ECLI:CZ:NSS:2011:9.AS.66.2010:145
sp. zn. 9 As 66/2010 - 145
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci
žalobce: Martin Hanuš, se sídlem podnikání Trenčínská 2623/22, Praha 4, zastoupený
JUDr. Robertem Šulcem, Ph.D., advokátem se sídlem Národní 21, Praha 1, proti
žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Ant. Čermáka 2a, Praha 6,
proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 18. 8. 2008,
č. j. PUV 2005-16585, , za účasti osoby zúčastněné na řízení: S.P.M. Liberec s.r.o.,
v insolvenčním řízení, se sídlem Dr. M. Horákové 632/5, Liberec, zastoupené
Mgr. Martinem Vondroušem, advokátem se sídlem Chrastavská 273/30, Liberec, ve věci
užitného vzoru, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 11. 11. 2009, č. j. 7 Ca 284/2008 - 91,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2009, č. j. 7 Ca 284/2008 - 91,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2009, č. j. 7 Ca 284/2008 - 91, jímž
městský soud zamítl stěžovatelovu žalobu proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne
18. 8. 2008, sp. zn. PUV 2005-16585, kterým předseda žalovaného zamítl rozklad
stěžovatele a potvrdil rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 11. 2007, kterým bylo určeno,
že předmět určení „Popruhová vazba“ podle předloženého popisu a vyobrazení, jehož
výrobcem je osoba zúčastněná na řízení, nespadá do rozsahu užitného vzoru č. 15505
o názvu „Univerzální popruhová vazba“.
Žalovaný v rozhodnutí ze dne 22. 11. 2007 vycházel ze zjištění, že vazbu
u předmětu určení nelze interpretovat jako vazbu (spojení) mezi dvěma částmi, ale jen
jako osnovu vytvořenou na jediném kusu (taktické vestě). U technického řešení
chráněného předmětným užitným vzorem se však vazbou rozumí propojení dvou částí,
např. mezi vestou a připojovaným příslušenstvím, pomocí propojovacího popruhu.
Popruhová vazba předmětu určení tudíž nemá shodnou konfiguraci znaků jako technické
řešení chráněné užitným vzorem č. 15505.
V rozhodnutí o rozkladu stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného předseda
žalovaného uvedl, že předmět určení byl specifikován v podání z 10. 8. 2007
jako popruhová vazba, která je umístěna na taktické vestě, přičemž tato popruhová vazba
obsahuje několik navzájem rovnoběžných prvních popruhů a několik navzájem
rovnoběžných dalších popruhů, které jsou umístěny v kolmém směru k prvním
spopruhům. Popruhy jsou k podkladu, tedy k taktické vestě jako takové, přišity tak,
že je provedena řada stehů ve směru kolmém k podélnému směru popruhu, přičemž
místa připevnění popruhů jsou provedena jako místa sešití popruhu pouze a přímo
s taktickou vestou. Mezi místy připevnění popruhů k taktické vestě vznikají tunýlky
pro propojovací popruh připojované části. Součástí tohoto podání byly dvě fotografie
taktické vesty opatřené popruhovou vazbou a jedna fotografie s detailem přišití popruhů
popruhové vazby k taktické vestě. Z porovnání technických znaků obsažených v nároku
1. na ochranu užitného vzoru č. 15505 se znaky předmětu určení vyplývá, že obě řešení
zahrnují popruhovou vazbu tvořenou dvěma poli rovnoběžných popruhů, která leží
ve dvou navzájem různoběžných směrech. Předmět určení však zahrnuje jen jednu
spojovanou část, zatímco řešení chráněné užitným vzorem č. 15505 je vymezeno znaky
Z2 a Z5 tak, že je chráněno spojení dvou spojovaných částí. Užitným vzorem není
nárokováno umístění popruhů jen na taktické vestě nebo jen na druhé spojované části,
ale kombinace dvou spojovaných částí a rovnoběžných popruhů ve dvou navzájem
různoběžných směrech. Dospěl proto k závěru, že předmět určení nevykazuje všechny
technické znaky nezávislého nároku 1. na ochranu užitného vzoru č. 15505. V původním
podání žádosti o určení ze dne 8. 2. 2007 stěžovatel vymezil předmět určení
jako provedení taktické vesty dodávané osobou zúčastněnou na řízení. V podání ze dne
6. 4. 2007 upřesnil, že předmětem určení je technické provedení taktické vesty,
konkrétněji technické provedení popruhové vazby, která je umístěna na taktické vestě.
Výměrem ze dne 2. 8. 2007 žalovaný sdělil stěžovateli, že žádost obsahuje neúplný popis
předmětu určení, neboť není popsán jeden předmět určení, ale dva, a to jednak taktická
vesta jako výrobek, jednak vazba, která představuje sestavu (sestavení dvou různých
výrobků k sobě). Nato stěžovatel v podání z 10. 8. 2007 specifikoval předmět určení
jako popruhovou vazbu, která je umístěna na taktické vestě, přičemž součástí popisu
předmětu určení učinil též 3 fotografie taktické vesty. Je na stěžovateli, aby vymezil
předmět určení. To stěžovatel učinil v podání ze dne 10. 8. 2007 a o tam vymezeném
předmětu určení bylo rozhodováno.
Rozhodnutí předsedy žalovaného napadl stěžovatel žalobou. Namítal v ní,
že napadené rozhodnutí vychází z nesprávného závěru, že stěžovatel definoval předmět
určení jako výrobek taktickou vestu opatřenou popruhy, nikoli jako vazbu představující
sestavu (způsob sestavení dvou výrobků k sobě). Tento závěr je dle stěžovatele účelový
a nelogický. Žalovaný měl totiž k dispozici jednak podání ze dne 8. 2. 2007, z něhož
vyplývá popis předmětu určení jako sestava (způsob sestavení dvou výrobků k sobě)
a upřesnění z 10. 8. 2007, kde stěžovatel sice vyjádřil předmět určení jako popruhovou
vazbu umístěnou na taktické vestě, avšak s tím, že původní návrh na určení celé sestavy
zůstal zachován. Obsah původního podání návrhu na určení tedy nebyl jako celek v plné
šíři posuzován, což se podává podle stěžovatele z jeho podání z 8. 2. 2007 a z 10. 8. 2007.
Žalovaný tedy nezákonně omezil předmět určení, kdy svým nesprávným a čistě
formálním způsobem dosáhl toho, že se meritem věci vůbec nezabýval. Stěžovatel
opakovaně uváděl a prokazoval obchodním katalogem osoby zúčastněné na řízení, že tato
užívá popruhovou vazbu jako celou sestavu, tj. zasahuje do chráněným práv stěžovatele.
Užívání vazby jen na taktické vestě bez propojení s jiným výrobkem by bylo zcela
neúčelné a bezdůvodné. Z obchodního katalogu osoby zúčastněné na řízení jednoznačně
vyplývá, že její výrobek (taktická vesta) je nabízen a prodáván s tím, že k němu lze díky
sestavě popruhové vazby připojovat jiné výrobky; to je jediným účelem popruhové vazby.
Žalovaný přesto zcela nelogicky odmítal přes opakovaná stěžovatelova tvrzení vzít
při svém rozhodování tuto skutečnost v potaz. Dále stěžovatel namítal nesprávné
posouzení nároku 1. užitného vzoru č. 15505. Význaková část nároku na ochranu,
která je jediná relevantní pro posouzení rozsahu ochrany, zní: „alespoň na jedné ze spojovaných
částí (10, 4, 5) jsou vytvořena alespoň dvě pole rovnoběžných popruhů (1, 2), kde popruhy (1, 2)
spojovaných částí (10, 4, 5) leží alespoň ve dvou navzájem různoběžných směrech“. Ve význakové
části tak není nárokována kombinace dvou spojovaných částí a rovnoběžných popruhů
ve dvou navzájem různoběžných směrech, ale umístění popruhů buď na spojované části
(taktické vestě) nebo na části pouzdra či jiného spojovaného výrobku. Ve význakové části
je jednoznačně vymezeno provedení umístění popruhů na povrchu spojované části,
kdy není podstatné, zda se jedná o povrch spojované části (taktické vesty) či o povrch
jiného spojovaného výrobku (např. pouzdra či sumky). Žalovaný však posuzoval rozsah
ochrany nesprávně nejen dle význakové části, ale nesprávně též dle ostatního orientačního
popisu obsaženého před význakovou částí, a proto dospěl k nesprávnému skutkovému
závěru. Žalovaný navíc nesprávně význakovou část vyložil tak, že je nárokována
kombinace dvou spojovaných částí a je podstatné, na které ze spojovaných částí jsou
popruhy umístěny, což je dle stěžovatele zcela nelogické a takový výklad význakové části
jde nad rámec zápisu tohoto nároku v rejstříku žalovaného.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě co do vymezení předmětu určení opakuje genezi
celého případu. Dále uvádí, že běžně užívaná Hartigova definice předmětu vynálezu
či užitného vzoru se skládá z úvodní části obsahující pojem, který je nejblíže nadřazen
předmětu ochrany (předvýznaková část) a z části, která obsahuje jen ty znaky, jichž
je nezbytně třeba k dosažení účinků podle předmětu ochrany (význaková část). Mezi obě
části se vkládá slovní spojení „vyznačující se tím, že“ nebo „vyznačené tím, že“. Obsah definice
je rozhodující pro výklad rozsahu ochrany, a to celá část, neboť v předvýznakové části
jsou uvedeny prvky, které jsou rozhodné pro poskytnutí ochrany, avšak samy o sobě
nejsou nové. Nárok na ochranu proto nelze vykládat jen v rozsahu části význakové,
neboť by zpravidla vůbec nebylo zřejmé, čeho se ochrana vůbec týká. Dělení definice
na část předvýznakovou a význakovou jen usnadňuje rozpoznání toho, co již náleželo
k existujícímu stavu techniky a toho, co je nové - čím přihlašovatel stav techniky obohatil.
Dále žalovaný zdůrazňuje, že stěžovatel z nároku 1. na ochranu vypouští účelově slova
o spojovaných částech - „alespoň na jedné ze spojovaných částí (10, 4, 5) jsou vytvořena alespoň
dvě pole rovnoběžných popruhů (1, 2), kde popruhy (1, 2) spojovaných částí (10, 4, 5) leží
alespoň ve dvou navzájem různoběžných směrech“.
Osoba zúčastněná na řízení navrhla zamítnout žalobu, když v průběhu řízení
vedeného před žalovaným a jeho předsedou nebylo porušeno žádné právo stěžovatele
a ani v rámci odborného posouzení či po právní stránce nedošlo k žádnému pochybení.
Městský soud žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že v podáních ze dne 8. 2. 2007
a 6. 4. 2007 stěžovatel popsal předmět určení jako technické provedení taktické vesty,
konkrétněji technické provedení popruhové vazby, která je umístěna na taktické vestě, byl
tento popis v kontextu s přikládanými fotografiemi a kopiemi katalogu nejednoznačný.
Z tohoto popisu vyplývaly dva možné předměty určení - jednak taktická vesta
jako výrobek, jednak samotná popruhová vazba na vestě umístěná. Stěžovatel byl proto
podle městského soudu důvodně žalovaným vyzván, aby předložil popis jediného
předmětu určení - buď taktické vesty jako výrobku, nebo popis popruhové vazby
jako sestavy dvou výrobků k sobě. Stěžovatel předložil popis taktické vesty s částí vazby
a o tomto předmětu žalovaný a jeho předseda rozhodovali. Pokud stěžovatel původními
podáními vymezil předmět určení nejednoznačně a v reakci na výzvu žalovaného tento
předmět upřesnil, nemůže se zpětně dovolávat původního nejednoznačného podání
- to je třeba vykládat v kontextu s jeho doplněním. V předmětu určení, jak jej stěžovatel
nakonec vymezil, tak chybí druhá spojovaná část jako podstatný technický znak užitného
vzoru č. 15505. K námitkám o výkladu užitného vzoru též podle předvýznakové části
městský soud uvedl, že předvýznaková a význaková část tvoří homogenní celek,
který nelze rozdělovat na jednotlivé části vytržené z kontextu. Předvýznaková část
je neoddělitelnou součástí definice nároku na ochranu, bez níž nelze podstatu užitného
vzoru vystihnout.
Uvedený rozsudek napadá stěžovatel kasační stížností, ve které vytýká městskému
soudu, že nesprávně potvrdil skutkovou argumentaci žalovaného založenou na tom,
že stěžovatel vymezil předmět určení jen jako jednu spojovanou část. Zdůrazňuje podání
z 8. 2. 2007, kde popisuje s odkazem na katalog osoby zúčastněné na řízení „možnost
připojit“ různé součásti - sumky, pouzdra, kapsy, apod., přičemž dovozuje, že takto
je připojení druhé spojované části v návrhu obsaženo. Nesouhlasí v tomto směru
se závěrem, že jeho podání z 10. 8. 2007 představovalo omezení předmětu určení
ve vztahu k uvedení druhé spojované části. Dále namítá, že rozhodnou pro posouzení
rozsahu ochrany užitného vzoru může být jen význaková část nároku na ochranu,
kdy nesouhlasí s tím, že z význakové části samotné by nebylo možné dovodit rozsah
ochrany. Podle stěžovatele je podstatnou osnova (popruhová vazba umístěná na jedné
spojované části), přičemž technické řešení spočívá zejména ve způsobu umístění
popruhů, vytvoření tunýlků, způsobu jejich obšití a s tím související využitelností plochy,
na které je popruhová vazba umístěna; druhá spojovaná část (její spojení) je jen pouhým
funkčním řešením. I kdyby snad bylo podání stěžovatele z 10. 8. 2007 posouzeno
tak, že předmět určení neobsahuje popis druhé spojované části, bylo namístě, aby městský
soud rozhodnutí předsedy žalovaného zrušil.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Osoba zúčastněná na řízení navrhuje zamítnutí kasační stížnosti jako nedůvodné,
když v ní stěžovatel argumentuje stejně jako v žalobě a k této argumentaci se již žalovaný
i osoba zúčastněná na řízení vyjádřili.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost
přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal
napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných
důvodů a zkoumal při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud se neztotožňuje s žádným z účastníků ani s městským
soudem ve výkladu vymezení předmětu určení v podáních stěžovatele ze dne 8. 2. 2007
a 6. 4. 2007. Již z těchto podání je zřejmé, že stěžovatel vymezil předmět určení právě
jako „popruhovou vazbu“, která je umístěna na taktické vestě nabízené osobou zúčastněnou
na řízení. Právě popruhová vazba je chráněna předmětným užitným vzorem č. 15505,
a to jako technické řešení – způsob sestavení dvou částí (výrobků) k sobě. Stěžovatel již
v uvedených podáních ze dne 8. 2. 2007 a 6. 4. 2007 vymezuje předmět určení jako
technické provedení taktické vesty, tj. technické řešení této vesty umožňující připojení jiných
předmětů k této vestě (což i demonstroval přiložením obchodního katalogu osoby
zúčastněné na řízení).
Pokud na výměr žalovaného reagoval stěžovatel podáním ze dne 10. 8. 2007,
toto vymezení předmětu určení – technické provedení taktické vesty – nijak nemodifikoval;
toto podání je podle svého obsahu nikoli omezením předmětu určení na konkrétní
výrobek (taktickou vestu), ale jen detailnějším popisem a zobrazením technického řešení
užitého osobou zúčastněnou na řízení.
Nejvyšší správní soud na tomto místě zdůrazňuje, že předmětem ochrany podle
užitného vzoru není podle platné právní úpravy konkrétní výrobek, ale právě technické
řešení (srov. §1 zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění pozdějších
předpisů).
Za této situace bylo na žalovaném (a následně i na jeho předsedovi), aby porovnali
obě technická řešení, tj. jednak technické řešení stěžovatele chráněné užitným vzorem
č. 15505, jednak technické řešení užívané osobou zúčastněnou na řízení pro přichycení
jiných předmětů na jím nabízenou taktickou vestu, a to věcně tak, aby mohl žalovaný
dospět k závěru, zda technické řešení užívané osobou zúčastněnou na řízení zasahuje
do ochrany poskytnuté užitným vzorem č. 15505 technickému řešení stěžovatele.
Nejvyšší správní soud se ve své judikatuře již opakovaně vymezil proti
formalistickému přístupu některých orgánů veřejné moci, který vede k tomu, že tyto
orgány se v rozporu se svým základním posláním sofistikovanými úvahami vyhýbají
věcnému posouzení a rozhodnutí věci, čímž v efektu zabraňují uživatelům veřejné správy
v ochraně jejich práv a oprávněných zájmů. V posuzované věci dospěl Nejvyšší správní
soud k závěru, že právě takovou situaci navodil žalovaný, pokud v rozporu s ochranou
poskytovanou užitným vzorem technickému řešení neposuzoval toto technické řešení,
naopak z něj formalisticky vyňal jednu z esenciálních částí (výrobek – taktickou vestu),
čímž se věcnému posouzení celého případu vyhnul. Úvaha žalovaného a jeho předsedy
založená na tomto přístupu nemůže v demokratickém právním státě obstát.
Rozsudek městského soudu je založen na zcela odlišných úvahách. Nejvyšší
správní soud jej proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil městskému soudu
k dalšímu řízení. V němž je městský soud vázán právním názorem zdejšího soudu (§110
odst. 2 s. ř. s.).
V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2011
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu