
rozsudku městského soudu. Svůj návrh odůvodňuje tvrzením, že výkonem správního
rozhodnutí bude zcela zásadně zasaženo do jejího soukromého a rodinného života,
přičemž nenahraditelnou újmu je třeba spatřovat především v obrovských a likvidačních
nákladech, které její rodina vynaložila na její vycestování a pobyt na území České
republiky. Dále se stěžovatelka odvolává na skutkové okolnosti případu a současně
upozorňuje na výsledek soudního rozhodování v obdobné věci.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Kasační stížnost nemá podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odkladný účinek. Nejvyšší
správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom užije přiměřeně
ustanovení §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek,
jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce
nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným
způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud posoudil návrh stěžovatelky na přiznání odkladného účinku
jako ne zcela dostatečně odůvodněný a usnesením ze dne 21. 6. 2011 stěžovatelku vyzval,
aby svůj návrh doplnila, a to zejména specifikací, jakým způsobem by se výkon
rozhodnutí městského soudu mohl promítnout v jejích poměrech jako nenahraditelná
újma spočívající v zásahu do jejího soukromého a rodinného života. K tomu doplnil,
že tvrzené skutečnosti je třeba doložit důkazy, případně jinak prokázat hodnověrnost
a pravděpodobnost poskytnutých tvrzení. Stěžovatelka v reakci na tuto výzvu zaslala
zdejšímu soudu podání, v němž uvádí, že si během pobytu na území vytvořila relativně
pevné pracovní a sociální zázemí a výkonem rozhodnutí o správním vyhoštění by ztratila
reálnou možnost zajišťovat svoje příjmy tak, jako doposud, přičemž toto své tvrzení
dokládá daňovým přiznáním za rok 2010. Zásah do rodinného života je pak třeba
spatřovat v ovlivnění ekonomické situace nejen stěžovatelky, ale také jejích přímých
příbuzných, od kterých získala prostředky k pobytu na území České republiky a kteří
se tak dostali do pozice dlužníků. V neposlední řadě opakovaně upozornila na zásady
legitimního očekávání, jestliže v obdobných skutkových případech bylo rozhodnutí
o správním vyhoštění zrušeno a řízení následně zastaveno.
Nejvyšší správní soud po vyhodnocení shora uvedených skutečností dospěl
k závěru, že stěžovatelka ani na výzvu v doplnění návrhu na přiznání odkladného účinku
neosvědčila, že by jí výkonem napadeného rozsudku vznikla nenahraditelná újma. Tento
neurčitý právní pojem je třeba vždy vykládat v souvislosti s projednávanou věcí, obecně
však lze konstatovat, že se jedná o výjimečný a závažný stav, který v budoucnosti buď
nelze odčinit vůbec, případně pouze s vynaložením nepřiměřených prostředků či sil.
Takový náhled soudu byl přitom popsán také stěžovatelce ve výzvě k doplnění návrhu
na přiznání odkladného účinku.
Výše citovaná tvrzení stěžovatelky však sama o sobě neosvědčují možnost vzniku
nenahraditelné újmy. Správní vyhoštění vždy negativně zasáhne jak do sociálních,
tak finančních poměrů cizince, avšak jako takové nemůže být bez dalšího považováno
za příčinu nenahraditelné újmy. Bez dalších specifických okolností nelze zhoršení
ekonomické situace samo o sobě označit za nenahraditelnou újmu ve smyslu §73 odst. 2
s. ř. s. V projednávané věci však stěžovatelka žádné takové okolnosti netvrdí
ani nedokládá, a to ani na výzvu k doplnění jejího návrhu, v níž jí bylo srozumitelně
sděleno, jak je pojem „nenahraditelná újma“ vykládán a jakým způsobem ji lze doložit.
Pokud stěžovatelka v návrhu poukazuje na rozhodování soudů v obdobných
skutkových případech, pak je nutno konstatovat, že hodnocení správnosti a zákonnosti
postupu správních orgánů spadá až do fáze meritorního přezkumu kasační stížností
napadeného rozhodnutí a soud se k němu vyjádří až při posuzování věci samé. Odkaz
stěžovatelky na výsledek soudního řízení ve skutkově totožném případu proto nemůže
založit důvod pro přiznání odkladného účinku, neboť tím by soud předjímal své
rozhodnutí v meritu věci.
Nejvyšší správní soud na základě výše uvedených úvah dospěl k závěru,
že stěžovatelka ve svém návrhu neosvědčila ve smyslu §73 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s.
skutečnosti, které by potvrzovaly možnost vzniku nenahraditelné újmy. Návrhu
stěžovatelky na přiznání odkladného účinku rozsudku městského soudu proto nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. července 2011
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu