ECLI:CZ:NSS:2011:9.AS.66.2011:50
sp. zn. 9 As 66/2011 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci
žalobce: J. V., zastoupený JUDr. Tomášem Nahodilem, advokátem se sídlem Slezská 36,
Praha - Vinohrady, proti žalované: Univerzita Palackého v Olomouci, se sídlem
Křížkovského 8, Olomouc, proti rozhodnutí – oznámení rektora žalované ze dne 22. 10.
2010, č. j. 2183/2010-R, ve věci prodloužení lhůty určené ke složení státní závěrečné
zkoušky a stanovení nového termínu k odevzdání a obhajobě diplomové práce, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 2. 2011,
č. j. 22 A 207/2010 – 14, o návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“),
kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí rektora žalované ze dne 22. 10. 2010,
č. j. 2183/2010-R. Tímto rozhodnutím bylo stěžovateli sděleno, že není přípustná jeho
žádost o přezkoumání rozhodnutí rektora žalované ze dne 26. 8. 2010, č. j. 1842/2010-R,
kterým nebylo vyhověno jeho žádosti o prodloužení lhůty určené ke složení státní
závěrečné zkoušky a stanovení nového termínu k odevzdání a obhajobě diplomové práce.
Stěžovatel v kasační stížnosti požádal o přiznání odkladného účinku.
Kasační stížnost podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně ustanovení §73
odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu
a přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv
třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je proto
třeba, aby se Nejvyšší správní soud primárně zaměřil na zkoumání, zda stěžovatel uvádí
skutečnosti, které by dokládaly možnost vzniku nenahraditelné újmy. Tento
neurčitý právní pojem byl Nejvyšším správním soudem vyložen (např. v usnesení
ze dne 5. 10. 2004, č. j. 6 Afs 25/2003 - 59, publikovaném na www.nssoud.cz),
a dle jeho konstantní judikatury se musí jednat o výjimečný a závažný stav, který
v budoucnosti buď nelze odčinit vůbec, případně pouze s vynaložením nepřiměřených
prostředků či sil. Důvody možného vzniku nenahraditelné újmy jsou vždy subjektivní,
závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Je proto logické, že v řízení o přiznání
odkladného účinku nese břemeno tvrzení právě stěžovatel a nikdo jiný nemůže jeho
tvrzení nahradit. Soud posuzuje jím uvedené skutečnosti dle ustanovení §73 s. ř. s., není
však povinen ani oprávněn tyto skutečnosti jakýmkoli způsobem sám dovozovat.
Stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku poukázal na skutečnost,
že výkon či jakékoli jiné právní následky napadeného rozhodnutí pro něho znamenají
nenahraditelnou újmu v podobě ukončení jeho studia na Právnické fakultě Univerzity
Palackého v Olomouci. Navrhl proto, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek,
který by nebyl v rozporu s veřejným zájmem a ani by se nepřiměřeným způsobem nedotkl
nabytých práv třetích osob.
Rektor žalované k tomuto návrhu uvedl, že není důvodný, neboť s ohledem
na jeho rozhodnutí ze dne 6. 12. 2010, č. j. 2756/2010 – R, kterým potvrdil rozhodnutí
děkanky Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci ze dne 22. 9. 2010,
č. j. Stu/Bře/2010, stěžovatel již není studentem uvedené vysoké školy, tudíž mu nemůže
vzniknout újma spočívající v ukončení studia. Obě uvedená rozhodnutí však byla
posléze zrušena rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2011,
č. j. 22 A 34/2011 – 29, jak ve svém přípisu ze dne 20. 6. 2011 upozornil stěžovatel
a následně Nejvyšší správní soud též ověřil u jmenovaného soudu, který mu citovaný
rozsudek zaslal.
Vzhledem k výše uvedenému se tedy v projednávané věci její jako podstatné to,
že ani případné přiznání odkladného účinku by nevedlo k odkladu toho, v čem stěžovatel
spatřuje nenahraditelnou újmu, tj. ukončení studia na Právnické fakultě Univerzity
Palackého v Olomouci. V důsledku shora citovaného zrušujícího rozsudku krajského
soudu, vůči kterému jedinému může být v tomto řízení odkladný účinek přiznán,
k ukončení studia nedošlo a stěžovatel nijak blíže nespecifikoval, proč by k němu dojít
mělo a proč by se mělo jednat o nenahraditelnou újmu ve smyslu výše uvedeného.
Má-li být kasační stížnosti přiznán odkladný účinek, musí stěžovatel doložit, v čem
spatřuje nenahraditelnou újmu ve spojení s nastalými účinky napadeného rozhodnutí
krajského soudu, resp. jemu předcházejícího rozhodnutí napadeného žalobou,
které se týká prodloužení lhůty určené ke složení státní závěrečné zkoušky a stanovení
nového termínu k odevzdání a obhajobě diplomové práce, nikoli rozhodnutí o ukončení
studia, které není předmětem tohoto řízení. Nelze přitom dovodit, že by soud mohl
přiznat odkladný účinek i ve vztahu k jinému, než napadenému rozhodnutí. Tento závěr
ostatně vyplývá i ze samotného smyslu odkladného účinku, jak jej vyjádřil Ústavní soud,
dle kterého: „…má do doby konečného rozhodnutí ve věci zatímně zajistit poměry účastníků tak,
aby nebyl ohrožen výkon vlastního soudního rozhodnutí“ (viz usnesení ze dne 3. 12. 2007,
sp. zn. IV. ÚS 2635/07, http://nalus.usoud.cz).
Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že stěžovatel ve svém návrhu
neosvědčil ve smyslu §73 s. ř. s., ve spojení s §107 s. ř. s., skutečnosti, které
by potvrzovaly možnost vzniku nenahraditelné újmy, a proto jeho návrhu na přiznání
odkladného účinku nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2011
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu